9 C 205/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 10 374,79 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 1 344,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 2 415 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení 10 374,79 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastnicemi uzavřena 6. 10. 2022. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit poté, kdy se účastnice dvakrát dohodly na odložení původního termínu splatnosti úvěru, k datu 19. 12. 2022. V téže lhůtě měla žalovaná uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatek za doplňkovou službu„ Klidné spaní“ ve výši 220 Kč a poplatek za doplňkovou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč. Tento svůj závazek ze smlouvy však porušila a žalobkyni doposud na svůj dluh z ní neuhradila ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč a poplatků za obě shora uvedené doplňkové služby v celkové výši 385 Kč. Dále požadovala s odkazem na čl. 6 svých všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 svého sazebníku po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru, poplatku za jeho poskytnutí a poplatkům za sjednané doplňkové služby, tj. z částky 9 415 Kč, a to ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru, tj. od 20. 12. 2022, do 25. 3. 2022 Smluvní pokuta za uvedené období činila 959,79 Kč. V neposlední řadě si žalobkyně nárokovala též zákonný úrok z prodlení z částky 9 415 Kč za dobu od 20. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 7. 9. 2023, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádná z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním uzavřené mezi účastnicemi dne 6. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 7 000 Kč bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu č. [bankovní účet], a to nejpozději do 3 dnů od uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátí nejpozději do 5. 11. 2022 a současně zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč. Nedílnou součást uzavřené smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně platné od 1. 8. 2020 (dále jen„ VOP“) a její sazebník. Žalovaná si při uzavření smlouvy zvolila dvě volitelné doplňkové služby. V prvé řadě se jednalo o službu„ Klidné spaní“, která umožňovala žalované zajistit si odklad splatnosti úvěru o dva měsíce v případě nenadálých událostí, jako např. ztráty zaměstnání bez své viny, pracovní neschopnosti, vzniku invalidity 3. stupně, atd. Tato služba byla zpoplatněna částkou 110 Kč měsíčně po celou dobu trvání úvěru s tím, že poplatek za její poskytnutí byl splatný s řádnou splatností úvěru. V případě využití dané služby měl být účtován za každých 30 dnů, o které bude případně odložena splatnost úvěru. Na základě doplňkové služby„ Presto“ pak žalobkyně garantovala žalované vyplacení úvěru do tří minut od jeho schválení. Tato služba byla jednorázově zpoplatněna částkou 165 Kč bez ohledu na výši čerpaného úvěru a žalovaná si ji mohla zvolit v průběhu žádosti o úvěr. Dle čl. 6 VOP měla být žalovaná v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru, povinna uhradit žalobkyni mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, přičemž uplatněná smluvní pokuta nesměla přesáhnout polovinu poskytnuté výše úvěru.

5. Z potvrzení o provedené platbě předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalované uvedeného ve smlouvě dne 6. 10. 2022 částku 7 000 Kč.

6. Z předžalobní výzvy ze 14. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 11 356,75 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy ve lhůtě 3 dnů a upozornila ji, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.

7. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci.

8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 6. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě vyplatila žalované téhož dne bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto částku žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, obojí ve lhůtě do 5. 11. 2022. Žalovaná si při uzavření smlouvy zvolila doplňkovou službu„ Klidné spaní“, která jí za předem vymezených podmínek umožňovala dosáhnout odkladu splatnosti úvěru o dva měsíce a jež byla zpoplatněna částkou ve výši 110 Kč měsíčně, kterou byla žalobkyně dle smlouvy oprávněna účtovat žalované po celou dobu trvání smlouvy, tedy i v případě, kdy dojde k odložení splatnosti úvěru. Dále si žalovaná zvolila volitelnou službu„ Presto“, na základě které jí žalobkyně garantovala vyplacení úvěru do tří minut od jeho schválení. Za tuto službu se žalovaná zavázala uhradit jednorázový poplatek ve výši 165 Kč bez ohledu na výši úvěru. Nedílnou součást smlouvy tvořily mimo jiné VOP a sazebník žalobkyně. Podle čl. 6 VOP měla být žalovaná v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru, povinna uhradit mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, přičemž uplatněná smluvní pokuta nesměla přesáhnout ve svém souhrnu polovinu poskytnuté jistiny úvěru. Dopisem ze 14. 7. 2023 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k zaplacení dluhu ze shora uvedené úvěrové smlouvy ve výši 11 356,75 Kč s příslušenstvím ve lhůtě tří dnů a upozornila žalovanou, že pokud dluh ve stanovené lhůtě neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění.

10. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi došlo uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Předmětná smlouva o úvěru vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ, přičemž byla uzavřena již za účinnosti novely č. 96/2022 Sb., která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila v § 87 odst. 1 větě prvé ZSÚ sankci absolutní neplatnosti pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v případech, kdy poskytovatel úvěru nedostojí své zákonné povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ a neposoudí řádně úvěruschopnost spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr řádně a včas splatit. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ soud má povinnost k případné neplatnosti přihlédnout i bez návrhu. V posuzovaném případě by se tedy nabízelo, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobkyně řádně dostála své zákonné povinnosti a náležitě posoudila úvěruschopnost žalované. Soud je však toho názoru, že u spotřebitelských úvěrů, u kterých jistina nepřesahuje částku 20 000 Kč, je (až na případné výjimky, u kterých by mohl být detailní přezkum úvěruschopnosti namístě) v podstatě vždy dán předpoklad toho, že spotřebitel bude schopen takové úvěry splatit, neboť se při zohlednění aktuální výše mezd a v obecné rovině i cenové hladiny nejedná o nijak vysoké částky a i osoby, jejichž osobní, majetkové a výdělkové poměry nejsou nikterak komfortní, by v případě, kdy projeví alespoň minimální snahu svým smluvním závazkům dostát, měly být schopny zajistit si dostatek finančních prostředků na splacení takových úvěrů. Z této premisy v řešené věci soud vycházel a žalobkyni proto nevyzýval k doplnění důkazů týkajících se procesu posouzení úvěruschopnosti žalované (nad rámec těch, které žalobkyně již soudu předložila), neboť dospěl k závěru, že pokud se žalovaná v předmětné smlouvě o úvěru zavázala k vrácení částky v celkové výši 9 305 Kč, musela být objektivně tuto částku schopna žalobkyni vrátit.

14. Zatímco žalobkyně svou povinnost z uzavřené úvěrové smlouvy splnila, neboť poskytla žalované peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaná svému závazku nedostála, neboť tyto prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí nevrátila žalobkyni v ujednaném termínu splatnosti. Poplatek za poskytnutí úvěru v daném případě činil 2 030 Kč. Taková částka se na první pohled jeví dosti vysoká, neboť odpovídá 29 % z poskytnuté jistiny úvěru. Je však třeba si uvědomit, že v daném případě poplatek za poskytnutí úvěru plnil funkci úroku ve smyslu § 2395 o. z., přičemž mezi účastnicemi byl sjednán krátkodobý úvěr splatný původně ve lhůtě 1 měsíce. Za takové situace by pro žalobkyni nemělo ekonomický smysl, pokud by takový úvěr úročila roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti, která je samozřejmě neporovnatelně nižší. Navíc nelze přehlížet, že žalovaná obdržela potřebné peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Proto soud posoudil jako oprávněný jak nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru, tak i poplatku za jeho poskytnutí.

