8 C 351/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 400 669,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 327 196,32 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 73 473,38 Kč a příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 28 922,34 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 398 269,38 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 5. 9. 2025 do 24. 11. 2025 ve výši 10 225,30 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 400 669,70 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku 26 951,57 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 25. 11. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 400 669,70 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 5. 1. 2024 smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které poskytla žalované konsolidační úvěr ve výši 432 285 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 108 měsíčních splátkách po 6 823 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,82 % ročně. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalovaná na splátkách úvěru zaplatila celkem částku 105 088,68 Kč. Jelikož žalovaná porušila povinnost splácet úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 8. 2025 a vyzvala žalovanou k jeho okamžitému splacení. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 400 669,70 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 398 269,38 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500,32 Kč. Žalobkyně požaduje též příslušenství v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila nejprve sama, a to podáním ze dne 28. 1. 2026, ve kterém uvedla, že žádá o přezkoumání smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska její platnosti, kdy má za to, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila její úvěruschopnost. Pro případ, že by bylo žalobě vyhověno, požádala o povolení splácet dluh ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně. V dalším vyjádření ze dne 11. 2. 2026 pak požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, a to z toho důvodu, že žalovaná není schopna sama hájit svá práva a oprávněné zájmy.

3. Poté, co byla žalovaná usnesením ze dne 17. 2. 2026 osvobozena od placení soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů, se žalovaná prostřednictvím ustanoveného zástupce vyjádřila k žalobě podáním ze dne 24. 3. 2026. Uvedla, že má za to, že žalobkyně nedostatečným způsobem zkoumala její úvěruschopnost a že úvěr jí neměl být vůbec poskytnut. Poukázala na to, že žalobkyně si jednak neobstarala k takovému posouzení dostatečné podklady, kdy měla např. k dispozici výpisy z účtu žalované pouze za necelé dva měsíce, a dále na to, že z těchto dokladů vyplývaly problémy v hospodaření žalované, kdy její příjmy ani zdaleka nepokrývaly její výdaje a že původně dostatečný zůstatek na účtu na začátku měsíce listopadu 2023 se ke konci prosince 2023 snížil téměř na nulu. Rovněž nebyly doloženy deklarované příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč. Žalovaná má proto za to, že žalobkyně nemohla na základě těchto pokladů dospět k závěru, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Úvěr jí tak neměl být vůbec poskytnut. Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

4. U jednání, které se ve věci konalo dne 6. 5. 2026, účastníci na svých stanoviscích setrvali.

5. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne 5. 1. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 432 285 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 108 měsíčních splátkách po 6 823 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 12,82 % ročně. Z přílohy č. hodnota k této smlouvě soud zjistil, že uvedenou úvěrovou smlouvou došlo ke konsolidaci dvou úvěrů žalované u žalobkyně v celkové výši 342 228 Kč a jednoho úvěru u jiného poskytovatele ve výši 90 056 Kč. Zbývající část jistiny úvěru ve výši 1 Kč měla být vyplacena na účet žalované.

6. Z karty klienta soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované a jaké údaje při tom zohlednila.

7. Z výpisů z bankovního účtu žalované za měsíce listopad a prosinec 2023 soud zjistil, že žalobkyně měla přehled o finanční situaci žalované za toto období, přičemž měla ověřeno, že měsíční příjem žalované z invalidního důchodu činí průměrně cca 14 tisíc Kč čistého a z přivýdělku u společnosti právnická osoba Anonymizováno právnická osoba. cca 5 800 Kč. Z těchto bankovních výpisů dále vyplývá celá řada nespecifikovaných transakcí platební kartou v souhrnné výši cca 65 tisíc Kč, kdy v důsledku těchto plateb se počáteční zůstatek na účtu na začátku listopadu 2023 ve výši cca 47 tisíc Kč snížil téměř na nulu. Dále je z výpisu za uvedené dva měsíce patrné, že žalovaná čerpala jiný úvěr od žalobkyně ve výši 10 000 Kč. Příjem žalované z invalidního důchodu i z přivýdělku u společnosti právnická osoba Anonymizováno právnická osoba. pak vyplývá i z výpisů o provedení transakce, z oznámení o zvýšení invalidního důchodu od 1. 1. 2023 a z výplatní pásky za měsíc listopad 2023.

