8 C 41/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 499 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 610 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 27 889 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 35 179 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 16. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 499 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 22. 10. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr, na který žalovaný čerpal celkem částku 30 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 5. 2025 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 36 499 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 30 000 Kč a smluvním úrokem ve výši 5 179 Kč, jakož i smluvní pokutou ve výši 1 320 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným uzavřena dne 22. 10. 2024, a z předložených dodatků k této smlouvě soud zjistil, že jmenovaná společnost touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem.

5. Z dokumentu společnosti právnická osoba označeného jako „Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě“ soud zjistil, že jmenovaná společnost zaslala žalovanému na bankovní účet č. č. účtu v období od 23. 10. 2024 do 13. 12. 2024 celkem částku 30 000 Kč a že žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 21 390 Kč. Ze sdělení právnická osoba., ze dne 18. 3. 2026 soud ověřil, že žalovaný je majitelem uvedeného bankovního účtu a že na tento účet byly platby od právní předchůdkyně žalobkyně skutečně připsány.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní dne 12. 12. 2024, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

7. Z dopisu ze dne 13. 5. 2025 soud zjistil, že společnost právnická osoba úvěr k témuž dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 10. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 20. 10. 2025 tuto výzvu odeslal žalovanému.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Společnost právnická osoba na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 22. 10. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Společnost právnická osoba úvěr zesplatnila ke dni 13. 5. 2025, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu a následně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 21 390 Kč.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Z předložených listinných důkazů je totiž zjevné, že žádné reálné zkoumání finanční situace žalovaného provedeno nebylo. Za zcela nedostatečný je v této souvislosti nutno označit postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá na prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka). Pokud žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla před poskytnutím úvěru lustrace z veřejně dostupných registrů dlužníků, toto tvrzení ani přes výzvu soudu nedoložila. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost zaplatit žalobkyni, která pohledávku nabyla platným a účinným postoupením, toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož z předložených důkazů vyplynulo, že žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 21 390 Kč, je žalovaný nyní povinen zaplatit žalobkyni, která předmětnou pohledávku nabyla účinným postoupením, rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 8 610 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 27 889 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné Anonymizováno jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 36 499 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 8 610 Kč, naopak co do částky 27 889 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. V řízení tak byl procesně úspěšnější žalovaný, jehož úspěch přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.