8 C 38/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 829,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 938 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 19 891,11 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 25 829,11 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 513 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 9. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 829,11 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, , uzavřela s žalovaným dne 23. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 30 829,11 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 21. 10. 2024. Žalovaný však do uvedeného data poskytnuté prostředky nevrátil. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného činí 25 829,11 Kč, které byly nejpozději splatné dne 21. 10. 2024 a které žalobkyně požaduje zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 27. 1. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění. V replice pak žalobkyně uvedla, že informace k úvěruschopnosti žalovaného zjišťovala z veřejně dostupných registrů dlužníků, dále že žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 17 902 Kč a vyjádřila souhlas s návrhem žalovaného splácet dlužnou částku po částech, nicméně požaduje splátku 1 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že rozporuje výši dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr ve výši cca 10 000 Kč, přičemž 5 000 Kč již uhradil. Požadovanou částku považuje za lichevní. Nadto má za to, že poskytovatel úvěru řádně neposoudil jeho úvěruschopnost a že úvěrová smlouvy je z toho důvodu neplatná. Pro případ, že soud žalobě vyhoví, navrhl, aby mu bylo umožněno splácet dluh ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně. Na tomto stanovisku setrval i u jednání, přičemž uvedl, že před uzavřením smlouvy sdělil právní předchůdkyni žalobkyně údaj o svých příjmech, tento však nijak nedokládal, neboť to ani nebylo požadováno. Ohledně možnosti splácení pak uvedl, že splácí více úvěrů a že v jeho možnostech jsou splátky ve výši nejvýše 1 000 Kč měsíčně.

3. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 23. 2. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem do 15 dnů od data výpisu.

4. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 4. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 23. 2. 2024 připsána částka 20 000 Kč, dne 21. 3. 2024 částka 906 Kč a dne 7. 5. 2024 částka 2 934 Kč od společnosti , Anonymizováno, . Stejné informace soud zjistil i z potvrzení o platbách z účtu právní předchůdkyně žalobkyně.

5. Z bilance k uvedenému úvěru soud zjistil podrobnosti ohledně čerpání a splácení úvěru, zejména pak to, že žalovaný na úvěr zaplatil ve čtyřech splátkách dne 20. 3. 2024, 7. 5. 2024, 21. 5. 2024 a 3. 9. 2024 částky v celkové výši 12 902 Kč. Z potvrzení vydaného , právnická osoba, ., ze dne 21. 3. 2025 pak soud zjistil, že žalovaný na úvěr plnil ještě 5 000 Kč splátkou ze dne 14. 11. 2024.

6. Z nedatované faktury soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dluhu do 21. 10. 2024, a to minimálně ve výši 15 009,79 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, . a žalobkyní dne 27. 1. 2020, z dodatku k ní ze dne 18. 11. 2021, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla společností , Anonymizováno, postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala jej, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 11. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 23. 2. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 23 840 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s úrokem do 15 dnů od data výpisu. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 10. 2024. Žalovaný na úvěr plnil částku v celkové výši 17 902 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 840 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Za zcela nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je nutno považovat žalobkyní tvrzené, avšak rovněž ničím nedoložené, zkoumání schopnosti splácet úvěr pouze na základě registrů dlužníků. Pokud žalovaný uvedl, že právní předchůdkyni žalobkyně před poskytnutím úvěru telefonicky sdělil výši svých příjmů, ani tento údaj si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí přitom nelze považovat postup, kdy poskytovatel úvěru vychází pouze z informací poskytnutých spotřebitelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Tuto částku je navíc nutno ponížit o částky, které žalovaný v souvislosti s neplatně sjednaným spotřebitelským úvěrem plnil. Bylo zjištěno, že žalovaný plnil částku v celkové výši 17 902 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni, která je aktivně věcně legitimovaná, neboť pohledávku za žalovanou nabyla účinným postoupením, částku pouze 5 938 Kč (23 840 Kč - 17 902 Kč).

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 19 891,11 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 25 829,11 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 25 829,11 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činilo částku 1 606 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 938 Kč, naopak co do částky 19 891,11 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 25 829,11 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Žalovaný tak má právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, konkrétně pak na 57 % z nich. Náklady řízení na straně žalovaného sestávají z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. v celkové výši 900 Kč za tři úkony podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) této vyhlášky (písemné podání ve věci samé, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem) po 300 Kč. Soud tak uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 513 Kč (57 % z celkových nákladů ve výši 900 Kč), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

24. Co se týče lhůty k plnění povinnosti stanovené žalovanému, soud podle § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř., s přihlédnutím k žádosti žalovaného a souhlasu žalobkyně s takovým rozhodnutím, určil, že žalovaný je povinen splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.