8. Z výpisů z bankovního účtu žalované za celý rok 2023, které k návrhu žalované vyžádal soud, vyplývá, že uvedené nespecifikované transakce platební kartou žalovaná uskutečňovala po celý uvedený rok a že za tento rok čerpala dřívější úvěry od žalobkyně v celkové výši cca 300 tisíc Kč.

9. Z úvěrové zprávy, která obsahuje údaje z registrů dlužníků, soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru informaci o tom, že žalovaná má dva existujících splátkové úvěrové produkty, z nichž u prvního byla evidována celková nesplacená jistina ve výši 328 508 Kč s měsíční splátkou ve výši 5 125 Kč a u druhého celková nesplacená jistina ve výši 89 284 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 543 Kč. U žalované byla dále evidována jedna kreditní karta s nesplacenou jistinou ve výši 10 035 Kč.

10. Z komplexního výpisu z registrů dlužníků ze dne 19. 2. 2026 předloženého žalovanou vzal soud za prokázané, že žalovaná po poskytnutí nyní projednávaného úvěru, konkrétně v měsíci červnu, červenci a říjnu 2024 čerpala další úvěry od společnosti právnická osoba v celkové výši 76 tisíc Kč.

11. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 11. 4. 2023 se společností právnická osoba Anonymizováno právnická osoba. a z dohody o její změně ze dne 27. 10. 2023 vzal soud za prokázané, že žalovaná byla u této společnosti zaměstnána na pozici dělník na dobu určitou do 30. 4. 2024.

12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná předmětný úvěr plně vyčerpala a že na něj na splátkách zaplatila celkem částku 105 088,68 Kč, přičemž žalobkyně evidovala i nadále dluh ve výši 439 817,34 Kč.

13. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 21. 8. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila, žalovanou vyzvala ke splacení úvěru do 14 dnů od sepsání této výzvy a téhož dne tuto výzvu odeslala žalované.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 9. 10. 2025 tuto výzvu odeslal žalované.

15. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

16. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 5. 1. 2024 poskytla žalobkyně žalované konsolidační úvěr ve výši 432 285 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 108 měsíčních splátkách po 6 823 Kč, přičemž byl sjednán úrok ve výši 12,82 % ročně. Jednalo se o konsolidační úvěr, kterým byly splaceny tři dřívější úvěry žalované, z toho dva u žalobkyně, přičemž žalované byla navíc poskytnuta částka 1 Kč převodem na její bankovní účet. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně přehled o finanční situaci žalované a měla ověřen příjem žalované za poslední dva měsíce z invalidního důchodu a přivýdělku u společnosti právnická osoba Anonymizováno právnická osoba. (u které byla žalovaná zaměstnána na dobu určitou do 30. 4. 2024) v celkové výši cca 20 tisíc Kč měsíčně. Žalobkyně rovněž věděla o tom, že z účtu žalované odchází v důsledku nespecifikovaných transakcí platební kartou desítky tisíc Kč a že žalovaná čerpala od žalobkyně za uplynulý rok na úvěrech částku v souhrnné výši cca 300 tisíc Kč. Žalovaná na splátkách úvěru zaplatila celkem částku 105 088,68 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 21. 8. 2025 odeslaným téhož dne vyzvala žalovanou ke splacení celého dluhu nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Ke splnění dluhu vyzvala žalobkyně žalovanou i předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2025 odeslanou následujícího dne.

17. Pokud jde o důkazní návrh žalobkyně, která navrhovala provedení dotazu na banku žalované za účelem bližší identifikace odchozích plateb z účtu žalované, soud tomuto návrhu nevyhověl. Je totiž skutečností, že pokud v době poskytnutí úvěru existovaly pochybnosti o povaze těchto odchozích plateb, měla tyto pochybnosti o závadách v hospodaření žalované rozptýlit již sama žalobkyně, která si měla přímo od žalované vyžádej údaje týkající se těchto podezřelých odchozích plateb. Pochybení žalobkyně, která tak neučinila a bez bližšího zkoumání těchto z hlediska posouzení úvěruschopnosti zásadních zjištění, žalované úvěr poskytla, nemůže být dodatečně zhojeno v rámci soudního řízení. Je navíc zcela nepochybné, že se nejednalo o výběry sloužící např. k tvorbě úspor v hotovosti, neboť žalovaná financovala tyto platby z úvěrů, kdy, jak již bylo uvedeno, jen za předchozí rok čerpala od žalobkyně na úvěrech částku v souhrnné výši cca 300 tisíc Kč.

