9 C 216/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa znalkyně a žalobce doručovací adresa adresa žalobce a žalované proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa žalobce a žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání zaniklého společného jmění manželů <b>I. Zaniklé společné jmění manželů žalobce a žalované se vypořádává tak, že se nařizuje prodej</b> <b>-) pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [obec], [adresa], rodinný dům,</b> <b>-) pozemku parc. [číslo]</b> <b>-) pozemku parc. [číslo]</b> <b>vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí] [obec], ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi žalobce a žalovanou rozdělen rovným dílem.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal přikázání peněžních prostředků uspořených na vkladní knížce vedené u [právnická osoba], ze zaniklého společného jmění manželů žalobce a žalované do výlučného jmění účastníků, a to tak, že každému z účastníků bude přikázána do jeho výlučného jmění jedna polovina z uspořené částky, zamítá.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal přikázání exekučně vymáhaných dluhů, jimiž jsou dle stavu zápisu v katastru nemovitostí zatíženy nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, ze společného jmění manželů žalobce a žalované do jeho výlučného jmění, odmítá.</b> <b>IV. Vzájemný návrh žalované, jímž se domáhala přikázání exekučně vymáhaných dluhů, jimiž jsou dle stavu zápisu v katastru nemovitostí zatíženy nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a dále dalších blíže nespecifikovaných dluhů vzniklých za trvání manželství ze společného jmění žalobce a žalované do výlučného jmění žalobce, se odmítá.</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>VI. Ustanovenému zástupci žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi se sídlem [adresa], se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 27 050 Kč.</b> <b>VII. Žalobce je povinen nahradit státu – České republice náklady řízení ve výši 13 579 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>VIII. Žalobci se z účtu Okresního soudu ve Svitavách vrací část jím složené zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 4 Kč.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31. 8. 2020 domáhal toho, aby soud vypořádal společné jmění manželů (dále jen„ SJM“) účastníků, které zaniklo dne 12. 7. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek zdejšího soudu, jímž bylo rozvedeno manželství účastníků. Tvrdil, že součástí zaniklého SJM účastníků jsou v prvé řadě nemovité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k. ú. [ulice] [obec], neboť tyto byly pořízeny za trvání manželství na základě kupní smlouvy ze dne 21. 7. 2014 za kupní cenu ve výši 390 000 Kč. Peněžní prostředky na její zaplacení účastníci získali z prodeje jiné své nemovitosti, která se nacházela na ulici [ulice] ve [obec]. Ta byla prodána v exekuční dražbě, přičemž v dražební podstatě po zaplacení veškerých dluhů zůstala částka 300 000 Kč, kterou účastníci použili na úhradu části kupní ceny shora uvedených nemovitostí v [obec], zbývajících 90 000 Kč jim poskytly jejich děti. Do zaniklého SJM účastníků dále dle žalobce náležely movité věci nacházející se v domě [adresa] v [obec], konkrétně kuchyňské vybavení (stůl, 4 židle, kuchyňská linka) v hodnotě 5 000 Kč, vybavení ložnice (manželská postel, komoda a dva noční stolky) v hodnotě 10 000 Kč, vybavení obývacího pokoje (3 válendy, šatní skříň, televizor zn. SAMSUNG) v hodnotě 5 000 Kč a osobní vozidlo tov. zn. MERCEDES S 320 CDI v hodnotě 25 000 Kč. S tímto vozidlem syn účastníků odjel do [příjmení] [jméno], kde mu policie vůz zabavila. Další součást SJM účastníků, která měla být dle návrhu žalobce v řízení vypořádána, tvořily peněžní prostředky ve výši přibližně 100 000 Kč, které měly být dle žalobce uloženy na vkladní knížce nacházející se v držení žalované. V neposlední řadě se pak žalobce domáhal vypořádání dluhů, které váznou dle zápisu na příslušném listu vlastnictví v katastru nemovitostí na předmětných nemovitostech v k. ú. [ulice] [obec]. Tyto dluhy žalobce specifikoval pouze tím způsobem, že v žalobě uvedl údaje o jednotlivých exekučních řízeních zahájených k vymožení předmětných dluhů tak, jak jsou tyto zapsány na příslušném listu vlastnictví v katastru nemovitostí. Žalobce navrhl, aby soud vypořádal zaniklé SJM účastníků tak, že přikáže do jeho výlučného jmění předmětné nemovité věci a shora uvedené vybavení ložnice, do výlučného jmění žalované přikáže shora popsané kuchyňské vybavení, vybavení obývacího pokoje a vozidlo zn. MEDCEDES S 320 CDI, rozhodne o tom, že do výlučného jmění každého z účastníků připadá jedna polovina z naspořené částky na shora uvedené vkladní knížce, a dále uloží žalobci povinnost zaplatit z jeho výlučných prostředků dluhy váznoucí na předmětných nemovitostech v k. ú. [ulice] [obec].

2. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že návrh žalobce je postaven tak, aby ona sama ze společného majetku nedostala nic. Od rozchodu účastníků, k němuž došlo v roce 2015, žalobce dle žalované rozprodává společný majetek a výtěžek z jeho prodeje používá pro vlastní potřebu. Takto byly již prodány téměř všechny movité věci, jejichž přikázání do výlučného jmění žalované žalobce navrhl, a to s výjimkou repliky historické ložnice, kterou by si žalovaná chtěla ponechat. Vozidlo zn. MERCEDES S 320 [anonymizováno], [registrační značka], účastníci zakoupili v březnu 2015 za částku 100 000 Kč. V červenci 2015 žalobce donutil žalovanou fyzickým i psychickým nátlakem podepsat plnou moc, která jej opravňovala k neomezenému nakládání s vozem na dobu tří let. Žalobce s vozem i veškerými doklady k němu odjel do [příjmení] [jméno], kde mu měl být vůz policí zabaven. Žalovaná je vedena jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel a musí tedy platit zákonné pojištění k vozidlu, byť nemá fakticky možnost s vozem disponovat. Bez dokladu o jeho likvidaci ani nemůže vozidlo nechat vyřadit z registru vozidel. Nemovitosti v [obec] jsou ve výlučném jmění žalované, neboť byly zakoupeny z jejich výlučných prostředků. Kupní cena nemovitostí sjednaná v kupní smlouvě z 21. 7. 2014 činila 260 000 Kč, přičemž žalovaná uvedenou částku uhradila z prostředků, které jí za tím účelem daroval její tehdejší zaměstnavatel [jméno] [příjmení]. Proto je také v katastru nemovitostí žalovaná uvedena jakožto jejich výlučný vlastník. Kupní cena nemovitostí nemohla být hrazena z prostředků získaných z prodeje nemovitosti na ulici [ulice], jak tvrdil žalobce, neboť rozvrhové usnesení ve vztahu k prodeji této nemovitosti nabylo právní moci teprve 5. 1. 2015, reálně pak byl zůstatek rozdělované dražební podstaty vyplacen účastníkům teprve v dubnu 2015, tedy dlouho po koupi nemovitostí v [obec]. Vkladní knížka, kterou jakou součást SJM označil žalobce, byla zrušena ze strany [právnická osoba], již v roce 2015. Žalovaná navrhla k vypořádání nad rámec movitých věcí označených žalobcem další souhrn movitých věcí, který je uveden na č.l. 21 verte a 22 spisu. Pokud jde o samotný způsob vypořádání věcí, které podle ní tvořily předmět zaniklého SJM účastníků, navrhla, aby soud movité věci a zlaté šperky, které užívá nebo v minulosti zpeněžil žalobce, přikázal do jeho výlučného jmění a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 100 000 Kč, a aby byla žalobci uložena povinnost ze svého výlučného jmění uhradit veškeré dluhy, které váznou na nemovitostech zapsaných na [list vlastnictví], k. ú. [ulice] [obec], jakož i další dluhy vzniklé za trvání manželství, jejichž seznam se žalovaná zavázala soudu předložit.

