8 C 318/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 308 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 14 108 Kč a příslušenství v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 308 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 29. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč, která mu byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splatit spolu s úrokem a poplatky, a to 52 týdenních splátkách po 599 Kč. Před poskytnutím zápůjčky byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to zejména vyhodnocením informací poskytnutých žalovaným k jeho osobním a finančním poměrům a jejich ověřením oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Na zápůjčku žalovaný uhradil celkem částku 13 800 Kč. Společnost , právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 17 308 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 203,70 Kč a dlužné části poplatku ve výši 6 104,30 Kč, a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 671,09 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 578,95 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 203,70 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 203,70 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 29. 3. 2022 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v 52 týdenních splátkách po 599 Kč s poslední splátkou ve výši 559 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že mu byl úvěr vyplacen v hotovosti při uzavření smlouvy.

5. Z listin označených jako „Zákaznická karta“ sepsané dne 29. 3. 2022 soud zjistil, jakým způsobem společnost , právnická osoba, zkoumala finanční situaci žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Čisté příjmy ze zaměstnání byly deklarovány ve výši 9 647 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 13 976 Kč, měsíční výdaje pak v odhadované výši 3 100 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 28. 4. 2024, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětných pohledávek, a vyzvala ho, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy a dne 30. 7. 2025 tuto výzvu odeslal žalovanému.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 29. 3. 2022 poskytla žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem a poplatkem v 52 týdenních splátkách po 599 Kč s poslední splátkou ve výši 559 Kč. Žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 13 800 Kč. Společnost , právnická osoba, svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl ze strany společnosti , právnická osoba, i žalobkyně samotné vyzván k úhradě dlužné částky.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce, která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky v hotovosti vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné zejména z listiny označené jako „Zákaznická karta“, ve které jsou sice deklarovány určité příjmy žalovaného a dalších členů jeho domácnosti, absentuje však údaj o tom, z jakých konkrétních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje ověřila. Za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí přitom nelze považovat postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru vychází pouze z informací poskytnutých spotřebitelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalovaný deklaroval, že žije ve společné domácnosti s dalšími osobami s příjmem, zůstala i tato informace neověřena. To samé platí i o výdajích žalovaného, které rovněž zůstaly pouze v rovině neověřeného tvrzení žalovaného. Je tak nutno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ, neboť před poskytnutím úvěru neměla k dispozici spolehlivé údaje o finanční situaci žalovaného. Sankcí za porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

18. K neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru soud přihlédl i přes to, že podle § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, bylo k závěru o neplatnosti zapotřebí, aby spotřebitel uplatnil námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ačkoliv žalovaný v nyní projednávané věci zůstal zcela pasivní a uvedenou námitku nevznesl, bylo nutné upřednostnit eurokonformní výklad citovaného ustanovení ZSÚ, který vede k závěru, že soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat splnění předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance proti GK, sp. zn. C-679/18). Stejně tak bylo zapotřebí respektovat závěry vyplývající ze závazné judikatury Ústavního soudu, podle které platí, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). I přes jazykové vyjádření § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, proto soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení § 86 odst. 1 ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti.

19. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost zaplatit žalobkyni, která pohledávku nabyla platným a účinným postoupením, toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný její právní předchůdkyni uhradil celkem částku 13 800 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 3 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

20. Ve zbývající části, tedy co do částky 14 108 Kč a co do žalovaného příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (úrok a zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

21. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 17 308 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 3 200 Kč, naopak co do částky 14 108 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.