8 C 70/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 503,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 503,30 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 503,30 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 6. 10. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr až do výše 45 000 Kč, který žalovaný vyčerpal a uvedená částka byla zaslána na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet za podmínek sjednaných ve smlouvě formou zápočtu peněžních prostředků z bankovního účtu žalovaného. Byla sjednána úroková sazba ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využilasvého práva a dopisem ze dne 13. 2. 2023 úvěr k témuž dni zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uplatnila své právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni splatnosti. Pohledávka vyplývající z úvěrové smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Předmětem návrhu je pohledávka skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 32 383,73 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 119,57 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 195,04 Kč a úroků z prodlení ve výši 1 694,07 Kč kapitalizovaných za období od 24. 11. 2023 do 14. 3. 2024. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 2. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně, stejně jako žalovaný, se totiž ve stanovené lhůtě nevyjádřili na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Z žádosti o úvěr ze dne 20. 12. 2017 soud zjistil, z jakých údajů o žalovaném poskytovatel spotřebitelského úvěru (, právnická osoba, .) vycházel při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalovaný konkrétně uvedl údaje o své osobě a zaměstnání a deklaroval průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 16 891 Kč a celkový čistý příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a , právnická osoba, ., dne 22. 12. 2017 soud zjistil, že uvedená banka se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč, přičemž stejného dne mohlo nastat první čerpání úvěru v plné výši. Žalovaný se zavázal uvedený úvěr splatit v měsíčních splátkách po 945 Kč formou zápočtu z jeho běžného účtu. Byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 18,10 % ročně. Bylo sjednáno právo poskytovatele úvěru úvěr zesplatnit i vůči žalovanému uplatnit smluvní pokutu.

6. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný předmětný úvěr vyčerpal dne 22. 12. 2017.

7. Z dokumentu ze dne 17. 2. 2025 označeného jako Platební historie soud zjistil, jakým způsobem žalovaný předmětný úvěr splácel, přičemž na splátkách zaplatil přinejmenším částku 57 000 Kč.

8. Z dopisu ze dne 15. 2. 2023 soud zjistil, že poskytovatel úvěru prohlásil uvedeného dne úvěr za splatný a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 3. 2023.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, ., a žalobkyní dne 15. 11. 2023, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2023 a z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ho, aby svůj dluh hradil žalobkyni, a dne 8. 12. 2023 tento dopis zaslala žalovanému.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.

12. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

13. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 22. 12. 2017 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 945 Kč měsíčně. Žalovaný na splátkách zaplatil přinejmenším částku 57 000 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 15. 2. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně i zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky.

14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“).

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), resp. neměla k takovému posouzení dostatečné podklady. Žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, je zejména nutno vytknout, že si před poskytnutím úvěru neopatřila doklady o příjmu žalovaného, ať už formou výpisů z bankovního účtu či výplatních pásek, a že vycházela toliko údajů deklarovaných žalovaným (což žalobkyně sama připustila ve vyjádření ze dne 20. 2. 2025). Takový postup považuje soud za nedostatečný, neboť při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nelze vycházet toliko z neověřených informací poskytnutých spotřebitelem, popř. z odhadů příjmů a výdajů založených na statistických datech, a to ani v kombinaci s výpisy z registrů dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc neměla zjištěny ani měsíční výdaje žalovaného. Za takové situace je nutno učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a poskytla spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ. Sankcí je v takovém případě neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. K neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru soud přihlédl i přes to, že podle § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, bylo k závěru o neplatnosti zapotřebí, aby spotřebitel uplatnil námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ačkoliv žalovaný v nyní projednávané věci zůstal zcela pasivní a uvedenou námitku nevznesl, bylo nutné upřednostnit eurokonformní výklad citovaného ustanovení ZSÚ, který vede k závěru, že soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat splnění předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance proti GK, sp. zn. C-679/18). Stejně tak bylo zapotřebí respektovat závěry vyplývající ze závazné judikatury Ústavního soudu, podle které platí, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). I přes jazykové vyjádření § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, proto soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení § 86 odst. 1 ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti.

24. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu povinnost podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na splátkách na neplatně sjednaný spotřebitelský úvěr zaplatil více, než kolik činila jistina (z platební historie předmětného úvěru vyplývá, že žalovaný zaplatil přinejmenším částku 57 000 Kč, přičemž jistina úvěru činila 45 000 Kč), je však nutno učinit závěr, že žalovaný tento úvěr přeplatil. Z toho důvodu nelze žalobkyni již ničeho přiznat a soudu nezbylo než žalobu zamítnout.

25. Pokud jde o náklady řízení, ve sporu byl úspěšný žalovaný, jemuž však, s ohledem na jeho pasivitu, žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.