3. V reakci na shora uvedené vyjádření žalované žalobce změnil svá žalobní tvrzení týkající se původu peněžních prostředků použitých na úhradu kupní ceny nemovitostí v [obec], přičemž nově tvrdil, že kupní cena těchto nemovitostí (která dle žalobce činila 390 000 Kč) byla uhrazena z prostředků, které účastníkům zapůjčily jejich děti.

4. Při jednání, které se ve věci konalo dne 13. 5. 2021, vzal žalobce podanou žalobu částečně zpět v části, v níž navrhoval vypořádání movitých věcí uvedených v odstavci 1. tohoto odůvodnění. Žalovaná s tímto částečným zpětvzetím vyslovila souhlas, ovšem s výjimkou zpětvzetí žaloby ve vztahu k vypořádání osobního vozidla tov. zn. MERCEDES S 320 CDI, [registrační značka]. I nadále trvala na tom, aby uvedené vozidlo bylo přikázáno do výlučného jmění žalobce, neboť to byl on, kdo s vozidlem odjel do [příjmení] [jméno] a zapříčinil, že zde vozidlo bylo zabaveno policií a je nedostupné. Sama žalovaná pak u zmíněného jednání vzala částečně zpět svůj vzájemný návrh na vypořádání movitých věcí specifikovaných v jejím vyjádření z 27. 10. 2020 (tyto movité věci jsou označeny na č.l. 21 verte a č.l. 22 spisu). Usnesením vyhlášeným do protokolu v rámci zmíněného jednání (viz č.l. 61 verte spisu) soud podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, s nímž žalovaná vyslovila souhlas, a dále v rozsahu částečného zpětvzetí jejího vzájemného návrhu žalovanou zastavil. Při dalším jednání konaném dne 13. 7. 2021 pak žalovaná sdělila, že souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby i ve vztahu ke shora uvedenému vozidlu, neboť v mezidobí zjistila, že toto vozidlo již bylo zlikvidováno. Navrhla tedy, aby soud řízení zastavil i ve vztahu k tomuto vozidlu, což soud učinil usnesením, které opět vyhlásil do protokolu v rámci zmíněného jednání (viz č.l. 102 spisu). Předmětem řízení tedy nadále po jeho částečném zastavení zůstaly předmětné nemovitosti v [obec], peněžní prostředky na vkladní knížce, jakož i dluhy, jejichž existence byla tvrzena oběma účastníky (dluhy váznoucí na shora uvedených nemovitostech, jakož i další žalovanou blíže nespecifikované dluhy, které zmiňovala v rámci svého vyjádření k žalobě z 27. 10. 2020).

5. Oba účastníci označili za nesporné, že dům [adresa] v [obec], který tvoří součást pozemku parc. č. St. [anonymizováno], není reálně dělitelný tak, aby mohl každý z účastníků užívat polovinu tohoto domu.

6. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 7. 6. 2018, č.j. 10 C 96/2018-11, který nabyl ve výroku o rozvodu manželství právní moci dne 12. 7. 2018, bylo zjištěno, že manželství účastníků uzavřené dne 30. 3. 1985 před Městským národním výborem ve [obec] bylo rozvedeno.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], pro list vlastnictví [číslo] k. ú. [ulice] [obec], bylo zjištěno, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [obec], [adresa], rodinný dům, dále pozemku parc. [číslo] (trvalý travní porost) a pozemku parc. [číslo] (zahrada), a to na základě nabývacího titulu, kterým je kupní smlouva ze dne 21. 7. 2014. Zápis vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem byl proveden 13. 8. 2014 s právními účinky k datu 21. 7. 2014.

8. Z kupní smlouvy uzavřené dne 21. 7. 2014 mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], jakožto prodávajícími a žalovanou jakožto kupující bylo zjištěno, že žalovaná na základě uvedené smlouvy od zmíněných prodávajících koupila předmětné nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k. ú. [ulice] [obec], a to za kupní cenu ve výši 260 000 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná nabývá předmětné nemovitosti se všemi právy a povinnostmi a se všemi součástmi a veškerým příslušenstvím do svého výlučného vlastnictví.

9. Z usnesení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], soudní exekutorky [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova], vydaného dne 4. 9. 2014 pod č. 006 EX 1673/09-319, které nabylo právní moci dne 25. 10. 2014, soud zjistil, že v rámci exekuce vedené za účelem vymožení pohledávky oprávněné [právnická osoba], proti žalované jakožto povinné ve výši 58 221 Kč s příslušenstvím, nákladů předchozího řízení a nákladů exekuce došlo k prodeji pozemku parc. č. St. 365, jehož součástí je stavba [část obce], [adresa], rodinný dům, zapsaného v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k. ú. [obec] – předměstí, v exekutorské dražbě, přičemž výtěžek dražby činil 518 667 Kč. Zmíněným usnesením bylo rozhodnuto o rozdělení výtěžku dražby s tím, že po zaplacení exekucí vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekuce a dalších pohledávek přihlášených věřitelů z výtěžku dražby zůstala žalované k dispozici částka ve výši 323 008,23 Kč. V usnesení bylo výslovně zmíněno, že shora uvedený zůstatek výtěžku dražby bude žalované vyplacen po právní moci rozvrhového usnesení.

10. Z dopisu [právnická osoba] z 21. 10. 2015 adresovaného žalované bylo zjištěno, že [právnická osoba] vypověděla smlouvu o účtu, k němuž byla žalované vystavena vkladní knížka č. [bankovní účet]. Současně sdělila žalované, že na jejím účtu eviduje ke shora uvedenému datu exekuci a že s peněžními prostředky, které se na účtu nacházely, bude naloženo dle rozhodnutí exekučního orgánu.

11. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací na nemovitosti, z 18. 3. 2022 soud zjistil, že obvyklá cena souboru nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví], k. ú. [ulice] [obec], činila dle stavu ke dni 3. 3. 2022 1 400 000 Kč.

