9 C 165/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17 276,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 400 Kč a nahradit jí k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 999 Kč, to vše v pravidelných splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 4 876,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 850 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 17 276,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 6. 12. 2022. Tvrdila, že na základě této smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 12 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky včetně úroku a poplatků vrátit k datu splatnosti smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že zjistila počet členů jeho domácnosti hospodařících společně, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy žalovaného, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně žalovaného lustrovala v centrální evidence exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru PČR hledaných osob, v registru politicky aktivních osob a katastru nemovitostí, nahlédla do databází NRKI a BRKI a poté učinila závěr, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Dne 6. 12. 2022 byla žalovanému na jeho účet vyplacena částka 9 700 Kč a dne 15. 12. 2022 částka 2 700 Kč. Žalovaný sedmkrát požádal o odklad splatnosti úvěru celkově o 30 dnů a splatnost úvěru tak nastala dne 16. 3. 2023. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv byl k tomu žalobkyní vyzýván. Žalobou požadovaná dlužná částka činí 17 276,38 Kč a skládá se z neuhrazené jistiny ve výši 12 400 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 450 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 426,38 Kč. Tu si žalobkyně nárokovala s ohledem na prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých peněžních prostředků, přičemž požadovaná smluvní pokuta odpovídala sjednané denní sazbě 0,1 % z dlužné jistiny za období od 17. 3. 2023 do 15. 6. 2023. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 15 850 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním uzavřené mezi účastníky dne 6. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 12 400 Kč bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu č. , č. účtu, , a to tak, že v první tranši mělo být žalovanému poskytnuto 9 700 Kč nejpozději do 3 dnů od uzavření smlouvy. Zbývající část peněžních prostředků až do výše úvěrového limitu pak byl žalovaný oprávněn čerpat po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně na základě jeho žádosti v klientské sekci žalobkyně s tím, že minimálně vždy musel čerpat alespoň 500 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátí nejpozději do 5. 1. 2023 a současně zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 350 Kč. Nedílnou součást uzavřené smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně platné od 1. 8. 2020 (dále jen „VOP“) a její sazebník. V čl. 6.

4. VOP byl pro případ prodlení žalovaného zakotven nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru až do zaplacení. Dle čl. 2 sazebníku byl žalovaný oprávněn požádat o odklad splatnosti úvěru o 7, 14 nebo 30 kalendářních dnů od původního data splatnosti, za což si žalobkyně mohla účtovat poplatek ve výši dle sazebníku.

5. Z listiny s názvem Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ze dne 5. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný žije sám, jeho čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč. Má pravidelné výdaje v částce 3 000 Kč měsíčně na bydlení, v částce 5 000 Kč měsíčně na půjčky a v částce 6 000 Kč měsíčně na další zbytné výdaje.

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 7. 12. 2022 žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě částku 9 700 Kč.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 15. 12. 2022 žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě částku 2 700 Kč.

8. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 21. 6. 2024 bylo zjištěno, že ve prospěch účtu č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný, byla pod variabilním symbolem , var. symbol, vyplacena dne 7. 12. 2022 částka 9 700 Kč a dne 15. 12. 2022 částka 2 700 Kč.

9. Z předžalobní výzvy z 24. 3. 2024, která byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 18 264,63 Kč vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy a nákladů řízení ve lhůtě 3 dnů a upozornila jej, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.

10. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 12. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě vyplatila žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 400 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 350 Kč ve lhůtě do 5. 1. 2023. Podle čl. 6.

4. VOP měl být žalovaný v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru, povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Dopisem z 24. 3. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k zaplacení dluhu ze shora uvedené úvěrové smlouvy ve výši 18 264,63 Kč a nákladů řízení ve lhůtě tří dnů a upozornila žalovaného, že pokud dluh ve stanovené lhůtě neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet.

16. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru, resp. jejího právního nástupce. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

17. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

18. V posuzované věci žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru lustrovala žalovaného v databázích NRKI a BRKI, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru PČR hledaných osob, v registru politicky aktivních osob a katastru nemovitostí a vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, případně z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Dále tvrdila, že vycházela z toho, že žalovaný žije sám, má pravidelné čisté měsíční příjmy 23 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje v celkové výši 14 000 Kč. Tato tvrzení však nijak neprokázala, a to ani na základě poučení, které jí soud poskytl v souladu s § 118a o. s. ř. prostřednictvím usnesení ze dne 12. 6. 2024, č. j. 9 C 165/2024-36, které bylo zástupci žalobkyně doručeno do datové schránky dne 19. 6. 2024, nicméně žalobkyně na něj nijak nereagovala.

19. Za dané situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění své povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.

20. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaný jakožto spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že na svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni čehokoliv uhradil. Soud tedy vyšel z toho, že skutečně neuhradil ničeho, jak se podává z podané žaloby. Uložil tedy žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 12 400 Kč, přičemž mu v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k dikci § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ umožnil dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, a to včetně náhrady nákladů řízení, neboť má za to, že by nebylo v možnostech žalovaného uhradit celou dlužnou částku najednou. Soud si je vědom toho, že v zásadě by měl postavit najisto, jaké jsou aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného a v jaké době by tedy měl být žalovaný reálně schopen dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Žalovaný však byl v řízení po celou dobu zcela nečinným a se soudem nekomunikoval. Soud má za to, že splátkový kalendář, který žalovanému určil, je přiměřený okolnostem řešené věci, tedy na jedné straně výši dlužné částky, na straně druhé možnostem a schopnostem žalovaného, v jehož silách by podle názoru soudu nepochybně mělo být hradit měsíčně splátku ve výši 1 000 Kč. Zároveň lze konstatovat, že pokud žalovaný svůj dluh prostřednictvím splátek uhradí řádně a včas, stane se tak nejpozději za 13 měsíců (za 14 měsíců včetně nákladů řízení), což je lhůta, kterou lze ve vztahu k žalobkyni jakožto věřiteli považovat ještě za přiměřenou, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že z její strany došlo k porušení zákonem stanovených povinností a prodloužení lhůty k plnění je toho zákonným důsledkem.

21. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil k 20. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaný neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po něm žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou.

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 4 876,38 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, a to s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

23. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 17 276,38 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 400 Kč, naopak co do částky 4 876,38 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 72 % ku 28 % ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 44 % (72 % - 28 % = 44 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů jejího zastoupení ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 999 Kč (44 % z celkových nákladů ve výši 2 270,50 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).