9 C 171/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 254 236,46 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 194 584,98 Kč s úrokem ve výši 17,40 % ročně z částky 180 656,83 Kč od 22. 8. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 59 651,48 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 29 710 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 254 236,46 Kč s úrokem ve výši 17,40 % ročně z částky 180 656,83 Kč od 22. 8. 2014 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 18. 1. 2013. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 195 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 17,40 % ročně, to vše formou sjednaných měsíčních splátek. Porušil však sjednané podmínky úvěru, neboť dohodnuté splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého smlouvou daného oprávnění a celý úvěr dopisem z 9. 7. 2014 jednorázově zesplatnil. Následně byla pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 180 656,83 Kč, ke dni 21. 8. 2014 kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 13 014,15 Kč (jednalo se o výsledný nezaplacený úrok, který měl žalovaný zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách úvěru), smluvní pokuty ve výši 59 651,48 Kč odpovídající sazbě 20 % z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru ze splatný, dlužných poplatků souvisejících s úvěrem ve výši 695 Kč a dále ke dni 21. 8. 2014 kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu ode dne vzniku prodlení s jednotlivými splátkami úvěru do 21. 8. 2014 ve výši 219 Kč Vedle shora uvedených částek žalobkyně požadovala běžící smluvní úrok ve výši 17,40 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině od 22. 8. 2014 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nijak nevyjádřil.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 25. 10. 2022. Žalovaný, ač byl k jednání řádně a včas předvolán (předvolání mu bylo doručeno do jeho datové schránky 3. 10. 2022, tedy s dostatečným předstihem), se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně, který se k nařízenému jednání dostavil, na podané žalobě setrval a uvedl, že žalovaný v mezidobí po podání žaloby na svůj dluh neuhradil ničeho.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 18. 1. 2013 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 195 000 Kč, a to zejména za účelem uhrazení jeho dříve vzniklých dluhů vůči žalobkyni, konkrétně dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Zbývající část jistiny úvěru po uhrazení těchto dluhů pak měla být poskytnuta žalovanému bezúčelově. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí smluvní úrok ve výši 17,40 % ročně, a to v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 3 775,41 Kč, které byly splatné vždy k 10. dni v měsíci počínaje 10. 2. 2013. Celková splatná částka dle smlouvy činila 378 117,36 Kč. Žalovaný se ve smlouvě mimo jiné zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 950 Kč. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že právní předchůdce žalobkyně je oprávněn požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty dle svého platného sazebníku, který tvořil nedílnou součást smlouvy, stejně jako například úrokový lístek nebo všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně.

5. Dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně činil poplatek za vedení úvěrového účtu v daném případě 79 Kč měsíčně, poplatek za prohlášení úvěru za splatný pak 300 Kč.

6. Z potvrzení o provedených platbách předloženého žalobkyní soud zjistil, že dne 18. 1. 2013 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 195 000 Kč, a to tak, že částky 62 263,52 Kč a 62 579,68 Kč byly převedeny na úvěrové účty za účelem konsolidace dluhů žalovaného, částka 70 156,80 Kč pak byla vyplacena na účet žalovaného.

7. Dopisem z 9. 7. 2014 právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že v důsledku jeho opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje jemu poskytnutý úvěr za splatný k datu 9. 7. 2014. K uvedenému datu zesplatnění měla celková dlužná částka činit 254 236,46 Kč, přičemž měla sestávat z dlužné jistiny ve výši 180 656,83 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného k datu zesplatnění ve výši 13 014,15 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 219 Kč, dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu a dlužných nákladů na upomínání ve výši 695 Kč a smluvní pokuty dle sazebníku ve výši 59 651,48 Kč. Tato smluvní pokuta měla odpovídat 20 % z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po prohlášení úvěru a splatný. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu nejpozději do deseti dnů od doručení dopisu.

8. Dle žalobkyní předložené transakční historie byly žalovanému v průběhu trvání úvěrového vztahu před zesplatněním úvěru vyúčtovány poplatky v celkové výši 1 722 Kč, a to konkrétně celkem 18 měsíčních poplatků za vedení účtu po 79 Kč a poplatek ve výši 300 Kč za zesplatnění úvěru.

9. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že k datu 19. 8. 2014 činil dluh žalovaného na jistině úvěru 180 656,83 Kč, na smluvním úroku 13 014,15 Kč a na úroku z prodlení 219 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 6. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal postoupit žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovaným vzniklou ze shora uvedené úvěrové smlouvy, a to s účinností k datu zaplacení sjednané úplaty za postoupení pohledávky.

11. Z potvrzení o zaplacení úplaty za postupované pohledávky vystaveného právním předchůdcem žalobkyně dne 15. 9. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně zaplatila úplatu za postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy dne 19. 8. 2014, čímž došlo k jejímu postoupení na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky z 21. 8. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že postoupil svou pohledávku ze shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni.

13. Z předžalobní výzvy z 15. 9. 2014 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 277 952 Kč s příslušenstvím vzniklého ze shora uvedené smlouvy o úvěru s upozorněním, že pokud dluh nebude neprodleně uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly podstatné pro rozhodnutí ve věci.

15. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 1. 2013 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému téhož dne peněžní prostředky v celkové výši 195 000 Kč, a to zčásti za účelem konsolidace jeho dříve vzniklých dluhů vůči právnímu předchůdci žalobkyně, zčásti bezúčelově bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a zaplatí smluvní úrok ve výši 17,40 % a poplatky související s úvěrem, mezi nimiž byl například poplatek za vedení úvěrového účtu ve výši 79 Kč měsíčně či poplatek za případné zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, pročež právní předchůdce žalobkyně dopisem z 9. 7. 2014 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 254 236,46 Kč. V době od uzavření úvěrové smlouvy do zesplatnění úvěru byly žalovanému celkem vyúčtovány poplatky v celkové výši 1 722 Kč, kdy tato částka sestávala z celkem 18 měsíčních poplatků za vedení účtu po 79 Kč a z poplatku ve výši 300 Kč za zesplatnění úvěru. Smlouvou ze 16. 6. 2014 právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným vzniklou z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, a to s účinností k 19. 8. 2014, což také žalovanému písemně oznámil. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě shora uvedeného dluhu předžalobní upomínkou svého zástupce. K datu 19. 8. 2014 činil dluh žalovaného na jistině úvěru 180 656,83 Kč, na smluvním úroku 13 014,15 Kč a na úroku z prodlení 219 Kč.

16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru, přičemž s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, aplikoval na věc právní úpravu obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), respektive v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti zmíněných předpisů.

17. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. je smlouva o úvěru tzv. absolutním obchodem, což znamená, že se bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu řídí ustanoveními části třetí obch. zák.

18. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle § 499 obch. zák. lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

20. Ust. § 502 odst. 1 obch. zák. stanoví, že od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

21. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

22. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství, což potvrzuje i předložené písemné oznámení jejího právního předchůdce adresované žalovanému. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový právní vztah ve smyslu § 497 obch. zák. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnil, když poskytl žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Bylo tedy na žalovaném, aby v souladu s příslušnými ujednáními smlouvy i s § 497 obch. zák. splnil svůj závazek ze smlouvy, vrátil poskytnuté peněžní prostředky a zaplatil smluvený úrok, respektive poplatky související s úvěrem.

23. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nesplácel řádně a včas dohodnuté splátky úvěru a že tedy právní předchůdce žalobkyně postupoval zcela v souladu s příslušnými smluvními ustanoveními, pokud úvěr dopisem z 9. 7. 2014 jednorázově zesplatnil. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že úvěr splácel řádně a včas, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, se soudem nekomunikoval a na podanou žalobu nijak nereagoval. Soud tedy vycházel z toho, že k datu zesplatnění úvěru skutečně dlužil právnímu předchůdci žalobkyně na jistině 180 656,83 Kč a na smluvním úroku 13 014,15 Kč.

24. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh něčeho uhradil po zesplatnění úvěru, posoudil soud jako oprávněný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 180 656,83 Kč a dlužného smluvního úroku ve výši 13 014,15 Kč. Stejným způsobem vyhodnotil i nárok žalobkyně na dlužné poplatky ve výši 695 Kč, neboť z předložených důkazů je zjevné, že žalovanému v době před zesplatněním úvěru vznikla povinnost k úhradě poplatků přinejmenším ve výši 1 722 Kč (měsíční poplatky za vedení účtu a poplatek za zesplatnění úvěru dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně). Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by tyto poplatky v plném rozsahu uhradil, soud tedy neměl důvod nevěřit tvrzení žalobkyně, že aktuálně žalovaný na poplatcích dluží požadovaných 695 Kč. Důvodným je konečně i návrh žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 219 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, stíhá jej proto dle příslušných smluvních ujednání i podle § 517 odst. 2 obč. zák. povinnost zaplatit úrok z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 142/1994 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného nastalo. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 194 584,98 Kč, a to včetně požadovaného běžícího úroku ve výši 17,40 % ročně z částky 180 656,83 Kč (dlužná jistina) od 22. 8. 2014 do zaplacení, neboť žalovaného stíhá povinnost hradit žalobkyni smluvní úrok až do úplného vrácení jistiny úvěru (§ 502 odst. 1 věta prvá obch. zák.).

25. Soud naopak zamítl jako nedůvodný nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 59 651,48 Kč. Žalobkyně zjevně tento nárok opírala o ustanovení čl. IV. odst. 6 smlouvy, v němž bylo sjednáno, že její právní předchůdce je oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty dle svého platného sazebníku. Z takto formulovaného ujednání však pro smluvní strany nevyplývají žádná konkrétní práva ani povinnosti, není z něj patrno, splnění jaké konkrétní smluvní povinnosti je zajištěnou smluvní pokutou, ani jaká je výše smluvní pokuty nebo způsob jejího určení. Způsob určení smluvní pokuty je obsažen až v sazebníku. Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě v dalších specifikovaných dokumentech přitom vytváří pro spotřebitele (žalovaný nepochybně uzavíral předmětnou úvěrovou smlouvou v pozici spotřebitele) překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Jedná se tedy o ujednání podřaditelné pod ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto s ohledem na § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 4. 2017, sp. zn. 86 ICm 1519/216, který se týkal obdobné smlouvy o úvěru právního předchůdce žalobkyně, jaká je posuzována v rámci tohoto řízení).

26. Předmětem řízení bylo zaplacení 254 236,46 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně měla úspěch co do částky 194 584,98 Kč s příslušenstvím, naopak co do 59 651,48 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu je tedy třeba za procesně úspěšného považovat žalovaného. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci činí 77 % ku 23 % ve prospěch žalobkyně, což znamená, že žalobkyni jakožto převážně úspěšnému účastníkovi podle § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 54 % (77 – 23 = 54).

27. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 051 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 42 968 Kč Tyto náklady zastoupení tvořila v prvé řadě mimosmluvní odměna advokáta ve výši 32 690 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu a účast zástupce žalobkyně u jednání soudu, a dále za jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu § 11 odst. 2 AT v poloviční výši 4 670 Kč (jednoduchá výzva k plnění), dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. paušální náhrady v celkové výši 1 200 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 1 021 Kč za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět při ujetých 154 km osobním vozem tov. zn. Volkswagen Passat s průměrnou spotřebou nafty 4,1 l /100 km, kdy soud při výpočtu výše cestovních nákladů vycházel ze sazby základní náhrady za použití vozidla ve výši 4,70 Kč/km a průměrné ceny nafty 47,10 Kč stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 ve znění účinném od 20. 8. 2022, náhrada za promeškaný čas zástupkyně žalobkyně cestou k jednání a zpět ve výši 600 Kč za celkem 6 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT a konečně též náhrada za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. z částky v celkové výši 35 511 Kč) ve výši 7 457 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

28. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 29 710 Kč (54 % z celkových nákladů řízení ve výši 55 019 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

29. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.