12. Svědek [jméno] [příjmení], bývalý zaměstnavatel a současný manžel žalované, v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že žalovaná u něj začala pracovat začátkem roku 2014, nejprve brigádně, následně na plný úvazek. Někdy v této době svědek poznal i žalobce. Mezi svědkem a žalovanou se postupně vyvinul blízký vztah a svědek cítil, že by žalovaná měla zájem s ním žít, nezdálo se mu to však vhodné, dokud si žalovaná nevyřeší své osobní záležitosti. Se žalovanou tedy začali společně žít až v roce 2015 poté, kdy žalovaná od žalobce odešla. Svědek oběma účastníkům finančně vypomáhal ještě v době, kdy byli manželé, půjčil jim například 40 000 Kč na opravu jejich tehdejšího domu v ulici [ulice] ve [obec], který poničili vandalové. Zmíněnou částku mu účastníci nikdy nevrátili. Někdy v průběhu roku 2014 za ním žalovaná přišla s tím, že se jí líbí dům v [obec] a že by ho ráda koupila. Žalovaný jí tehdy za účelem koupě zmíněného domu daroval 260 000 Kč, a to ve dvou částech, nejprve jí poskytl částku 30 000 Kč, která odpovídala výši rezervačního poplatku, následně asi po měsíci zbývajících 230 000 Kč jakožto doplatek kupní ceny za předmětný dům. Zmíněné peníze pocházely ze svědkova podnikání. Veškeré platby související s koupí předmětných nemovitostí probíhaly v hotovosti. Svědek v dané době čelil množství exekucí, proto nechtěl být uváděn jako vlastník žádné nemovitosti. V domě v [obec] následně začaly bydlet děti účastníků, které odsud v podstatě vyštval žalobce, když se vrátil ze zahraničí.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení], dcera obou účastníků, vypověděla, že když rodiče přišli s nápadem koupit dům v [obec], sešla se k této záležitosti celá rodina a řešilo se, jak to provést. Účastnící dům potřebovali, neboť jiný dům na ulici [ulice], ve kterém tehdy celá rodina bydlela, měl být prodán v exekuci. Manžel svědkyně [jméno] [příjmení] tehdy účastníkům půjčil 15 000 Kč, přičemž předání peněz byla svědkyně osobně přítomna, stejně jako žalovaná i všechny děti účastníků. Další peníze pak účastníkům půjčili sourozenci svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], nicméně svědkyně nevěděla, o jakou částku se jednalo. Ještě předtím žalobce předal dceři [jméno] [příjmení] 60 000 Kč s tím, že má umořit dluhy váznoucí na domě v [příjmení] ulici. Žalovaná tehdy přišla s tím, že špatnou finanční situaci by mohl rodině pomoci vyřešit pan [příjmení] a že jeho prostřednictvím podají insolvenční návrh a budou dluhy splácet. To však nakonec nebylo zrealizováno. Pro pana [příjmení] v dané době pracovala v podstatě celá rodina, jejíž členové se podíleli na roznosu letáků. Dům v [obec] začal žalobce po jeho koupi opravovat, udělal zde novou koupelnu a záchod a také dům vymaloval a zavedl do něj teplou vodu. Následně se sem nastěhovala [jméno] [příjmení] a později i svědkyně [příjmení] se svou rodinou. Nyní v domě bydlí žalobce se synem [celé jméno žalobce]. Žalovaná v domě sama nikdy nebydlela.

14. Svědek [celé jméno žalobce], syn účastníků, v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že s nápadem koupit dům v [obec] přišel žalobce v době, kdy celá rodina bydlela v [příjmení] ulici, kvůli dluhům se však byla nucena odsud vystěhovat. Tehdy vznikl dluh za plastová okna v domě na [příjmení] ulici, žalobce sehnal 60 000 Kč a předal je žalované s tím, aby tyto peníze použila na úhradu dluhu. Žalovaná řekla, že vše vyřeší spolu s panem [příjmení], nicméně dopadlo to tak, že se celá rodina musela z domu vystěhovat. Nákup domu v [obec] si účastníci řešili sami, jejich děti jim do toho nijak nezasahovaly. Kupní cenu za dům účastníci uhradili z prostředků, které si žalobce vydělal na stavbě a ze svého podnikání. Do domu se po jeho koupi nastěhovala nejprve [jméno] [příjmení] a poté i svědek se svou rodinou. Účastníci bydleli v panelovém domě v [ulice] ulici.

15. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že se žalobcem dlouhodobě spolupracuje na stavbách. Žalobce za ním v minulosti přijel a požádal ho, zda by se s ním nejel podívat na dům v [obec], o jehož koupi měl zájem, a neřekl mu, zda má cenu dům kupovat a opravovat. Svědek žalobci vyhověl, obhlédl dům a zjistil, že je sice potřeba opravit, ale jinak je v pořádku. Svědek se následně podílel na opravách domu, kdy se opravovala kuchyně, obklady, dlažba, sprchový kout, dělaly se rovněž omítky, chodba nebo terasa. Žalobce svědkovi vyplácel za pomoc s opravami každý den odměnu. [jméno] [příjmení] svědek v domě nikdy neviděl.

16. Svědkyně [jméno] [příjmení], která je družkou žalobce, vypověděla, že od dětí účastníků i samotné žalované ví, že dům v [obec] tvoří součást SJM účastníků. Žalovaná se v minulosti snažila i za pomoci policie z domu vystěhovat jak svědkyni s jejími dětmi, tak i jednoho ze svých synů, tehdy křičela, že v domě může zůstat pouze žalobce, neboť mu dům také patří, a všichni ostatní musí dům opustit. V rodině [příjmení] se povídá, že žalobci na úhradu kupní ceny za dům půjčili peníze jeho zeť [jméno] [příjmení] a syn [jméno] [celé jméno žalobce]. Žalobce na domě zhotovil přístavbu, opravil zde koupelnu, zbudoval nová zdiva a trámy.

17. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že v minulosti byla družkou [jméno] [příjmení], a to od roku 2002 do roku 2015, kdy od ní [jméno] [příjmení] odešel a začal žít se žalovanou. Po celou dobu vztahu svědkyně a p. [příjmení] řešili dluhy, které byly vymáhány i exekučně. V roce 2014 pracoval [jméno] [příjmení] jako živnostník, spolupracoval se společností, která se zabývala roznosem letáků. [příjmení] několik lidí, mimo jiné i žalovanou. V dané době nemohl mít kvůli probíhajícím exekucím na své jméno zřízen bankovní účet, proto využíval účet matky svědkyně. Podle svědkyně by rozhodně tehdy nebyl zajistit peněžní prostředky v řádu statisíců korun, neboť byl značně zadlužen a tato skutečnost byla všeobecně známá, těžko by mu tedy někdo nějaké peníze půjčil. Navíc, i kdyby nějaké peníze měl, rozhodně by je podle svědkyně nikomu nepůjčil, neboť byl na peníze opatrný.

18. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dotyčný jakožto realitní makléř zprostředkovával prodej předmětných nemovitostí v [obec]. Jako první jej kontaktoval žalobce, následně proběhla prohlídka domu, které se účastnili jak žalobce, tak i žalovaná. Žalobce svědkovi tehdy říkal, že má stavební firmu a že by si byl schopen dům opravit sám. Účastníci požadovali slevu z původně inzerované kupní ceny ve výši 30 000 Kč, kterou nakonec dostali, výsledná kupní cena nemovitostí tak činila 260 000 Kč. Svědek v rámci dané zakázky obdržel výslovný pokyn, že má být předmětný dům evidován v katastru nemovitostí výlučně na žalovanou, kdo jej však udělil, to si už nepamatuje. Veškeré platby související s uvedenou zakázkou byly hrazeny v hotovosti, a to i pokud jde o platby, které měly být dle písemného znění smlouvy hrazeny bezhotovostním převodem. Oba účastníci nejprve přijeli do svědkovy kanceláře v [obec], kde žalovaná podepsala rezervační smlouvu, žalobce byl ve smlouvě uveden jako kontaktní osoba.

