9 C 235/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 220 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 000 Kč a nahradit jí k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 729 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 8 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 2. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 12. 7. 2024 domáhala po žalované zaplacení 23 220 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi účastnicemi. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované dne 29. 8. 2023 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % z dlužné jistiny měsíčně. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná měla splácet každý měsíc vždy nejpozději k 28. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, přičemž byla žalobkyní opakovaně upomínána o zjednání nápravy. Žalobkyně nakonec k datu 1. 1. 2024 celý úvěr jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho splacení. Žalovaná však na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně se domáhala dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, dále smluvního úroku z dlužné jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru, který kapitalizovala na částku 6 000 Kč, dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 220 Kč, která odpovídala smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za dobu od 2. 1. 2024 do 29. 5. 2024, a to s odkazem na ujednání obsažené v čl. 4.2. písm. c) smlouvy, a dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč za dobu od 2. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně v žalobě rovněž popsala, že žalovaná jí k ověření jejího příjmu před uzavřením smlouvy poskytla výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalobkyně dále žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo dle žalobkyně k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované, které proto byla schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

3. Usnesením ze dne 17. 10. 2024, č.j. 9 C 235/2024-28, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), a současně aby předložila důkazy k prokázání toho, že tuto svou zákonnou povinnost skutečně splnila. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění své zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím úvěru dostatečně prověřila schopnost žalované tento úvěr řádně a včas splatit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění její povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta.

4. Žalobkyně na shora uvedenou výzvu soudu nijak nereagovala.

5. Žalovaná se k žalobě, která jí byla zaslána na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

6. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, pokud jde o žalovanou, její souhlas soud předpokládal, neboť žalovaná se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

7. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, za období od 6. 6. 2023 do 4. 8. 2023 bylo zjištěno, že majitelem uvedeného účtu je žalovaná. Počáteční zůstatek na účtu k datu 6. 6. 2023 činil 16 202,38 Kč, konečný zůstatek k datu 4. 8. 2023 5 835,49 Kč.

8. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřovala totožnost žalované.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastnicemi dne 29. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s limitem 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 40 % měsíčně. Žalovaná měla úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 28. dni v měsíci, kdy měla splatit úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Ta byla sjednána na dobu neurčitou. V čl. IV. bodě 4.2. písm. c) smlouvy byla pro případ prodlení žalované s vrácením poskytnutého úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení.

10. Z potvrzení vystaveného ČSOB a.s. bylo zjištěno, že dne 29. 8. 2023 žalobkyně zaslala ve prospěch bankovního účtu žalované 15 000 Kč.

11. Z dopisu žalobkyně z 29. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně informovala žalovanou o tom, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek z její strany k datu 29. 12. 2023 zesplatňuje její úvěr a vyzývá ji k úhradě dluhu v celkové výši 44 173 Kč ve lhůtě tří dnů od doručení dopisu.

12. Z předžalobní výzvy z 29. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a upozornila ji na to, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

13. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Mezi účastnicemi byla dne 29. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná takto vyčerpala dne 29. 8. 2023 15 000 Kč. Ve smlouvě se zavázala, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí úrok ve výši 40 % měsíčně, a to v pravidelných splátkách sjednaných ve smlouvě. Dopisem z 29. 12. 2023 žalobkyně jednorázově zesplatnila úvěr poskytnutý žalované a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 44 173 Kč. Následně byla žalovaná vyzvána k plnění ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně.

14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odstavce 4 téhož paragrafu poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ. Právní vztah mezi smluvními stranami se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet, respektive to, že by si tyto podklady obstarala, žalobkyně v řízení neprokázala.

17. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy byla řádně splněna povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto právního nástupce poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

18. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce spotřebitele ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

19. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě vyjma výpisu z účtu žalované nedoložila žádný další důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla z její strany jakkoliv ověřována schopnost žalované úvěr splatit. Pokud předmětný výpis z účtu žalobkyně použila jakožto podklad pro závěr o tom, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně splácet, pak ve vztahu k této skutečnosti v žalobě zcela chybí odpovídající tvrzení. Žalobkyně neuvedla, jaká konkrétní zjištění na základě uvedeného výpisu z účtu učinila a k jakým závěrům dospěla. Samotný výpis z účtu navíc rozhodně nelze považovat za dostačující podklad pro závěr o tom, jaké byly před uzavřením smlouvy osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované a zda žalované po zaplacení veškerých nezbytných výdajů zůstal k dispozici dostatek finančních prostředků k řádnému splácení poskytnutého úvěru. Pouze v rovině tvrzení pak zůstalo, že žalobkyně měla ověřovat platební morálku žalované z dostupných veřejných registrů – toto žalobkyně ani k písemné výzvě soudu nijak neprokázala. Stejně tak ani neuvedla, k jakým výsledkům údajně provedené lustrace vedly.

