8 C 68/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 36 236,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 20 236,27 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 16 483,40 Kč od 12. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 36 236,27 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 12. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr až do výše 21 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 11. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 3. 9. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž zjistila, že výše jejího čistého měsíčního příjmu činí 25 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet bezhotovostním převodem, a to dne 12. 3. 2025 v částce 16 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, pročež byla smlouva o úvěru vypovězena ke dni 11. 7. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku v celkové výši 35 913,56 Kč, která sestává z jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvního úroku ve výši 19 430,16 Kč a poplatků v celkové výši 483,40 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 322,71 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že si je vědoma toho, že žalobkyni způsobila škodu v plném rozsahu. Souhlasí s tím, že tuto částku musí zaplatit. Její finanční situace jí však nedovoluje zaplatit požadovanou částku celou. Požádala proto o splátkový kalendář. Sdělila, že pobírá důchod ve výši 6 681 Kč a je schopna měsíčně splácet částku 1 200 Kč. Dále uvedla, že půjčku si vzala na základě žádosti podvodníka.

3. Soud ve věci nevydal rozsudek pro uznání (ač by vyjádření žalované bylo možno podle jeho obsahu posuzovat jako uznání nároku), neboť přiznání celého uplatňovaného nároku takovým rozsudkem by bylo v rozporu s právními předpisy, jak bude níže podrobně vysvětleno. Věc proto projednal a rozhodl o ní, přičemž tak učinil, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 12. 3. 2025, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový úvěr až do výše 21 600 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 11. 4. 2025, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 3. 9. 2026. Ve smlouvě byl dále sjednán úrok a poplatky.

5. Z nedatovaných dokumentů označených jako „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalované, přičemž stanovila výši jejího čistého měsíčního příjmu na 19 524 Kč a výši disponibilního příjmu na 6 615 Kč.

6. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 2. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 12. 3. 2025 připsána částka ve výši 16 000 Kč od žalobkyně.

7. Ze zprávy odeslané na e-mailovou adresu žalované dne 11. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu neuhrazených závazků po splatnosti vypověděla smlouvu s okamžitou platností a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě celého dluhu.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 5. 11. 2025 tuto výzvu odeslala žalované.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 12. 3. 2025 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. První splátka byla splatná dne 11. 4. 2025. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 11. 7. 2025. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedoložila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Co se týče údajů uvedených v nedatovaném interním dokumentu žalobkyně označeném jako „Identifikované příjmy“, žalobkyně soudu nepředložila žádné bankovní výpisy či jiné doklady, o které by bylo možné tyto údaje opřít. Stejně tak nesdělila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při stanovení disponibilního příjmu žalované v dokumentu označeném jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“. Na výzvu soudu, aby tyto informace sdělila a aby předložila potřebné listinné důkazy, žalobkyně nereagovala. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Jelikož žalované byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost zaplatit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč.

21. Ve zbývající části, tedy co do částky 20 236,27 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 36 236,27 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 16 000 Kč, naopak co do částky 20 236,27 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. V řízení tak byla procesně úspěšnější žalovaná, jejíž úspěch přesahoval její neúspěch. Jelikož však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř. s ohledem na návrh žalované stanovil, že žalovaná je povinna splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.