9 C 215/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 3. 2021 do zaplacení z titulu práva na zaplacení smluvní pokuty vyplývajícího ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 20. 2. 2019. Tvrdila, že na základě této smlouvy pro žalovanou zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do 30. 9. 2019, kdy byla smlouva ukončena. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle těchto podmínek byla žalovaná povinna po ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, konkrétně set top box/CA MODUL sériového čísla M91621EE9118. Svou povinnost však porušila, pročež žalobkyni vzniklo dle příslušného smluvního ustanovení právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení zmíněného zařízení. Tuto smluvní pokutu žalovaná doposud žalobkyni nezaplatila.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaná se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto její souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 20. 2. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ke kombinované televizi. Na jejím základě poskytovala žalované službu kombinované televize DIGI TV, přičemž žalovaná se ve smlouvě zavázala za tuto službu hradit žalobkyni sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši dle příslušného a platného ceníku žalobkyně. Žalované bylo rovněž na podkladě uvedené smlouvy poskytnuto k užívání koncové zařízení – set top box sériového čísla M91621EE9118. Nedílnou součást smlouvy tvořily Zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV (dále jen„ Podmínky“). Dle čl.

4. Podmínek byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni v případě ukončení smlouvy shora uvedený set top box ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že by tuto povinnost porušila, byla přímo v textu smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Žalovaná byla dopisem z 10. 10. 2019 žalobkyní písemně informována o tom, že smlouva uzavřená mezi účastnicemi byla k datu 30. 9. 2019 ukončena, a dále byla vyzvána jednak k vrácení předmětného set top boxu, jednak k zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně žalované v dopise rovněž sdělila, že pokud ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vrátí set top box, nebude po ní nárokovat úhradu smluvní pokuty. Současně byla žalovaná poučena o tom, že pokud výzvě nevyhoví, žalobkyně přistoupí k soudnímu vymáhání uvedených povinností. K vrácení set top boxu a úhradě smluvní pokuty byla posléze žalovaná vyzvána ještě jednou, a to prostřednictvím předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 23. 2. 2021.

5. V řešeném případě smlouva uzavřená mezi účastnicemi splňuje náležitosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění. Pravomocí k rozhodování sporů z těchto smluv přitom v obecné rovině (pokud se daný spor týká povinností uložených citovaným zákonem nebo na jeho základě) nejsou ve smyslu § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. nadány civilní soudy, nýbrž Český telekomunikační úřad. V posuzované věci však bylo součástí smlouvy rovněž ujednání, podle něhož bylo žalované poskytnuto k bezplatnému užívání technické zařízení, a to na dobu omezenou trváním„ hlavní“ smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Takové ujednání podle názoru soudu naplňuje znaky smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Podle něj na základě smlouvy o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Jakkoliv je ve smlouvě uvedeno, že technické zařízení je žalované pronajato, není sjednáno žádné nájemné za jeho užívání. Přitom povinnost nájemce hradit nájemné je podstatnou náležitostí smlouvy o nájmu ve smyslu § 2201 o. z. Proto soud poskytnutí technického zařízení nehodnotil jako nájem, nýbrž jako výpůjčku.

6. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč se pak dotýká právě vztahu vzniklého mezi účastnicemi na základě zmíněné smlouvy o výpůjčce, neboť smluvní pokutou byla utvrzena povinnost žalované vrátit po ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyni poskytnuté technické zařízení – set top box. Řešený spor se tedy netýká samotného poskytování služeb elektronických komunikací, ale práva žalobkyně na vrácení věci poskytnuté žalované formou výpůjčky, a z tohoto práva vyplývajícího ujednání o smluvní pokutě. Proto soud dospěl k závěru, že má pravomoc daný spor autoritativně rozhodnout, neboť nejde o spor vztahující se k povinnostem uloženým zákonem č. 127/2005 Sb. nebo na jeho základě.

7. Žalovaná v průběhu řízení nijak nezpochybnila tvrzení žalobkyně o tom, že uzavřená smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla ukončena k 30. 9. 2019. Soud tedy vycházel z toho, že jí ve smyslu čl.

4. Podmínek vznikla povinnost vrátit žalobkyni ve lhůtě deseti dnů od ukončení smlouvy technické zařízení, které jí bylo žalobkyní poskytnuto. Žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že svou povinnost v uvedené lhůtě nesplnila a předmětné zařízení nevrátila. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo ve smyslu příslušného smluvního ujednání právo požadovat po žalované sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení zařízení. Jelikož z ničeho nevyplývá, že by žalovaná již tuto smluvní pokutu žalobkyni uhradila, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované vzniklo.

8. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.