9 C 170/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 40 127,05 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 127,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 595 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 37 142,05 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 509,55 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 127,05 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku nad rámec úroku přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 784 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 40 127,05 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 9. 8. 2005. Na základě vkladu části podniku společnosti [právnická osoba], označené jako„ Kreditní karty“, s účinností k datu 9. 9. 2010 do společnosti [právnická osoba], [IČO], která následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením se společností [právnická osoba] s účinností k datu 30. 9. 2010, se smluvní stranou na straně věřitele stala [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na podkladě shora uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal prostřednictvím kreditní karty, přičemž byl mimo jiné povinen splácet sjednané minimální měsíční splátky úvěru a nepřekročit sjednaný úvěrový rámec. Žalovaný minimální splátky nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně k datu 9. 2. 2022 celý jeho dluh z předmětné úvěrové smlouvy jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho zaplacení. Následně svou pohledávku z předmětné smlouvy postoupil na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 37 142,05 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 985 Kč, k datu zesplatnění úvěru kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 595 Kč a k témuž datu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 509,55 Kč. Dále požadovala rovněž běžící úrok ve výši 22,99 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 10. 2. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatkům za dobu od 23. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 31. 7. 2023, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené dne 9. 8. 2005 mezi [právnická osoba], a žalovaným soud zjistil, že [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí, zaplatí úroky a další úhrady spojené s úvěrem, a to prostřednictvím sjednaných minimálních měsíčních splátek, které měly být splatné vždy k 21. dni příslušného měsíce.

5. Z žalobkyní předložené transakční historie k předmětnému úvěru soud zjistil, že žalovaný opakovaně formou úvěrového rámce čerpal od [právnická osoba], respektive následně od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky. Poslední splátku úvěru uhradil dne 6. 9. 2021, následně již na svůj dluh z předmětné smlouvy nehradil ničeho. Dne 8. 11. 2021 mu právní předchůdce žalobkyně vystavil první upomínku k zaplacení dluhu. Dne 8. 12. 2021 pak žalovanému účtoval poplatek za přečerpání úvěrového rámce.

6. Z dopisu z 9. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že z důvodu jeho prodlení s placením povinné minimální splátky úvěru o více než 30 dní přistoupil k zesplatnění celé své pohledávky z předmětné smlouvy o úvěru, a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 43 722,05 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 37 142,05 Kč, poplatků ve výši 2 985 Kč a úroku ve výši 3 595 Kč, a to ve lhůtě do 23. 2. 2022. Prostřednictvím uvedeného dopisu byl současně žalovanému vyúčtován poplatek za jeho odeslání ve výši 600 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne 16. 11. 2022, jakož i z přílohy [číslo] k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení pohledávek z 21. 11. 2022, bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla k 21. 11. 2022 postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 25. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzval ho, aby dluh napříště plnil ve prospěch žalobkyně.

9. Z předžalobní výzvy ze 4. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 57 911,89 Kč vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy ve lhůtě do 19. 4. 2023 s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla tato výzva odeslána žalovanému téhož dne.

10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: [právnická osoba], a žalovaným byla dne 9. 8. 2005 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě žalovaný od zmíněné společnosti a následně (poté, kdy došlo nejprve k vkladu části podniku [právnická osoba] označené jako„ Kreditní karty“ do společnosti [právnická osoba] a poté k zániku [právnická osoba], v důsledku vnitrostátní fúze sloužením s právním předchůdcem žalobkyně) od právního předchůdce žalobkyně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, přičemž mu byl stanoven úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen úvěr splácet v dohodnutých minimálních měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však neplnil řádně, proto právní předchůdce žalobkyně dopisem z 9. 2. 2022 celý úvěr jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 43 722,05 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 37 142,05 Kč, poplatků ve výši 2 985 Kč a úroku ve výši 3 595 Kč, a to ve lhůtě do 23. 2. 2022. Následně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy s účinností k datu 21. 11. 2022 na žalobkyni, která žalovaného vyzvala k plnění předžalobní výzvou ze 4. 4. 2023.

11. Soud ve věci s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, aplikoval právní úpravu obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), respektive v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti zmíněných předpisů. Po právní stránce tedy posoudil věc jako spor z úvěrové smlouvy uzavřené podle § 497 a násl. obch. zák. Současně dovodil, že s ohledem na přechodné ustanovení obsažené v čl. II. odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb., jímž bylo s účinností od 24. 4. 2020 novelizováno ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), na věc dopadá i aktuální právní úprava obsažená v § 122 odst. 4 ZSÚ, neboť posuzovaná smlouva nepochybně splňuje náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. je smlouva o úvěru tzv. absolutním obchodem, což znamená, že se bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu řídí ustanoveními části třetí obch. zák.

13. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 499 obch. zák. lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

15. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 cit. ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

16. Podle § 122 odst. 4 ZSÚ platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

17. Podle čl. II. odst. 1 zák. č. 186/2020 Sb. platí, že dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. po 24. 4. 2020), použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 ZSÚ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zák. č. 186/2020 Sb., § 122 odst. 4 nebo 5 ZSÚ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zák. č. 186/2020 Sb., i když smlouva byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 186/2020 Sb.

18. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se s účinností k 21. 11. 2022 stala ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi [právnická osoba], a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový právní vztah ve smyslu § 497 obch. zák. Zmiňovaná společnost svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnila, když umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr. Žalovanému tak vznikla povinnost dle citovaného zákonného ustanovení i dle příslušných ustanovení uzavřené smlouvy hradit společnosti a následně právnímu předchůdci žalobkyně dohodnuté minimální splátky úvěru, které zahrnovaly nejen splátky jistiny, ale též úroku a dalších poplatků souvisejících s úvěrem.

19. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky úvěru, které je podepřeno zesplatňujícím dopisem právního předchůdce žalobkyně z 9. 2. 2022. Soud tedy vycházel z toho, že právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil oprávněně. Žalovaný současně nevyvrátil ani to, že k datu zesplatnění úvěru dlužil na jistině úvěru celkem 37 142,05 Kč, na poplatcích 2 985 Kč, na smluvním úroku 3 595 Kč a na zákonném úroku z prodlení 2 509,55 Kč. V tomto rozsahu tedy soud shledal žalobu jako oprávněnou, neboť veškeré uvedené nároky mají svou oporu ať už v uzavřené úvěrové smlouvě, nebo ve shora citovaném § 497 obch. zák. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, nárok na jeho zaplacení právnímu předchůdci žalobkyně vznikl v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák., přičemž výše úroku z prodlení, k jehož úhradě je žalovaný povinen, se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni přitom svědčí nárok nejen na zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného do data zesplatnění úvěru, ale i na jí požadovaný běžící úrok z prodlení od 23. 11. 2022 do zaplacení.

20. Poněkud odlišná je situace u žalobkyní požadovaného běžícího smluvního úroku. Soud shledal oprávněným nárok na úhradu smluvního úroku kapitalizovaného k datu zesplatnění na částku 3 595 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího smluvního úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 37 142,05 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení však lze považovat za oprávněný pouze částečně, a to s ohledem na shora citované ust. § 122 odst. 4 ZSÚ. Podle něj totiž i pro starší smlouvy uzavřené před datem účinnosti tohoto ustanovení (tedy před 24. 4. 2020) platí, že počínaje 91. dnem prodlení spotřebitele s plněním spotřebitelského úvěru vzniká věřiteli nárok na smluvní úrok, jehož výše ve své podstatě odpovídá zákonnému úroku z prodlení (repo sazbě stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), pokud tedy nebyl ve smlouvě sjednán úrok nižší. Rozhodující pro aplikaci citovaného ustanovení je podle čl. II. odst. 1 zák. č. 186/2020 Sb. to, kdy se dlužník dostal do prodlení. Pokud to bylo po 24. 4. 2020, pak to znamená, že se i u dříve uzavřených smluv bude aplikovat ustanovení § 122 odst. 4 ZSÚ. V řešené věci soud z předložené transakční historie zjistil, že poslední splátku úvěru žalovaný uhradil 6. 9. 2021, přičemž první upomínka mu byla právním předchůdcem žalobkyně odeslána 8. 11. 2021. Z uvedeného lze mít za prokázané, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu jednoznačně až po 24. 4. 2020 a na věc tedy dopadá právní úprava obsažená v § 122 odst. 4 ZSÚ. Proto soud přiznal žalobkyni běžící smluvní úrok za jí požadované období z částky odpovídající dlužné jistině úvěru pouze ve výši 11,75 % ročně, přičemž ve zbytku žalobou uplatněný nárok zamítl.

21. Ačkoliv byla žaloba částečně zamítnuta v tom rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala běžícího smluvního úroku z prodlení nad rámec přiznaného úroku ve výši 11,75 % ročně, je zjevné, že zamítnutí žaloby se týkalo pouze velmi nepatrné části předmětu řízení (které bylo vedeno o zaplacení 40 127,05 Kč s příslušenstvím). Žalobkyni, která měla v řízení převážný procesní úspěch, tak podle § 142 odst. 3 svědčí vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 606 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 2 178 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva se základní skutkovým a právním rozborem, žaloba) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl. Citovanou právní úpravu soud na věc aplikoval proto, že v daném případě byla žaloba podána na ustáleném vzoru, který žalobkyně uplatňuje prostřednictvím téhož právního zástupce (JUDr. Ing. [příjmení]) u zdejšího soudu opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech, přičemž výše vymáhaného peněžitého plnění nepřesáhla 50 000 Kč. Byly tak splněny předpoklady uvedené v § 14b o. s. ř. pro aplikaci tohoto ustanovení. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 3 784 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.