9 C 183/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem územní celek , IČO sídlem adresa žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 310,73 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 5. 2021 původně domáhala po žalovaném zaplacení 5 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 310,73 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 12. 11. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 19. 2. 2020. Žalobkyně tvrdila, že uvedeného dne účastníci uzavřeli jednak rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž podkladě byl žalovanému aktivován běžný účet, a dále dodatek [číslo] k této rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 5 000 Kč na jeho běžném účtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil sjednané podmínky kontokorentu, žalobkyně dne 2. 11. 2020 tento kontokorent zesplatnila. K uvedenému datu činil dluh žalovaného na jistině 5 000 Kč a na úroku 310,73 Kč, kdy uvedená částka představuje kapitalizovaný smluvní úrok z poskytnuté jistiny za dobu od 1. 7. 2020 do 1. 11. 2020 Vedle zmíněných částek se žalobkyně domáhala rovněž smluvního úroku z dlužné jistiny za období od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020 a dále za období od 1. 12. 2020 do zaplacení, přičemž v tomto období v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění, ponížila výši nárokovaného smluvního úroku na sazbu 8,25 % ročně. V neposlední řadě požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 12. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal ani zčásti. Vyjádření k žalobě podal prostřednictvím svého opatrovníka. Ten uvedl, že na adresu žalovaného byl dne 27. 2. 2020 zaslán dopis s debetní platební kartou od žalobkyně. Opatrovník v reakci na to hned následující den zaslal do datové schránky žalobkyně doklady o tom, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, na což však žalobkyně nijak nereagovala a následně opětovně zasílala korespondenci přímo žalovanému. Pokud jde o samotnou úvěrovou smlouvu, žalovaný opatrovníku sdělil, že tuto smlouvu podepsal v době, kdy bydlel v [obec] v domě na půli cesty. Seznámil se tehdy se skupinou romských mladíků, kteří jej navedli, aby si vzal půjčku. Řekli mu, co má říkat, a tři z nich šli s ním na pobočku žalobkyně, ukázali mu zde příslušného zaměstnance, který údajně poskytuje půjčky, a řekli žalovanému, aby za zmíněným zaměstnancem šel, požádal o půjčku a uvedl, že má zaměstnání a invalidní důchod. Rovněž žalovanému nadiktovali telefonní číslo, které měl jako kontaktní při žádosti o půjčku uvést. Za to od nich měl žalovaný následně obdržet 500 Kč. On sám si přitom žádné peníze nevybral. Mladíků se bál a radši se později odstěhoval do [obec]. Debetní kartu, kterou mu žalobkyně posléze zaslala, nepoužil. Ze shora uvedených skutečností vyplývají podle názoru opatrovníka žalovaného pochybnosti o tom, jakým způsobem žalobkyně vyhodnocuje úvěruschopnost svých klientů. Žalovaný není schopen rozpoznat důsledky svého chování, což je zřejmé již ze samotného jednání s ním. Vzhledem k tomu, že žalobkyně si dostatečně neověřila potřebné údaje a následně nekomunikovala s opatrovníkem, tento jménem žalovaného navrhl zamítnutí žaloby.

3. Přípisem soudu došlým dne 1. 7. 2021 žalobkyně sdělila soudu, že při sjednávání rámcové smlouvy i dodatku [číslo] žalovaný nejevil známky nestandardního chování, které by svědčilo o jeho neschopnosti obsahu smlouvy porozumět a posoudit důsledky jejího uzavření, navíc v občanském průkazu žalovaného není uvedeno, že je omezen ve svéprávnosti, žalobkyně tedy neměla důvodné pochybnosti o schopnosti a oprávnění žalovaného smlouvu uzavřít a byla tedy v dobré víře o tom, že smlouvy byly uzavřeny platně. O tom, že je žalovaný ve svéprávnosti omezen, se žalobkyně dozvěděla až z rozsudku, který jí byl soudem zaslán. Zmíněným přípisem žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět co do části původně požadovaného příslušenství žalobou uplatněné pohledávky, konkrétně co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 310,73 Kč. Nadále se tedy domáhala toliko zaplacení 5 000 Kč se zákonným úrokem z této částky od 12. 11. 2020 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo tím, že tento se na svém běžném účtu dostal do nepovoleného záporného zůstatku ve výši 5 000 Kč.