18. Soud dále nevyhověl ani důkaznímu návrhu žalované, která navrhovala vyžádání výpisů z bankovního účtu žalované za období od června 2024, ze kterých by bylo možno zjistit, k jakému účelu žalovaná použila následné úvěry od společnosti právnická osoba v celkové výši 76 tisíc Kč. Z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, který je předmětem tohoto řízení, by totiž takové informace nemohly přinést nic podstatného. Ať už žalovaná s dalšími úvěry naložila jakkoliv, nic to nemůže změnit na závěru, že žalovaná byla v nedobré finanční situaci jak před poskytnutím nyní projednávaného úvěru, tak i poté.

19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované konsolidační úvěr s jistinou ve výši 432 285 Kč, kterým byly splaceny tři dřívější úvěry žalované, z toho dva u žalobkyně, přičemž žalované byla navíc poskytnuta částka 1 Kč převodem na její bankovní účet. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je důsledkem toho, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), resp. na základě údajů, které měla k dispozici, učinila nesprávný závěr, že žalované je možno poskytnout další úvěr. Při hodnocení schopnosti žalované splácet konsolidační úvěr, který výlučně je předmětem tohoto řízení, se přitom soud zaměřil pouze na otázku, zda žalobkyně mohla učinit závěr, že žalovaná byla schopna plnit nový závazek z konsolidačního úvěru, a nezabýval se tím, zda byla schopna dostát svým původním závazkům z dřívějších úvěrů. Při hodnocení úvěruschopnosti dlužníka v případě poskytnutí tzv. konsolidačního úvěru totiž není rozhodné, zda byl dlužník schopen plnit své závazky před poskytnutím konsolidačního úvěru, ale zda je tohoto schopen po jeho poskytnutí (srov. právní větu k rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 47 Co 133/2024, která byla schválená na gremiální poradě Krajského soudu v Hradci Králové konané dne 12. 5. 2025).

28. Soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně měla před poskytnutím konsolidačního úvěru ze dne 5. 1. 2024 k dispozici informaci o předchozích závazcích žalované, které všechny měly být předmětem konsolidace, že znala její příjmy z invalidního důchodu a přivýdělku u společnosti právnická osoba Anonymizováno právnická osoba. (u které byla žalovaná zaměstnána na dobu určitou do 30. 4. 2024) v souhrnné výši cca 20 tisíc Kč měsíčně a že věděla o tom, že z účtu žalované odchází celá řada nespecifikovaných transakcí platební kartou ve výši desítek tisíc Kč, přičemž v důsledku těchto plateb se počáteční zůstatek na účtu na začátku listopadu 2023 ve výši cca 47 tisíc Kč snížil téměř na nulovou hodnotu.

29. Žalobkyni je nutno vytknout jednak to, že si neopatřila údaje o hospodaření žalované za delší období, kdy před poskytnutím úvěru, který měl být splácen po dobu devíti let, nelze považovat za dostačující, jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru si opatří výpisy z bankovních účtů pouze za dva předcházející měsíce. Žalobkyně dále přikládala neadekvátní význam výdělku žalované ze zaměstnání u společnosti právnická osoba Anonymizováno právnická osoba., u které byla žalovaná zaměstnána pouze na dobu určitou do 30. 4. 2024. S ohledem na to, že se jednalo toliko o přivýdělek žalované k invalidnímu důchodu, bez kterého by žalovaná v žádném případě nebyla schopna úvěr splácet, nemohla žalobkyně bez pochybností spoléhat na to, že tohoto výdělku bude žalovaná schopna dosahovat po celou dobu devíti let, a to i s přihlédnutím k invaliditě žalované. Žalobkyni je však zejména zapotřebí vytknout to, že při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela pominula zjištění o problémech v hospodaření žalované. I z pouhých výpisů z bankovního účtu žalované za dva měsíce, které měla žalobkyně k dispozici, totiž byly zřetelné již zmíněné nespecifikované transakce platební kartou ve výši desítek tisíc Kč, tedy zcela mimo rámec finančních možností žalované. Tyto odchozí platby vedly k tomu, že z počátečního solidního zůstatku se žalovaná za krátkou dobu dostala téměř na nulovou hodnotu. V kombinaci se skutečností, že jen za uplynulý jeden kalendářní rok poskytla žalované na úvěrech částku v souhrnné výši cca 300 tisíc Kč, měla žalobkyně učinit jednoznačný závěr, že žalovaná se nachází v natolik nedobré hospodářské situaci (resp. že její způsob hospodaření je natolik problematický), že jí již není možné poskytnout žádné další úvěry, a to ani konsolidační. Skutečnost, že poskytnutí konsolidačního úvěru nevedlo k urovnání problematického způsobu hospodaření žalované, pouze potvrzuje zjištění o tom, že žalovaná po poskytnutí nyní projednávaného úvěru, konkrétně v měsíci červnu, červenci a říjnu 2024 čerpala další úvěry od společnosti právnická osoba v celkové výši 76 tisíc Kč.

