9 C 191/2023

Plný text

Okresní soud anonymizováno obec rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 28 505,56 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 392,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 092,70 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 27 112,86 Kč s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 11 156,02 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 063,32 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení 28 505,56 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 26. 4. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v souhrnné výši 22 727 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 31 279,30 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Vzhledem k tomu, že ani po tomto postoupení žalovaná svůj dluh ze smlouvy neuhradila, domáhala se po ní žalobkyně úhrady dlužné jistiny zápůjčky ve výši 11 156,02 Kč, nesplacených plateb sjednaných za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 193,49 Kč, sankčních poplatků ve výši 300 Kč, jejichž úhradu požadovala v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v rámci pasáže smlouvy označené jako„ Postup při prodlení zákazníka“ za zahájení vymáhání dluhu oddělením vymáháním pohledávek právního předchůdce žalobkyně a odeslání upomínky, a konečně smluvní pokuty ve výši 10 856,05 Kč. Tu si žalobkyně nárokovala v souvislosti s prodlením žalované s úhradou sjednaných splátek zápůjčky, kdy nárokovaná smluvní pokuta odpovídala ve smlouvě sjednané sazbě ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a žalobkyně ji kapitalizovala k datu 1. 2. 2022 právě na částku 10 856,05 Kč. Vedle uvedených částek požadovala žalobkyně rovněž zaplacení běžícího smluvního úroku ve výši 11,75 % z dlužné jistiny ve výši 11 156,02 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení z téže částky za totéž období.

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani k výzvě soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaná se pak ve stanovené lhůtě nevyjádřila k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s tímto postupem souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas předpokládal.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 26. 4. 2019, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v souhrnné výši 22 727 Kč, který sestával z úroku ve výši 6 372 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 732 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 623 Kč, to vše v 18 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 708 Kč, respektive 2 691 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy nejpozději do konce dalšího měsíčního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Sjednaný poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení byl účtován za úkony právního předchůdce žalobkyně vymezené v čl. 7 smluvních podmínek, a to konkrétně za jeho činnost spočívající v zavedení žalované do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace, činnost spojenou s osobním doručením a vyplacením předmětu zápůjčky žalované v místě jejího bydliště při podpisu smlouvy a činnost prevence kumulace neuhrazených splátek (telefonická, SMS a písemná upozornění a upomínky v případě prodlení žalované). Dále byla takto zpoplatněna tzv. garance celkové ceny. Tato garance spočívala v tom, že právní předchůdce žalobkyně si nebude vůči žalované nárokovat poplatky za upomínky, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuty související s jejím prodlením, a to od počátku prodlení žalované s úhradou některé splátky zápůjčky až do doby, kdy její dluh dosáhne v souhrnu trojnásobku první měsíční splátky, nejdéle však do doby, kdy uplynou tři měsíce od splatnosti poslední splátky sjednané při uzavření smlouvy. Dále měla mít žalovaná dle smluvních podmínek za shora uvedený poplatek možnost využít tzv. splátkových prázdnin, tedy za vymezených podmínek požádat o prodloužení splatnosti sjednané splátky zápůjčky o jeden měsíc. V neposlední řadě byl poplatek účtován za to, že se právní předchůdce žalobkyně pro případ úmrtí žalované vzdal veškerých svých nároků plynoucích ze smlouvy pod podmínkou, že žalovaná nebude mít ke dni úmrtí vůči němu jakékoliv dluhy. Poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení pak měla být zpoplatněna vymezená administrativní činnost právního předchůdce žalobkyně a výběry řádných i mimořádných splátek v hotovosti v místě bydliště žalované, jakož i převoz hotovosti od žalované a další úkony související s inkasem dle smlouvy sjednaných plateb. Dle citovaného ust. 7.10 smluvních podmínek současně případným neuskutečněním některé ze shora uvedených činností (např. z důvodu neposkytnutí součinnosti žalovanou) nebylo dotčeno právo právního předchůdce žalobkyně na úhradu poplatku za zápůjčku v plné výši. Podle čl. 6 smluvních podmínek byla žalovaná pro případ, že neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální cenové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Dle čl. 6 měl právní předchůdce žalobkyně v případě prodlení žalované rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Poplatek za zaslání upomínky činil dle čl. 6 smluvních podmínek 300 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 28. 1. 2022, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, a dále z dopisu právního předchůdce žalobkyně z 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvedeným dopisem písemně informována.

6. Z žalobkyní předložené transakční historie k předmětné smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh z ní uhradila celkem 31 279,30 Kč.

