8 C 336/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 091,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 191,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 900 Kč a příslušenství v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 844,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 17. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 16 091,68 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společností , právnická osoba, ., poskytla žalované kontokorentní úvěr, v jehož rámci byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. V rámci příslušné smlouvy se žalovaná mj. zavázala, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaná porušila závazky ze smlouvy zejména tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva, zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru, debetní zůstatek z běžného účtu ve 13 191,68 Kč převedla dne 12. 6. 2024 na nově otevřený úvěrový účet a umožnila žalované jeho splácení ve splátkách spolu s úrokem. Dlužná částka však nebyla ze strany žalované řádně a včas splácena. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a dopisem ze dne 25. 11. 2024 celou dlužnou částku k témuž dni zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Pohledávka však nebyla ze strany žalované řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 12,75 % ročně. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobkyně nárok také na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou byla následně ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, a to s účinností ke dni 21. 5. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, popř. na základě důkazů vyžádaných soudem. Žalobkyně, stejně jako žalovaná, pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne 17. 6. 2022 a z dispozic se sjednanými parametry kontokorentního úvěru uzavřených dne 10. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná si u právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, ., sjednala vedení bankovního účtu a k tomuto účtu si následně sjednala kontokorentní úvěr. Byl ujednán povolený limit ve výši 10 000 Kč a další podmínky poskytování tohoto úvěru. Ve zvláštních ujednáních ke kontokorentnímu úvěru ze dne 10. 5. 2023 pak bylo sjednáno, že žalovaná je povinna čerpat úvěr tak, aby povolený limit nepřekročila a že poskytovatel úvěru je v případě překročení povoleného limitu oprávněn převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet.

5. Z formuláře k žádosti o kontokorentní úvěr soud zjistil, z jakých údajů sdělených žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při hodnocení její úvěruschopnosti.

6. Z nedatovaného formuláře soud zjistil, jaké údaje ke své osobě žalovaná uvedla před poskytnutím úvěru.

7. Z výpisů z bankovního účtu žalované za měsíce březen až červen 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla před poskytnutím spotřebitelského úvěru přehled o finanční situaci žalované, přičemž z těchto výpisů vyplývá, že žalovaná měla pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši cca 26 tisíc Kč čistého, ale i to, že za žalovaná v tomto období čerpala několik dalších spotřebitelských úvěrů od nebankovních společností v řádu desítek tisíc Kč.

8. Z výpisu z registrů dlužníků soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla informaci o tom, že žalovaná má další úvěrové produkty s celkovou měsíční splátkou ve výši cca 2 200 Kč.

9. Z oznámení o zesplatnění ze dne 27. 11. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek úvěr zesplatnila ke dni 25. 11. 2025 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 11. 12. 2024.

10. Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 13 191,68 Kč byl převeden na tento úvěrový účet a že byly žalované účtovány různé poplatky související s prodlením.

11. Z dokumentu označeného jako Platební historie soud zjistil, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k dlužné částce, kterou nyní žalobkyně požaduje, tedy jaké poplatky žalované účtovala.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní dne 14. 5. 2025, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedeného úvěru byla postoupena na žalobkyni. Toto postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 27. 5. 2025.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalované.

14. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

15. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne 17. 6. 2022 a smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru uzavřené dne 10. 5. 2023 poskytovala žalované kontokorentní úvěr k jejímu běžnému účtu, přičemž úvěrový limit byl sjednán ve výši 10 000 Kč. Před poskytnutím tohoto kontokorentního úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně přehled o finanční situaci žalované, přičemž věděla o tom, že žalovaná v období několika měsíců před poskytnutím tohoto úvěru čerpala několik dalších spotřebitelských úvěru ve výši desítek tisíc Kč. Jelikož žalovaná porušila závazky ze smlouvy tím, že se dostala do nepovoleného debetního zůstatku, právní předchůdkyně žalobkyně zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve 13 191,68 Kč převedla dne 12. 6. 2024 na nově otevřený úvěrový účet a umožnila žalované jeho splácení ve splátkách spolu s úrokem. Jelikož však žalovaná dlužnou částku nesplácela, právní předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 25. 11. 2024. Pohledávku za žalovanou následně převedla na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu předžalobní výzvou.

16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr, který žalovaná přečerpala, v důsledku čehož bylo žalované poskytování tohoto úvěru zrušeno a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 13 191,68 Kč byl převeden na nově otevřený úvěrový účet. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru, na jejímž základě bylo žalované umožněno dostat se do záporného zůstatku na svém bankovním účtu, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nesprávným způsobem vyhodnotila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Z výpisů z bankovního účtu žalované za období čtyř měsíců předcházejících poskytnutí úvěru, které měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, totiž vyplývaly závažné problémy v hospodaření žalované. Z těchto bankovních výpisů se konkrétně podává, že žalovaná v daném období čerpala spotřebitelské úvěry u jiných nebankovních společností v řádu desítek tisíc Kč. Ani pravidelný příjem, který z předložených bankovních výpisů rovněž vyplýval, tak nemohl rozptýlit důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Spotřebitelský úvěr v podobě kontokorentního úvěru proto neměl být žalované vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, právní předchůdkyně žalobkyně závažným způsobem porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ.

24. Sankcí za porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

25. Jelikož byly žalované poskytnuty finanční prostředky, resp. bylo jí umožněno dostat se na běžném účtu do záporného zůstatku, na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni, která pohledávku nabyla účinným postoupením, částku 13 191,68 Kč, tedy částku rovnající se výši nepovoleného záporného zůstatku, do kterého se žalovaná dostala.

26. Ve zbývající části, tedy co do částky 2 900 Kč a co do žalovaného příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

27. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 16 091,68 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 13 191,68 Kč, naopak co do částky 2 900 Kč a co do požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 4 200 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 30 % účelně vynaložených nákladů řízení. Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu činí celkem 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu činí celkem 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 315 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 844,50 Kč (30 % z celkových nákladů ve výši 2 815 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.