8 C 34/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 620 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru za období od 14. 11. 2025 do 13. 12. 2025 ve výši 3 600 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 100 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 760,05 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 13. 12. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 10 620 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 13. 11. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem do 13. 12. 2025 v jedné splátce ve výši 13 600 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 10 620 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 10 000 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 620 Kč. Vedle toho požaduje žalobkyně i kapitalizovaný úrok z úvěru za období od 14. 11. 2025 do 13. 12. 2025 ve výši 3 600 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána ke splnění svého dluhu předžalobní výzvou. Na výzvu soudu, aby doložila, jakým způsobem zkoumala před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet, žalobkyně reagovala podáním, ve kterém vysvětlila, jakým způsobem prověřila finanční situaci žalované, přičemž dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru doložený příjem žalované ze zaměstnání v průměrné měsíční výši 23 347 Kč čistého, jakož i to, že žalovaná splácela měsíčně splátky jiných úvěrů v celkové výši 7 771 Kč. Součet poskytnuté jistiny tzv. mikroúvěrů (úvěrů do 10 000 Kč) pak činil 4 080 Kč. Žádné překážky žalobkyně nezjistila ani z nahlédnutí do registrů dlužníků.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že smlouva o půjčce je nemravná, neboť úroková sazba, smluvní pokuta a další poplatky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté částky. Má za to, že žalobkyně neprokázala splnění svých povinností poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a že smlouva obsahuje nepřehledná, nejasná a jednostranně výhodná ustanovení, která jsou s ohledem na ochranu spotřebitele neplatná. Poukázala rovněž na svoji špatnou osobní a finanční situaci a požádala o možnost splácet dlužnou jistinu úvěru ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

3. Soud věc projednal a rozhodl o ní, přičemž tak učinil, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. a účastníci vyjádřili s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlas.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvou poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem v jedné splátce ve výši 13 600 Kč do 13. 12. 2025.

5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 13. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 13. 11. 2025 připsána částka 10 000 Kč od žalobkyně.

6. Z výpisu z uvedeného účtu žalované za období od 19. 8. 2025 do 13. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici ověřený údaj o příjmech žalované ze zaměstnání a že znala její finanční situaci, přičemž věděla o tom, že žalovaná dne 30. 10. 2025 čerpala jinou nebankovní půjčku ve výši 6 000 Kč.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a následujícího dne tuto výzvu odeslala žalované.

8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

9. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 13. 11. 2025 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v jedné splátce ve výši 13 600 Kč do 13. 12. 2025. Žalobkyně před poskytnutím úvěru znala finanční situaci žalované. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nesprávným způsobem vyhodnotila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Z výpisů z bankovního účtu žalované a z dalších informací o finanční situaci žalované, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplývaly problémy v hospodaření žalované. Z bankovních výpisů se konkrétně podává, že žalovaná v období krátce před poskytnutím nyní projednávaného úvěru čerpala další spotřebitelský úvěr u jiné nebankovních společnosti ve výši 6 000 Kč. Na splátkách dalších úvěrů přitom splácela měsíčně celkem částku 7 771 Kč. Žalobkyni proto muselo být zřejmé, že žalovaná je schopna hradit své náklady pouze za pomoci čerpání úvěrů. Ani pravidelný příjem, který z předložených bankovních výpisů rovněž vyplýval, tak nemohl rozptýlit důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitelský úvěr proto neměl být žalované vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, žalobkyně porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

19. Jelikož byly žalované poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč.

20. Ve zbývající části, tedy co do částky 620 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství, a to ani zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

21. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 10 620 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000, naopak co do částky 620 Kč a požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 5 130 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 27 % účelně vynaložených nákladů řízení. Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu činí celkem 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu činí celkem 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 315 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 760,05 Kč (27 % z celkových nákladů ve výši 2 815 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř. s ohledem na návrh žalované stanovil, že žalovaná je povinna splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich. K zaplacení náhrady nákladů řízení pak soud žalované stanovil lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, která by žalované měla poskytnout dostatek času ke splnění povinnosti zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 760,05 Kč.