9 C 225/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 28 493 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 724 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 654,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 11 769 Kč s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 431 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 28 493 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 27. 12. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v souhrnné výši 9 493 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 2 100 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Vzhledem k tomu, že ani po tomto postoupení žalovaný svůj dluh ze smlouvy neuhradil, domáhala se po něm žalobkyně úhrady dlužné jistiny zápůjčky ve výši 11 000 Kč, nesplacených plateb sjednaných za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 393 Kč, sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč, jejichž úhradu požadovala v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v rámci pasáže smlouvy označené jako„ Postup při prodlení zákazníka“ za zahájení vymáhání dluhu oddělením vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně a odeslání upomínek, a konečně smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Tu si žalobkyně nárokovala v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou sjednaných splátek zápůjčky, kdy nárokovaná smluvní pokuta odpovídala ve smlouvě sjednané sazbě ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a žalobkyně ji kapitalizovala k datu 1. 2. 2022, přičemž v souladu s omezeními obsaženými v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), požadovala smluvní pokutu pouze ve výši 6 000 Kč. Vedle uvedených částek požadovala žalobkyně rovněž zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 654,50 Kč, který odpovídal úroku z prodlení z jednotlivých dlužných splátek zápůjčky kapitalizovanému k datu 1. 2. 2022, běžícího smluvního úroku ve výši 11,75 % z dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení z téže částky za totéž období.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani k výzvě soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě nevyjádřil k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s tímto postupem souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas předpokládal.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 27. 12. 2019, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ SP“), soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 9 493 Kč, který sestával z úroku ve výši 3 724 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o žalovaného, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí žalovaného ve výši 5 769 Kč, to vše v 52 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 414 Kč, respektive 379 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy, splátky byly splatné vždy ke konci splátkového období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 56 % ročně. Sjednaný poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o žalovaného, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí žalovaného byl účtován za úkony právního předchůdce žalobkyně vymezené v několika ustanoveních SP. Dle čl. 7 SP se zpracováním úvěru rozuměla činnost související s uzavřením smlouvy, zavedením žalovaného do evidenčního systému právního předchůdce žalobkyně a zpracování nezbytných podkladů a dokumentace. Garancí celkové ceny a péčí o zákazníka pak byla myšlena garance celkové ceny neúčtováním placených upomínek a smluvní pokuty z prodlení v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru. Součástí měly být alokované náklady na činnost v podobě průběžné kontroly a péče o žalovaného s cílem udržení jeho dobré platební morálky a ochrany před účtováním případných poplatků za prodlení se splátkami po vypršení garance celkové ceny. Dle čl. 6 SP garance celkové ceny spočívala v závazku právního předchůdce žalobkyně neuplatňovat sankce a jiná práva spojená s prodlením žalovaného do doby, než dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky, nejdéle však do doby, kdy uplynou tři měsíce od splatnosti poslední sjednané splátky. Dle čl. 4 SP měl žalovaný možnost využít za určitých předem stanovených podmínek takzvaných splátkových prázdnin, tedy možnosti odkladu splatnosti budoucích splátek úvěru o jedno splátkové období. I tato služba byla zpoplatněna shora uvedeným poplatkem. Podle čl. 6 smluvních podmínek byl žalovaný pro případ, že neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální cenové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Dle čl. 6 SP měl právní předchůdce žalobkyně v případě prodlení žalovaného rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Poplatek za zaslání upomínky činil dle čl. 6 SP 300 Kč, poplatek za zahájení vymáhání dluhu dle čl. 6 SP 1 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 28. 1. 2022, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, a dále z dopisu právního předchůdce žalobkyně z 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvedeným dopisem písemně informován.

6. Z žalobkyní předložené transakční historie k předmětné smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh z ní uhradil celkem 2 100 Kč.

7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu z 10. 2. 2022 a předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 23. 8. 2023, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána žalovanému 24. 8. 2023, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 39 846,43 Kč s příslušenstvím plynoucího z předmětné smlouvy o úvěru ve lhůtě sedmi dnů od sepisu výzvy a upozornila jej, že pokud dluh nebude zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi ním a žalovaným dne 27. 12. 2019 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal shora uvedenou jistinu úvěru vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 3 724 Kč a poplatek za zpracování úvěru, garanci celkové ceny a péči o žalovaného, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky v případě smrti žalovaného ve výši 5 769 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách, jejichž výše činila 414 Kč, respektive 379 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy, splátky byly splatné vždy ke konci splátkového období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 56 % ročně. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla na základě smlouvy uzavřené dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy prostřednictvím předžalobní výzvy svého zástupce z 23. 8. 2023 a poskytla žalovanému za tímto účelem dodatečnou lhůtu i poučení o tom, že pokud v této lhůtě dluh nebude splacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 o. z. platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.

18. Žalovanému tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2395 o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 3 724 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí úvěru), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného na druhé straně smlouvy činit 56 % ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovaného jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byl na základě předmětné smlouvy povinen uhradit úrok v absolutní částce 3 724 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny tedy nemůže být oprávněný.

