9 C 169/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 75 719,24 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení</b> <b>- 5 450 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 112,74 Kč, úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 2 956,26 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 359,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 956,26 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a</b> <b>- 17 343,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 254,05 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 274,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 249,30 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 274,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení,</b> <b>zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni</b> <b>-) 20 625,65 Kč s úrokem ve výši 8,11 % ročně od 18. 7. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 18. 7. 2022 do zaplacení,</b> <b>-) 3 169,35 Kč s úrokem ve výši 7,44 % ročně od 19. 11. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 6. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších</b> <b>-) 23 126,95 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaného ve výroku II. tohoto rozsudku, a</b> <b>-) 6 003,35 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaného ve výroku II. tohoto rozsudku,</b> <b>zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení 43 752,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 153,32 Kč odpovídajícím sazbě 23,43 % ročně z částky 22 057,08 Kč za dobu od 18. 7. 2022 do 14. 12. 2022, úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 22 057,08 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 682,08 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 22 057,08 Kč za dobu od 18. 7. 2021 do 14. 12. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 22 057,08 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 17. 7. 2020. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za zpracování úvěru a poplatek za komfortní a flexibilní splácení v souhrnné výši 30 807 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Na ten celkem uhradila pouze 12 257 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, a to ve výši 60 745,47 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 43 752,60 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 22 057,08 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí úvěru ve výši 21 695,52 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalobkyně dále požadovala zaplacení 9 172,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 117,70 Kč odpovídajícím sazbě 20,82 % ročně z částky 4 942,78 Kč za dobu od 19. 11. 2021 do 14. 12. 2022, úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 4 942,78 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 608,27 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 4 942,78 Kč za dobu od 26. 6. 2021 do 14. 12. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 942,78 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 21. 5. 2020. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za zpracování úvěru a poplatek za komfortní a flexibilní splácení v souhrnné výši 8 783 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Na ten celkem uhradila pouze 8 333 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, a to ve výši 14 577,17 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 9 172,70 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 942,78 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí úvěru ve výši 4 229,92 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

3. Žalobkyně dále požadovala zaplacení 5 450 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 112,74 Kč odpovídajícím sazbě 25,14 % ročně z částky 2 956,26 Kč za dobu od 24. 6. 2021 do 14. 12. 2022, úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 2 956,26 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 359,47 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 2 956,26 Kč za dobu od 18. 7. 2021 do 14. 12. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 956,26 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 23. 12. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za zpracování úvěru a poplatek za komfortní a flexibilní splácení v souhrnné výši 8 364 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Na ten celkem uhradila pouze 12 914 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, a to ve výši 9 104,68 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 5 450 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 956,26 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí úvěru ve výši 2 493,74 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

4. Žalobkyně dále požadovala zaplacení 17 343,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 254,05 Kč odpovídajícím sazbě 29 % ročně z částky 10 274,10 Kč za dobu od 19. 7. 2021 do 14. 12. 2022, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 274,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 249,30 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 10 274,10 Kč za dobu od 18. 7. 2021 do 14. 12. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 10 274,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 18. 7. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok a související poplatky v souhrnné výši 27 809 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Na ten celkem uhradila pouze 42 409 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, a to ve výši 31 132,85 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 17 343,94 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 274,10 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí úvěru ve výši 7 069,84 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

5. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

6. Přípisem z 21. 7. 2023 soud vyzval žalobkyni, aby mu ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 23. 12. 2019 a smlouvu o zápůjčce uzavřenou dne 18. 7. 2019, z nichž dovozovala své nároky označené v žalobě jako č. 3 a č. 4, neboť tyto smlouvy nebyly na rozdíl od smluv týkajících se prvních dvou nároků k žalobě přiloženy. Žalobkyně na výzvu reagovala přípisem soudu došlým dne 10. 8. 2023, v němž uvedla, že uvedené smlouvy se jí nepodařilo dohledat a že z tohoto důvodu bere žalobu částečně zpět v rozsahu nároků označených v žalobě jako č. 3 a č. 4 tak, jak jsou tyto podrobně specifikovány v odstavcích 3 a 4 tohoto odůvodnění.

7. Soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádná z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 17. 7. 2020, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 23 445 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 862 Kč Celkem tak měla uhradit částku 57 807 Kč, přičemž se zavázala, že tak učiní v 24 měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 409 Kč, respektive 2 400 Kč, pokud jde o poslední splátku. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 69 % ročně. První měsíční splátkové období počalo dle smlouvy běžet dnem uzavření smlouvy. Dle čl. 7 smluvních podmínek se zpracováním spotřebitelského úvěru, které bylo zpoplatněno shora uvedeným poplatkem ve výši 1 500 Kč, rozuměla činnost právního předchůdce žalobkyně související s uzavřením smlouvy, zavedení žalované do jeho evidenčního systému a zpracování nezbytných podkladů a dokumentace. Komfortním splácením se dle čl. 2 smluvních podmínek rozumělo poskytnutí a splácení spotřebitelského úvěru v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce, tedy činnosti po dobu účinnosti smlouvy související s hotovostním režimem splátek úvěru v bydlišti žalované nebo na jiném místě dle vzájemné dohody, přepravou hotovosti k a od žalované, návštěvou žalované v jejím bydlišti nebo na jiném místě podle vzájemné dohody v termínech splatnosti splátek úvěru a možností sjednání času návštěvy. Dle citovaného ustanovení případným neuskutečněním některé z uvedených činností nebylo dotčeno právo právního předchůdce žalobkyně na úhradu poplatku za komfortní splácení. Dle čl. 2 smluvních podmínek se flexibilním splácením rozuměla Garance celkové ceny, Splátkové prázdniny a Garance neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí žalované. Tyto služby byly blíže specifikovány v čl. 4 smluvních podmínek, přičemž Garancí celkové ceny se rozuměl závazek právního předchůdce žalobkyně neuplatňovat sankce a jiná práva spojená s prodlením žalované do doby, než žalovaná dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky v případě týdenního splátkového období, případně ve výši trojnásobku první měsíční splátky v případě měsíčního splátkového období. Tato garance měla trvat nejdéle do doby, kdy uplynou tři měsíce od splatnosti poslední sjednané splátky úvěru. Na základě služby Splátkové prázdniny mohla žalovaná za předem stanovených podmínek dosáhnout odložení omezeného počtu sjednaných měsíčních splátek. Služba nazvaná jako Garance neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí žalované pak představovala závazek právního předchůdce žalobkyně vzdát se veškerých svých nároků ze smlouvy v případě úmrtí žalované za předpokladu, že tato nebude mít ke dni úmrtí vůči právnímu předchůdci žalobkyně jakékoliv dluhy po splatnosti.

9. Z předložené transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh z této smlouvy uhradila v období od 17. 7. 2020 do 16. 12. 2020 celkem 12 257 Kč.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 21. 5. 2020, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 5 484 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 799 Kč Celkem tak měla uhradit částku 17 783 Kč, přičemž se zavázala, že tak učiní v 78 týdenních splátkách, jejichž výše činila 228 Kč, respektive 227 Kč, pokud jde o poslední splátku. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 69 % ročně. První týdenní splátkové období počalo dle smlouvy běžet dnem uzavření smlouvy. Podmínky pro poskytnutí doplňkových služeb zpoplatněných shora uvedeným poplatkem za komfortní a flexibilní splácení byly totožné s podmínkami sjednanými ve smlouvě uvedené v předchozím odstavci.

11. Z předložené transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh z této smlouvy uhradila v období od 21. 5. 2020 do 16. 12. 2020 8 333 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 12. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávky ze shora uvedených úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávek z 16. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovanou o postoupení obou pohledávek na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh z předmětných smluv plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované 13. 1. 2023.

14. Z předžalobní výzvy z 1. 6. 2023, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalované dne 2. 6. 2023, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou mimo jiné k zaplacení dluhu ze dvou shora uvedených úvěrových smluv ve lhůtě do 16. 6. 2023 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

15. Pokud jde o žalobkyní předložené důkazy vztahující se k nárokům označeným v žalobě jako č. 3 a 4, těmto se soud podrobněji nevěnoval, neboť žalobkyně vzala podanou žalobu ve vztahu k těmto nárokům částečně zpět.

16. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi ním a žalovanou dne 17. 7. 2020 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 23 445 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 862 Kč, tj. celkem částku ve výši 57 807 Kč, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 409 Kč, respektive 2 400 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy do konce dalšího měsíčního období. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 69 % ročně. Mezi totožnými smluvními stranami byla již dříve, konkrétně dne 21. 5. 2020, uzavřena za obdobných smluvních podmínek jiná smlouva o úvěru. Na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 5 484 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 799 Kč, celkem tedy částku 17 783 Kč, a to v 78 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 228 Kč, respektive 227 Kč, pokud jde o poslední splátku. Zápůjční úroková sazba dle této smlouvy činila 69 % ročně. První splátka byla splatná týden po uzavření smlouvy, každá další však vždy ke konci následujícího týdenního období. Pohledávky z obou uvedených smluv byly postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhů z obou předmětných smluv a poskytla jí za tímto účelem dodatečnou lhůtu i poučení o tom, že pokud v této lhůtě dluhy nebudou splaceny, bude přistoupeno k jejich soudnímu vymáhání.

17. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud nejprve postupoval v souladu s § 96 odst. 2 větou prvou o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí, tj. co do nároků označených v žalobě jako [číslo] částečně zastavil. Učinil tak, aniž by se žalované tázal na její stanovisko k částečnému zpětvzetí žaloby, neboť toto bylo v situaci, kdy ke zpětvzetí došlo ještě před projednáním věci, nerozhodné (viz § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

18. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smluv o úvěru uzavřených podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), které zároveň vykazovaly znaky spotřebitelských úvěrů ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

19. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou ani jedné z posuzovaných úvěrových smluv, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalovaných pohledávek včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl ve dvou případech ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah založený posuzovanými smlouvami o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z těchto smluv splnil, neboť žalované v obou případech při podpisu smlouvy poskytl v hotovosti peněžní prostředky v ujednané výši. Není tedy pochyb o tom, že žalovanou stíhala povinnost vrátit takto poskytnuté jistiny obou úvěrů, tedy částku 27 000 Kč (ve vztahu ke smlouvě ze 17. 7. 2020), respektive 9 000 Kč (ve vztahu ke smlouvě z 21. 5. 2020). Pro rozhodnutí ve věci však bylo třeba zabývat se tím, zda žalované vznikla povinnost i k úhradě dalších plateb sjednaných v obou smlouvách.

25. Předně je třeba konstatovat, že soud shledal jako zcela oprávněné nároky na zaplacení poplatků za zpracování úvěru, které v obou smlouvách byly sjednány na částku 1 500 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně nepochybně určité administrativní náklady související s přípravou smluvní dokumentace i samotným podpisem smluv vznikly, podobné poplatky si v mnoha případech účtují i banky. Proto soud neshledal důvod, proč právo na zaplacení těchto poplatků žalobkyni nepřiznat. Jinak je tomu ovšem u dalších v obou smlouvách sjednaných plateb, tedy u smluvených úroků a poplatků za komfortní a flexibilní splácení.

26. Soud si je dobře vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úroku z úvěru není právními předpisy striktně upravena. Obecně však lze konstatovat, že aby bylo jakékoliv smluvní ujednání (tedy i výše smluvního úroku) v souladu s dobrými mravy, mělo by odpovídat nejen obecně uznávaným pravidlům slušného chování, ale též rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně i mravním principům, které jsou všeobecně uznávány v demokratickém právním státě. Z ustálené judikatury lze dále dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje, což vyplývá např. ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Dle tohoto rozsudku současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Uvedený závěr lze dozajista vztáhnout i na smlouvu úvěrovou.

27. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz – tabulka B2 .1.2, ukazatel č. 5, Domácnosti a NISD (S.14 + S.15) – na spotřebu celkem), soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v červenci 2020, tj. v době uzavření první z posuzovaných smluv (nárok označený v žalobě jako č. 1), 8,11 % ročně. Posuzovaná smlouva o úvěru přitom obsahovala informaci o tom, že sjednaný úrok odpovídá zápůjční úrokové sazbě ve výši 69 %. To znamená, že sjednaná úroková sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu bankovních úvěrů v době uzavření posuzované smlouvy více než osmkrát, tedy velmi výrazně. I pokud by soud vycházel z toho, že nejvyšší úrokové sazby bankovních úvěrů v době uzavření smlouvy se mohly pohybovat okolo dvojnásobku shora uvedené průměrné sazby, tj. kolem 17 % ročně, nemohl by dospět k jinému závěru, než že úrok sjednaný v řešeném smluvním vztahu byl naprosto nepřiměřený, neboť i v takovém případě by byl více než čtyřnásobný oproti těmto nejvyšším bankovním sazbám. Na tomto závěru nic nemění ani fakt, že v daném případě byl žalované poskytnut nebankovní spotřebitelský úvěr v hotovosti, bez nutnosti zajištění či určení účelu, k němuž mají být poskytnuté peněžní prostředky žalovanou využity. Tyto okolnosti by sice za určitých okolností mohly vést k tomu, že by soud akceptoval vyšší úročení daného úvěru, než jaké by odpovídalo shora uvedeným sazbám bankovních úvěrů, tak vysoký úrok, jaký byl sjednán v posuzované smlouvě, však nelze odůvodnit ani těmito hledisky.

