9 C 21/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; země - stát. instituce, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 1 295 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 295 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 19. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 1 295 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný byl dne 24. 1. 2018 příslušníky žalobkyně dopraven jejich služebním vozidlem do protialkoholní záchytné stanice v obec, neboť při provedené dechové zkoušce mu byla naměřena hladina alkoholu v organismu ve výši 2,21 promile. Převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice si vyžádal jízdu služebního vozidla žalobkyně na trase obec – obec, přičemž služební vozidlo najelo celkem 201 km. Žalovaný dosud náklady na tuto přepravu ve výši 1 295 Kč žalobkyni neuhradil, ačkoliv jej k tomu žalobkyně písemně vyzývala.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 24. 1. 2018 okolo 1:50 hodin byl žalovaný z prostor čerpací stanice OMV v obec předveden hlídkou Městské policie obec za asistence hlídky žalobkyně na obvodní oddělení PČR v obec, neboť v podnapilém stavu narušoval společně s dalšími osobami veřejný pořádek a vzniklo důvodné podezření, že společně s nimi mimo jiné poničil posezení před Hospodou u příjmení. U žalovaného byla provedena orientační dechová zkouška na přítomnost alkoholu přístrojem příjmení jméno číslo s pozitivním výsledkem 2,21 promile alkoholu. Žalovaný byl následně po provedené lékařské prohlídce příslušníky Policie ČR převezen do protialkoholní záchytné stanice nemocnice v obec. Do té však nebyl přijat z důvodu nesplnění podmínek pro přijetí (nízká alkoholemie – zjištěná hladina alkoholu v dechu činila 1,09 promile). K jeho přepravě do protialkoholní záchytné stanice bylo využito služebního vozidla Policie ČR zn. VW Transporter s průměrnou spotřebou nafty 8,20 l číslo km, přičemž s vozidlem bylo z uvedeného důvodu najeto na trase obec – obec a zpět celkem 201 km. Dopisem z 6. 6. 2018, který byl žalovanému odeslán na tehdejší adresu místa jeho trvalého pobytu, byl žalovaný vyzván k zaplacení nákladů na dopravu do záchytné stanice ve výši 1 295 Kč, přičemž mu byla k úhradě dlužné částky poskytnuta lhůta 15 dnů od vystavení výzvy. Současně byl poučen o tom, že pokud dluh ve stanovené lhůtě nezaplatí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

4. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v účinném znění (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“), je osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.

5. Podle § 89c odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

6. Podle § 89e odst. 1 věty prvé zákona o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 24. 1. 2018 v nočních hodinách v obec pod vlivem alkoholu narušoval veřejný pořádek a vzniklo důvodné podezření, že ničil majetek jiné osoby. Byly tak naplněny podmínky uvedené v § 89b odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách pro vznik povinnosti žalovaného podrobit se vyšetření a případnému pobytu v protialkoholní záchytné stanici. Dopravu žalovaného do této stanice v souladu s § 89c odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách provedla svým služebním vozidlem žalobkyně. Jakkoliv žalovaný nakonec do protialkoholní záchytné stanice přijat nebyl, prokazatelně byl pod výrazným vlivem alkoholu, neboť i při provedené dechové zkoušce v záchytné stanici u něho byla zjištěna hladina alkoholu v dechu přesahující 1 promile. Žalovanému tedy podle § 89e odst. 1 věty prvé zákona o specifických zdravotních službách nepochybně vznikla povinnost uhradit žalobkyni vynaložené náklady na jeho dopravu do protialkoholní záchytné stanice.

8. Při vyčíslení celkové výše nákladů nárokovaných podanou žalobou (1 295 Kč) žalobkyně zcela správně vycházela z vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 463/2017 Sb., která upravovala výši cestovních náhrad pro pracovní cesty uskutečněné v roce 2018. Dle citované vyhlášky činila sazba základní náhrady za použití motorového vozidla 4 Kč/km, průměrná cena motorové nafty pak 29,80 Kč. Při dopravě žalovaného do protialkoholní záchytné stanice bylo využito služební vozidlo s průměrnou spotřebou nafty 8,20 Kč. Při ujetých celkem 201 km pak celková výše nákladů na dopravu skutečně odpovídá nárokované částce 1 295 Kč.

9. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 295 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni.

10. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé). Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč.

11. Žalobkyně byla ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od placení soudního poplatku a poplatková povinnost tak podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla na žalovaného, neboť podané žalobě bylo vyhověno a žalovaný v řízení nebyl od placení soudních poplatků osvobozen. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč stanovený dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. Soudní poplatek je třeba zaplatit na účet zdejšího soudu č. ú. číslo, a to pod variabilním symbolem číslo.

12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.