9 C 171/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 2 300 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 300 Kč s úrokem z prodlení</b> <b>-) ve výši 10 % ročně z částky 460 Kč od 16. 2. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) ve výši 10 % ročně z částky 460 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) ve výši 10 % ročně z částky 460 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) ve výši 10 % ročně z částky 460 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) ve výši 10 % ročně z částky 460 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení,</b> <b>a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení 2 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi účastnicemi byla dne 17. 1. 2020 uzavřena smlouva o poskytnutí služeb sociální prevence v domově pro osamělé rodiče s dětmi, na jejímž podkladě žalovaná využívala službu ubytování v azylovém domě. Za tuto službu byla povinna hradit cenu ve výši 220 Kč za den. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 17. 1. 2020 do 31. 1. 2020, žalovaná tak byla povinna uhradit celkem 3 300 Kč, z této částky však doposud nezaplatila žalobkyni 2 300 Kč, a to ani poté, kdy se se žalobkyní dohodla na tom, že jí bude dlužnou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně proto požadovala zaplacení shora uvedeného dluhu a současně též zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných splátek, jejichž výše činila vždy 460 Kč, za dobu ode dne následujícího sjednanému dni splatnosti každé příslušné splátky do zaplacení.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádná z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastnicemi byla dne 17. 1. 2020 uzavřena smlouva o poskytnutí služeb sociální prevence v domově pro osamělé rodiče s dětmi [číslo] na jejímž podkladě bylo žalované umožněno využívat pobytovou službu v azylovém domě na adrese [adresa], spočívající v pomoci se zajištěním stravy, poskytnutí ubytování a pomoci při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 17. 1. 2020 do 31. 1. 2020 s možností prodloužení až na 12 měsíců. Žalovaná se zavázala, že za poskytnutou službu bude platit úhradu ve výši 220 Kč za den. Dne 7. 2. 2020 účastnice uzavřely písemnou dohodu, v níž se žalovaná zavázala uhradit dluh za poskytnutou sociální službu ve výši 2 300 Kč nejpozději do 30. 6. 2020, a to v pěti pravidelných měsíčních splátkách po 460 Kč, které byly splatné k 15. 2. 2020, 15. 3. 2020, 15. 4. 2020, 15. 5. 2020 a 15. 6. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 2 300 Kč s příslušenstvím vzniklé z titulu neuhrazení shora uvedené ceny za poskytnutou sociální službu ve lhůtě do 22. 3. 2021 předžalobní výzvou jejího zástupce z 12. 3. 2021, v níž byla žalovaná rovněž poučena o tom, že pokud ve stanovené lhůtě dluh neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o poskytnutí sociální služby uzavřené podle § 91 odst. 1 věty prvé zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v účinném znění. Dle citovaného ustanovení o poskytnutí sociální služby uzavírá osoba smlouvu s poskytovatelem sociálních služeb; tato smlouva se neuzavírá v případě poskytnutí sociální služby dítěti na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy, výchovného opatření nebo předběžného opatření.

6. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o poskytnutí sociální služby uzavřená ve smyslu § 91 odst. 1 věty prvé zák. č. 108/2006 Sb. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta pobytová služba v azylovém domě v [obec], a to v období od 17. 1. 2020 do 31. 1. 2020. Žalovaná byla dle smlouvy povinna za tuto pobytovou službu uhradit částku ve výši 220 Kč denně, celkem tedy za 15 dní, po které žalované byla služba poskytována, 3 300 Kč. Žalovaná v řízení nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že na tento dluh uhradila toliko 1 000 Kč a že jí tedy k úhradě zbývá ještě 2 300 Kč. Bylo přitom na ní, aby v případě, že svůj dluh žalobkyni již uhradila zcela, či alespoň v širším než žalobou tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala. Soud tedy vycházel z toho, že žalovaná skutečně uhradila pouze 1 000 Kč a že nehradila řádně a včas splátky sjednané v dohodě ze 7. 2. 2020. Za této situace nemohl dospět k jinému závěru, než že podaná žaloba je důvodná. Uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 300 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z jednotlivých splátek sjednaných v dohodě ze 7. 2. 2020 za dobu ode dne následujícího dni sjednané splatnosti těchto splátek do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči žalované svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně na nákladech řízení účtovala celkem částku ve výši 5 119 Kč, která sestávala ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 4 719 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 3 000 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 1 000 Kč podle § 7 bodu 3 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 819 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud však náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně neposoudil jako účelně vynaložené a tyto žalobkyni nepřiznal. K tomuto závěru dospěl především s ohledem na charakter projednávané věci. Jedná se o spor, který není nikterak skutkově ani právně složitý. Žalobkyně si podanou žalobou nárokovala neuhrazenou cenu za poskytnutou sociální službu, přičemž bylo zjevné, že v řízení nebude třeba vést žádné rozsáhlejší dokazování a že k tomu, aby byla žalobkyně v řízení úspěšná, nebude nutné předkládat soudu žádnou složitější právní argumentaci, neboť k prokázání nároku žalobkyně de facto postačuje předložení uzavřené smlouvy o poskytnutí sociální služby a tvrzení, že žalovaná zcela neuhradila sjednanou cenu za tuto službu. Žalobkyně jakožto příspěvková organizace města Zábřeh nepochybně disponuje odpovídajícím administrativním aparátem, bez něhož by těžko mohla zajistit své řádné fungování, přičemž soud má za to, že její administrativní pracovníci by bez problémů byli schopni žalobu ve věci zformulovat takovým způsobem, aby byla žalobkyně v řízení úspěšná. I za této situace samozřejmě bylo plným právem žalobkyně nechat se v řízení zastoupit advokátem, nicméně soud je toho názoru, že pokud tak učinila, měla by za daných okolností nést náklady takového zastoupení ze svého a že takto vzniklé náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Ze shora popsaných důvodů soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení toliko ve výši 1 000 Kč, přičemž tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a ze dvou paušálních náhrad po 300 Kč náležejících nezastoupenému účastníku řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., a to za předžalobní výzvu k plnění a žalobu ve věci. Soud uložil ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. žalované povinnost náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil na tři dny od právní moci rozsudku.