8 C 9/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce , Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 9. 2014, č. j. 0 Nc 483/2014-24, se ke dni 1. 4. 2026 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 15. 1. 2026 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 9. 2014, č. j. 0 Nc 483/2014-24. Jako důvod uvedl ukončení studia žalovaného, ke kterému došlo dne 1. 9. 2025. Žalovaný je od 1. 12. 2025 zaměstnán v hlavním pracovním poměru. Žalobce navrhl zrušení vyživovací povinnosti od měsíce dubna 2026 s tím, že březnová platba by ještě proběhla.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v září zdárně ukončil studium maturitní zkouškou na gymnáziu ve Svitavách. Od 1. 12. 2025 je zaměstnán, bydlí u své matky na adrese , Adresa žalovaného, , kde se podílí na úhradě nákladů na bydlení a domácnost. Stal se finančně soběstačným. Žalovaný požádal o ukončení vyživovací povinnosti.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, resp. na základě shodných tvrzení účastníků. Žádný z účastníků pak ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas obou účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 9. 2014, č. j. 0 Nc 483/2014-24, soud zjistil, že tímto rozsudkem byla žalobci mj. uložena povinnost platit pro žalovaného výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně k rukám jeho matky.

5. Ze shodných tvrzení obou účastníků pak soud zjistil, že žalovaný ukončil v září 2025 středoškolské studium a od prosince 2025 je zaměstnán a je finančně soběstačný.

6. Z provedených důkazů i shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalovaný řádně ukončil studium na střední škole, ke dni podání žaloby byl zaměstnán a je finančně soběstačný.

7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce je otcem žalovaného a byla mu vůči žalovanému stanovena vyživovací povinnost ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný v září 2025 ukončil studium na střední škole a od 1. 12. 2025 je zaměstnán. Žalovaný je tedy schopen se sám živit. Soud proto vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušil, a to s účinností od 1. 4. 2026. Termín ukončení vyživovací povinnosti stanovil soud s ohledem na návrh žalobce, který výslovně prohlásil, že výživné žalovanému platí i poté, co žalovaný ukončil studium, a hodlá provést ještě platbu za měsíc březen 2026.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z jeho účastníků.