9 C 118/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 11 577 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč a nahradit jí k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 621 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 1 577 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 84,21 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 577 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení 11 577 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 29. 11. 2023. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč, splatnost úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Účastníci si sjednali poplatek za poskytnutí úvěru, jak je již uvedeno v předchozí větě, ve výši 330 Kč, poplatek za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s řádnou úhradou dlužné částky, žalobkyně ji proto informovala o výši dluhu a vyzvala k jeho úhradě. Dne 3. 1. 2024 žalobkyně žalované účtovala účelně vynaložené náklady související s jejím prodlením ve výši 300 Kč. Dále jí dne 28. 1. 2024 a dne 1. 3. 2024 naúčtovala dvě smluvní pokuty po 300 Kč v celkové výši 600 Kč (3 % z nezaplacené jistiny úvěru) s odkazem na příslušné smluvní ustanovení označené jako „Náklady úvěru“. Dlužná částka činí 11 577 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, smluvních pokut v celkové výši 600 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z této částky od 30. 3. 2024 do 16. 4. 2024 ve výši 84,21 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od 17. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovanou, ta ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., soud proto její souhlas s tím, aby věc projednal a rozhodl uvedeným způsobem, ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 29. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky žalobkyni vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za expresní výplatu ve výši 199 Kč jednorázově, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a dále poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Celkem byla žalovaná dle smlouvy povinna zaplatit 10 677 Kč, a to 29. 12. 2023. Ve smlouvě byla dále v části označené jako „Náklady úvěru“ pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně měla rovněž právo v případě prodlení žalované s úhradou dluhu účtovat žalované účelně vynaložené náklady na vymáhání ke dni uzavření smlouvy ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání s tím, že tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace.

5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 29. 11. 2023 vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalované č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.

6. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalované byla dne 29. 11. 2023 poskytnuta jistina 10 000 Kč a zároveň předepsán poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč a poplatek za nadstandardní SMS ve výši 49 Kč. Dne 3. 1. 2024 byly žalované naúčtovány k úhradě účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a dne 28. 1. 2024 a dne 1. 3. 2024 dvě smluvní pokuty po 300 Kč. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy neuhradila ke dni zesplatnění úvěru ničeho. Úvěr byl zesplatněn dne 15. 3. 2024.

7. Z listiny s názvem potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 16. 4. 2024 bylo zjištěno, že před uzavřením shora uvedené smlouvy žalobkyně lustrovala žalovanou v databázích ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS s negativním výsledkem. Dále vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnaná s příjmem 20 000 Kč měsíčně a má dvě vyživovací povinnosti. Příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč měsíčně.

8. Z úvěrové zprávy předložené žalobkyní bylo zjištěno, že při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnaná s příjmem 20 000 Kč měsíčně, je jako spoludlužník vázána hypotečním úvěrem se splátkou po 16 669 Kč měsíčně. Žalovaná dne 1. 11. 2023 podala žádost o revolvingový úvěr ve výši 5 000 Kč, její žádost byla odmítnuta. Dne 17. 11. 2023 podala tři žádost o kreditní kartu – v jednom případě s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, v jednom případě s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a v jednom případě s úvěrovým rámcem 8 000 Kč. Dále dne 17. 11. 2023 požádala o revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 8 000 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého zástupce. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána žalované dne 18. 3. 2024.

10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

11. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 29. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě téhož dne vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedenou částku vrátí a současně zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za expresní platbu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a dále poplatek za doplňkovou službu SMS servis, jehož výše činila 49 Kč měsíčně. Celkem byla dle smlouvy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 10 677 Kč, a to dne 29. 12. 2023. Ve smlouvě byla rovněž mimo jiné sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu. Následně byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou zástupce žalobkyně.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet.

17. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru, resp. jeho právního nástupce. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

18. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

19. V posuzované věci žalobkyně doložila, že před uzavřením smlouvy o úvěru lustrovala žalovanou v databázích ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS s negativním výsledkem. Dále tvrdila, že vycházela z toho, že je žalovaná zaměstnaná, její příjem činí 20 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč měsíčně. Tato tvrzení však nijak neprokázala, a to ani na základě poučení, které jí soud poskytl v souladu s § 118a o. s. ř. K výzvě soudu pouze sdělila, že žalované na výdaje započítala životní minimum 7 520 Kč měsíčně. Dále doložila úvěrovou zprávu, ze které vyplývá, že žalovaná je spoludlužníkem hypotečního úvěru, jehož měsíční splátka činí 16 669 Kč, a dále že žalovaná v listopadu 2023 podala tři žádosti o kreditní kartu a dvě žádosti o revolvingový úvěr. Za této situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění své povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalované.

20. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaná jakožto spotřebitel je povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná v řízení netvrdila, natož aby prokázala, že na svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni čehokoliv uhradila. Soud tedy vyšel z toho, že skutečně neuhradila ničeho, jak se podává z podané žaloby. Uložil tedy žalované povinnost uhradit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž jí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k dikci § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ umožnil dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, a to včetně náhrady nákladů řízení, neboť má za to, že by nebylo v možnostech žalované uhradit celou dlužnou částku najednou. Soud si je vědom toho, že v zásadě by měl postavit najisto, jaké jsou aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované a v jaké době by tedy měla být žalovaná reálně schopna dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Žalovaná však byla v řízení po celou dobu zcela nečinnou a se soudem nekomunikovala. Soud má za to, že splátkový kalendář, který žalované určil, je přiměřený okolnostem řešené věci, tedy na jedné straně výši dlužné částky, na straně druhé možnostem a schopnostem žalované, v jejichž silách by podle názoru soudu nepochybně mělo být hradit měsíčně splátku ve výši 2 000 Kč. Zároveň lze konstatovat, že pokud žalovaná svůj dluh prostřednictvím splátek uhradí řádně a včas, stane se tak nejpozději za 5 měsíců (za 6 měsíců včetně nákladů řízení), což je lhůta, kterou lze ve vztahu k žalobkyni jakožto věřiteli považovat ještě za přiměřenou, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že z její strany došlo k porušení zákonem stanovených povinností a prodloužení lhůty k plnění je toho zákonným důsledkem.

21. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil k 20. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po ní žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou.

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 1 577 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, a to s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

23. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 11 577 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 84,21 Kč (11 577 Kč + 84,21 Kč = 11 661,21 Kč) a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 577 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, naopak co do částky 1 577 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 85,7 % (10 000 Kč z 11 661,21 Kč) ku 14,3 % (1 661,21 Kč z 11 661,21 Kč) ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 71,4 % (85,7 % - 14,3 % = 71,4 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 220,50 Kč podle § 137 ods.t 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 621 Kč (71,4 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 270,50 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).