19. Pro úplnost soud dodává, že úrok ve výši 3 724 Kč s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků a sjednanou délku trvání smluvního vztahu nehodnotí jako nepřiměřeně vysoký, a to zejména i z toho důvodu, že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti a bez nutnosti zajištění jeho povinnosti tyto prostředky vrátit. Současně nebyl dozajista podroben tak přísnému procesu ověřování jeho schopnosti úvěr splatit, jako by tomu bylo, pokud by o úvěr požádal u některé banky. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž odůvodnit shora uvedenou výši úroku.

20. Ve smlouvě byl dále vedle úroku sjednán další související poplatek za některé doplňkové služby poskytnuté ze strany právního předchůdce žalobkyně, jehož výše činila 5 769 Kč. Je nutné připustit, že tento poplatek představoval protiplnění za služby, které rozhodně nejsou ze strany úvěrujících společností jejich klientům běžně poskytovány (možnost odkladu splatnosti některých splátek zápůjčky, garance toho, že vůči žalovanému nebudou po určitou dobu trvání jejího prodlení požadovány žádné sankční platby, vzdání se nároků ze smlouvy v případě úmrtí žalovaného). Přesto soud hodnotí sjednanou výši poplatku, která přesahuje 48 % z poskytnuté jistiny úvěru, jako zjevně rozpornou s dobrými mravy. Takto vysoký poplatek totiž neúměrně navyšuje náklady žalovaného související s předmětným úvěrem, které by v součtu se shora uvedeným úrokem již značně přesahovaly polovinu z poskytnuté jistiny, což je neakceptovatelné. Rozsah a charakter služeb, které měly být žalovanému za uvedený poplatek ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuty, takto vysoké částce neodpovídá. Proto soud vyhodnotil ujednání zakládající povinnost žalovaného uhradit shora uvedený poplatek jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž byl podle § 588 o. z. povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.

21. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle předmětné smlouvy o úvěru vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč a dále zaplatit úrok ve výši 3 724 Kč, celkem tedy zaplatit 15 724 Kč. Z podané žaloby přitom vyplývá, že žalovaný celkem na svůj dluh před postoupením pohledávky na žalobkyni uhradil 2 100 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení neprokázal, že by uhradil více, než kolik tvrdí žalobkyně, vycházel soud z výše úhrad uvedených v žalobě a rovněž v žalobkyní předložené transakční historii. Uzavřel tedy, že žalovanému zbývá na základě jeho závazku z předmětné smlouvy uhradit ještě 13 624 Kč. Současně lze vycházet z toho, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu a že by tedy žalobkyni (respektive již jejímu právnímu předchůdci) teoreticky mohlo vzniknout právo na úhradu smluvní pokuty, kterou si rovněž nárokuje v podané žalobě. Přesto soud tento nárok neshledal důvodným.

22. Žalobkyně v žalobě uvedla, že svůj nárok na zaplacení požadované smluvní pokuty opírá o ustanovení smlouvy nazvané jako„ Postup při prodlení zákazníka“. Žádné takové ustanovení však samotná jí předložená smlouva uzavřená dne 27. 12. 2019 neobsahuje. Žalobkyně zjevně právo na úhradu smluvní pokuty dovozuje z čl. 6 SP, v němž byla zakotvena povinnost žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady se žalovaný ocitne v prodlení. SP přitom mají jednoznačně charakter obchodních podmínek ve smyslu § 1751 o. z. Vzhledem k tomu, že posuzovaná smlouva o úvěru je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, dopadají na posuzovaný spor závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11.

23. Dle uvedeného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Ústavní soud mimo jiné dovozuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají, na rozdíl např. od obchodních smluv, sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Sloužit naopak nesmějí k tomu, aby do nich dodavatel skrýval ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o nichž předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). [obec] poctivosti, která by měla být vlastní všem účastníkům smluvních vztahů, se pak v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště tehdy, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný.

24. Vzhledem k tomu, že v daném případě je ujednání o smluvní pokutě obsaženo právě v obchodních podmínkách právního předchůdce žalobkyně, které se ve smluvní dokumentaci nachází až za podpisy smluvních stran, jsou psány velmi drobným písmem a na první pohled vzbuzují dojem, že se jedná o ustanovení nepříliš významná, nelze než s ohledem na citované judikatorní závěry konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně jakožto silnější smluvní strana při uzavírání předmětné smlouvy nepostupoval v souladu se zásadou poctivosti ve smluvních vztazích, neboť ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobkyně nyní domáhá, před žalovaným v podstatě skryl do textu těchto obchodních podmínek. Takový postup přitom nelze ve světle citovaného nálezu akceptovat. Soud proto žalobkyni požadovanou smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč nepřiznal.

25. Žalobkyně dále v žalobě uplatnila nárok na zaplacení 3 100 Kč, a to s odůvodněním, že se jedná o sankční poplatky za zahájení vymáhání dluhu a poplatky za upomínky. Zde je třeba odkázat na ustanovení čl. 6 až 6.

