9 C 131/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 17. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení z titulu práva na zaplacení smluvní pokuty vyplývajícího ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 3. 7. 2019. Tvrdila, že na základě této smlouvy pro žalovaného zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do 31. 3. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle těchto podmínek byl žalovaný povinen po ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, konkrétně set top box/CA MODUL sériového čísla M91839EC1079. Svou povinnost však porušil, pročež žalobkyni vzniklo dle příslušného smluvního ustanovení právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení zmíněného zařízení. Tuto smluvní pokutu žalovaný doposud žalobkyni nezaplatil.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jeho souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 3. 7. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ke kombinované televizi. Na jejím základě poskytovala žalovanému službu kombinované televize DIGI TV, přičemž žalovaný se ve smlouvě zavázal za tuto službu hradit žalobkyni sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši dle příslušného a platného ceníku žalobkyně. Žalovanému bylo rovněž na podkladě uvedené smlouvy poskytnuto k užívání koncové zařízení – set top box sériového čísla M91839EC1079. Nedílnou součást smlouvy tvořily Zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV (dále jen„ Podmínky“). Dle čl.

4. Podmínek byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni v případě ukončení smlouvy shora uvedený set top box ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že by tuto povinnost porušil, byla přímo v textu smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl dopisem z 11. 5. 2020 žalobkyní písemně informován o tom, že smlouva uzavřená mezi účastníky byla k datu 31. 3. 2020 ukončena, a dále vyzván jednak k vrácení předmětného set top boxu, jednak k zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně mu v dopise rovněž sdělila, že pokud ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vrátí set top box, nebude po něm nárokovat úhradu smluvní pokuty. Současně byl žalovaný poučen o tom, že pokud výzvě nevyhoví, žalobkyně přistoupí k soudnímu vymáhání uvedených povinností. K vrácení set top boxu a úhradě smluvní pokuty byl posléze žalovaný vyzván ještě jednou, a to prostřednictvím předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 25. 1. 2021.

5. V řešeném případě smlouva uzavřená mezi účastníky splňuje náležitosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění. Pravomocí k rozhodování sporů z těchto smluv přitom v obecné rovině (pokud se daný spor týká povinností uložených citovaným zákonem nebo na jeho základě) nejsou ve smyslu § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. nadány civilní soudy, nýbrž Český telekomunikační úřad. V posuzované věci však bylo součástí smlouvy rovněž ujednání, podle něhož bylo žalovanému poskytnuto k bezplatnému užívání technické zařízení, a to na dobu omezenou trváním„ hlavní“ smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Takové ujednání podle názoru soudu naplňuje znaky smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Podle něj na základě smlouvy o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Jakkoliv je ve smlouvě uvedeno, že technické zařízení je žalovanému pronajato, není sjednáno žádné nájemné za jeho užívání. Přitom povinnost nájemce hradit nájemné je podstatnou náležitostí smlouvy o nájmu ve smyslu § 2201 o. z. Proto soud poskytnutí technického zařízení nehodnotil jako nájem, nýbrž jako výpůjčku.

6. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč se pak dotýká právě vztahu vzniklého mezi účastníky na základě zmíněné smlouvy o výpůjčce, neboť smluvní pokutou byla utvrzena povinnost žalovaného vrátit po ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyni poskytnuté technické zařízení – set top box. Řešený spor se tedy netýká samotného poskytování služeb elektronických komunikací, ale práva žalobkyně na vrácení věci poskytnuté žalovanému formou výpůjčky, a z tohoto práva vyplývajícího ujednání o smluvní pokutě. Proto soud dospěl k závěru, že má pravomoc daný spor autoritativně rozhodnout, neboť nejde o spor vztahující se k povinnostem uloženým zákonem č. 127/2005 Sb. nebo na jeho základě.

7. Žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybnil tvrzení žalobkyně o tom, že uzavřená smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla ukončena k 31. 3. 2020. Soud tedy vycházel z toho, že mu ve smyslu čl.

4. Podmínek vznikla povinnost vrátit žalobkyni ve lhůtě deseti dnů od ukončení smlouvy technické zařízení, které mu bylo žalobkyní poskytnuto. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že svou povinnost v uvedené lhůtě nesplnil a předmětné zařízení nevrátil. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo ve smyslu příslušného smluvního ujednání právo požadovat po žalovaném sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení zařízení. Jelikož z ničeho nevyplývá, že by žalovaný již tuto smluvní pokutu žalobkyni uhradil, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného vzniklo.

8. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.