28. Ze shora popsaných důvodů tak soud uzavřel, že ujednání zakládající povinnost žalované zaplatit smluvní úrok, jehož absolutní výše činila dle smlouvy 23 445 Kč, se zcela zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu žalované.

29. Ujednání o úroku za poskytnutí úvěru představuje ve smyslu § 2395 o. z. jednu z podstatných náležitostí smlouvy o úvěru. Je tedy zjevné, že žalovaná měla za poskytnutí peněžních prostředků žalobkyni zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že soud posoudil ujednání o výši zápůjční úrokové sazby jako absolutně neplatné, bylo třeba ve věci aplikovat ustanovení § 1802 o. z. Z něho vyplývá, že za situace, kdy sice mají být úroky plněny, ale jejich výše není sjednána, je dlužník povinen platit úroky ve výši stanovené právním předpisem, a pokud takto úroky nejsou stanoveny, pak ve výši obvyklé úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami v místě jeho bydliště v době uzavření smlouvy. S ohledem na absenci jakékoliv právní úpravy týkající se výše úroků tak soud uzavřel, že žalované vznikla uzavřením předmětné smlouvy o úvěru povinnost hradit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 8,11 % ročně, která odpovídá zjištěné průměrné úrokové sazbě bankovních úvěrů v době uzavření smlouvy, neboť právě tato průměrná sazba podle názoru soudu nejlépe odpovídá pojmu„ obvyklá úroková sazba“ ve smyslu § 1802 o. z.

30. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek ve výši 5 862 Kč za sjednané doplňkové služby, respektive záruky, které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované či jejím právním nástupcům např. v situaci, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru nebo v průběhu splácení úvěru zemře. Tyto doplňkové služby, potažmo dané záruky, již soud podrobně popsal v pasáži věnované skutkovým zjištěním, na kterou pro zjednodušení odkazuje. Je třeba připustit, že se nejedná o služby, které by byly standardně ze strany úvěrujících společností poskytovány jejich klientům, a že tedy žalovaná měla za shora uvedený poplatek obdržet určité protiplnění, které běžně není součástí smluvních povinností poskytovatelů úvěru. Rozsah a charakter tohoto protiplnění však byl podle názoru soudu v hrubém nepoměru k výši sjednaného poplatku, který přesahoval 20 % z poskytnuté jistiny úvěru. Navíc nelze pomíjet, že takto vysoký poplatek za doplňkové služby byl sjednán vedle smluvního úroku ve výši 69 % ročně. V souhrnu měla žalovaná na úroku a poplatku za služby zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vyšší částku, než jaká jí byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta. Zmíněný poplatek měla žalovaná hradit mimo jiné i za služby spojené s vyplacením úvěru a následným výběrem splátek v hotovosti. Dle jeho smluvních podmínek však právní předchůdce žalobkyně měl nárok na zaplacení poplatku i v případě, kdy k poskytnutí těchto služeb z nějakého důvodu vůbec nedojde (viz čl. 2 smluvních podmínek). Takové ujednání je přitom zjevně zcela nevyvážené a neodůvodněně zvýhodňuje právního předchůdce žalobkyně na úkor žalované. V daném případě navíc nelze pomíjet, že právní předchůdce žalobkyně vystupoval v posuzovaném smluvním vztahu v pozici podnikatele a silnější smluvní strany, předmětná smlouva měla navíc tzv. adhezní charakter, kdy se jednalo o formulářový typ smlouvy, jehož autorem byl právě právní předchůdce žalobkyně. Pro žalovanou to znamenalo, že její autonomie vůle se při uzavírání smlouvy omezila v podstatě pouze na rozhodnutí o tom, jestli právním předchůdcem žalobkyně předem nastavené smluvní podmínky jako celek přijme či nikoliv. Bylo by naprosto iluzorní si představovat, že žalovaná měla jakoukoliv možnost ovlivnit výši smluvního úroku či poplatku za doplňkové služby. Za těchto okolností z pohledu soudu je třeba i jednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za doplňkové služby ve výši 5 862 Kč hodnotit jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z.

