9 C 147/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 26 797 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 092 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 850 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 16 705 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 550 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 26 797 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 550 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 1. 3. 2023. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč, obojí ve lhůtě do 18. 5. 2023. Tento svůj závazek však nesplnil řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 420 Kč (smluvní pokuta vypočtená denní sazbou ve výši 0,1 % z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč za období od 19. 5. 2023 do 4. 4. 2024, kdy byla vyhotovena žaloba). Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil částku 4 173 Kč. Tu žalobkyně započetla na shora uvedenou smluvní pokutu. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč, zbývající části smluvní pokuty ve výši 2 247 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (poplatky za písemné výzvy). Dále požadovala běžící zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatku (24 550 Kč) za dobu ode dne následujícího sjednanému datu splatnosti zápůjčky (od 19. 5. 2023) do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Usnesením ze dne 12. 6. 2024, č.j. 9 C 147/2024-26, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), a současně aby předložila důkazy k prokázání toho, že tuto svou zákonnou povinnost skutečně splnila. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění své zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím zápůjčky dostatečně prověřila schopnost žalovaného tuto zápůjčku řádně a včas vrátit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění její povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta.

4. Žalobkyně na shora uvedenou výzvu soudu reagovala přípisem, který byl soudu doručen 3. 7. 2024 a v němž sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ani důkazy, byť si je vědoma toho, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud posoudí uzavřenou smlouvu o zápůjčce podle § 87 ZSÚ jako neplatnou. Pro tento případ žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost vrátit peněžní prostředky, které na základě této smlouvy obdržel, jakožto bezdůvodné obohacení, uhradit úrok z prodlení v zákonné výši a nahradit žalobkyni náklady řízení. Dále uvedla, že žalovaný do současné doby vrátil žalobkyni 9 908 Kč.

5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nevyjádřil, soud tedy ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s tímto postupem předpokládal.

6. Ze smlouvy o zápůjčce z 1. 3. 2023 soud zjistil, že se strany mezi sebou dohodly, že žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku peněz ve výši 20 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši 4 550 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku včetně poplatku vrátit žalobkyni nejpozději do 31. 3. 2023. Ust. čl. 2.3. smlouvy obsahovalo ujednání, podle kterého měl být žalovaný v případě jeho prodlení s plněním závazků dle smlouvy povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný se dále zavázal, že žalobkyni uhradí účelně vynaložené náklady související s jeho prodlením, konkrétně například poplatek za každou písemnou upomínku, jehož výše dle smlouvy měla činit 500 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne 31. 3. 2023 vzal soud zjistil, že žalobkyně dne 1. 3. 2023 odeslala ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku 20 000 Kč.

8. Z upomínek z 25. 5. 2023, 1. 6. 2023, 8. 6. 2023, 17. 6. 2023 a 2. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vystavila v období od 25. 5. 2023 do 2. 7. 2023 žalovanému celkem pět upomínek, jejichž prostřednictvím měl být žalovaný vyzván k úhradě jeho dluhu z předmětné smlouvy o zápůjčce.

9. Z předžalobní výzvy z 29. 2. 2024, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 30 255 Kč a nákladů právního zastoupení v dodatečně poskytnuté lhůtě s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

10. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky 1. 3. 2023 částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč, obojí ve lhůtě do 31. 3. 2023. Současně si účastníci ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Žalobkyně vystavila žalovanému celkem pět upomínek k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy, prokazatelně pak žalovaného písemně vyzvala k úhradě jeho dluhu předžalobní výzvou její zástupkyně z 29. 2. 2024.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tj. v postavení podnikatele, zatímco žalovaný při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nejednal, byl tedy v pozici spotřebitele.Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejném druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 1. 3. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet.

13. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v systému Beck-online).

14. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

15. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě nedoložila jediný důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byla jakkoliv ověřována schopnost žalovaného tuto zápůjčku splatit. Obsah předložené smlouvy o zápůjčce naopak nasvědčuje spíše tomu, že žalobkyně se procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala vůbec, neboť ve smlouvě ani dalších předložených listinách o tom není jediná zmínka. Žalobkyně na výzvu soudu k předložení listin prokazující posuzování úvěruschopnosti žalovaného žádné listiny nepředložila a sdělila soudu, že po žalovaném požaduje vrácení poskytnuté jistiny zápůjčky z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení.

16. Za dané situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění její povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o zápůjčce tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s citovaným ustanovením přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.

17. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaný jakožto spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu zápůjčky, a to navíc v době přiměřené jeho možnostem. Z tvrzení žalobkyně lze dovodit, že žalovaný jí doposud uhradil částku 9 908 Kč. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by žalobkyni uhradil více. Soud proto vyšel z toho, že aktuálně mu z poskytnuté jistiny zápůjčky zbývá vrátit ještě 10 092 Kč. Podané žalobě tedy vyhověl co do této částky, přičemž žalovanému v souladu se shora citovaným § 87 odst. 1 větou třetí ZSÚ umožnil, aby dluh žalobkyni splácel v pravidelných měsíčních splátkách po 850 Kč, neboť má za to, že by nebylo v možnostech žalovaného uhradit celou dlužnou částku najednou. Soud si je vědom toho, že v zásadě by měl postavit najisto, jaké jsou aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného a v jaké době by tedy měl být žalovaný reálně schopen dlužnou jistinu zápůjčky žalobkyni vrátit. Žalovaný byl však po celou dobu řízení zcela nečinným a se soudem nekomunikoval. Soud má za to, že splátkový kalendář, který žalovanému určil, je přiměřený okolnostem řešené věci, tedy na jedné straně výši dlužné částky, na straně druhé možnostem a schopnostem žalovaného, v jehož silách by podle názoru soudu nepochybně mělo být hradit měsíčně splátku ve výši 850 Kč. Zároveň lze konstatovat, že pokud žalovaný svůj dluh prostřednictvím splátek uhradí řádně a včas, stane se tak nejpozději za 12 měsíců, což je lhůta, kterou lze ve vztahu k žalobkyni jakožto věřiteli považovat ještě za přiměřenou, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že z její strany došlo k porušení zákonem stanovených povinností a prodloužení lhůty k plnění je toho zákonným důsledkem.

18. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil k 20. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaný neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po něm žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou.

19. Ve zbývající části, tedy co do částky 16 705 Kč spolu s požadovanými náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny zápůjčky, a to s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

20. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 26 797 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 092 Kč, naopak co do částky 16 705 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tedy činí 38 % ku 62 % ve prospěch žalovaného. Tomu by proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. mělo svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 24 % (62 – 38 = 24). Žalovanému však žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.