4. Přípisem soudu došlým dne 10. 9. 2021 následně žalobkyně upřesnila k dotazu soudu žalobu v tom směru, že žalovanému byla v souvislosti s rámcovou smlouvou vydána pouze jedna platební karta, a to ta, o níž se v rámci svého vyjádření k žalobě zmiňoval žalovaný. K výběru hotovosti ve výši 5 000 Kč dne 20. 2. 2020 v bankomatu žalobkyně došlo pomocí vygenerovaného kódu pro vklad a výběr, neboť v té době žalovaný ještě neměl k dispozici zmíněnou platební kartu. S kódem pro vklad a výběr mohl žalovaný z bankomatů žalobkyně vybírat hotovost ze svého účtu nebo na libovolný účet u žalobkyně hotovost vkládat bez použití platební karty. Předmětný kód byl žalovanému vytvořen dne 20. 2. 2020 na pobočce žalobkyně v [obec] na základě uzavřeného dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo]. Po podpisu tohoto dodatku byl kód zaslán žalovanému na jeho telefonní [číslo].

5. Soud ve věci na den 16. 9. 2021 nařídil jednání. Z toho se žalobkyně řádně omluvila, přičemž souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc tedy skutečně projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. U zmíněného jednání žalovaný v pozici účastníka řízení vypověděl, že v době uzavření předmětné rámcové smlouvy bydlel v [obec]. Jednoho dne šel ven a setkal se se skupinou romských chlapců, které znal od vidění. Zpaměti však zná pouze jejich křestní jména. Tři z těchto chlapců jej neustále přesvědčovali, aby s nimi šel na pobočku žalobkyně, že znají pána, který bez problémů poskytuje půjčky. Zároveň ho instruovali, aby tomuto pánovi sdělil, že pracuje, pobírá mzdu 20 000 Kč měsíčně a k tomu invalidní důchod. Také mu nadiktovali telefonní číslo, které měl při žádosti o poskytnutí půjčky nadiktovat jako své kontaktní. Žalovaný tedy vešel do pobočky a zmínění chlapci na něj čekali venku za sklem. Udělal vše, jak mu řekli, sjednal si půjčku a pak odešel domů. Chlapci mu řekli, že budou čekat na zaslání kódu pro výběr z bankomatu a pak se žalovanému ozvou. V bance byl žalovaný pouze jednou, nedovede si vysvětlit, proč je dodatek [číslo] datován jiným datem než rámcová smlouva a dodatek [číslo] k ní. Asi čtyři dny poté, kdy byl v bance, za žalovaným přišli dotyční chlapci a dali mu 2 500 Kč s tím, že dalších 2 500 Kč si ponechají oni. Žalovaného rovněž varovali, aby o věci s nikým nemluvil. Proto žalovaný celý příběh sdělil pověřené pracovnici opatrovníka teprve ve chvíli, kdy se věc začala řešit u soudu. Za utržené peníze si koupil nějaké jídlo. Chlapci se jej následně snažili přesvědčit, aby uzavřel ještě další smlouvy, on však již odmítl. Telefonních čísel používá několik, nepamatuje si je, ale aktuálně rozhodně nepoužívá [číslo].

