8 C 87/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s- úrokem ve výši 21 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 16. 1. 2017 do 24. 10. 2020 a od 7. 1. 2025 do zaplacení,- a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 17. 5. 2018 do 24. 10. 2020 a od 7. 1. 2025 do zaplacení,to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení úroku z částky 20 000 Kč za období od 25. 10. 2020 do 6. 1. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč za období od 25. 10. 2020 do 6. 1. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 643,25 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 7. 1. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou dne 16. 1. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaná vyčerpala. Byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 21 % ročně ode dne poskytnutí jistiny, tedy od 16. 1. 2017, a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v 16 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 16. 5. 2018. Před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalovaná svůj dluh neplnila ani vůči původnímu věřiteli, ani vůči jeho právním nástupcům, kterými byly společnost , právnická osoba, ., společnost , právnická osoba, , a konečně žalobkyně. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 21 % ročně od 16. 1. 2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení od 17. 5. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou uzavřena dne 16. 1. 2017, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalované vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v 16 splátkách po 2 300 Kč měsíčně. Byl sjednán úrok ve výši 21 % ročně a poplatky.

5. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory vydaného , právnická osoba, , kontaktní pracoviště , adresa, , dne 18. 2. 2015 soud zjistil, že žalované byl s účinností od 15. 12. 2014 přiznán rodičovský příspěvek ve výši 8 800 Kč měsíčně.

6. Z bankovních výpisů vedených na jméno , jméno FO, za měsíce září, říjen a prosinec 2016, jakož i z dokumentu ze dne 16. 1. 2017 označeného jako „Finanční analýza“ soud zjistil, jaké byly příjmy a výdaje domácnosti žalované a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.

7. Ze smlouvy o prodeji části závodu uzavřené dne 6. 9. 2018 mezi společností , právnická osoba, a , právnická osoba, ., jakož i ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 12. 2019 mezi společností , právnická osoba, ., a společností , právnická osoba, , a dne 9. 6. 2021 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní, jakož i z přiložených seznamů pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce právní předchůdkyně žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalované.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 16. 1. 2017 poskytla žalované téhož dne v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem ve výši 21 % ročně a poplatky nejpozději do 16. 5. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. Několikanásobným postoupením byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 1805 odst. 2 o. z. platí, že věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na základě platně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem, když před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalované splácet pravidelné měsíční splátky spotřebitelského úvěru, přičemž v tomto směru, s ohledem na doložené příjmy žalované, jakož i celé její domácnosti, nevznikly pochybnosti o schopnosti žalované splácet měsíční splátky ve výši 2 300 Kč. Žalobkyně nabyla uplatňovanou pohledávku účinným postoupením. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a netvrdila, a tedy ani neprokázala, že na úvěr, byť jen částečně něčeho plnila, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud neuhradila ničeho. Za takové situace má žalobkyně jednak právo na vrácení celé poskytnuté jistiny, a jednak jí vzniklo právo na zaplacení smluvního úroku a úroku z prodlení.

20. Pokud jde o výši úroků, smluvní úrok byl sjednán ve výši 21 % ročně, tedy ve výši, kterou ještě není možné považovat za rozpornou s dobrými mravy. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná se dostala do prodlení přede dnem 24. 4. 2020, kdy nabyl účinnosti zákon č. 186/2020 Sb., který v zákoně o spotřebitelském úvěru zakotvil omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele, nemohl soud toto omezení aplikovat na nyní projednávanou věc. Bylo nicméně namístě aplikovat omezení výše úroků stanovené v § 1805 odst. 2 o. z. Je totiž zřejmé, že žalobkyně, resp. její právní předchůdci, bez rozumného důvodu otáleli s uplatněním práva na zaplacení dluhu, který byl plně splatný již dne 16. 5. 2018, v důsledku čehož úroky ke dni rozhodnutí soudu přesahují jistinu. Za úroky ve smyslu citovaného ustanovení je přitom nutno považovat jak smluvní úrok, tak i úrok z prodlení. Uplatní se proto pravidlo, podle kterého dosáhne-li výše celkové úrokové povinnosti tolik co jistina, nabíhání dalších úroků se staví a další úroky náleží věřiteli až ode dne, kdy uplatnil právo u soudu.

21. Soud proto žalobkyni přiznal smluvní úroky ve výši 21 % ročně pouze za období od 16. 1. 2017 do 24. 10. 2020 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně pouze za období od 17. 5. 2018 do 24. 10. 2020. Celková výše přiznaných úroků za uvedená období zhruba odpovídá výši jistiny. Další úroky pak soud v souladu s § 1805 odst. 2 věta druhá o. z. přiznal žalobkyni až ode dne 7. 1. 2025, tedy ode dne, kdy žalobkyně své právo uplatnila u soudu. Úroky přirostlé v mezidobí, tedy od 25. 10. 2020 do 6. 1. 2025, soud žalobkyni nepřiznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny a co do smluvního úroku z této částky za období od 16. 1. 2017 do 24. 10. 2020 a zákonného úroku z prodlení z této částky od 17. 5. 2018 do 24. 10. 2020, přičemž výše těchto úroků za uvedená období činí cca 20 000 Kč, a dále co do smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z uvedené částky za období od 7. 1. 2025 do zaplacení, přičemž výše úroků za toto poslední období činí ke dni rozhodnutí soudu cca 1 584 Kč. Naopak co do smluvního i zákonného úroku z prodlení za období od 25. 10. 2020 do 6. 1. 2025 (jejichž výše v souhrnu činí cca 24 810 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 25 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která za úkony učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci) činí podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, celkem 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč, a za úkon učiněný po 1. 1. 2025 spočívající v podání žaloby podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, částku 400 Kč. Podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, resp. podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tvoří dále náklady řízení paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 273 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 643,25 Kč (25 % z celkových nákladů ve výši 2 573 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k výši přiznané částky i skutečnosti, že jde o nárok ze spotřebitelského úvěru, určil, že žalovaná je povinna splnit povinnosti uložené jí tímto rozsudkem do 30 dnů od právní moci rozsudku.