8 C 312/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 13 415 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 073 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 6 342 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11 399 Kč od 29. 6. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 415 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 28. 11. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr, na který žalovaný čerpal ve třech platbách celkem částku 13 600 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 6. 2025 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 13 415 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 11 399 Kč a smluvním úrokem ve výši 2 016 Kč, jakož i zákonným úrokem z prodlení z nesplacené jistiny od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění. K výzvě soudu pak žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě veřejně dostupných databází a registrů dlužníků a na základě údajů poskytnutých žalovaným. Sdělila dále, že žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 6 527 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena dne 28. 11. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně touto smlouvou poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do výše 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách.

5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 28. 11. 2024 připsána platba ve výši 12 000 Kč, dne 16. 1. 2025 platba ve výši 600 Kč a dne 3. 2. 2025 platba ve výši 1 000 Kč, vše od společnosti , právnická osoba6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 12. 12. 2024, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

7. Z dopisu ze dne 28. 6. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, úvěr zesplatnila ke dni 28. 6. 2025 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 23. 7. 2025 tuto výzvu odeslal žalovanému.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 28. 11. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 13 600 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Společnost , právnická osoba, úvěr zesplatnila ke dni 28. 6. 2025, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu a následně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 6 527 Kč.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 600 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že její právní předchůdkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z údajů sdělených žalovaným. Takový postup je však v oblasti spotřebitelských úvěrů nutno považovat za nedostatečný, neboť poskytovatel takových úvěrů se nemůže spokojit pouze s tím, co mu spotřebitel sdělí, ale musí mít k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně navíc ani neuvedla, jaké konkrétní údaje žalovaný její právní předchůdkyni ke svým výdělkovým a majetkovým poměrům sdělil, stejně jako neuvedla, jaký byl konkrétní výsledek lustrací osoby žalovaného z veřejně dostupných databází a registrů dlužníků. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost zaplatit žalobkyni, která pohledávku nabyla platným a účinným postoupením, toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedla, že žalovaný na splátkách úvěru celkem částku 6 527 Kč, je žalovaný nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 7 073 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 6 342 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 13 415 Kč s příslušenstvím, které tak, jak je žalobkyně požadovala, ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 610 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 073 Kč, naopak co do částky 6 342 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch pouze nepatrný (necelé 1 %), rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.