19. Z ostatních účastníky předložených listinných důkazů nezjistil soud nic, co by bylo jakkoliv podstatné pro rozhodnutí ve věci. Výslovně je třeba zdůraznit, že ačkoliv žalobce k opakované výzvě soudu předložil za účelem náležité identifikace dluhů, jejichž vypořádání se v řízení domáhal, několik tabulek, v nichž mají být zachyceny provedené úhrady na tyto dluhy, z těchto tabulek nebylo možné zjistit žádné konkrétní skutečnosti klíčové pro to, aby se předmětnými dluhy mohl soud v řízení meritorně zabývat, a tedy aby bylo možné žalobu ve vztahu k těmto dluhům považovat za určitou a projednatelnou. Těmito skutečnostmi bylo zejména to, kdo je věřitelem daného dluhu, kdy daný dluh vznikl, jaký byl jeho právní důvod, zda dluh převzal žalobce sám, nebo zda jej převzali oba účastníci, jak byly využity získané peněžní prostředky, atd.

20. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel ke všemu, co vyšlo v průběhu řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z hlediska skutkového stavu věci bylo nepochybně nejdůležitější objasnit, za jakých okolností proběhla koupě nemovitostí v [obec] a jaký byl původ peněžních prostředků, z nichž byla hrazena kupní cena předmětných nemovitostí. Soud za tímto účelem provedl, jak vyplývá z předchozího textu tohoto odůvodnění, několik listinných důkazů a vyslechl i množství svědků. Přesto má za to, že na základě provedených důkazů nelze přisvědčit žádné ze skutkových verzí předestřených oběma účastníky. Žalobce svou verzi o původu peněžních prostředků použitých k úhradě kupní ceny předmětných nemovitostí v průběhu řízení změnil, což již samo o sobě velkou důvěru v pravdivost jeho tvrzení nevzbuzuje. Žalobce totiž původně tvrdil, že účastníci hradili kupní cenu nemovitostí z prostředků, které získali z dražby jiné jejich společné nemovitosti. Z žalovanou předloženého rozvrhového usnesení soudní exekutorky však lze mít za prokázané, že v době, kdy byla realizována koupě nemovitostí v [obec] (červenec 2014), účastníci ještě nemohli mít prostředky získané z dražby jejich domu na [příjmení] ulici ve [obec] k dispozici, neboť shora uvedené rozvrhové usnesení nabylo právní moci teprve 25. 10. 2014 a je tedy zřejmé, že k výplatě zbytku rozvrhované dražební podstaty účastníkům nemohlo dojít před tímto datem. Následně začal žalobce tvrdit, že si účastníci půjčili na zaplacení kupní ceny u svých dětí. I pokud by soud ponechal stranou, že žalobce operoval s nesprávnou výší kupní ceny nemovitostí (ta nečinila žalobcem tvrzených 390 000 Kč, nýbrž pouze 260 000 Kč, což bylo prokázáno kupní smlouvou z 21. 7. 2014), nelze vycházet z toho, že by provedené důkazy v pořadí druhou verzi žalobce o okolnostech zakoupení předmětných nemovitostí potvrdily. Je sice pravdou, že dcera účastníků [jméno] [příjmení] vypověděla, že si účastníci skutečně půjčili peníze potřebné k úhradě kupní ceny nemovitostí zčásti od jejího manžela [jméno] [příjmení], zčásti od jejích sourozenců [jméno] a [jméno] [příjmení], podle dalšího potomka účastníků [celé jméno žalobce] však byla kupní cena nemovitostí hrazena z prostředků, které si žalobce vydělal na stavbě a ze svého podnikání. Žádný jiný důkaz, který by potvrzoval, že účastníkům skutečně půjčily peníze na koupi předmětných nemovitostí jejich děti, přitom žalobce soudu nepředložil. S ohledem na shora popsané rozpory mezi výpověďmi svědků [příjmení] a [celé jméno žalobce] i rozpory v samotných tvrzeních žalobce tak soud jeho verzi o původu peněžních prostředků neuvěřil.

21. Žalovaná tvrdila, že jí peněžní prostředky na koupi nemovitostí daroval [jméno] [příjmení], tedy její bývalý (v době darování) zaměstnavatel a současný manžel. Verzi žalované měla prokázat zejména svědecká výpověď [jméno] [příjmení]. Ten vypověděl, že žalované skutečně daroval za účelem koupě předmětných nemovitostí nejprve částku 30 000 Kč, kterou žalovaná měla použít na úhradu rezervačního poplatku, a následně částku 230 000 Kč, která odpovídala doplatku kupní ceny nemovitostí. Zmíněné prostředky si pak dle svých slov vydělal svým podnikáním. Výpověď svědka [příjmení] je však v přímém rozporu s tím, co v procesní pozici svědkyně vypověděla jeho bývalá družka [jméno] [příjmení]. Ta uvedla, že [jméno] [příjmení] byl v inkriminované době významným způsobem zadlužen a rozhodně by nebyl schopen shromáždit částku v řádu statisíců korun, přičemž i pokud by nějak tyto peníze sehnal, rozhodně by je dle svědkyně nikomu jinému neposkytl, neboť byl na finance opatrný. Sám svědek [příjmení] zdůrazňoval, že v době, kdy měl žalované darovat peníze, si sice oba dotyční již byli určitým způsobem blízcí, nicméně žádný intimní vztah mezi nimi nebyl, žít spolu začali až v roce 2015.