6. Soud vyhodnotil účastnický výslech žalovaného, jakož i další v řízení provedené listinné důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a po tomto hodnocení dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný je na základě rozsudku Okresního soudu ve Svitavách z 19. 9. 2018, č.j. 0 Nc 1308/2018-80, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2018, na dobu tří let omezen ve svéprávnosti, a to mimo jiné v tom rozsahu, že není způsobilý nakládat s majetkem a finančními částkami v hodnotě přesahující na jedno právní jednání částku 50 Kč a na kalendářní měsíc přesahující částku 500 Kč. Rovněž není způsobilý uzavírat smlouvy, jejichž předmětem je opakované peněžité plnění. Opatrovníkem žalovaného je [územní celek], které je oprávněno zastupovat jej při právních jednáních, ke kterým žalovaný není dle rozsudku způsobilý, a spravovat jeho jmění. Pokud se nejedná o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním žalovaného schválení soudu. Důvodem pro omezení svéprávnosti žalovaného byl především fakt, že žalovaný trpí duševní poruchou, která není pouze přechodného charakteru, a to mentální retardací lehkého stupně s poruchami chováním, a dále hyperkinetickým syndromem (ADHD), který mentální retardaci dále komplikuje. Zmíněné duševní poruchy podstatně negativně ovlivňují rozpoznávací a ovládací schopnosti žalovaného, který není schopen se samostatně postarat o vlastní záležitosti ve všech komplikovanějších a komplexních případech. Je schopen právně jednat pouze v bagatelních a stereotypních úkonech, které se často opakují a žalovaný je má naučené. [příjmení] tuto oblast není schopen si plně uvědomit následky svých činů a svého právního jednání. Žalovaný je tak snadno zneužitelný a ovlivňovaný svými kamarády. Žalovaný dne 19. 2. 2020 osobně navštívil pobočku žalobkyně v [obec], kde se žalobkyní uzavřel rámcovou smlouvu [číslo] dodatek [číslo] k této smlouvě. Na podkladě těchto dokumentů žalobkyně zřídila žalovanému běžný účet a umožnila mu čerpat na něm kontokorent (jinými slovy dostat se do záporného zůstatku) ve výši 5 000 Kč. Následujícího dne, tj. 20. 2. 2020, žalovaný na pobočce žalobkyně uzavřel ještě dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož podkladě mu žalobkyně na jím uvedené telefonní číslo zaslala kód, jehož prostřednictvím mohl žalovaný ještě předtím, než mu byla doručena platební karta k jeho účtu, provádět z bankomatů žalobkyně výběry hotovosti. Pomocí tohoto výběrového kódu došlo dne 20. 2. 2020 v bankomatu žalobkyně umístěného na [anonymizováno] náměstí v [obec] k výběru hotovosti ve výši 5 000 Kč. Dne 27. 2. 2020 byla žalovanému doručena platební karta k jeho účtu. Na to reagoval opatrovník žalovaného tím, že dne 28. 2. 2020 zaslal do datové schránky žalobkyně sdělení o tom, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, a požádal žalobkyni o zrušení jeho bankovního účtu. Následně opatrovník v této věci komunikoval se žalobkyni též prostřednictvím e-mailu a pošty a zaslal žalobkyni rozsudek o omezení svéprávnosti a listinu o jmenování opatrovníka. Žalobkyně přesto reagovala tak, že dne 3. 11. 2020 zaslala na adresu trvalého pobytu žalovaného předžalobní výzvu k úhradě dluhu ve výši 5 310,73 Kč.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 581 o. z. platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může vzít žalobce (navrhovatel) za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

11. Podle § 96 odst. 2 věty prvé platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

12. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby učiněné přípisem, který mu byl doručen dne 1. 7. 2021, soud ve výroku I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž by se přitom tázal žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí, neboť k tomu došlo ještě před započetím jednání ve věci, přičemž v takovém případě není stanovisko žalovaného jakkoliv podstatné (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

