8 C 55/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 14 386 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky 7 386 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 20. 10. 2024 do zaplacení se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 386 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 17. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal dne 19. 9. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatky a úroky do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalobkyně uplatňovanou pohledávku nabyla na základě smluv o postoupení pohledávek. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

2. Podáním ze dne 19. 3. 2026 žalobkyně sdělila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání toho, jakým způsobem její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Je si vědoma neplatnosti smlouvy a požaduje toliko vydání poskytnutého plnění. Ve zbývajícím rozsahu vzala žalobu zpět.

3. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně ani žalovaný totiž ve stanovené lhůtě nijak nereagovali na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 17. 9. 2024 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč a že žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s příslušenstvím do 19. 10. 2024.

6. Ze zprávy AirBank a.s. ze dne 19. 3. 2026 bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného, přičemž z poskytnutého výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že dne 19. 9. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka 7 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní a ze seznamu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 2. 2026 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z poštovního podacího archu pak vyplynulo, že upomínka byla odeslána žalovanému téhož dne.

9. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 17. 9. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím do 19. 10. 2024. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni, jejíž zástupce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zjevné jak z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o tom, že by se právní předchůdkyně žalobkyně touto okolností zabývala, tak i z prohlášení žalobkyně o tom, že není schopna k této skutečnosti předložit žádné důkazy (načež žalobkyně vzala žalobu v podstatném rozsahu zpět a požadovala toliko jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru). Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

19. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

20. Ve zbývající části, tedy co do částky 7 386 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 20. 10. 2024 do zaplacení, vzala žalobkyně žalobu zpět. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil.

21. Pokud jde o náklady řízení, původním předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 14 386 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 000 Kč, naopak co do částky 7 386 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 20. 10. 2024 do zaplacení žalobkyně úspěšná nebyla, neboť svým zpětvzetím zavinila částečné zastavení řízení. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.