22. Jakkoliv byla z výpovědi svědkyně [příjmení] cítit určitá zášť směrem k [jméno] [příjmení] a logicky i ve vztahu k žalované, kvůli které [jméno] [příjmení] ukončil svůj vztah s [jméno] [příjmení], tato skutečnost ještě sama o sobě nezpochybňuje pravdivost výpovědi svědkyně [příjmení]. Soudu samotnému se nejeví jako reálné, aby podobně zadlužený člověk, jakým v roce 2014 [jméno] [příjmení] byl, daroval bez jakéhokoliv zřejmého důvodu významnou finanční částku někomu, kdo byl v té době vůči němu de facto pouze v pracovněprávním vztahu (pokud by se z jeho strany nejednalo o účelové skrývání majetku před jeho četnými věřiteli, což ovšem z ničeho nevyplývá). Je navíc otázkou, jestli vůbec mohl v inkriminované době [jméno] [příjmení] disponovat tak vysokou částkou. Žalovaná předložila soudu k prokázání výše tehdejších příjmů [jméno] [příjmení] jeho přiznání k dani z přidané hodnoty za jednotlivá čtvrtletí roku 2014 s tím, že z těchto přiznání podle ní vyplývá, že [jméno] [příjmení] měl v roce 2014 ze svého podnikání příjmy ve výši několika milionů korun, a nepochybně tedy byl schopen shromáždit peněžní prostředky odpovídající výši kupní ceny nemovitostí. V této souvislosti však nelze přehlížet, že údaje uvedené ve zmíněných daňových přiznáních nejenže odráží toliko výši daňového základu pro výpočet DPH, a nikoliv výši reálných příjmů (tj. zisku) pana [příjmení] z jeho podnikání (ten byl nepochybně mnohem nižší, než kolik činil jeho daňový základ, pokud vůbec v dané době jeho podnikání panu [příjmení] nějaký zisk generovalo), ale především je třeba tyto údaje bez dalších příslušných podkladů vnímat jako pouhé tvrzení daňového subjektu učiněné ve vztahu k finančnímu úřadu, přičemž soud nezná stanovisko příslušného správce daně k uvedeným daňovým přiznáním a nemůže tedy ani učinit závěr o tom, zda údaje v těchto přiznáních uvedené odpovídají realitě a zda z nich lze vycházet. To by bylo možné pouze za předpokladu, že by měl soud k dispozici veškeré účetní podklady za dané období, [jméno] [příjmení] přitom uvedl, že žádnými účetními doklady z dané doby již nedisponuje. Za daných okolností tedy předložená daňová přiznání neměla pro soud prakticky žádnou důkazní hodnotu, a proto je soud nezmiňoval ani ve výčtu shora uvedených listinných důkazů. Pro posouzení věrohodnosti verze žalované ohledně původu peněžních prostředků použitých na úhradu kupní ceny předmětných nemovitostí pak byla velmi důležitá i svědecká výpověď realitního makléře [jméno] [příjmení]. Ten, jako jediný ze všech vyslechnutých svědků, nemá a ani v minulosti neměl k účastníkům jakýkoliv osobní či rodinný vztah, a soud tedy neměl sebemenší důvod pochybovat o pravdivosti jeho výpovědi. Z ní vyplynulo, že [jméno] [příjmení] v souvislosti s koupí nemovitostí v [obec] jako první kontaktoval žalobce, který se následně spolu se žalovanou účastnil i prohlídky nemovitostí. I pokud by soud připustil, že [jméno] [příjmení] v červenci 2014 disponoval dostatečnými finančními prostředky a mohl si tedy dovolit darovat žalované částku 260 000 Kč, absolutně postrádá smysl, aby se na koupi nemovitostí aktivně podílel žalobce, zvláště pokud by bylo pravdou to, co v rámci své svědecké výpovědi zmínil [jméno] [příjmení], tedy že žalovaná již tehdy projevovala zájem od žalobce odejít a začít žít právě s panem [příjmení]. Konečně je třeba poukázat na to, že žalovaná ani [jméno] [příjmení] zjevně v předmětném domě [adresa] v [obec] nikdy nebydleli. Pokud by přitom žalovaná kupovala dům pro sebe a za své výlučné prostředky, bylo by s podivem, že by nikdy neprojevila zájem o to jej využívat (nic takového alespoň netvrdila, natož aby prokázala) a dokonce umožnila žalobci, aby na domě prováděl stavební práce a následně se do něj nastěhoval.

23. Z důvodů popsaných v předcházejícím odstavci tak soud uzavřel, že svou skutkovou verzi o původu peněz použitých na úhradu kupní ceny předmětných nemovitostí v řízení neprokázala ani žalovaná. Na tomto místě se pak dále sluší poznamenat, že jakkoliv soud s ohledem na jejich vzájemný rozpor nemohl vycházet z obsahu svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce], pokud jde o skutečnosti týkající se původu peněžních prostředků využitých ke koupi nemovitostí v [obec], na podkladě těchto výpovědí (i s přihlédnutím k ostatním provedeným důkazům, zejména k výpovědím svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], které níže uvedené skutečnosti potvrdily) lze mít podle jeho názoru za prokázané, že poté, kdy došlo k zápisu vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí prováděl žalobce na domě [adresa] nejrůznější opravy a v domě bydleli jak potomci účastníků se svými rodinnými příslušníky, tak posléze i sám žalobce.

24. Po provedeném dokazování a s přihlédnutím ke skutečnostem, které mezi účastníky nebyly sporné, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce uzavřel se žalovanou manželství dne 30. 3. 1985 před [anonymizována tři slova] ve [obec]. Toto manželství bylo rozvedeno s právními účinky k datu 12. 7. 2018. V průběhu trvání manželství účastníků nebyl zákonný rozsah jejich SJM jakkoliv modifikován. Na základě kupní smlouvy uzavřené dne 21. 7. 2014 žalovaná zakoupila od prodávajících [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k. ú. [ulice] [obec], konkrétně pozemek parc. č. St. 142, jehož součástí je dům [adresa] v [obec], dále pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] to za kupní cenu ve výši 260 000 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná nabývá předmětné nemovitosti se všemi právy a povinnostmi a se všemi součástmi a veškerým příslušenstvím do svého výlučného vlastnictví, byla na základě předmětné kupní smlouvy zapsána do katastru nemovitostí jakožto výlučný vlastník nemovitostí, a to s právními účinky k datu 21. 7. 2014. V domě [adresa] v [obec] žalovaná ani [jméno] [příjmení] nikdy nebydleli, dům po jeho zakoupení žalovanou začal žalobce postupně opravovat a nastěhovaly se do něj děti účastníků se svými rodinnými příslušníky a následně i žalobce. Obvyklá cena domu a přilehlých pozemků v [obec] činila k datu 3. 3. 2022 1 400 000 Kč. Dům není reálně dělitelný tak, aby mohl každý z účastníků užívat jednu jeho polovinu. Na jméno žalované byla [právnická osoba] vedena vkladní knížka, a to k účtu č. [bankovní účet] Smlouvu k tomuto účtu banka vypověděla dopisem z 21. 10. 2015, neboť na účtu byla evidována exekuce.

25. Po právní stránce bylo v prvé řadě třeba vyhodnotit, zda předmětné nemovitosti v [obec] tvořily součást zaniklého SJM účastníků, jak tvrdil žalobce, nebo jsou ve výlučném vlastnictví žalované, což tvrdila právě žalovaná.

26. Podle § 980 odst. 2 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“) platí, že je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.

27. Podle § 708 odst. 1 věty prvé o. z. platí, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů.

28. Podle § 709 odst. 1 o. z. je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

29. Podle § 736 o. z. platí, že je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

30. Podle § 740 o. z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

31. Podle § 1141 odst. 2 o. z. (který se s ohledem na § 736 větu druhou o. z. ve věci uplatní přiměřeně) se při zrušení spoluvlastnictví spoluvlastníci vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

32. Podle § 1144 odst. 1 o. z. platí, že je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

33. Podle § 1147 o. z. platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

34. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v žádném případě nelze vyhovět návrhu žalobce na vypořádání peněžních prostředků uložených na vkladní knížce u [právnická osoba], neboť smlouva o účtu, k němuž byla předmětná vkladní knížka vystavena, byla ze strany banky vypovězena již v roce 2015, tedy několik let předtím, než SJM účastníků zaniklo, a prostředky, které se na ní nacházely, byly evidentně spotřebovány ještě za trvání manželství účastníků. Lapidárně řečeno, v danou chvíli tedy již nebylo co vypořádávat. Proto soud žalobu v části, v níž žalobce navrhoval, aby soud přikázal peněžní prostředky uspořené na zmíněné vkladní knížce ze zaniklého SJM účastníků do jejich výlučného jmění tak, že každému z účastníků přikáže do jeho výlučného jmění jednu polovinu z uspořené částky, zamítl (výrok II.).

