8 C 310/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, Anonymizováno o zaplacení 18 291,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 10 291,67 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 8 274,68 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 24. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 18 291,67 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 30. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 60 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 29. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 23. 6. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 25 000 Kč, a dále vycházela z náhledů do registrů dlužníků. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet dvěma bezhotovostními převody uskutečněnými dne 30. 12. 2024 ve výši 5 000 Kč a ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, pročež byla smlouva o úvěru vypovězena ke dni 30. 4. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně eviduje za žalovaným dluh ve výši 17 988,81 Kč, který sestává z jistiny ve výši 7 999,98 Kč, smluvního úroku ve výši 9 714,13 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč a poplatků za volitelné služby v celkové výši 115,50 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 302,86 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 30. 12. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 60 200 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 29. 1. 2025, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 23. 6. 2026. Ve smlouvě byl sjednán úrok a poplatky.

5. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně.“ soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného stanovila výši jeho čistého měsíčního příjmu na 75 083 Kč a výši disponibilního příjmu na 18 500 Kč.

6. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím spotřebitelského úvěru přehled o finanční situaci žalovaného a že věděla o tom, že z účtu žalovaného odchází téměř každý den mnoho plateb na účty společností provozujících hazardní hry.

7. Ze sdělení právnická osoba., ze dne 20. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu a že na tento účet byly dne 30. 12. 2024 připsány dvě platby od žalobkyně ve výši 5 000 Kč a 3 000 Kč.

8. Z emailu ze dne 30. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splátkami vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 2. 9. 2025 tuto výzvu odeslala žalovanému.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 30. 12. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a věděla o tom, že z účtu žalovaného odchází každý den mnoho plateb na účty společností provozujících hazardní hry. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nesprávným způsobem vyhodnotila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za jednoho roku předcházejícího poskytnutí úvěru, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplývaly závažné problémy v hospodaření žalovaného. Z těchto bankovních výpisů se konkrétně podává, že žalovaný se na denní bázi oddával hazardním hrám, na které vynakládá téměř každý den v mnoha menších platbách finanční prostředky v řádu tisíců Kč. Ani pravidelný příjem, který z předložených bankovních výpisů rovněž vyplýval, tak nemohl rozptýlit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitelský úvěr tak neměl být žalovanému vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, žalobkyně závažným způsobem porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč.

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 10 291,67 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 18 291,67 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 8 000 Kč, naopak co do částky 10 291,67 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.