9 C 164/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 163,32 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 499 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 16 664,32 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 551,35 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 20 163,32 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 057,09 Kč odpovídajícím sazbě 29 % ročně z částky 11 551,35 Kč za dobu od 19. 11. 2020 do 28. 1. 2022, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 551,35 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 002,23 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 11 551,35 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do 28. 1. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 551,35 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 25. 9. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v souhrnné výši 21 542 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 25 973 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, a to ve výši 33 989,73 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 20 163,32 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 551,35 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 611,97 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě běžícího smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na které je hlášen k trvalému pobytu, ani k výzvě soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku dle citovaného ustanovení nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 25. 9. 2019, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Přitom částka 9 027 Kč byla určena na refinancování zůstatku dluhu žalovaného z jiné smlouvy o zápůjčce, kterou s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel pod [číslo] částka ve výši 15 973 Kč pak byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v souhrnné výši 21 542 Kč, který sestával z úroku ve výši 4 472 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 776 Kč, respektive 758 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla dle smlouvy splatná do týdne od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy nejpozději do konce dalšího týdenního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Sjednaný poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení byl účtován za úkony právního předchůdce žalobkyně vymezené v čl. 7 smluvních podmínek, a to konkrétně za jeho činnost spočívající v zavedení žalovaného do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace, činnost spojenou s osobním doručením a vyplacením předmětu zápůjčky žalovanému v místě jeho bydliště při podpisu smlouvy a činnost prevence kumulace neuhrazených splátek (telefonická, SMS a písemná upozornění a upomínky v případě prodlení žalovaného). Dále byla takto zpoplatněna tzv. garance celkové ceny. Tato garance spočívala v tom, že právní předchůdce žalobkyně si nebude vůči žalovanému nárokovat poplatky za upomínky, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuty související s jeho prodlením, a to od počátku prodlení žalovaného s úhradou některé splátky zápůjčky až do doby, kdy jeho dluh dosáhne v souhrnu dvanáctinásobku první týdenní splátky, nejdéle však do doby, kdy uplynou tři měsíce od splatnosti poslední splátky sjednané při uzavření smlouvy. Dále měl mít žalovaný dle smluvních podmínek za shora uvedený poplatek možnost využít tzv. splátkových prázdnin, tedy za vymezených podmínek požádat o prodloužení splatnosti sjednané splátky zápůjčky o jeden týden. V neposlední řadě byl poplatek účtován za to, že se právní předchůdce žalobkyně pro případ úmrtí žalovaného vzdal veškerých svých nároků plynoucích ze smlouvy pod podmínkou, že žalovaný nebude mít ke dni úmrtí vůči němu jakékoliv dluhy. Poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení pak měla být zpoplatněna vymezená administrativní činnost právního předchůdce žalobkyně a výběry řádných i mimořádných splátek v hotovosti v místě bydliště žalovaného, jakož i převoz hotovosti od žalovaného a další úkony související s inkasem dle smlouvy sjednaných plateb. Dle citovaného ust. 7.10 smluvních podmínek současně případným neuskutečněním některé ze shora uvedených činností (např. z důvodu neposkytnutí součinnosti žalovaným) nebylo dotčeno právo právního předchůdce žalobkyně na úhradu poplatku za zápůjčku v plné výši.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 28. 1. 2022, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, a dále z dopisu právního předchůdce žalobkyně z 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvedeným dopisem písemně informován.

6. Z žalobkyní předložené transakční historie k předmětné smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh z ní uhradil 25 973 Kč.

7. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 6. 6. 2022, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána žalovanému 7. 6. 2022, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 27 836,94 Kč plynoucího z předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě do 21. 6. 2022 a upozornila ho, že pokud dluh nebude zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalovaným dne 25. 9. 2019 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to tak, že částku 9 027 Kč započetl na úhradu dluhu žalovaného z dříve mezi týmiž smluvními stranami uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] částku ve výši 15 973 Kč poskytl žalovanému v hotovosti. Žalovaný se zavázal shora uvedenou jistinu zápůjčky vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 472 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách, jejichž výše činila 776 Kč, respektive 758 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná do týdne od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce na základě smlouvy uzavřené dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy prostřednictvím předžalobní výzvy svého zástupce z 6. 6. 2022 a poskytla žalovanému za tímto účelem dodatečnou lhůtu i poučení o tom, že pokud v této lhůtě dluh nebude splacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), na niž zároveň dopadají příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci dále třeba aplikovat i zvláštní ustanovení na ochranu spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 o. z. platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, a to zčásti v hotovosti, zčásti započtením oproti jeho dřívějšímu dluhu.

18. Žalovanému tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 4 472 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného ve spodní části úvodní strany smlouvy činit 29 % ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovaného jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byl na základě předmětné smlouvy povinen uhradit úrok v absolutní částce 4 472 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny tedy nemůže být oprávněný.