35. Oba účastníci dále učinili předmětem řízení exekučně vymáhané dluhy váznoucí dle stavu zápisu v katastru nemovitostí na nemovitostech zapsaných na [list vlastnictví], k. ú. [ulice] [obec], které podle nich měly vzniknout za trvání manželství a mělo se jednat o dluhy spadající do jejich SJM. Ani žalobce, ani žalovaná však v celém průběhu řízení nebyli schopni poskytnout soudu jakoukoliv bližší identifikaci těchto dluhů. Řízení o vypořádání SJM je řízením sporným, které je vedeno zásadou projednací. Není úkolem soudu, aby sám prováděl pátrání po tom, jaké položky tvořily zaniklé SJM účastníků a měly by tak být v rámci řízení vypořádány. Pokud se účastníci domáhali toho, aby bylo rozhodnuto o vypořádání exekučně vymáhaných dluhů váznoucích na předmětných nemovitostech, bylo na nich, aby soudu v prvé fázi alespoň tvrdili (a následně pak i prokázali) rozhodné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr o tom, zda předmětné dluhy vůbec tvoří součást zaniklého SJM účastníků a jakým způsobem by měly být mezi účastníky vypořádány, neboť jinak nebylo možné o jejich ve své podstatě neurčitých návrzích meritorně rozhodnout, a tedy v řízení ve vztahu k těmto návrhům pokračovat. Soud zcela v souladu s § 43 odst. 1 o. s. ř. poskytl oběma účastníkům patřičné procesní poučení o tom, že aby bylo možné jejich návrhy ve vztahu k předmětným dluhům meritorně projednat a rozhodnout o nich, je třeba jednotlivé dluhy konkrétně specifikovat, a to tak, aby bylo zřejmé, jaký byl právní důvod jejich vzniku, kdo je jejich věřitelem, jaká byla výše jednotlivých dluhů ke dni zániku SJM účastníků, jaká je jejich aktuální výše, respektive zda některý z účastníků na tyto dluhy čehokoliv plnil, případně v jakém rozsahu. Současně soud poučil účastníky i o tom, že pokud neodstraní zmíněné vady svých návrhů, nebude možné v řízení o nich pokračovat a nezbyde, než návrhy ve vztahu k vypořádání předmětných dluhů odmítnout. Ani jeden z účastníků na procesní poučení soudu náležitě nereagoval a vady svého návrhu neodstranil, proto soud neměl jinou možnost, než návrhy obou účastníků ve zmíněném rozsahu podle § 43 odst. 2 věty prvé o. s. ř. odmítnout (výroky III. a IV. rozsudku), přičemž pro úplnost je třeba dodat, že vzájemný návrh žalované byl odmítnut z totožných důvodů, které jsou popsány výše, i ve vztahu k dalším žalovanou blíže nespecifikovaných dluhům.

36. Po všech částečných zpětvzetích návrhů ze strany obou účastníků a s přihlédnutím k tomu, že žaloba ve vztahu k prostředkům na vkladní knížce byla soudem shledána nedůvodnou a návrhy obou účastníků ve vztahu k dluhům, které měly spadat do SJM, nebyly projednatelné, zůstal reálně předmětem řízení návrh žalobce na vypořádání nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k. ú. [ulice] [obec]. Stran tohoto návrhu přitom bylo třeba nejprve vyřešit, zda předmětné nemovitosti vůbec tvořily součást zaniklého SJM účastníků. V této souvislosti je nutné předně uvést, že katastr nemovitostí je veřejným seznamem, do něhož se zapisují věcná práva k nemovitostem ve smyslu § 980 odst. 1 o. z. Ustanovení § 980 odst. 2 věty prvé o. z. přitom zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku vycházející z tzv. zásady materiální publicity. Dle uvedeného ustanovení se totiž u práva k věci zapsanému do veřejného seznamu má za to, že toto právo bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Tvrdí-li dotčená osoba, že zapsaný stav neodpovídá skutečnému právnímu stavu, je na ní, aby toto své tvrzení prokázala a uvedenou právní domněnku tak vyvrátila.

37. V řešené věci žalobce tvrdil, že stav zápisu v katastru nemovitostí (konkrétně na [list vlastnictví], k. ú. [ulice] [obec]), podle něhož je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí v [obec] žalovaná, neodpovídá skutečnému právnímu stavu, neboť předmětné nemovitosti byly oběma účastníky nabyty do jejich SJM. Obecně by s ohledem na právní domněnku popsanou v předchozím odstavci bylo možné vycházet z toho, že důkazní břemeno stran prokázání toho, že předmětné nemovitosti skutečně tvořily předmět zaniklého SJM účastníků, mělo tížit žalobce, neboť to byl on, kdo v řízení zpochybňoval stav zápisu v katastru nemovitostí, a mělo by tedy být na něm, aby vyvrátil domněnku uvedenou v § 980 odst. 2 větě prvé o. z. Na stranu druhou nelze přehlédnout, že současně platí zásada vyjádřená v § 709 odst. 1 o. z., podle něhož je součástí SJM vše, co nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, nejedná-li se o některou z výjimek uvedených v citovaném ustanovení pod písm. a) až e). Pokud přitom někdo tvrdí, že majetek nabytý některým z manželů za trvání manželství nespadá do jejich SJM, ale je ve výlučném vlastnictví pouze jednoho z manželů, je na takové osobě, aby prokázala existenci některé z výjimek uvedených v § 709 odst. 1 pod písm. a) až e).

38. V daném případě žalovaná tvrdila, že předmětné nemovitosti zakoupila za peněžní prostředky, které výlučně jí daroval [jméno] [příjmení], přičemž argumentovala tím, že tyto prostředky se podle § 709 odst. 1 písm. b) o. z. nestaly součástí SJM účastníků, neboť součástí SJM není majetek, který nabyl jeden z manželů darem. Pokud za ně následně žalovaná zakoupila předmětné nemovitosti, nemohly se součástí SJM stát ani tyto nemovitosti, a to s ohledem na výjimku uvedenou v § 709 odst. 1 písm. d) o. z., podle níž součást SJM netvoří majetek, který nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví.

39. Soud se při hodnocení otázky, kterého z účastníků tíží v řešeném sporu důkazní břemeno, musel vypořádat s tím, jaká ze shora uvedených zásad bude mít v daném případě přednost. Vyšel přitom z toho, že primárně sice platí princip materiální publicity stavu zápisu v katastru nemovitostí, tedy zásada, že pokud není prokázán opak, vychází se ze zapsaného stavu, v posuzované věci však byla domněnka správnosti stavu zápisu v katastru nemovitostí (§ 980 odst. 2 věta prvá o. z.) vyvrácena již tím, že k nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem prokazatelně došlo za trvání manželství účastníků, přičemž tito neměli nijak upraven zákonný režim SJM. Za této situace soud dospěl k závěru, že bylo věcí žalované, aby prokázala své tvrzení, že nabyla předmětné nemovitosti nikoliv za prostředky náležející do SJM účastníků, nýbrž za své výlučné prostředky získané darem od [jméno] [příjmení]. Toto své důkazní břemeno přitom žalovaná, jak již soud podrobně popsal v pasáži věnované hodnocení důkazů, neunesla. Za situace, kdy nebyl v řízení jednoznačně prokázán původ prostředků použitých k zakoupení předmětných nemovitostí, k němuž došlo za trvání manželství účastníků, musel soud s ohledem na § 709 odst. 1 o. z. vycházet z toho, že tyto nemovitosti tvořily součást zaniklého SJM účastníků, a že by tedy mělo být v rámci tohoto řízení rozhodnuto o jejich vypořádání.