31. Ze shora popsaných důvodů soud uzavřel, že žalované na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne 17. 7. 2020 vznikla povinnost vrátit jistinu ve výši 27 000 Kč, zaplatit poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a dále zaplatit smluvní úrok ve výši 8,11 % ročně z poskytnuté jistiny za dobu od poskytnutí peněžních prostředků (17. 7. 2020) do jejich úplného vrácení (viz § 2399 odst. 2 věta druhá o. z.). Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že by na svůj dluh ze smlouvy uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby a z žalobkyní předložené transakční historie, tedy více než 12 257 Kč. Soud tedy vycházel z toho, že její úhrady skutečně odpovídaly uvedené částce a že žalovaná tuto částku uhradila před datem splatnosti sjednané poslední splátky úvěru, tj. před 17. 7. 2022. Soud tedy vycházel z toho, že k datu 17. 7. 2022 měla žalovaná uhradit jistinu ve výši 27 000 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a úrok ve výši 4 382,65 Kč (úrok ve výši 8,11 % ročně z částky 27 000 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do 17. 7. 2022), celkem tedy částku 32 882,65 Kč. Uhradila přitom pouze 12 257 Kč. K úhradě jí tak zbývá ještě 20 625,65 Kč. V tomto rozsahu tedy soud podané žalobě vyhověl a uložil žalované jednak povinnost zaplatit žalobkyni zmiňovaných 20 625,65 Kč, jednak běžící úrok ve výši 8,11 % ročně z této částky za dobu od 18. 7. 2022 do zaplacení, a konečně též běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z uvedené částky za stejné období. Žalovaná se totiž zjevně dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, přičemž z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Proto jí podle § 1970 o. z. stíhá povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. Zcela stejným způsobem pak soud nahlížel i na druhou z posuzovaných smluv, která byla uzavřena dne 21. 5. 2020, pouze s tím rozdílem, že průměrná bankovní úroková sazba (ARAD) činila květnu 2020 7,44 % ročně. Soud tedy i u smlouvy uzavřené dne 21. 5. 2020 vyhodnotil jako nemravné, a tudíž absolutně neplatné, ujednání zakládající nárok právního předchůdce žalobkyně na zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku, který v daném případě odpovídal rovněž zápůjční úrokové sazbě ve výši 69 % ročně, a poplatku za komfortní a flexibilní splácení úvěru, který činil u dané smlouvy 1 799 Kč, a přepočetl výši úroku, který měla žalovaná dle této smlouvy uhradit, dle shora uvedené průměrné bankovní úrokové sazby platné v době uzavření smlouvy. Tímto způsobem dospěl k závěru, že žalované vznikla na základě uvedené smlouvy povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru ve výši 9 000 Kč, zaplatit poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a dále zaplatit smluvní úrok ve výši 7,44 % ročně z poskytnuté jistiny za dobu od poskytnutí peněžních prostředků (21. 5. 2020) do jejich úplného vrácení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že by na svůj dluh ze smlouvy uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby a z žalobkyní předložené transakční historie, tedy více než 8 333 Kč. Soud tedy vycházel z toho, že její úhrady skutečně odpovídaly uvedené částce a že i v tomto případě byly veškeré platby ze strany žalované uhrazeny ještě před splatností poslední sjednané splátky úvěru, tj. před 18. 11. 2021. K uvedenému datu měla žalovaná uhradit jistinu ve výši 9 000 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a úrok ve výši 1 002,35 Kč (úrok ve výši 7,44 % ročně z částky 9 000 Kč od 21. 5. 2020 do 18. 11. 2021), celkem tedy 11 502,35 Kč. Uhradila však pouze 8 333 Kč, k úhradě jí tedy zbývá ještě 3 169,35 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit a současně ji zavázal i k úhradě běžícího smluvního úroku ve výši 7,44 % z této částky za dobu od 19. 11. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 26. 6. 2021 do zaplacení.

33. Ve zbývající části soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. Předmětem řízení bylo zaplacení 75 719,24 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo zastaveno co do částky ve výši 22 793,94 Kč s příslušenstvím, a to v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Lze konstatovat, že žalobkyně nese procesní zavinění na částečném zastavení řízení a v příslušné části předmětu řízení je povinna nahradit žalované jeho náklady (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Ve zbývající části předmětu řízení byla žalobkyně úspěšná co do částky 23 795 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky v celkové výši 29 130,30 Kč byla žaloba zamítnuta a v této části předmětu řízení měla tedy procesní úspěch žalovaná. Celkem lze tedy konstatovat, že žalobkyně měla úspěch co do částky 23 795 Kč s příslušenstvím (31 % předmětu řízení), žalovaná pak co do částky 51 924,24 Kč s příslušenstvím (69 % předmětu řízení). Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by tak žalované mělo svědčit vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 38 %, který odpovídá rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem obou účastnic. Žalovaná však zůstala v řízení zcela nečinnou a žádné náklady jí evidentně nevznikly, proto soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

35. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.