8 C 62/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 720 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 16 720 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1 775,37 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 720 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 17. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 25 000 Kč, který žalovaný čerpal ve výši 16 000 Kč. Tato částka byla převedena na účet žalovaného dne 17. 1. 2024. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 10. 5. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu třemi upomínkami. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 11. 5. 2024. Předmětem žaloby je tak pohledávka v celkové výši 16 720 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč a ze smluvní pokuty, k jejímuž zaplacení se žalovaný zavával ve smlouvě a která v době zesplatnění činila 720 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 6. 12. 2023. Před podáním žaloby byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 17. 1. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 16 000 Kč splatný jednorázově na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 16. 2. 2024. Úrok byl pro případ řádného splacení sjednán jako nulový. Ve smlouvě byla mj. sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Dodatkem k této smlouvě ze dne 7. 3. 2024 bylo nové datum splatnosti sjednáno ke dni 6. 4. 2024, za což se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 3 680 Kč.

5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 11. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla v dne 17. 1. 2024 připsána částka 16 000 Kč od společnosti , právnická osoba6. Z upomínky ze dne 24. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, stejně jako tak učinila i v předžalobní výzvě ze dne 10. 5. 2024, ve které zároveň prohlásila úvěr za okamžitě splatný.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 6. 12. 2023, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala jej, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 17. 1. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru, resp. na základě dodatku ke smlouvě ve lhůtě do 6. 4. 2024. Ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila dne 10. 5. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedoložila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Na výzvu soudu, aby tyto informace sdělila a aby předložila potřebné listinné důkazy, žalobkyně nereagovala. Za zcela nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je přitom nutno považovat žalobkyní tvrzené, avšak rovněž ničím nedoložené, zkoumání schopnosti splácet úvěr pouze na základě registrů dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici ani ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Z těchto důvodů proto soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč.

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 720 Kč, kterou žalobkyně požadovala jako smluvní pokutu, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 16 720 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 16 000 Kč, naopak co do částky 720 Kč a co do příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 2 216 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně snížil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu svědčí žalobkyni právo na náhradu pouze 69 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která za úkony učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci) činí podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, celkem 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč, a za úkon učiněný po 1. 1. 2025 spočívající v podání žaloby podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, částku 400 Kč. Podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, resp. podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tvoří dále náklady řízení paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 273 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 775,37 Kč (69 % z celkových nákladů ve výši 2 573 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ určil, že žalovaný je povinen splnit povinnosti stanovené tímto rozsudkem do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud si je vědom toho, že z § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vyplývá, že spotřebitel je v případě neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu tohoto úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je ovšem skutečností, že vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení po celou dobu zcela nečinný a se soudem nekomunikoval, nemohl soud zjistit, jaké jsou jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry a v jaké době by tedy měl být žalovaný reálně schopen dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Soud i přesto stanovil lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy lhůtu delší než je základní třídenní lhůta předpokládaná zákonem. Tato prodloužená lhůta by žalovanému měla poskytnout dostatek času, aby mohl splnit povinnosti uložené tímto rozsudkem.