4. SP, z nichž vyplývá, že v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru měl právnímu předchůdci žalobkyně vzniknout nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení žalovaného, a to mimo jiné na zaplacení poplatku za každou zaslanou upomínku ve výši 300 Kč a poplatku za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně ve výši 1 000 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky nejsou smluvní pokutou, jedná se o jiný typ nároku, u kterého, na rozdíl od smluvní pokuty, není vyloučeno, aby byl konkretizován v obchodních podmínkách, a nikoliv v textu samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Soud v daném případě považuje za účelně vynaložené toliko náklady související s odesláním dvou písemných upomínek žalovanému, tedy náklady odpovídající částce ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč), a to z toho důvodu, že podle jeho názoru v situaci, kdy dlužník nereaguje ani na opakovanou písemnou výzvu věřitele k úhradě dluhu, je namístě, aby věřitel bez dalšího přistoupil k soudnímu vymáhání dluhu. Je samozřejmě zcela na uvážení věřitele, zda se nepokusí svou pohledávku vymoci nejdříve jiným způsobem, z pohledu soudu však náklady s takovým postupem případně spojené nelze považovat za účelně vynaložené. V daném případě si žalobkyně z titulu účelně vynaložených nákladů souvisejících s vymáháním její pohledávky účtovala nad rámec uvedených 600 Kč ještě dalších 2 500 Kč Tyto náklady zjevně představují pět poplatků za upomínky po 300 Kč a poplatek za zahájení vymáhání prostřednictvím oddělení Centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. Ačkoliv soud tyto náklady ze shora popsaných důvodů nepovažuje za účelně vynaložené, ve světle § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ je třeba uvedenou částku považovat za smluvní pokutu, přičemž není důvod, proč ji žalobkyni nepřiznat, neboť částka 2 500 Kč nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ. Soud tedy posoudil jako oprávněný nárok na úhradu celých 3 100 Kč, které přiznal žalobkyni zčásti jako účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, zčásti jako smluvní pokutu.

27. Ze shora uvedených důvodů uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 16 724 Kč (dlužná jistina úvěru ve výši 11 000 Kč, úrok ve výši 2 624 Kč, účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 500 Kč) a dále žalovaného zavázal i k úhradě požadovaného zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se totiž zjevně ocitl v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a je tak povinen tento úrok z prodlení žalobkyni uhradit podle § 1970 o. z. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. Předmětem řízení bylo k datu vydání tohoto rozsudku zaplacení částky 33 403,90 Kč, která sestávala z jistiny žalované pohledávky ve výši 28 493 Kč, dále z běžícího úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 18. 3. 2022, jehož kapitalizovaná výše k datu vydání rozsudku (8. 11. 2023) činila 2 128,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 654,50 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 000 Kč, jehož kapitalizovaná výše k datu vydání rozsudku činila 2 128,20 Kč. Žalobkyně měla procesní úspěch co do částky v celkové výši 19 506,70 Kč (jistina ve výši 16 724 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 654,50 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 2 128,20 Kč), naopak co do částky ve výši 13 897,20 Kč (jistina ve výši 11 769 Kč, běžící úrok ve výši 2 128,20 Kč) byl v řízení úspěšný žalovaný. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve vztahu k předmětu řízení tak odpovídá 58 % ku 42 % ve prospěch převážně úspěšné žalobkyně, které podle § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části jí účelně vynaložených nákladů řízení, a to v rozsahu 16 % (58 – 42 = 16).

30. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 425 Kč a z nákladů jejího právního zastoupení ve výši 1 270,50 Kč Tyto náklady zastoupení jsou tvořeny v prvé řadě mimosmluvní odměnou zástupce žalobkyně ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, kdy každý z těchto úkonů je v souladu s § 14b odst. 1 bodem 2 AT honorován sazbou odměny ve výši 300 Kč, a za jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrada za 21% DPH z uvedených položek (tj. z částky 1 050 Kč) ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) AT. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 431 Kč (16 % z celkových nákladů ve výši 2 695,50 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. Pro úplnost soud dodává, že při výpočtu výše náhrady nákladů řízení postupoval podle § 14b AT, neboť žalobkyně svůj nárok ve věci uplatnila návrhem podaným na ustáleném vzoru, který ve skutkově a právně obdobných případech (tedy ve sporech o zaplacení dluhů vzniklých z titulu smluv o úvěru uzavřených jejím právním předchůdcem) uplatňuje prostřednictvím stejného právního zástupce ([anonymizováno] [obec]) u zdejšího soudu opakovaně. V nedávné době obdobný nárok na tomtéž ustáleném vzoru uplatnila například v řízeních vedených pod sp. značkami 6 C 211/2023 nebo 6 C 205/2023. Ve zmíněném ustáleném vzoru přitom žalobkyně mění vždy jen údaje týkající se konkrétního žalovaného, respektive jeho dluhu, tj. údaj o tom, kdy došlo k uzavření smlouvy, z jakých jednotlivých položek se dluh žalovaného skládá, kolik žalovaný na svůj dluh uhradil a kdy došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Tvorba takových žalob nevyžaduje jakoukoliv větší invenci, neboť v podstatě se jedná pouze o změnu několika málo údajů, kdy zbývající část žaloby zůstává nezměněna. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl nárok na zaplacení peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč, byly z pohledu soudu naplněny všechny předpoklady pro aplikaci § 14b AT.

32. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.