9 C 179/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 40 465 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 915 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 915 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 19 550 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 826,85 Kč, s úrokem ve výši 14% ročně z částky 27 179,98 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 40 465 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 826,85 Kč odpovídajícím sazbě 14 % ročně z částky 27 179,98 Kč za dobu od 7. 7. 2021 do 14. 12. 2022, úrokem ve výši 14 % ročně z částky 27 179,98 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 821,32 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 27 179,98 Kč za dobu od 29. 8. 2020 do 14. 12. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 27 179,98 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 1. 7. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení účtu a pojistné v souhrnné výši 31 951 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 34 035 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, a to ve výši 69 807,47 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 40 465 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 27 179,98 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí zápůjčky ve výši 13 285,02 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě běžícího smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 12. 9. 2023, ani k výzvě soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku dle citovaného ustanovení nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 1. 7. 2019, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, a to ve lhůtě tří pracovních dnů od uzavření smlouvy a právním předchůdcem žalobkyně provedeného telefonického ověření správnosti osobních údajů žalovaného a parametrů zápůjčky, a to bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalovaného. Zápůjčka byla sjednána zčásti za účelem refinancování dříve vzniklého dluhu žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Dle smlouvy měla být na úhradu zbývající části tohoto dluhu použita částka ve výši 2 000 Kč, žalovanému tak mělo být na jeho bankovní účet vyplaceno 43 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v souhrnné výši 28 855 Kč, který sestával z úroku ve výši 6 854 Kč, poplatku za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 413 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 6 588 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek za pojištění ve výši 3 096 Kč, a to v souvislosti s přistoupením k volitelnému doplňkovému pojištění a svým zařazením do pojistného programu. Celkem měl tedy z titulu předmětné smlouvy uhradit 76 951 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek splatných vždy ke konci měsíčního období, přičemž první měsíční období začalo dle smlouvy běžet 5. kalendářní den po uzavření smlouvy. Výše sjednaných splátek činila 3 207 Kč, u poslední splátky pak 3 190 Kč Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 14 % ročně. Sjednaný poplatek za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení byl účtován za úkony právního předchůdce žalobkyně vymezené v čl. 7 smluvních podmínek, a to konkrétně za jeho činnost související s uzavřením smlouvy, dále činnost spočívající v zavedení žalovaného do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace, činnost prevence kumulace neuhrazených splátek (telefonická, SMS a písemná upozornění a upomínky v případě prodlení žalovaného) a provoz zákaznické linky. Dále takto byla zpoplatněna garance neuplatnění pohledávky právním předchůdcem žalobkyně v případě smrti žalovaného a veškeré činnosti spojené se změnou splatnosti smlouvy v případě, že žalovaný uplatní právo na splátkové prázdniny dle čl. 4 smluvních podmínek. Dle tohoto ustanovení měl žalovaný možnost si za určitých předem vymezených podmínek odložit splatnost budoucích splátek zápůjčky o jeden měsíc. Poplatkem za vedení zákaznického účtu pak byla zpoplatněna činnost právního předchůdce žalobkyně zahrnující zpracování splátek žalovaného, aktualizaci účtu, měsíční zasílání přehledu aktuálního zůstatku dluhu a mimořádné přijetí a zpracování splátky celkové dlužné částky na pobočce právního předchůdce žalobkyně.

5. Z potvrzení o provedené platbě předloženého žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně dne 3. 7. 2019 vyplatil ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] uvedeného ve smlouvě částku 43 000 Kč.

6. Z žalobkyní předložené transakční historie k předmětné smlouvě o zápůjčce soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z této smlouvy celkem uhradil 34 035 Kč, a to tak, že 22. 8. 2019 uhradil 3 207 Kč, 18. 12. 2019 12 828 Kč, 15. 9. 2020 4 000 Kč, 15. 10. 2020 4 000 Kč a 1. 11. 2021 10 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 14. 12. 2022, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, a dále z dopisu právního předchůdce žalobkyně z 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvedeným dopisem písemně informován.

8. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 1. 6. 2023, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána žalovanému 2. 6. 2023, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 54 952,15 Kč plynoucího z předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě do 16. 6. 2023 a upozornila ho, že pokud dluh nebude zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalovaným dne 1. 7. 2019 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, a to tak, že částka 2 000 Kč byla použita na úhradu dříve vzniklého dluhu žalovaného z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] částku 43 000 Kč pak právní předchůdce žalobkyně vyplatil dne 3. 7. 2019 bezhotovostně ve prospěch bankovního účtu žalovaného. Ten se ve smlouvě zavázal shora uvedenou jistinu zápůjčky vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 6 854 Kč, poplatek za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 413 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 6 588 Kč a pojistné ve výši 3 096 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách, jejichž výše činila 3 207 Kč, respektive 3 190 Kč, pokud jde o poslední splátku. Sjednané splátky byly splatné vždy ke konci měsíčního období, přičemž první měsíční období začalo běžet 5. kalendářní den po uzavření smlouvy. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 14 % ročně. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce na základě smlouvy uzavřené dne 14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy prostřednictvím předžalobní výzvy svého zástupce z 1. 6. 2023 a poskytla žalovanému za tímto účelem dodatečnou lhůtu i poučení o tom, že pokud v této lhůtě dluh nebude splacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), na niž zároveň dopadají příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci dále třeba aplikovat i zvláštní ustanovení na ochranu spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1812 odst. 1 o. z. platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

18. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.