40. Podle § 736 věty druhé o. z. platí, že dokud není zaniklé SJM vypořádáno, použijí se pro něj ustanovení o SJM přiměřeně. Soud tedy musel při rozhodování o způsobu vypořádání SJM mezi účastníky vycházet nejen z ustanovení § 742 o. z., v němž jsou obsažena základní pravidla pro vypořádání SJM autoritativním rozhodnutím soudu, ale rovněž z ustanovení upravujících zánik a vypořádání podílového spoluvlastnictví, tj. z § 1140 a násl. o. z. Z citovaných norem je přitom zřejmé, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a tím pádem i v řízení o vypořádání zaniklého SJM, není soud vázán návrhy účastníků, pokud jde o způsob, jakým bude jejich SJM vypořádáno, neboť se jedná o řízení, u kterého vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky přímo ze zákona (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Soud je při volbě konkrétního způsobu vypořádání omezen zákonnou posloupností, která stanoví pořadí jednotlivých způsobů vypořádání spoluvlastnictví (přičemž touto posloupností je třeba se ve smyslu § 736 věty druhé o. z. přiměřeně řídit i při vypořádání SJM).

41. Zákon při rozdělení spoluvlastnictví (potažmo SJM) upřednostňuje rozdělení společné věci, neboť podle § 1144 odst. 1 o. z. platí, že pokud je to možné, musí soud rozhodnout o rozdělení společné věci. Tu však nemůže rozdělit tehdy, pokud by se tím podstatně snížila její hodnota. V daném případě však reálné rozdělení nemovitostí nacházejících se v zaniklém SJM účastníků nepřipadalo v úvahu, neboť z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že dům [adresa] v [obec] nelze reálně rozdělit tak, aby mohl každý z účastníků užívat polovinu tohoto domu. Vzhledem k tomu, že pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je předmětný rodinný dům, tvoří s přilehlými pozemky parc. [číslo] (trvalý travní porost) a 549 (zahrada) jeden ucelený soubor nemovitostí, přičemž užívání přilehlých pozemků bez toho, aniž by jejich vlastník mohl současně využívat i dům [adresa], nedává smysl, dospěl soud k závěru, že v posuzované věci není možné rozhodnout o reálném rozdělení předmětných nemovitostí mezi účastníky.

42. V případě, kdy není dobře možné reálné rozdělení věci, má soud dle § 1147 o. z. buď přikázat společnou věc za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, a nebo, pokud věc žádný z nich nechce, nařídit její prodej ve veřejné dražbě. Základním předpokladem pro to, aby mohl soud přikázat společnou věc za přiměřenou náhradu některému ze spoluvlastníků, je ve smyslu citovaného ustanovení souhlas takového spoluvlastníka, bez něhož zmiňovaný postup soudu není možný. K tomuto souhlasu však přistupuje ještě další podmínka, a tou je solventnost spoluvlastníka, jemuž má být společná věc přikázána. Jinými slovy, není možné přikázat věc tomu ze spoluvlastníků, který v řízení o vypořádání spoluvlastnictví (respektive vypořádání SJM) neprokáže svou schopnost zaplatit ostatním spoluvlastníkům přiměřenou náhradu za jejich spoluvlastnický podíl, o který přikázáním věci přijdou. Solventnost spoluvlastníka, kterému má být věc přikázána, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat, nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si potřebné finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutí úvěru). Pouze výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, a to za předpokladu, že z provedeného dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá (například probíhá-li dědické řízení, v jehož rámci by měl spoluvlastník potřebné finanční prostředky zdědit). Podmínka solventnosti není splněna tehdy, pokud není postaveno najisto, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje, nebo je v přiměřené době získá. Na druhého spoluvlastníka totiž nelze přenášet riziko, že by musel náhradu (tj. vypořádací podíl) vymáhat exekučně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 1942/2016).

43. O přikázání předmětných nemovitostí do jejich výlučného jmění projevili zájem oba účastníci. Podle § 742 odst. 1 písm. a) o. z. platí zásada, podle níž jsou podíly obou manželů na vypořádávaném jmění stejné. V řízení z pohledu soudu nevyšly najevo žádné okolnosti, které by odůvodňovaly případné rozhodnutí o disparitě podílů obou účastníků na vypořádávaném jmění. Soud tudíž vycházel z toho, že výše vypořádacího podílu by při přikázání nemovitostí do výlučného jmění některého z účastníků činila 700 000 Kč, neboť tato částka odpovídá jedné polovině obvyklé ceny nemovitostí stanovené ve znaleckém posudku Ing. [celé jméno znalkyně] (podle něhož obvyklá cena nemovitostí činila k datu 3. 3. 2022 1 400 000 Kč). S touto skutečností také oba účastníky seznámil v rámci sdělení jeho předběžného právního názoru na věc. Oba účastníci přitom následně soudu sdělili, že nemají dostatek finančních prostředků k tomu, aby byli schopni druhému z účastníků vyplatit vypořádací podíl, ani nejsou schopni si tyto prostředky v dohledné době zajistit. Je tedy zjevné, že ani u jednoho z nich nebylo naplněno kritérium solventnosti a nebylo možné rozhodnout o přikázání předmětných nemovitostí do výlučného jmění některého z účastníků.

44. Soudu tak nezbylo, než podle § 1147 věty druhé o. z. nařídit prodej nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi účastníky rozdělen rovným dílem. Tomuto rozhodnutí nebrání ani fakt, že dle stavu zápisu v katastru nemovitostí bylo v rámci exekučních řízení vedených vůči žalobci jakožto povinnému již v minulosti vydáno několik exekučních příkazů k prodeji předmětných nemovitostí. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 20 Cdo 1961/2020 totiž zahájení a provedení exekuce prodejem nemovité věci po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nařízením jejího prodeje nebrání dříve zahájená exekuce prodejem spoluvlastnického podílu na této nemovité věci. Provedení exekuce prodejem nemovité věci má v takovém případě přednost, přičemž postup podle zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, se neuplatní. Vztaženo na projednávanou věc, pokud účastníci v budoucnu na podkladě tohoto rozsudku jakožto exekučního titulu přistoupí k prodeji předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě, bude mít takový postup přednost před jinými případně prováděnými exekucemi prodejem předmětných nemovitostí, a to i v případě, že takové exekuce byly zahájeny dříve. Neuplatní se tedy pravidlo obsažené v § 14 zák. č. 119/2001 Sb. (podle něhož postihují-li exekuce souběžně stejné nemovitosti povinného, provede se ta exekuce, která byla nejdříve nařízena, a řízení v ostatních exekucích se ohledně této věci dnem právní moci jejich nařízení přerušují).