13. Pokud jde o posouzení věci samotné, v prvé řadě je třeba zdůraznit, že žalovaný je již od roku 2018 omezen ve svéprávnosti, a to v takovém rozsahu, že samostatně nemůže právně jednat a nakládat s majetkem a finančními částkami, jejichž hodnota přesahuje částku 50 Kč na jedno právní jednání, respektive 500 Kč na kalendářní měsíc. Právní jednání týkající se takového majetku a finančních částek je za něho oprávněn činit pouze opatrovník, a to v některých případech sám, v některých případech je dokonce třeba přivolení soudu (nejedná-li se o běžnou záležitost při nakládání se jměním žalovaného). Jestliže žalovaný sám bez součinnosti opatrovníka dne 19. 2. 2020, respektive 20. 2. 2020 uzavřel s žalobkyní předmětnou rámcovou smlouvu, potažmo dva dodatky k ní, není pochyb o tom, že tuto smlouvu včetně obou dodatků je třeba hodnotit jako neplatnou podle § 581 věty prvé o. z., neboť jde o právní jednání, k nimž žalovaný nebyl a doposud není způsobilý. Smluvený kontokorent totiž je třeba hodnotit jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Sjednaná výše úvěru přitom v daném případě vysoce přesahovala částku 50 Kč, s níž mohl žalovaný ze své vůle v době uzavření smlouvy libovolně nakládat. Navíc je možné uzavřenou smlouvu o kontokorentním úvěru považovat též za smlouvu, jejímž předmětem je opakované peněžité plnění, přičemž žalovaný je omezen ve svéprávnosti, i pokud jde o uzavírání takového typu smluv. Soud je přitom v tomto případě povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout ve smyslu § 588 o. z. z úřední povinnosti, neboť pokud by bylo považováno za platné právní jednání osoby, která k němu není způsobilá, odporovalo by to zákonu a navíc by se evidentně jednalo též o narušení veřejného pořádku.

14. Druhou otázkou klíčovou pro posouzení oprávněnosti podané žaloby bylo, zda žalovaný na podkladě neplatně uzavřené úvěrové smlouvy obdržel od žalobkyně nějaké peněžní prostředky a zda by tedy bylo možné konstatovat, že se na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. bezdůvodně obohatil tím, že získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Z žalobkyní předloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného zřízeného na základě předmětné rámcové smlouvy má soud za prokázané, že dne 20. 2. 2020 byla z účtu prostřednictvím výběrového kódu poskytnutého žalovanému na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě podepsaného téhož dne vybrána hotovost ve výši 5 000 Kč. Žalovaný v rámci své procesní obrany původně argumentoval tím, že tyto peníze nevybíral z bankomatu žalobkyně on, nýbrž chlapci, kteří jej přiměli, aby uzavřel shora uvedenou smlouvu. Ti mu za to měli dát pouze 500 Kč, žádné jiné peněžní prostředky žalovaný od žalobkyně reálně obdržet neměl. Tuto svou skutkovou verzi však žalovaný následně změnil v rámci své účastnické výpovědi, když uvedl, že z peněžních prostředků nezískal 500 Kč, nýbrž 2 500 Kč, a že jeho známí si tudíž ponechali pouze 2 500 Kč. Žalovaný navíc tvrdí, že byl osobně na pobočce žalobkyně pouze jednou. Jím podepsaný dodatek [číslo] k rámcové smlouvě (žalovaný při jednání k dotazu soudce pravost svého podpisu na dodatku výslovně potvrdil) je však datován k 20. 2. 2020, zatímco rámcová smlouva a dodatek [číslo] k ní k 19. 2. 2020. Je tedy zřejmé, že žalovaný musel být na pobočce minimálně ve dvou případech.

