8 C 52/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, Anonymizováno o zaplacení 32 213 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 880 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 333 Kč a příslušenství v podobě - kapitalizovaného úroku ve výši 2 355,22 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 814,55 Kč, - úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 12 872,96 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, - zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 872,96 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 4. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 32 213 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne 22. 3. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, přičemž tato částka byla žalovanému předána v hotovosti při podpisu příslušných smluv. Žalovaný se zavázal poskytnuté zápůjčky splatit spolu s úrokem a poplatky, a to v 78 týdenních splátkách po 444 Kč. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy měla k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Na zápůjčku žalovaný uhradil celkem částku 8 120 Kč. Společnost právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové částky ve výši 32 213 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 872,96 Kč, dlužné části poplatku ve výši 11 840,04 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 355,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 814,55 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 872,96 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 872,96 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, popř. na základě důkazů vyžádaných soudem. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 22. 3. 2023 soud zjistil, že jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v 78 týdenních splátkách po 444 Kč.

5. Z listiny označené jako „Zákaznická karta“ ze dne 22. 3. 2023 soud zjistil, jakým způsobem společnost právnická osoba zkoumala finanční situaci žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry. Čisté příjmy žalovaného byly deklarovány ve výši 38 585 Kč, což mělo být ověřeno živnostenským listem a příjmovými doklady. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly deklarovány ve výši 6 000 Kč.

6. Z faktur a příjmových pokladních dokladů soud zjistil, že společnost právnická osoba měla před poskytnutím úvěru ověřenou informaci o tom, že příjmy žalovaného z podnikání za měsíce listopad 2022 až únor 2023 činily 162 556 Kč.

7. Z tabulky umoření vyhotovené dne 23. 10. 2025 soud zjistil, že na žalovaný na předmětný úvěr zaplatil celkem částku 8 120 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní dne 21. 10. 2025, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že společnosti právnická osoba písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala jej, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětných úvěrových smluv a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.

11. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

12. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Společnost právnická osoba na základě smlouvy uzavřené dne 22. 3. 2023 poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem a poplatkem v 78 týdenních splátkách po 444 Kč. Žalovaný na splátkách zaplatil celkem 8 120 Kč. Společnost právnická osoba svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně samotné vyzván k úhradě dlužné částky.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce, která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před jejím uzavřením nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřen pouze příjem žalovaného z podnikání za období měsíců listopad 2022 až únor 2023 ve výši 162 556 Kč. Žádné jiné dokumenty, na základě kterých by bylo možno ověřit další údaje o hospodaření žalovaného, týkající se zejména jeho výdajů, k dispozici neměla. Popsané ověření příjmů z podnikání přitom v žádném případě nemohlo podat věrný a úplný přehled o finanční situaci žalovaného, neboť výdajová stránka jeho hospodaření zůstala zcela nedoložena a právní předchůdkyně žalobkyně si neopatřila ani údaje z veřejně dostupných registrů dlužníků. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že v oblasti spotřebitelských úvěrů nelze považovat za dostačující, když poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá pouze na informace, které ke své finanční situaci poskytne spotřebitel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Je tak možno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ.

20. Sankcí za porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu povinnost podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů, a to v době přiměřené jeho možnostem. Poskytnutou částku je navíc nutno ponížit o částky, které žalovaný v souvislosti s neplatně sjednaným spotřebitelským úvěrem zaplatil na splátkách, tedy celkem o 8 120 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, která je aktivně věcně legitimovaná, neboť pohledávku za žalovaným nabyla účinným postoupením, částku 6 880 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 25 333 Kč a co do žalovaného příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 32 213 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 880 Kč, naopak co do částky 25 333 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. V řízení tak byl procesně úspěšnější žalovaný, jehož úspěch přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.