19. Žalovanému tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 6 854 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného ve spodní části úvodní strany smlouvy činit 14 % ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovaného jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byl na základě předmětné smlouvy povinen uhradit úrok v absolutní částce 6 854 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny tedy nemůže být oprávněný.

20. Pro úplnost soud dodává, že úrok ve výši 6 854 Kč s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků a sjednanou délku trvání smluvního vztahu nehodnotí jako nepřiměřeně vysoký, a to zejména i z toho důvodu, že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty bez nutnosti zajištění jeho povinnosti tyto prostředky vrátit. Současně nebyl dozajista podroben tak přísnému procesu ověřování jeho schopnosti zápůjčku splatit, jako by tomu bylo, pokud by o ni požádal u některé banky. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž odůvodnit shora uvedenou výši úroku.

21. Jako oprávněný lze hodnotit rovněž sjednaný nárok na zaplacení pojistného ve výši 3 096 Kč, neboť za tento poplatek se žalovanému dostalo z pohledu soudu odpovídajícího protiplnění spočívajícího v jeho zařazení do kolektivního pojištění jeho schopnosti zápůjčku splatit, přičemž výše poplatku se soudu nejeví jako nepřiměřená.

22. Ve smlouvě byly dále sjednány dva další poplatky související s poskytnutou zápůjčkou. Žalovaný se předně zavázal k zaplacení poplatku za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení zápůjčky ve výši 15 413 Kč. Je nutné připustit, že tento poplatek představoval protiplnění za služby, které rozhodně nejsou ze strany úvěrujících společností jejich klientům běžně poskytovány (např. vzdání se nároků ze smlouvy v případě úmrtí žalovaného, k němuž se právní předchůdce žalobkyně za předem vymezených podmínek zavázal). Přesto soud hodnotí sjednanou výši poplatku, která odpovídá téměř 35 % z poskytnuté jistiny zápůjčky, jako zjevně rozpornou s dobrými mravy. Takto vysoký poplatek totiž neúměrně navyšuje náklady žalovaného související s předmětnou zápůjčkou, které by v součtu se shora uvedeným úrokem dosahovaly takřka poloviny poskytnuté jistiny, což je neakceptovatelné. Rozsah a charakter služeb, které měly být žalovanému za uvedený poplatek ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuty, takto vysoké částce neodpovídá. Soud proto vyhodnotil ujednání zakládající povinnost žalovaného uhradit shora uvedený poplatek jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž byl podle § 588 o. z. povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.

23. Stejný závěr pak soud přijal, i pokud jde o ve smlouvě sjednaný poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 6 588 Kč. Tento poplatek měl být dle smlouvy účtován za zpracování splátek žalovaného, aktualizaci účtu, měsíční zasílání přehledu aktuálního zůstatku dluhu a mimořádné přijetí a zpracování splátky dluhu na pobočce. Všechny uvedené činnosti (pokud k nim skutečně docházelo) samozřejmě musely určitým způsobem zatěžovat administrativní aparát právního předchůdce žalobkyně, zároveň však lze konstatovat, že se nejedná o nijak náročné činnosti, přičemž s tím, že bude třeba podobné služby pro své zákazníky zajistit, musí společnost podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů dopředu počítat. Soud si dokáže představit, že by právní předchůdce žalobkyně mohl za jednotlivé shora vymezené úkony účtovat jednorázové poplatky, jejich výše by se však musela pohybovat v přijatelných mezích (např. v řádu desítek korun). Rozhodně však nelze připustit, aby byl žalovanému účtován poplatek ve výši několika tisíc korun jen za to, že mu právní předchůdce žalobkyně jednou měsíčně zašle přehled výše jeho dluhu či zpracuje jeho splátky, ať už řádné, či mimořádné, a to tím spíše v situaci, kdy tyto splátky měly probíhat bezhotovostně, tedy formou, která přináší pouze zcela minimální administrativní náročnost pro příjemce splátek. Podle názoru soudu proto ujednání o poplatku za vedení zákaznického účtu zcela zjevně odporuje dobrým mravům a je tedy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatné, přičemž soud i v tomto případě k neplatnosti podle § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalovaného.

24. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle předmětné smlouvy o zápůjčce vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve výši 45 000 Kč a dále zaplatit úrok ve výši 6 854 Kč a pojistné ve výši 3 096 Kč, celkem tedy zaplatit 54 950 Kč. Z podané žaloby přitom vyplývá, že žalovaný celkem na svůj dluh doposud uhradil 34 035 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení neprokázal, že by uhradil více, než kolik tvrdí žalobkyně, ponížil soud celkovou dlužnou částku o shora uvedené úhrady a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá doplatit 20 915 Kč. Uložil tedy žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za žalobkyní požadované období. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 40 465 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 20 915 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 19 550 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Oba účastníci tak ve vztahu k předmětu řízení měli prakticky totožný procesní úspěch. Proto soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.