15. Právě s ohledem na změnu v tvrzeních žalovaného a na uvedenou nesrovnalost jeho výpovědi s provedenými listinnými důkazy, jejichž pravost nebyla ze strany žalovaného nijak zpochybněna (dvě návštěvy žalovaného na pobočce žalobkyně), soud obsahu účastnické výpovědi žalovaného neuvěřil a dospěl k závěru, že to byl právě on, kdo se na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. bezdůvodně obohatil tím, že od žalobkyně inkasoval peněžní prostředky na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Lze přitom vycházet z toho, že rozsah jím získaného bezdůvodného obohacení odpovídal celé částce, která byla dne 20. 2. 2020 vybrána z bankomatu žalobkyně, tedy 5 000 Kč. Byl to totiž prokazatelně žalovaný, kdo dne 19. 2. 2020 osobně na pobočce žalobkyně požádal o poskytnutí úvěru. O den později se pak na pobočku dostavil znovu, přičemž mu byl vygenerován příslušný kód pro výběr hotovosti z bankomatu, neboť doposud neměl k dispozici platební kartu ke svému nově zřízenému účtu. Téhož dne došlo k výběru hotovosti ve výši 5 000 Kč. Sám žalovaný své jednání vysvětloval strachem ze svých známých, kteří ho přemlouvali k tomu, aby požádal o úvěr. Z ničeho však nevyplývá, zda byla jeho tvrzená obava reálně podložena například nějakou konkrétní výhrůžkou ze strany dotyčných. Soud připouští, že v případě žalovaného mohlo poměrně snadno dojít k jeho zneužití ze strany jiných osob, a to díky jeho značné ovlivnitelnosti zapříčiněné duševní poruchou, jíž žalovaný trpí. Pokud by však k takovému zneužití došlo a žalovaný by skutečně o úvěr požádal pouze pod tíhou obav ze svých známých, přičemž by výběru hotovosti z bankomatu sám vůbec nebyl přítomen, jak tvrdí, pak by nebylo příliš logické, aby tito známí, vedeni nekalým úmyslem se prostřednictvím žalovaného obohatit, ponechali žalovanému významnou část z vybraných peněz (žalovaný aktuálně tvrdí, že to byla dokonce polovina vybrané částky), ačkoliv tyto prostředky mohli použít pro svou potřebu. Předložené listinné důkazy (zejména časový sled jednotlivých událostí, který z nich vyplývá) naopak svědčí o tom, že to byl žalovaný, kdo po podpisu dodatku [číslo] k rámcové smlouvě a obdržení příslušného kódu na pobočce žalobkyně v [obec] vybral z bankomatu hotovost ve výši 5 000 Kč. Pokud přitom z této sumy následně nějakou část předal jiným osobám, což nelze vyloučit, nic to nemění na tom, že je to žalovaný, kdo se primárně na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a koho ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. stíhá povinnost předmět bezdůvodného obohacení vydat zpět žalobkyni, a to bez ohledu na to, že je omezen ve svéprávnosti. V této souvislosti nehraje roli ani značně neprofesionální chování příslušných zaměstnanců žalobkyně, kteří evidentně naprosto ignorovali korespondenci zasílanou opatrovníkem žalovaného a celou věc i nadále řešili přímo se žalovaným, byť si museli být vědomi toho, že mají jednat právě s opatrovníkem.

16. Ze všech popsaných důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadovaných 5 000 Kč, a to včetně jí nárokovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 12. 11. 2020 do zaplacení (výrok II.). Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu. Obecně by samozřejmě mělo být aplikováno pravidlo úspěchu a neúspěchu ve věci. V takovém případě by bylo třeba žalobkyni považovat za procesně úspěšnou v té části předmětu řízení, v níž soud podané žalobě vyhověl, tedy co do částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 11. 2020 do zaplacení. Naopak v té části předmětu řízení, ve které bylo řízení v důsledku zpětvzetí žaloby zastaveno, by procesně úspěšným byl žalovaný (viz § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř.), jehož procesní úspěch by se tedy týkal původně žalobkyní nárokovaného příslušenství vymezeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve vztahu k původnímu předmětu tohoto řízení by tak byla nepochybně převážně úspěšná žalobkyně, jíž by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. mělo svědčit právo na náhradu poměrné části jí účelně vynaložených nákladů řízení. Soud však má za to, že v řešené věci jsou ve smyslu shora citovaného § 150 o. s. ř. dány důvody zvláštního zřetele hodné pro to, aby náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků. K tomuto závěru jej vede skutečnost, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti a evidentně není schopen domyslet všechny možné důsledky svého jednání. Proto platí, že ať už si u žalobkyně sjednal úvěr ze své vlastní iniciativy, nebo z popudu svých známých, aniž by zaměstnance žalobkyně informoval o tom, že je omezen ve svéprávnosti, v obou případech mu takové jednání nelze zcela klást za vinu a vázat na něj negativní důsledky v podobě povinnosti k náhradě nákladů tohoto řízení. V této souvislosti se sluší poukázat i na to, že žalobkyně vůbec nekomunikovala s opatrovníkem žalovaného a naprosto se tak nesnažila věc vyřešit mimosoudní cestou a předejít tak nejen zahájení tohoto řízení, ale i vzniku nákladů s ním spojených. Z těchto důvodů soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).

18. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.