8 C 48/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 56 545,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 15 545,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 78,09 % ročně z částky 41 000 Kč za období od 29. 4. 2025 do 20. 5. 2025 ve výši 1 871,32 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 41 000 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 4. 2025 dosáhne částky 161 510 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 6 595,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou dne 2. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 545,48 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 6. 1. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 41 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím dálkové komunikace. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 78,09 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 804 Kč. Žalovaný však na splátkách neuhradil ničeho. S ohledem na prodlení žalovaného došlo dne 27. 4. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky v celkové výši 56 545,48 Kč, která je tvořena nesplacenou novou jistinou ve výši 48 976,84 Kč, smluvní pokutou v celkové výši 7 169,48 Kč a náhradou nákladů vzniklých prodlením ve výši 400 Kč, jakož i úroku z úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru, která byla dálkově uzavřena dne 6. 1. 2025, resp. z oznámení o schválení úvěru ze dne 7. 1. 2025, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 78,09 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 804 Kč.

4. Ze sdělení právnická osoba., ze dne 1. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu a že na tento účet byla dne 6. 1. 2025 připsána platba od žalobkyně ve výši 41 000 Kč.

5. Z potvrzení o příchozích platbách soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru doložený údaj o příjmech žalovaného ze zaměstnání za měsíce září a říjen roku 2024, přičemž jeho čistý měsíční příjem za tyto měsíce dosahoval cca 31 tisíc Kč.

6. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 5. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně disponovala informací o tom, že žalovaný má dalších 11 úvěrových produktů u jiných finančních institucí v celkové výši 258 527 Kč.

7. Z dokumentu označeného jako hodnocení klienta pořízeného ke dni 6. 1. 2025 soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet a z jakých údajů o jeho finanční situaci přitom vycházela, přičemž dospěla k závěru, že volné zdroje žalovaného činí 18 930 Kč.

8. Z dokumentu označeného jako prohlášení klienta pořízeného dne 6. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný podepsal dokument, ve kterém mj. prohlásil, že veškeré údaje poskytnuté žalobkyni jsou pravdivé a úplné.

9. Z výzev k zaplacení ze dne 24. 3. 2025 a 22. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Z oznámení o zesplatnění ze dne 27. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 10 dnů od odeslání této výzvy.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 a z přiloženého podacího archu soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy a že téhož dne tuto výzvu odeslala žalovanému.

12. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

13. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně na základě smlouvy uzavřené dne 6. 1. 2025 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši 41 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 2 804 Kč. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici pouze ověřené údaje o příjmech žalovaného ze zaměstnání a věděla o tom, že žalovaný má dalších 11 úvěrových produktů u jiných finančních institucí v celkové výši 258 527 Kč. Poté, co byl vyzván ke splacení celého úvěru, byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou.

14. S ohledem na to, že skutkový stav ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl zjištěn bez důvodných pochybností, a nešlo tedy o situaci, kdy by žalobkyně ohledně této okolnosti neunášela břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, nebylo žalobkyni na jednání poskytováno poučení podle § 118a odst. 1, resp. odst. 3 o. s. ř.

15. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), resp. neměla k takovému posouzení dostatečné podklady. Je totiž skutečností, že žalobkyně neměla potřebný přehled o finanční situaci žalovaného, kdy měla zjištěny a ověřeny toliko jeho příjmy, nikoliv však jeho výdaje, které zůstaly pouze v rovině neověřených tvrzení žalovaného. V oblasti spotřebitelských úvěru je však takový postup nutno považovat za nedostatečný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně dále tvrdila, že provedla šetření z registrů dlužníků, doložila k tomuto tvrzení pouze výpis z těchto registrů, ze kterého bez bližších podrobností vyplývala informace o tom, že žalovaný má dalších 11 úvěrových produktů u jiných finančních institucí v celkové výši 258 527 Kč. Z této lustrace se však nepodává podstatná informace o tom, jakými měsíčními splátkami byl žalovaný v době před poskytnutím úvěru od žalobkyně zatížen. Bez této informace přitom žalobkyně nemohla posoudit, zda dosavadní splátky žalovaného nedosahují již takové výše, že další úvěr nebude schopen ze svého příjmu splácet.

24. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

25. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu povinnost podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 000 Kč.

26. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 15 545,48 Kč, soud v této části žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství ani zákonný úrok z prodlení z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

27. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 56 545,48 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 41 000 Kč, naopak co do částky 15 545,48 Kč a požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 7 500 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný (cca 28 %), soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu 28 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 519 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 13 520 Kč za čtyři úkony právní služby po 3 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba, účast na jednání), paušální náhrady hotových výdajů za tyto čtyři úkony v celkové výši 1 800 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 3 217,20 Kč. Pokud žalobkyně dále požadovala přiznání náhrady za úkon spočívající v písemném podání ze dne 7. 4. 2026, soud jí v tomto rozsahu nevyhověl, neboť veškeré informace týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované měly být obsaženy již v žalobě a pokud žalobkyně tyto údaje sdělila až k výzvě soudu, nejde o účelně poskytnutý úkon právní služby. Dále jsou náklady zastoupení tvořeny náhradou cestovních výdajů ve výši 1 316,66 Kč za cestu zástupce žalobkyně k soudnímu jednání z adresa a zpět při ujetých 140 km osobním vozem s kombinovanou spotřebou benzinu 10,10 l/100 km, kdy sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla činí podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb., ve znění účinném od 1. 6. 2026, částku 5,90 Kč/km a průměrná cena motorové nafty 34,70 Kč/l, a náhradou za promeškaný čas cestou k jednání a zpět ve výši 750 Kč za 5 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem (včetně náhrady za 21% daň z přidané hodnoty) ve výši 2 500,66 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 595,92 Kč (28 % z celkových nákladů řízení ve výši 23 556,86 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.