15. Jinak je však třeba nahlížet na další sjednané poplatky za doplňkové služby„ Klidné spaní“ a„ Presto“. Jakkoliv soud připouští, že za zmíněné poplatky měly být žalované poskytnuty služby, které nebývají běžnou součástí spotřebitelských úvěrů (možnost odkladu splatnosti úvěru, respektive jeho zrychlená výplata), za daných okolností, kdy byla sjednána tak vysoká úplata za poskytnutí úvěru, jaká odpovídá poplatku sjednanému v posuzované smlouvě, však již z pohledu soudu nelze připustit jakékoliv další navyšování plateb spojených s úvěrem, a to ani za situace, kdy by s těmito platbami byly spojeny některé nadstandardní výhody pro žalovanou. Soud proto posoudil ujednání zakládající nárok žalobkyně na úhradu zmíněných poplatků za doplňkové služby za zjevně rozporná s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatná ve smyslu § 588 věty prvé o. z. Žaloba tedy v rozsahu, v níž žalobkyně požadovala úhradu zmíněných poplatků, nebyla důvodná.

16. Soud dále neshledal důvodným ani nárok žalobkyně na zaplacení požadované smluvní pokuty za prodlení žalované s vrácením úvěru, kterou žalobkyně vyčíslila na částku 959,79 Kč. Tato smluvní pokuta totiž nebyla sjednána v textu úvěrové smlouvy, nýbrž v textu vedlejšího smluvního dokumentu, tedy VOP. Ústavní soud ČR přitom ve svém nálezu z 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Dokonce i případný odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Ujednání o smluvní pokutě mimo hlavní smlouvu tedy lze považovat za ujednání nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z. (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3530/2016). Podle § 1812 odst. 2 o. z. přitom k takovému nepřiměřenému ujednání nelze přihlížet. Zmíněný nárok na úhradu smluvní pokuty tedy ve světle citovaných závěrů nemohl být oprávněný.

17. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že žalované na základě posuzované úvěrové smlouvy vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 7 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, tedy celkem 9 030 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na tento dluh alespoň částečně plnila. Soud proto vycházel z toho, že žalované zbývá k úhradě celých 9 030 Kč, a v tomto rozsahu podané žalobě vyhověl. Zavázal tedy žalovanou k úhradě zmíněné částky a rovněž příslušného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru (7 000 Kč), na který má žalobkyně nárok podle § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Sluší se podotknout, že soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení i z částky odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru (tedy ve své podstatě úroku), jak to požadovala žalobkyně, a to z toho důvodu, že dle § 1806 věty prvé o. z. lze úroky z úroků požadovat pouze tehdy, bylo-li to ujednáno. V daném případě však posuzovaná smlouva o úvěru žádné takové ujednání neobsahovala.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 10 374,79 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 030 Kč s příslušenstvím (87 % předmětu řízení), naopak co do částky 1 344,79 Kč s příslušenstvím (13 % předmětu řízení) byla žaloba zamítnuta a v této části předmětu řízení je tedy třeba za procesně úspěšnou považovat žalovanou. Žalobkyni tak s ohledem na shora citované zákonné ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu, který odpovídá míře procesního úspěchu obou účastnic ve vztahu k předmětu řízení, tedy v rozsahu 74 % (87 – 13 = 74).

19. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů jejího zastoupení ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 680 Kč (74 % z celkových nákladů ve výši 2 270,50 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Soud nepřehlédl, že žalobkyně se domáhala náhrady nákladů řízení bez aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., nicméně jen u zdejšího soudu je za poslední dobu evidováno asi 20 žalob žalobkyně, které se liší prakticky jen částkami a daty. Jedná se tedy o typické formulářové žaloby ve smyslu § 14b cit. vyhl. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení pouze ve shora uvedené výši.

21. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, žalobkyně je tedy povinna doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, neboť v daném případě doposud uhradila pouze 800 Kč, ačkoliv soudní poplatek za podaný návrh ve věci činí za dané situace dle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Proto soud ve výroku IV. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost k doplacení příslušné částky. Doplatek soudního poplatku je třeba uhradit ve stanovené lhůtě na bankovní účet soudu č. [bankovní účet], a to pod variabilním symbolem [číslo].

22. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.