19. Pro úplnost soud dodává, že úrok ve výši 4 472 Kč s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků a sjednanou délku trvání smluvního vztahu nehodnotí jako nepřiměřeně vysoký, a to zejména i z toho důvodu, že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti a bez nutnosti zajištění jeho povinnosti tyto prostředky vrátit. Současně nebyl dozajista podroben tak přísnému procesu ověřování jeho schopnosti zápůjčku splatit, jako by tomu bylo, pokud by o ni požádal u některé banky. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž odůvodnit shora uvedenou výši úroku.

20. Ve smlouvě byly dále vedle úroku sjednány dva další poplatky související s poskytnutou zápůjčkou. Žalovaný se předně zavázal k zaplacení poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení zápůjčky ve výši 9 700 Kč. Je nutné připustit, že tento poplatek představoval protiplnění za služby, které rozhodně nejsou ze strany úvěrujících společností jejich klientům běžně poskytovány (možnost odkladu splatnosti některých splátek zápůjčky, garance toho, že vůči žalovanému nebudou po určitou dobu trvání jeho prodlení požadovány žádné sankční platby, vzdání se nároků ze smlouvy v případě úmrtí žalovaného). Přesto soud hodnotí sjednanou výši poplatku, která odpovídá téměř 40 % z poskytnuté jistiny zápůjčky, jako zjevně rozpornou s dobrými mravy. Takto vysoký poplatek totiž neúměrně navyšuje náklady žalovaného související s předmětnou zápůjčkou, které by v součtu se shora uvedeným úrokem již poměrně značně přesahovaly polovinu z poskytnuté jistiny, což je neakceptovatelné. Rozsah a charakter služeb, které měly být žalovanému za uvedený poplatek ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuty, takto vysoké částce neodpovídá. Navíc z čl. 7 smluvních podmínek vyplývá, že právnímu předchůdci žalobkyně měl nárok na úhradu celého poplatku vzniknout i v případě, pokud by z nějakého důvodu některé z těchto služeb poskytnuty nebyly. Takové ujednání je zcela nevyvážené a žalovaný tedy neměl jistotu, že za zmíněný poplatek mu skutečně bude poskytnuto odpovídající protiplnění. Ze všech těchto důvodů soud vyhodnotil ujednání zakládající povinnost žalovaného uhradit shora uvedený poplatek jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž byl podle § 588 o. z. povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.

21. Stejný závěr pak soud přijal, i pokud jde o ve smlouvě sjednaný poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč. I tento měl být účtován za poskytnutí určitých služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně, které měly žalovanému zejména co nejvíce usnadnit splácení dohodnutých splátek. K tomu mělo docházet v hotovosti v místě bydliště žalovaného. Jakkoliv soud nepopírá, že právnímu předchůdci žalobkyně mohly v souvislosti s takovouto formou výběru splátek od žalovaného (tedy za předpokladu, že k ní skutečně docházelo) určité náklady vznikat, odmítá akceptovat, že by se jednalo o tak vysoké náklady, které by odpovídaly sjednanému poplatku. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně ve svých smlouvách pravidelně využívá institutu poplatku za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště dlužníka (byť je tento poplatek v jednotlivých typech smluv označován různě). Soud již rozhodoval stovky sporů plynoucích z těchto smluv, přičemž se doposud pouze v jediném případě setkal s tím, že byla sjednána forma bezhotovostního splácení zápůjčky či úvěru. Formulářové znění posuzované smlouvy o zápůjčce ostatně žalovanému ani nenabízí jinou možnost než hotovostní režim splácení, je tedy zjevné, že autonomie vůle žalovaného při jejím uzavření se omezila v podstatě pouze na rozhodnutí o tom, jak vysokou částku si od právního předchůdce žalobkyně půjčí a jestli jím nabízené smluvní podmínky jako celek akceptuje či nikoliv. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému v podstatě vnutil hotovostní režim splácení, přičemž s tím spojené služby zpoplatnil částkou, která je ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků i ostatním nadstandardně vysokým platbám sjednaným ve smlouvě (ať už se jedná o smluvní úrok, nebo o poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení) zcela zjevně nepřiměřená. Podle názoru soudu proto ujednání o poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení zcela zjevně odporuje dobrým mravům a je tedy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatné, přičemž soud i v tomto případě k neplatnosti podle § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalovaného.

22. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle předmětné smlouvy o zápůjčce vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve výši 25 000 Kč a dále zaplatit úrok ve výši 4 472 Kč celkem tedy zaplatit 29 472 Kč. Z podané žaloby přitom vyplývá, že žalovaný celkem na svůj dluh před postoupením pohledávky na žalobkyni uhradil 25 973 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení neprokázal, že by uhradil více, než kolik tvrdí žalobkyně, ponížil soud celkovou dlužnou částku o shora uvedené úhrady a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá doplatit 3 499 Kč. Uložil tedy žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za žalobkyní požadované období. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 20 163,32 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 3 499 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 16 664,32 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků tak činil 17 % ku 83 % ve prospěch žalovaného. Tomu by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. mělo svědčit právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66 % (83 – 17 = 66). Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.