45. Rozsudkem o vypořádání zaniklého SJM nařízením prodeje předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s následným rozdělením výtěžku mezi účastníky rovným dílem vzniká účastníkům pouze exekuční titul. I nadále oběma nic nebrání v tom, aby se dohodli na případném prodeji předmětných nemovitostí tzv. z volné ruky. Jinými slovy, pokud se objeví zájemce o koupi nemovitostí, nic nebrání tomu, aby mu účastníci nemovitosti prodali s tím, že se následně rozdělí o výtěžek z prodeje nemovitostí rovným dílem (v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku). Pokud k prodeji nemovitostí z volné ruky nedojde, je kterýkoliv z účastníků oprávněn domáhat se na podkladě tohoto rozsudku nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, tedy faktického zpeněžení nemovitostí. Nalézací soud fakticky prodej nemovitostí nerealizuje, pro další ingerenci soudu po rozhodnutí o vypořádání SJM je třeba podat návrh na výkon rozhodnutí. Jestliže tento návrh žádným z účastníků podán nebude, nemůže dojít k realizaci soudního výkonu rozhodnutí. Dokud nedojde k faktickému prodeji nemovitostí, zůstávají tyto v SJM účastníků.

46. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud z toho, že v daném případě podle jeho názoru nelze konstatovat, že by měl některý z účastníků z procesního hlediska ve věci úplný nebo alespoň převážný úspěch ve smyslu § 142 odst. 1 nebo odst. 2 o. s. ř.. Žalobci lze přiznat procesní úspěch v tom směru, že si soud vyhodnotil předběžnou otázku vlastnického práva k předmětným nemovitostem tak, že tyto náleží do SJM účastníků, tedy ve shodě s argumentací žalobce (a naopak v rozporu s tím, co tvrdila žalovaná). Zároveň je však třeba zohlednit to, že žalobce se domáhal přikázání předmětných nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví. V tomto ohledu však soud návrhu žalobce nevyhověl a ten byl tedy z procesního hlediska neúspěšný. Stejně tak je třeba za procesní neúspěch považovat zamítnutí žaloby ve vztahu k peněžním prostředkům na vkladní knížce a odmítnutí žaloby ve vztahu k nespecifikovaným exekučně vymáhaným dluhům váznoucím na nemovitostech. Žalovanou pak lze z procesního hlediska považovat za úspěšnou v té části předmětu řízení, ve které byla žaloba zamítnuta (peněžní prostředky na vkladní knížce), neúspěšná naopak byla se svou argumentací, že předmětné nemovitosti náleží do jejího výlučného vlastnictví, současně nebylo vyhověno ani jejímu návrhu, aby soud přikázal tyto nemovitosti do jejího výlučného vlastnictví, a v neposlední řadě i vzájemný návrh žalované, stejně jako žaloba, byl částečně odmítnut, pokud jde o dluhy, jejichž vypořádání se žalovaná domáhala, a tedy i v této části byla žalovaná procesně neúspěšná. Oba účastníky je pak třeba shodně považovat za neúspěšné i ve vztahu k movitým věcem, které původně také navrhovali k vypořádání a ve vztahu k nimž vzali své původní návrhy zpět (řízení bylo proto v tomto rozsahu částečně zastaveno). Vzhledem k tomu, že žádnému z účastníků nelze přičíst převážný procesní úspěch v řízení, nepřiznal soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

47. Žalované bylo v průběhu řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl jí k ochraně jejích zájmů v řízení ustanoven zástupce z řad advokátů - [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. v takové situaci hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce platí stát, přičemž při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“). Přípisem soudu došlým dne 23. 9. 2022 ustanovený zástupce vyúčtoval svou odměnu za zastupování žalované v řízení a náhradu hotových výdajů v celkové výši 27 050 Kč. Tato částka dle předloženého vyúčtování sestávala z mimosmluvní odměny za celkem pět úkonů právní služby učiněných ve smyslu § 11 odst. 1 AT, a to za převzetí a přípravu zastoupení a účast zástupce žalované u jednání soudu ve dnech 13. 5. 2021, 13. 7. 2021, 30. 9. 2021 a 20. 9. 2022. S ohledem na to, že s účinností do 31. 12. 2021 činila dle § 12a odst. 2 AT sazba mimosmluvní odměny ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení maximálně 5 000 Kč, účtoval si ustanovený zástupce v souvislosti s převzetím a přípravou zastoupení a svou účastí u prvních tří ze shora uvedených jednání soudu vždy odměnu ve výši 5 000 Kč a současně podle § 13 odst. 4 AT za každý z těchto úkonů rovněž paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč. S účinností od 1. 1. 2022 byl § 12a AT zrušen a od této doby není horní hranice mimosmluvní odměny ustanovených zástupců v občanském soudním řízení nijak omezena, vychází tedy z tarifní hodnoty určené podle § 8 odst. 1 AT. Ustanovený zástupce vycházel z toho, že výše tarifní hodnoty v daném případě odpovídala jedné polovině tržní ceny předmětných nemovitostí stanovené znaleckým posudkem, tedy částce 700 000 Kč. Proto v souladu s § 7 bodem 6 AT vycházel z toho, že sazba mimosmluvní odměny za jeho účast u jednání soudu, které se konalo dne 20. 9. 2022, činila 11 100 Kč. V souvislosti s tímto úkonem si však s odkazem na § 12 odst. 2 AT vyúčtoval odměnu pouze v poloviční výši 5 550 Kč a dále též paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč. Soud přezkoumal shora uvedené vyúčtování a dospěl k závěru, že je zcela v souladu s platnými právními předpisy, zejména s příslušnými ustanoveními AT. Proto přiznal ustanovenému zástupci odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v jím účtované výši 27 050 Kč (výrok VI.).

48. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě platil stát jednak shora uvedenou odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů ustanoveného zástupce ve výši 27 050 Kč, jednak svědečné ve výši 108 Kč přiznané svědkyni [jméno] [příjmení] usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 7. 2021, č.j. 9 C 216/2020-107 Celkem tedy státu vznikly náklady řízení ve výši 27 158 Kč. Žalovaná byla v řízení osvobozena od soudních poplatků, proto vůči ní státu ve smyslu citovaného § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení vzniknout nemohlo. Žalobce osvobozen od soudních poplatků nebyl a z průběhu řízení a dokazování nevyplynulo, že by u něj byly předpoklady pro osvobození od soudních poplatků splněny, neboť byl po značnou část řízení zastoupen zvoleným advokátem (zjevně měl tedy odpovídající prostředky k tomu, aby byl schopen hradit náklady tohoto zastoupení) a současně neměl problém uhradit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 6 000 Kč. Jak již soud konstatoval v odstavci 46. tohoto odůvodnění, oba účastníci měli z jeho pohledu ve věci prakticky totožný úspěch, respektive neúspěch. Proto soud ve výroku VII. uložil žalovanému povinnost nahradit státu náklady řízení v rozsahu jedné poloviny, tedy ve výši 13 579 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

49. Vzhledem k tomu, že žalobce složil zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 6 000 Kč, přičemž skutečné náklady na vypracování znaleckého posudku činily pouze 5 996 Kč (viz usnesení ze dne 11. 4. 2022, č.j. 9 C 216/2020-180), rozhodl soud konečně i o tom, že žalobci budou z jím složené zálohy vráceny zbývající 4 Kč (výrok VIII.).