9 C 127/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 27 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 000 Kč a nahradit jí k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 794 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 9 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 200 Kč od 15. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 23. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení 27 540 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi účastnicemi. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované dne 11. 4. 2023 peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % z dlužné jistiny měsíčně. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná měla splácet každý měsíc vždy nejpozději k 11. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, přičemž byla žalobkyní opakovaně upomínána o zjednání nápravy. Žalobkyně nakonec k datu 14. 10. 2023 celý úvěr jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho splacení. Žalovaná však na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně se domáhala dlužné jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč, dále smluvního úroku z dlužné jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru, který kapitalizovala na částku 7 200 Kč, dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 340 Kč, která odpovídala smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za dobu od 15. 10. 2023 do 22. 2. 2024, a to s odkazem na ujednání obsažené v čl. 4.2. písm. c) smlouvy, a dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 25 200 Kč za dobu od 15. 10. 2023 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 27. 5. 2024, č.j. 9 C 127/2024-28, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), a současně aby předložila důkazy k prokázání toho, že tuto svou zákonnou povinnost skutečně splnila. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění své zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím úvěru dostatečně prověřila schopnost žalované tento úvěr řádně a včas splatit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění její povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta.

3. Žalobkyně na shora uvedenou výzvu soudu, která byla doručena jejímu zástupci dne 7. 6. 2024, nijak nereagovala.

4. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 13. 6. 2024, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, pokud jde o žalovanou, její souhlas soud předpokládal, neboť žalovaná se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z výplatních pásek žalované za měsíce prosinec 2022, leden 2023 a únor 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla v uvedených měsících zaměstnána u , Anonymizováno, , adresa, , pracovala v knihovně. Její průměrná čistá mzda v uvedených měsících činila 34 583 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastnicemi dne 11. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s limitem 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 40 % měsíčně. Žalovaná měla úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 11. dni v měsíci, kdy měla splatit úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Ta byla sjednána na dobu neurčitou. V čl. IV. bodě 4.2. písm. c) smlouvy byla pro případ prodlení žalované s vrácením poskytnutého úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení.

8. Z potvrzení , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, , jehož majitelkou je žalovaná, byla dne 12. 4. 2023 pod VS , var. symbol, (rodné číslo žalované) připsána platba ve výši 10 000 Kč, dne 20. 4. 2023 pod týmž variabilním symbolem platba ve výši 5 000 Kč a dne 21. 6. 2023 platba ve výši 3 000 Kč pod týmž variabilním symbolem. Odesilatelem všech uvedených plateb byla žalobkyně.

9. Z dopisu žalobkyně z 11. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně informovala žalovanou o tom, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek z její strany k datu 11. 10. 2023 zesplatňuje její úvěr a vyzývá ji k úhradě dluhu v celkové výši 51 644 Kč ve lhůtě tří dnů od doručení dopisu.

10. Z předžalobní výzvy z 22. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a upozornila ji na to, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

11. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Mezi účastnicemi byla dne 11. 4. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná takto vyčerpala dne 11. 4. 2023 10 000 Kč, dne 20. 4. 2023 5 000 Kč a dne 21. 6. 2023 3 000 Kč, celkem tedy 18 000 Kč. Ve smlouvě se zavázala, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí úrok ve výši 40 % měsíčně, a to v pravidelných splátkách sjednaných ve smlouvě. Dopisem z 11. 10. 2023 žalobkyně jednorázově zesplatnila úvěr poskytnutý žalované a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 51 644 Kč. Následně byla žalovaná vyzvána k plnění ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odstavce 4 téhož paragrafu poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 11. 4. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ. Právní vztah mezi smluvními stranami se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet, respektive to, že by si tyto podklady obstarala, žalobkyně v řízení neprokázala.

15. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy byla řádně splněna povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto právního nástupce poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

16. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce spotřebitele ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

17. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě vyjma výplatních pásek žalované nedoložila žádný další důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla z její strany jakkoliv ověřována schopnost žalované úvěr splatit. Je sice pravdou, že z uvedených výplatních pásek vyplývá, že v období bezprostředně předcházejícím uzavření úvěrové smlouvy byla žalovaná zaměstnána a pobírala mzdu ve výši takřka 35 000 Kč, pouhá tato skutečnost však sama o sobě rozhodně nemůže být jediným podkladem pro závěr, že byla v dané době schopna poskytnutý úvěr splácet dle dohodnutých podmínek. Žalobkyně vůbec netvrdila, k jakým závěrům v rámci procesu ověření úvěruschopnosti žalované dospěla, z jakých částek vycházela, pokud jde o pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované, zda zjišťovala, jestli má žalovaná ještě nějaké další příjmy, zda má nějaké vyživovací povinnosti, kde a případně s kým bydlí nebo jaké jsou její pravidelné měsíční výdaje. Pouze v rovině tvrzení pak zůstalo, že žalobkyně měla ověřovat platební morálku žalované z dostupných veřejných registrů – toto žalobkyně ani k písemné výzvě soudu nijak neprokázala. Stejně tak ani neuvedla, k jakým výsledkům údajně provedené lustrace vedly.

18. Žalobkyně tak nedoložila soudu jakýkoliv výsledek procesu ověřování úvěruschopnosti žalované, i její pouhá tvrzení o tomto procesu jsou zcela nedostatečná a na jejich podkladě rozhodně nelze učinit žádné relevantní závěry stran toho, zda žalované její tehdejší osobní, majetkové a výdělkové poměry umožňovaly řádně splácet úvěr poskytnutý žalobkyní.

19. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalobkyně své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 ZSÚ na základě relevantních podkladů posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit nedostála, a pokud ano, pak se to žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat. Za této situace soud neměl jinou možnost, než předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ.

20. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaná jakožto spotřebitel je povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jejím možnostem. Žalované bylo poskytnuto 18 000 Kč, z této částky dle žalobkyně nevrátila ničeho, což žalovaná v průběhu řízení nijak nevyvrátila (pokud již žalobkyni alespoň zčásti uvedenou částku vrátila, bylo na ní, aby takovou skutečnost tvrdila a zejména pak prokázala). Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení zmíněných 18 000 Kč. Ve zbývající části, tedy co do částky 9 540 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné jistiny úvěru, a to s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

21. Pokud jde o lhůtu k plnění, žalovaná na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala, soud tak neměl jakoukoliv možnost zkoumat její aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry tak, aby mohl postavit najisto, jakou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru lze považovat za přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ. Na stranu druhou lze důvodně předpokládat, že v možnostech žalované (i s ohledem na to, že žalobkyni v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou neuhradila ničeho) není uhradit celý dluh žalobkyni najednou. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že rozložení splatnosti dluhu je v daném případě důsledkem porušení zákonné povinnosti ze strany žalobkyně, a tedy i jakousi formou sankce za to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neověřila úvěruschopnost žalované. Ze všech popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že za přiměřenou splátku dluhu žalované lze považovat částku 1 000 Kč měsíčně. Takto vysokou splátku by měla být žalovaná schopna hradit i při velmi malých příjmech, přičemž zároveň pokud bude dluh splácet řádně a včas, dojde k jeho úplné úhradě za 19 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, což je lhůta, kterou lze považovat ještě za akceptovatelnou. Splatnost jednotlivých splátek soud nastavil vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, přičemž současně vyslovil doložku o ztrátě výhody splátek, což v praxi znamená, že pokud žalovaná neuhradí některou uloženou splátku řádně a včas, může se žalobkyně domáhat úhrady celého zbývajícího dluhu najednou.

22. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 27 540 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 18 000 Kč, v rozsahu částky 9 540 Kč s příslušenstvím pak byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic vzhledem k předmětu řízení tak činí 65 % ku 35 % ve prospěch žalobkyně, které tak dle § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 30 % (65 – 35 = 30).

23. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 377 Kč a dále náklady zastoupení ve výši 1 270,50 Kč. Ty jsou tvořeny mimosmluvní odměnou zástupce žalobkyně ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby učiněné dle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen „AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a písemné vyjádření k podané žalobě, kdy za každý z těchto úkonů náleží zástupci žalobkyně podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT odměna ve výši 300 Kč, a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění), za který náleží odměna v poloviční sazbě, tj. ve výši 150 Kč, dále třemi paušálními náhradami hotových výdajů spojených se shora uvedenými úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhradou za 21% DPH z uvedených položek (tedy z částky 1 050 Kč) ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 794 Kč (30 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 647,50 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) opět ve splátkách uvedených v odstavci 21 tohoto odůvodnění.