8 C 3/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 303 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 303 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 400 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 343,28 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 10. 12. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 17 303 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 8. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k sedmému dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, na což byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze 8. 4. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 11. 4. 2024 byla a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 12. 4. 2024. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně. Upomínka byla zástupcem žalobkyně odeslána dne 2. 10. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 17 303 Kč skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 11 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 400 Kč nejpozději splatného dne 11. 4. 2024 a z kapitalizované smluvní pokuty za období od 12. 4. 2024 do dne odeslání předžalobní výzvy, tedy do 2. 10. 2024, ve výši 1 903 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 15 400 Kč od dne následujícího po dni splatnosti úvěru do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne 8. 12. 2023 na dobu neurčitou, resp. do doby úplného splacení jistiny žalovanou, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úrok přirostlý za uplynulé období se žalovaná zavázala splácet ve splátkách splatných vždy nejpozději k sedmému dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy.

5. Z výpisů z účtu žalované za období od 1. 7. 2023 do 30. 11. 2023 soud zjistil, jaké byly pohyby na bankovním účtu žalované a že žalovaná za uvedené období čerpala řadu spotřebitelských úvěrů, přičemž její čistý měsíční příjem se pohyboval od 19 do 23 tisíc Kč.

6. Z dopisu ze dne 8. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek dne 8. 4. 2024 zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu nejpozději do tří dnů od doručení tohoto dopisu.

7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 9. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla v prosinci 2023 připsána částka ve výši 11 000 Kč od žalobkyně.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 10. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalované.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

11. Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 8. 12. 2023 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úrok přirostlý za uplynulé období se žalovaná zavázala splácet ve splátkách splatných vždy nejpozději k sedmému dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 8. 4. 2024. Žalovaná byla před podáním žaloby ze strany zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nedostatečným způsobem vyhodnotila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Zejména nevzala v potaz údaje o výdajích žalované a jejích dosavadních dluzích. Z výpisů z bankovního účtu žalované, které měla žalobkyně před uzavřením smlouvy k dispozici, přitom vyplývá, že příjmy žalované sotva pokrývaly její výdaje, to vše navíc za situace, kdy žalovaná k pokrytí svých výdajů opakovaně čerpala jiné spotřebitelské úvěry, které za období několika zkoumaných měsíců činily několik desítek tisíc Kč. Již z těchto bankovních výpisů, které měla žalobkyně k dispozici, je zřejmé, že finanční situace žalované v době před uzavřením předmětné smlouvy neumožňovala poskytnutí jakýchkoliv dalších spotřebitelských úvěrů, neboť zjištěné informace zakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr i za této situace poskytla, nepostupovala s odbornou péčí a poskytla spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ. Sankcí je v takovém případě neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

22. Jelikož žalované byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí povinnost podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč.

23. Ve zbývající části, tedy co do částky 6 303 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

24. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 17 303 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 000 Kč, naopak co do částky 6 303 Kč a požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 14 % účelně vynaložených nákladů řízení. Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu činí celkem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu činí celkem 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 252 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 343,28 Kč (14 % z celkových nákladů ve výši 2 452 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ určil, že žalovaná je povinna splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem, včetně povinnosti nahradit poměrnou část nákladů tohoto řízení, do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud si je vědom toho, že z § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vyplývá, že spotřebitel je v případě neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu tohoto úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je ovšem skutečností, že vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení po celou dobu zcela nečinná a se soudem nekomunikovala, nemohl soud zjistit, jaké jsou její aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry a v jaké době by tedy měla být žalovaná reálně schopna dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Soud i přesto stanovil lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy lhůtu delší, než je základní třídenní lhůta předpokládaná zákonem. Tato prodloužená lhůta by žalované měla poskytnout dostatek času, aby mohla dostát povinnostem jí uloženým tímto rozsudkem.