7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu z 10. 2. 2022 a předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 8. 11. 2022, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána žalované 9. 11. 2022, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 31 444,94 Kč s příslušenstvím plynoucího z předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě sedmi dnů od sepisu výzvy a upozornila ji, že pokud dluh nebude zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalovanou dne 26. 4. 2019 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala shora uvedenou jistinu zápůjčky vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 6 372 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 732 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 623 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 708 Kč, respektive 2 691 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího měsíčního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce na základě smlouvy uzavřené dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy prostřednictvím předžalobní výzvy svého zástupce z 8. 11. 2022 a poskytla žalované za tímto účelem dodatečnou lhůtu i poučení o tom, že pokud v této lhůtě dluh nebude splacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), na niž zároveň dopadají příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci dále třeba aplikovat i zvláštní ustanovení na ochranu spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 o. z. platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.

18. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 6 372 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného ve spodní části úvodní strany smlouvy činit 29 % ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce 6 372 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny tedy nemůže být oprávněný.

19. Pro úplnost soud dodává, že úrok ve výši 6 372 Kč s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků a sjednanou délku trvání smluvního vztahu nehodnotí jako nepřiměřeně vysoký, a to zejména i z toho důvodu, že žalované byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti a bez nutnosti zajištění jeho povinnosti tyto prostředky vrátit. Současně nebyla dozajista podrobena tak přísnému procesu ověřování její schopnosti zápůjčku splatit, jako by tomu bylo, pokud by o ni požádala u některé banky. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž odůvodnit shora uvedenou výši úroku.

20. Ve smlouvě byly dále vedle úroku sjednány dva další poplatky související s poskytnutou zápůjčkou. Žalovaná se předně zavázala k zaplacení poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení zápůjčky ve výši 11 732 Kč. Je nutné připustit, že tento poplatek představoval protiplnění za služby, které rozhodně nejsou ze strany úvěrujících společností jejich klientům běžně poskytovány (možnost odkladu splatnosti některých splátek zápůjčky, garance toho, že vůči žalované nebudou po určitou dobu trvání jejího prodlení požadovány žádné sankční platby, vzdání se nároků ze smlouvy v případě úmrtí žalované). Přesto soud hodnotí sjednanou výši poplatku, která přesahuje 45 % z poskytnuté jistiny zápůjčky, jako zjevně rozpornou s dobrými mravy. Takto vysoký poplatek totiž neúměrně navyšuje náklady žalované související s předmětnou zápůjčkou, které by v součtu se shora uvedeným úrokem již poměrně značně přesahovaly polovinu z poskytnuté jistiny, což je neakceptovatelné. Rozsah a charakter služeb, které měly být žalované za uvedený poplatek ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuty, takto vysoké částce neodpovídá. Navíc z čl. 7 smluvních podmínek vyplývá, že právnímu předchůdci žalobkyně měl nárok na úhradu celého poplatku vzniknout i v případě, pokud by z nějakého důvodu některé z těchto služeb poskytnuty nebyly. Takové ujednání je zcela nevyvážené a žalovaná tedy neměla jistotu, že za zmíněný poplatek jí skutečně bude poskytnuto odpovídající protiplnění. Ze všech těchto důvodů soud vyhodnotil ujednání zakládající povinnost žalované uhradit shora uvedený poplatek jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž byl podle § 588 o. z. povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalované.

21. Stejný závěr pak soud přijal, i pokud jde o ve smlouvě sjednaný poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 623 Kč. I tento měl být účtován za poskytnutí určitých služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně, které měly žalované zejména co nejvíce usnadnit splácení dohodnutých splátek. K tomu mělo docházet v hotovosti v místě bydliště žalované. Jakkoliv soud nepopírá, že právnímu předchůdci žalobkyně mohly v souvislosti s takovouto formou výběru splátek od žalované (tedy za předpokladu, že k ní skutečně docházelo) určité náklady vznikat, odmítá akceptovat, že by se jednalo o tak vysoké náklady, které by odpovídaly sjednanému poplatku. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně ve svých smlouvách pravidelně využívá institutu poplatku za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště dlužníka (byť je tento poplatek v jednotlivých typech smluv označován různě). Soud již rozhodoval stovky sporů plynoucích z těchto smluv, přičemž se doposud pouze v jediném případě setkal s tím, že byla sjednána forma bezhotovostního splácení zápůjčky či úvěru. Formulářové znění posuzované smlouvy o zápůjčce ostatně žalované ani nenabízí jinou možnost než hotovostní režim splácení, je tedy zjevné, že autonomie vůle žalované při jejím uzavření se omezila v podstatě pouze na rozhodnutí o tom, jak vysokou částku si od právního předchůdce žalobkyně půjčí a jestli jím nabízené smluvní podmínky jako celek akceptuje či nikoliv. Právní předchůdce žalobkyně žalované v podstatě vnutil hotovostní režim splácení, přičemž s tím spojené služby zpoplatnil částkou, která je ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků i ostatním nadstandardně vysokým platbám sjednaným ve smlouvě (ať už se jedná o smluvní úrok, nebo o poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení) zcela zjevně nepřiměřená. Podle názoru soudu proto ujednání o poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení zcela zjevně odporuje dobrým mravům a je tedy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatné, přičemž soud i v tomto případě k neplatnosti podle § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalované.

22. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalované dle předmětné smlouvy o zápůjčce vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve výši 26 000 Kč a dále zaplatit úrok ve výši 6 372 Kč celkem tedy zaplatit 32 372 Kč. Z podané žaloby přitom vyplývá, že žalovaná celkem na svůj dluh před postoupením pohledávky na žalobkyni uhradila 31 279,30 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení neprokázala, že by uhradila více, než kolik tvrdí žalobkyně, vycházel soud z výše úhrad uvedených v žalobě a rovněž v žalobkyní předložené transakční historii. Uzavřel tedy, že žalované zbývá na základě jejího závazku z předmětné smlouvy uhradit ještě 1 092,70 Kč. Současně lze vycházet z toho, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu a že by tedy žalobkyni (respektive již jejímu právnímu předchůdci) teoreticky mohlo vzniknout právo na úhradu smluvní pokuty, kterou si rovněž nárokuje v podané žalobě. Přesto soud tento nárok neshledal důvodným.

23. Žalobkyně v žalobě výslovně neuvedla, z jakého smluvního ustanovení dovozuje svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty. Text samotné smlouvy o zápůjčce žádné ustanovení, které by zakládalo povinnost žalované k úhradě smluvní pokuty, neobsahuje. Je tedy zjevné, že žalobkyně svůj nárok dovozuje z ust. čl. 6 smluvních podmínek jejího právního předchůdce, v němž byla zakotvena povinnost žalované k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady se žalovaná ocitne v prodlení. Zmíněné smluvní podmínky mají jednoznačně charakter obchodních podmínek ve smyslu § 1751 o. z. Vzhledem k tomu, že posuzovaná smlouva o zápůjčce je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, dopadají na posuzovaný spor závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11.

24. Dle uvedeného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Ústavní soud mimo jiné dovozuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají, na rozdíl např. od obchodních smluv, sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Sloužit naopak nesmějí k tomu, aby do nich dodavatel skrýval ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o nichž předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Zásada poctivosti, která by měla být vlastní všem účastníkům smluvních vztahů, se pak v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště tehdy, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný.

25. Vzhledem k tomu, že v daném případě je ujednání o smluvní pokutě obsaženo právě v obchodních podmínkách právního předchůdce žalobkyně, které se ve smluvní dokumentaci nachází až za podpisy smluvních stran, jsou psány velmi drobným písmem a na první pohled vzbuzují dojem, že se jedná o ustanovení nepříliš významná, nelze než s ohledem na citované judikatorní závěry konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně jakožto silnější smluvní strana při uzavírání předmětné smlouvy nepostupoval v souladu se zásadou poctivosti ve smluvních vztazích, neboť ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobkyně nyní domáhá, před žalovanou v podstatě skryl do textu těchto obchodních podmínek. Takový postup přitom nelze ve světle citovaného nálezu akceptovat. Soud proto žalobkyni požadovanou smluvní pokutu ve výši 10 856,05 Kč nepřiznal.

26. Jako oprávněný naopak soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 300 Kč za odeslanou upomínku, neboť tento poplatek ve své podstatě nepředstavuje smluvní pokutu, nýbrž účelně vynaložené náklady související s prodlením žalované.

27. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 392,70 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině (1 092,70 Kč) za žalobkyní označené období. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení vychází z § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 28 505,56 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 1 392,70 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 27 112,86 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Je tedy zjevné, že převážně byla v řízení procesně úspěšnou žalovaná, přičemž její procesní neúspěch se týkal pouze velmi nepatrné části předmětu řízení (částka 1 392,70 Kč představuje méně než 5 % předmětu řízení). Žalované by tak podle § 142 odst. 3 o. s. ř. mělo náležet právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

30. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.