8 C 92/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení 45 202,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 502,20 Kč a příslušenství z žalované částky, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 45 202,20 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne 3. 11. 2022 a 28. 11. 2022 k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy ze dne 3. 11. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 11 000 Kč, na základě smlouvy ze dne 28. 11. 2022 pak zápůjčku ve výši 14 000 Kč, přičemž obě částky byly žalované předány při podpisu příslušných smluv. Žalovaná se zavázala poskytnuté zápůjčky splatit spolu s úrokem a poplatky, a to v 78týdenních splátkách po 304 Kč v případě smlouvy ze dne 3. 11. 2022 a ve stejném počtu splátek po 381 Kč v případě smlouvy ze dne 28. 11. 2022. Před poskytnutím zápůjček právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Na zápůjčku ze dne 3. 11. 2022 žalovaná uhradila částku 3 300 Kč, na zápůjčku ze dne 28. 11. 2022 pak částku 3 000 Kč. Společnost , právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena. Ze zápůjčky ze dne 3. 11. 2022 tak žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 19 566,80 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 395,38 Kč a dlužné části poplatku ve výši 11 171,42 Kč, a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 672,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 399,68 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 395,38 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 395,38 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Ze zápůjčky ze dne 3. 11. 2022 pak žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 25 635,40 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč a dlužné části poplatku ve výši 14 635,40 Kč, a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 766,43 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 144,17 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, popř. na základě důkazů vyžádaných soudem. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 3. 11. 2022, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v 78týdenních splátkách po 304 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 28. 11. 2022, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v 78týdenních splátkách po 381 Kč.

6. Z listin označených jako „Zákaznická karta“ sepsaných dne 3. 11. 2022 a 28. 11. 2022 soud zjistil, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala finanční situaci žalované a její schopnost splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry. V rubrice „čistý příjem ověřen dokumenty“ přitom nebyla zvolena žádná z nabízených možností. Čisté příjmy z invalidního důchodu byly deklarovány ve výši 6 057 Kč. V jednom případě pak byly deklarovány příjmy dalších osob v domácnosti a odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 3 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 21. 10. 2024, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedených úvěrových smluv byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalované, že došlo k postoupení předmětných pohledávek, a vyzvala ji, aby svůj dluh uhradila žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 12. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětných úvěrových smluv a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalované.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených dne 3. 11. 2022 a dne 28. 11. 2022 poskytla žalované hotovostní zápůjčky ve výši 11 000 Kč a 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem a poplatkem v 78týdenních splátkách po 304 Kč, resp. po 381 Kč. Na zápůjčku ze dne 3. 11. 2022 žalovaná plnila celkem 3 300 Kč, na zápůjčku ze dne 28. 11. 2022 pak celkem 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalované vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informovala. Žalovaná byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně samotné vyzvána k úhradě dlužné částky.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a 14 000 Kč, celkem tedy ve výši 25 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě byly žalované finanční prostředky v hotovosti vyplaceny, jsou neplatné. Závěr o neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před jejich uzavřením nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné zejména z listin označených jako „Zákaznická karta“, ve kterých jsou sice deklarovány určité příjmy žalované, absentuje však údaj o tom, z jakých konkrétních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje ověřila. Za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí přitom nelze považovat postup, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). To samé platí i o výdajích žalované, které rovněž zůstaly pouze v rovině neověřeného tvrzení žalované. Již ze samotného tvrzení žalované o tom, že pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši 6 057 Kč měsíčně, navíc vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Je totiž skutečností, že jde o velmi nízký příjem, který je schopný pouze stěží pokrýt nejnutnější životní výdaje žalované (když žalovaná navíc deklarovala měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč), natož splátky úvěru s poměrně vysokým příslušenstvím, které v každém jednotlivém případě přesahovaly částku 1 200 Kč měsíčně. Pokud žalovaná v jednom případě deklarovala, že žije ve společné domácnosti s další osobou s příjmem, zůstala tato informace neověřena. Za takto nedostatečně zjištěné finanční situace žalované, kdy byl zjištěn toliko její nepatrný příjem, tak vzhledem k důvodným pochybnostem o její úvěruschopnosti neměl být žalované úvěr vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, právní předchůdkyně žalobkyně porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ.

20. Sankcí za porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Jelikož žalované byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí povinnost podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Tuto částku je navíc nutno ponížit o částky, které žalovaná v souvislosti s neplatně sjednanými spotřebitelskými úvěry plnila. Na zápůjčku ze dne 3. 11. 2022 žalovaná podle tvrzení žalobkyně plnila celkem 3 300 Kč, na zápůjčku ze dne 28. 11. 2022 pak celkem 3 000 Kč. Žalovaná tedy celkem plnila částku 6 300 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni, která je aktivně věcně legitimovaná, neboť pohledávku za žalovanou nabyla účinným postoupením, částku 18 700 Kč (25 000 Kč - 6 300 Kč).

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 26 502,20 Kč a co do žalovaného příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 45 202,20 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 18 700 Kč, naopak co co do částky 26 502,20 Kč a co do příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalované tedy přesahoval její neúspěch. Jelikož však žalované, která v řízení zůstala zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ určil, že žalovaná je povinna splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem, do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud si je vědom toho, že z § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vyplývá, že spotřebitel je v případě neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu tohoto úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je ovšem skutečností, že vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení po celou dobu zcela nečinná a se soudem nekomunikovala, nemohl soud zjistit, jaké jsou její aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry a v jaké době by tedy měla být žalovaná reálně schopna dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Soud i přesto stanovil lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy lhůtu delší, než je základní třídenní lhůta předpokládaná zákonem. Tato prodloužená lhůta by žalované měla poskytnout dostatek času, aby mohla dostát povinnosti uložené jí tímto rozsudkem.