9 C 109/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 6 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se co do částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 804 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 1. 2021 původně domáhala po žalovaném zaplacení 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 1. 2021 do zaplacení z titulu práva na zaplacení smluvních pokut plynoucího ze smlouvy o poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu, která měla být mezi účastníky uzavřena 13. 5. 2019. Tvrdila, že pro žalovaného na základě uvedené smlouvy zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to až do 31. 1. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Dle příslušných smluvních ustanovení vznikla žalovanému povinnost do deseti dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, konkrétně set top box CA Modul sériové číslo ACD57BRMACW30YIM a přístupovou kartu [číslo]. Tuto povinnost však žalovaný porušil a uvedená zařízení žalobkyni ve stanovené lhůtě nevrátil. Žalobkyni tím dle smlouvy vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení set top boxu a ve výši 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty. Tyto smluvní pokuty žalovaný doposud žalobkyni ani po její písemné výzvě neuhradil.

2. Přípisem soudu došlým dne 28. 5. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a původně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky s odůvodněním, že k uplatnění uvedené částky v žalobě došlo vinou administrativního pochybení. Žalobkyně tedy nadále setrvala na žalobě pouze v rozsahu částky 5 000 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, soud proto souhlas účastníků s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu citovaného zákonného ustanovení předpokládal.

5. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13. 5. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ke kombinované televizi. Na základě této smlouvy jednak poskytovala žalovanému službu DIGI TV prostřednictvím satelitního vysílání, jednak mu rovněž poskytla k užívání set top box sériového čísla ACD57BRMACW30YIM a přístupovou kartu [číslo]. Nedílnou součást smlouvy tvořily Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televizi DIGI TV (dále jen„ Podmínky“). Dle čl. 4 těchto Podmínek byl žalovaný v případě ukončení smlouvy povinen vrátit pronajaté technické zařízení (tj. shora uvedený set top box) žalobkyni ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že uvedenou povinnost ve stanovené lhůtě nesplní, pak byla přímo v textu smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dopisem z 5. 1. 2020 upozornila žalovaného, že se dostal do prodlení s úhradou ceny za poskytnuté služby ve výši 1 572 Kč a že v důsledku tohoto prodlení došlo k omezení poskytovaných služeb. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě do 31. 1. 2020 a upozornila jej na to, že pokud v této lhůtě nebude dluh uhrazen, nebude poskytování služeb obnoveno a dojde bez dalšího k ukončení smlouvy uzavřené mezi účastníky. K 31. 1. 2020 následně k ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací skutečně došlo. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně z 30. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení smluvních pokut v celkové výši 6 500 Kč za nevrácení set top boxu a přístupové karty s tím, že uvedená částka sestávala ze smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení set top boxu a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za nevrácení karty, a dále k vrácení modemu a přístupové karty ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že pokud nebude výzvě vyhověno, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.

6. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud nejprve postupoval podle § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. a v rozsahu zpětvzetí, tj. co do částky 1 500 Kč s původně požadovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky, zastavil (výrok I.). Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo před započetím jednání ve věci, nebylo ve smyslu § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. třeba dotazovat se žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí.

7. Pokud jde o meritum věci, v řešeném případě smlouva uzavřená mezi účastníky splňuje náležitosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění. Pravomocí k rozhodování sporů z těchto smluv přitom v obecné rovině (pokud se daný spor týká povinností uložených citovaným zákonem nebo na jeho základě) nejsou ve smyslu § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. nadány civilní soudy, nýbrž Český telekomunikační úřad. V posuzované věci však bylo součástí smlouvy rovněž ujednání, podle něhož byla žalovanému poskytnuta k bezplatnému užívání technická zařízení, a to na dobu omezenou trváním„ hlavní“ smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Takové ujednání podle názoru soudu naplňuje znaky smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Podle něj na základě smlouvy o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Jakkoliv je ve smlouvě uvedeno, že jsou technická zařízení žalovanému pronajata, není sjednáno nájemné za jejich užívání, přičemž povinnost nájemce hradit nájemné je podstatnou náležitostí smlouvy o nájmu ve smyslu § 2201 o. z. Proto soud poskytnutí technických zařízení nehodnotil jako nájem, nýbrž jako výpůjčku.

8. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč se pak dotýká právě vztahu vzniklého mezi účastníky na základě zmíněné smlouvy o výpůjčce, neboť smluvní pokutou byla utvrzena povinnost žalovaného vrátit po ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyni poskytnuté koncové zařízení – set top box. Řešený spor se tedy netýká samotného poskytování služeb elektronických komunikací, ale práva žalobkyně na vrácení věci poskytnuté žalovanému formou výpůjčky, a z tohoto práva vyplývajícího ujednání o smluvní pokutě. Proto soud dospěl k závěru, že má pravomoc daný spor autoritativně rozhodnout, neboť nejde o spor vztahující se k povinnostem uloženým zákonem č. 127/2005 Sb. nebo na jeho základě.

9. Žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybnil tvrzení žalobkyně o tom, že uzavřená smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla ukončena k datu uvedenému v žalobě, tj. k 31. 1. 2021 (poslední den lhůty k úhradě dlužné ceny za poskytnuté služby uvedené v dopise žalobkyně z 5. 1. 2020). Soud proto vycházel z toho, že žalovanému ve smyslu čl.

4. Podmínek vznikla povinnost vrátit žalobkyni ve lhůtě deseti dnů od ukončení smlouvy set top box, který mu byl žalobkyní poskytnut. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že svou povinnost v uvedené lhůtě nesplnil a předmětné zařízení nevrátil. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo ve smyslu příslušných smluvních ujednání právo požadovat po žalovaném sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nesplnění uvedené povinnosti. Jelikož z ničeho nevyplývá, že by žalovaný již smluvní pokutu žalobkyni uhradil, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky (výrok II.). Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného vzniklo.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu mezi účastníky rozdělil v poměru, v jakém byli ve vztahu k předmětu řízení z procesního hlediska úspěšní. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení 6 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu co do částky 1 500 Kč s příslušenstvím vzala zpět, přičemž sama uvedla, že v tomto rozsahu byla žaloba podána nedůvodně, jednalo se o administrativní pochybení. V rozsahu, v němž bylo řízení v důsledku zpětvzetí žaloby zastaveno, tak je třeba ve smyslu § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. za procesně úspěšného považovat žalovaného, neboť to byla žalobkyně, kdo svým pochybením zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Ve zbytku původního předmětu řízení, tj. co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím, pak byla žalobkyně plně úspěšná a v této části předmětu řízení jí tak vůči neúspěšnému žalovanému svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníku vzhledem k celkovému předmětu řízení činí 77 % ku 23 % ve prospěch žalobkyně. Té proto podle shora citovaného § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % (77 – 23 = 54).

11. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 804 Kč (54 % z celkových nákladů ve výši 1 489 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.