8 C 51/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 506,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 6 506,48 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 374,35 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 25. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 11 506,48 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 9. 6. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do výše 7 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 9. 7. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 1. 12. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 25 000 Kč, a dále vycházela z náhledů do registrů dlužníků. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet bezhotovostním převodem uskutečněným dne 9. 6. 2025 ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, pročež byla smlouva o úvěru vypovězena ke dni 8. 10. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně eviduje za žalovaným dluh ve výši 11 245,45 Kč, který sestává z jistiny ve výši 5 000 Kč, smluvního úroku ve výši 5 871,10 Kč a poplatků v celkové výši 374,35 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 261,03 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 9. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr až do výše 7 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 9. 7. 2025, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 1. 12. 2026. Ve smlouvě byl sjednán úrok a poplatky.

5. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného stanovila výši jeho čistého měsíčního příjmu na 23 004 Kč a výši disponibilního příjmu na 2 100 Kč.

6. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím spotřebitelského úvěru přehled o finanční situaci žalovaného za dobu jednoho celého předcházejícího roku, přičemž z těchto výpisů vyplývá, že žalovaný za tuto dobu čerpal několik jiných úvěrů v řádu desítek tisíc Kč.

7. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 18. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 9. 6. 2025 připsána platba od žalobkyně ve výši 5 000 Kč.

8. Z emailu ze dne 8. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splátkami vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a dne 30. 1. 2026 tuto výzvu odeslala žalovanému.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 9. 6. 2025 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. První splátka úvěru byla splatná dne 9. 7. 2025. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a věděla o tom, že žalovaný v nedávné minulosti čerpal úvěry v řádu desítek tisíc Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 8. 10. 2025. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nesprávným způsobem vyhodnotila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období jednoho roku předcházejícího poskytnutí úvěru, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplývaly závažné problémy v hospodaření žalovaného. Z těchto bankovních výpisů se konkrétně podává, že žalovaný v daném období čerpal úvěry v řádu desítek tisíc Kč. Ani pravidelný příjem, který z předložených bankovních výpisů rovněž vyplýval, tak nemohl rozptýlit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitelský úvěr proto neměl být žalovanému vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, žalobkyně závažným způsobem porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 6 506,48 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 11 506,48 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 000 Kč, naopak co do částky 6 506,48 Kč a příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.