8 C 73/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 97 501,20 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 97 501,20 Kč spolu s - kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 105,88 Kč, - kapitalizovaným úrokem ve výši 2 491,06 Kč, - zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 97 501,20 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, - úrokem ve výši 3,50 % ročně z částky 96 460,20 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 29 831,30 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 97 501,20 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, právnická osoba., s žalovaným uzavřela dne 15. 11. 2011 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, na základě které poskytla žalovanému úvěr na bydlení ve výši 200 000 Kč, jenž byl poskytnut za účelem řešení jeho bytové potřeby. Úvěr má dvě fáze, kdy do přidělení cílové částky podle stavebního spoření byl úvěrem tzv. překlenovacím. Následně, po přidělení cílové částky, jde až do úplného splacení o úvěr ze stavebního spoření. Vklady na účtu stavebního spoření byly součástí splácení úvěru. Ve věci již došlo k přidělení cílové částky, a proto byl žalovaný zavázán hradit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou, která se mohla měnit. Pro fázi úvěru ze stavebního spoření byla sjednána úroková sazba 3,50 % ročně, výše měsíční splátky pak činila 1 400 Kč. Dále se žalovaný ve smlouvě a v obchodních podmínkách zavázal platit úhrady podle sazebníku. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, a to z historie spořicího účtu žalovaného a z potvrzení o výši příjmů. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že se dostal do prodlení s platbou více než dvou splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a žalovaného vyzvala k jednorázovému splacení celého dluhu ke dni 28. 3. 2024. Dlužná částka, která ke dni zesplatnění činila celkem 100 098,14 Kč, nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 8. 2024, a to s účinností ke dni 26. 8. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 100 098,14 Kč bez kompletního příslušenství. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 96 460,20 Kč, poplatků ve výši 1 041 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku splatného ke dni zesplatnění ve výši 2 491,06 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení splatného ke dni zesplatnění ve výši 105,88 Kč, smluvních úroků ve výši 3,50 % ročně z částky 96 460,20 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 97 501,20 Kč za období od 29. 3. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž by prováděl dokazování, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavil a byly splněny i další podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř. a žalobkyně takový postup navrhla, považoval soud tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkající se sporu za nesporná. Na tomto skutkovém základě soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

4. S ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), neboť smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena ještě za účinnosti předchozí právní úpravy. Tato smlouva současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

5. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 502 odst. 1 věty první obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

7. Podle § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

9. Na podkladě nesporných skutkových tvrzení žalobkyně soud věc právně posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 15. 11. 2011 platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 obchodního zákoníku, která vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut nejprve překlenovací úvěr ve výši 200 000 Kč a následně úvěr ze stavebního spoření ve stejné výši, který žalovaný zcela vyčerpal. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy dostála svým povinnostem poskytovatele spotřebitelského úvěru a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž měla vedle historie účtu stavebního spoření k dispozici i ověřený údaj o příjmu žalovaného ze zaměstnání v průměrné čisté výši 14 930 Kč měsíčně. Za takové situace nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit splátky spotřebitelského úvěru ve výši 1 400 Kč.

10. Žalovaná částka představuje součet nesplacené jistiny a poplatků, které mají oporu ve smluvních podmínkách. Jelikož žalobou uplatňovaný nárok vyplývá ze skutkového základu, ze kterého soud vycházel, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyni byl přiznán i smluvní úrok v kapitalizované výši 2 491,06 Kč a dále ve výši 3,50 % ročně z částky 96 460,20 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 105,88 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 97 501,20 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení.

11. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo i na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 901 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 20 080 Kč za čtyři úkony právní služby po 5 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba, účast na jednání), paušální náhrady hotových výdajů za tyto čtyři úkony v celkové výši 1 350 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledně uvedených dvou částek ve výši 4 500,30 Kč. Pokud žalobkyně dále požadovala přiznání náhrady za úkon spočívající v písemném podání ze dne 27. 2. 2025, soud jí v tomto rozsahu nevyhověl, neboť informace týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného měly být obsaženy již v žalobě a pokud žalobkyně tyto údaje sdělila až na základě výzvy soudu, nejde o účelně poskytnutý úkon právní služby. Stejně tak soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu v poloviční výši za úkon spočívající ve sdělení, že žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť takové jednoduché procesní sdělení nelze vůbec považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Celkem tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 29 831,30 Kč, které soud žalovanému uložil zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

12. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k výši přiznané částky i skutečnosti, že jde o nárok ze spotřebitelského úvěru, určil, že žalovaný je povinen splnit povinnosti uložené mu tímto rozsudkem do 30 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, a to do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Do právní moci tohoto rozsudku může žalovaná strana podat návrh na jeho zrušení, pokud zmeškala první jednání z omluvitelných důvodů, a to k Okresnímu soudu ve Svitavách. Proti výroku o nákladech řízení a o lhůtě k plnění lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.