30. Je tak možno uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím nyní projednávaného úvěru zcela nesprávným způsobem vyhodnotila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, kdy z údajů, které měla k dispozici, vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované tento úvěr splácet. Za takové situace neměl být žalované úvěr poskytnut. Pokud se tak stalo, žalobkyně porušila povinnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

31. Jelikož žalované byl poskytnut úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby i z listinných důkazů vyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatila žalobkyni celkem částku 105 088,68 Kč, je nyní povinna vrátit rozdíl mezi touto částkou a jistinou úvěru, tedy částku 327 196,32 Kč.

32. Ve zbývající části, tedy co do částky 73 473,38 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (úrok a zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

33. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 400 669,70 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 81 070 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 327 196,32 Kč, naopak co do částky 73 473,38 Kč a co do příslušenství z žalované částky byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 36 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 034 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 44 730 Kč za čtyři úkony právní služby po 9 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba, účast na jednání), odměny za jeden tzv. půl úkon za jednoduchou repliku k vyjádření žalované ve výši 4 970 Kč, paušální náhrady hotových výdajů za těchto pět úkonů v celkové výši 2 250 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 9 865,80 Kč. Pokud žalobkyně dále požadovala přiznání náhrady za úkon spočívající v písemném vyjádření ze dne 5. 1. 2026, soud jí v tomto rozsahu nevyhověl, neboť informace týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované měly být obsaženy již v žalobě a pokud žalobkyně tyto údaje sdělila až k výzvě soudu, nejde o účelně poskytnutý úkon právní služby. Dále jsou náklady zastoupení tvořeny náhradou cestovních výdajů ve výši 285,27 Kč za cestu zástupce žalobkyně k soudnímu jednání z adresa a zpět při ujetých 35 km osobním vozem zn. Audi A6 s kombinovanou spotřebou motorové nafty 6,6 l/100 km, kdy sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla činí podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb. částku 5,90 Kč/km a průměrná cena motorové nafty 34,10 Kč/l, a náhradou za promeškaný čas cestou k jednání a zpět v trvání 2 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem (včetně náhrady za 21% daň z přidané hodnoty) ve výši 708,18 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 26 951,57 Kč (36 % z celkových nákladů řízení ve výši 74 865,48 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

34. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ a návrhu žalované na takový postup stanovil, že žalovaná je povinna splnit povinnosti stanovené tímto rozsudkem v pravidelných měsíčních splátkách, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich. Pokud jde o výši měsíční splátky, soud se neztotožnil s návrhem žalované na to, že by její výše měla činit pouze 1 500 Kč. Při takto stanovené měsíční splátce by totiž žalobkyně na zaplacení celého rozsudkem přiznaného plnění byla nucena čekat nepřiměřeně dlouhou dobu, cca 18 let. Soud proto výši měsíční splátky, pokud jde o dlužnou jistinu, stanovil na částku 4 000 Kč, a pokud jde o povinnost k poměrné náhradě nákladů řízení, na částku 500 Kč. Celkem tedy bude žalovaná povinna platit měsíčně částku 4 500 Kč, což představuje necelou třetinu příjmu žalované z invalidního důchodu.

35. Pokud jde o odměnu a náhradu hotových výdajů soudem ustanoveného zástupce žalované, o té bude rozhodnuto po pravomocném skončení věci. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.