20. Žalobkyně tak nedoložila soudu jakýkoliv výsledek procesu ověřování úvěruschopnosti žalované, i její pouhá tvrzení o tomto procesu jsou zcela nedostatečná a na jejich podkladě rozhodně nelze učinit žádné relevantní závěry stran toho, zda žalované její tehdejší osobní, majetkové a výdělkové poměry umožňovaly řádně splácet úvěr poskytnutý žalobkyní. Sluší se poznamenat, že žalobkyně nedoplnila rozhodné skutečnosti stran procesu ověřování úvěruschopnosti žalované a relevantní důkazy ani k písemné výzvě soudu obsahující poučení podle § 118a o. s. ř.

21. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalobkyně své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 ZSÚ na základě relevantních podkladů posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit nedostála, a pokud ano, pak se to žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat. Za této situace soud neměl jinou možnost, než předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ.

22. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaná jakožto spotřebitel je povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jejím možnostem. Žalované bylo poskytnuto 15 000 Kč, z této částky dle žalobkyně nevrátila ničeho, což žalovaná v průběhu řízení nijak nevyvrátila (pokud již žalobkyni alespoň zčásti uvedenou částku vrátila, bylo na ní, aby takovou skutečnost tvrdila a zejména pak prokázala). Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení zmíněných 15 000 Kč. Ve zbývající části, tedy co do částky 8 220 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné jistiny úvěru, a to s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

23. Pokud jde o lhůtu k plnění, žalovaná na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala, soud tak neměl jakoukoliv možnost zkoumat její aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry tak, aby mohl postavit najisto, jakou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru lze považovat za přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ. Na stranu druhou lze důvodně předpokládat, že v možnostech žalované (i s ohledem na to, že žalobkyni v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou neuhradila ničeho) není uhradit celý dluh žalobkyni najednou. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že rozložení splatnosti dluhu je v daném případě důsledkem porušení zákonné povinnosti ze strany žalobkyně, a tedy i jakousi formou sankce za to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neověřila úvěruschopnost žalované. Ze všech popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že za přiměřenou splátku dluhu žalované lze považovat částku 500 Kč měsíčně. Takto vysokou splátku by měla být žalovaná schopna hradit i při velmi nízkých příjmech, přičemž zároveň pokud bude dluh splácet řádně a včas, dojde k jeho úplné úhradě za 32 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (včetně náhrady nákladů řízení), což je lhůta, kterou lze považovat ještě za akceptovatelnou. Splatnost jednotlivých splátek soud nastavil vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, přičemž současně vyslovil doložku o ztrátě výhody splátek, což v praxi znamená, že pokud žalovaná neuhradí některou uloženou splátku řádně a včas, může se žalobkyně domáhat úhrady celého zbývajícího dluhu najednou.

24. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 23 220 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 000 Kč, v rozsahu částky 8 220 Kč s příslušenstvím pak byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic vzhledem k předmětu řízení tak činí 65 % ku 35 % ve prospěch žalobkyně, které tak dle § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 30 % (65 – 35 = 30).

25. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 161 Kč a dále náklady zastoupení ve výši 1 270,50 Kč. Ty jsou tvořeny mimosmluvní odměnou zástupce žalobkyně ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby učiněné dle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen „AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a písemné vyjádření k podané žalobě, kdy za každý z těchto úkonů náleží zástupci žalobkyně podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT odměna ve výši 300 Kč, a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění), za který náleží odměna v poloviční sazbě, tj. ve výši 150 Kč, dále třemi paušálními náhradami hotových výdajů spojených se shora uvedenými úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhradou za 21% DPH z uvedených položek (tedy z částky 1 050 Kč) ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 729 Kč (30 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 431,50 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) opět ve splátkách uvedených v odstavci 23 tohoto odůvodnění.