9 C 137/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba sídlem právnická osoba jméno příjmení anonymizována tři slova , příjmení jméno , anonymizována dvě slova zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši</b> <b>- 7,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015,</b> <b>- 7,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016,</b> <b>- 7,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016,</b> <b>- 7,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017,</b> <b>- 7,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017,</b> <b>- 7,50 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,</b> <b>- 8,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,</b> <b>- 8,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,</b> <b>- 9,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019,</b> <b>- 9,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020,</b> <b>- 7,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020,</b> <b>a s ročním úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalované, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 4 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 568 Kč a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 27. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 568 Kč, a to z titulu smlouvy o půjčce, která byla dle žaloby uzavřena dne 16. 2. 2008 mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 5 568 Kč ve splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Dostala se však do prodlení s úhradou smluvených splátek. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. dnem 21. 2. 2009. Žalovaná na svůj dluh z ní uhradila celkem pouze 4 000 Kč. Tuto částku právní předchůdce žalobkyně započetl na shora uvedený souhrnný poplatek. S účinností k 1. 7. 2015 byla pohledávka z předmětné smlouvy sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 1 568 Kč právním předchůdcem žalobkyně postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l, která ji následně s účinností k 24. 8. 2018 postoupila žalobkyni. Po tomto postoupení žalovaná na svůj dluh ze smlouvy již ničeho neuhradila. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a dále nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 1 568 Kč, kterou v žalobě označila jako„ kapitalizovaný úrok“. Dále též požadovala shora uvedené příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 16. 2. 2008 smlouvu o půjčce, na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně téhož dne žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala mu uvedenou částku vrátit a současně zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 5 568 Kč, to vše v 53 týdenních splátkách, jejichž výše činila 256 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně s účinností k 1. 7. 2015 postoupil pohledávku z předmětné smlouvy o půjčce na [právnická osoba] [anonymizováno], která následně smlouvou ze dne 24. 8. 2018 postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. O obou postoupeních byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně ji následně předžalobní výzvou z 12. 4. 2021 vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 9 568 Kč s příslušenstvím vzniklé z titulu shora uvedené smlouvy o půjčce ve lhůtě do 21. 4. 2021 a upozornila ji, že pokud nebude dluh ve stanovené lhůtě uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

5. Po právní stránce soud s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, hodnotil věc jako spor ze smlouvy o půjčce uzavřené podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť předmětná smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti obč. zák.

6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

8. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 cit. ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o půjčce uzavřenou podle § 657 obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně přitom svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť prokazatelně poskytl žalované peněžní prostředky v ujednané výši. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o půjčce, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, respektive písemným oznámením o postoupení, přičemž z těchto dokumentů je zjevné, že žalobkyně se ve smyslu § 524 obč. zák. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky i jejího příslušenství. Pokud by tedy žalovaná z předmětné smlouvy o půjčce ještě čehokoliv dlužila, pak by ji stíhala povinnost svůj dluh zaplatit právě žalobkyni.

11. Právnímu předchůdci žalobkyně, respektive posléze žalobkyni samotné v souvislosti s uzavřenou smlouvou o půjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnuté jistiny půjčky ve výši 8 000 Kč, a to jak dle příslušného smluvního ujednání, tak podle § 657 obč. zák. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba vyřešit otázku, zda lze považovat za přiměřené a souladné s dobrými mravy ujednání, podle něhož měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně za poskytnutí půjčky uhradit rovněž souhrnný poplatek ve výši 5 568 Kč.

12. Při půjčce, jejímž předmětem je peněžité plnění, bylo podle § 658 odst. 1 obč. zák. možné si dohodnout úroky. Nejednalo se však o podstatnou náležitost dané smlouvy. V daném případě plnil funkci úroku právě sjednaný poplatek za poskytnutí půjčky. Soud jeho výši hodnotil zejména ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků, ale rovněž s ohledem na okolnosti, za kterých byla předmětná smlouva uzavřena. Dospěl přitom k závěru, že sjednaná výše poplatku za poskytnutí půjčky je zcela nepřiměřená a odporuje dobrým mravům, a to z níže uvedených důvodů.

13. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí půjčky není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje. Současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků u peněžité půjčky je pouze takové jednání věřitele, který se„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, kdy dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

14. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v únoru 2008, tj. v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce, 13,28 % ročně (viz tabulka B2 .1.2, číslo ukazatele 5 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu celkem). V řešeném případě byla půjčka žalované poskytnuta na dobu 53 týdnů při sjednaném poplatku 5 568 Kč. Výše poplatku přepočtená na dobu 1 týdne tedy činí 105 Kč a odpovídá roční úrokové sazbě ve výši 68 % (poplatek za období 1 roku, tj. 52 týdnů, by činil 5 460 Kč (105 * 52 = 5 460), tato částka přitom odpovídá 68 % z poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč). Je zřejmé, že sjednaný úrok za poskytnutí zápůjčky převyšuje obvyklou úrokovou sazbu bankovních úvěrů a půjček v době uzavření smlouvy více než pětkrát, tedy velmi výrazně.

15. Soud nepominul, že v daném případě získala žalovaná peněžní prostředky hned při podpisu smlouvy, a to v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. To pro ni nepochybně znamenalo mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o půjčku žádala u některé banky, kde by musela absolvovat jistě nepoměrně přísnější proces ověřování její schopnosti půjčku splatit, který by mohl vést i k tomu, že by jí banka půjčku nakonec vůbec neposkytla. S tím souvisí i zvýšená rizikovost celého obchodu pro právního předchůdce žalobkyně. Právě z těchto důvodů by byl soud ochoten akceptovat, aby byl ve smlouvě ujednán vyšší úrok, než který by odpovídal obvyklé úrokové sazbě. Tak vysoký úrok (resp. poplatek), jaký obsahuje posuzovaná smlouva, však již nelze odůvodnit ani výše uvedenými hledisky, a ujednání, které založilo nárok právního předchůdce žalobkyně na jeho zaplacení, je tak zcela zjevně rozporné s dobrými mravy. Na tom nic nemění ani skutečnost, že celková žalovanou splatná částka byla zřetelným způsobem uvedena na první straně předtištěného formuláře smlouvy, který žalovaná podepsala. Je totiž zřejmé, že autonomie vůle žalované byla při vyjednávání o výši souhrnného poplatku velmi omezená, neboť se jedná o smlouvu uzavíranou tzv. adhezním způsobem, jejíž základní podmínky určil právní předchůdce žalobkyně jednostranně, aniž by měla žalovaná možnost je jakkoliv ovlivnit. Ze všech popsaných důvodů soud posoudil ujednání o souhrnném poplatku jako absolutně neplatné ve smyslu § 39 obč. zák. pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy.

16. S ohledem na shora uvedené byla žalovaná z titulu předmětné smlouvy o půjčce povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně a následně i jeho právním nástupcům toliko jistinu ve výši 8 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh zaplatila více, než žalobkyní tvrzených 4 000 Kč. Soud proto, pokud jde o výši jeho úhrad, vycházel z podané žaloby a částku 4 000 Kč započetl na shora uvedenou dlužnou jistinu půjčky. Po tomto započtení dospěl přitom k závěru, že žalované zbývá k úhradě ještě 4 000 Kč. V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zmíněnou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 517 odst. 2 obč. zák., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované nastalo.

17. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 4 000 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 568 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 568 Kč (jistina 8 000 Kč + kapitalizovaný úrok 1 568 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 4 000 Kč, naopak co do částky 5 568 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu je tedy třeba považovat za procesně úspěšného účastníka žalovanou. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 42 % ku 58 % ve prospěch žalované, jíž by tedy dle § 142 odst. 2 o. s. ř. mělo svědčit právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 % (58 – 42 = 16). Žalovaná však byla po celou dobu trvání řízení pasivní a žádné náklady jí dle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

19. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.