9 C 239/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti 1. žalovaným: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného 2. ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované anonymizována dvě slova stát. instituce , ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 47 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 47 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 500 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 36 095 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu 13. 5. 2021 domáhala toho, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně 47 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 11. 2020 do zaplacení z titulu práva na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti žalovaných zaplatit řádně a včas kupní cenu dle kupní smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena 23. 9. 2020. Na základě této kupní smlouvy mělo dojít k převodu vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] k. ú. [obec]. Žalovaní jakožto kupující se ve smlouvě, respektive v písemném dodatku k ní, který byl mezi účastníky uzavřen rovněž 23. 9. 2020, zavázali, že zaplatí sjednanou kupní cenu ve výši 950 000 Kč nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne uzavření kupní smlouvy, tj. nejpozději do 15. 10. 2020. Tuto svou povinnost však nesplnili a kupní cenu žalobkyni v uvedené lhůtě neuhradili ani částečně. Žalobkyně proto od kupní smlouvy dopisem ze dne 22. 10. 2020 odstoupila. Prostřednictvím podané žaloby se pak domáhala úhrady smluvní pokuty sjednané v čl. VIII. odst. 1 kupní smlouvy, jejíž výše činila 5 % z kupní ceny, tedy žalovaných 47 500 Kč. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení z žalované částky za období ode dne následujícího po dni, kdy byli žalovaní ze strany žalobkyně vyzváni k úhradě smluvní pokuty, do zaplacení.

2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili, navrhli její zamítnutí. 2. žalovaná označila jednání žalobkyně za podvodné. Uvedla, že nemovitosti, které tvořily předmět shora uvedené kupní smlouvy, původně vlastnili oba žalovaní, nicméně v rámci exekučního řízení, jež bylo vedeno za účelem vymožení dluhu 2. žalované na zdravotním pojištění, došlo k prodeji nemovitostí v exekutorské dražbě. Tato dražba přitom dle žalovaných byla protiprávní, žalovaní si dokonce na její průběh stěžovali u soudu, neboť je o konání dražby nikdo neinformoval, o tom, že došlo k vydražení nemovitostí žalobkyní, se nakonec dozvěděli až od realitního makléře [jméno] [jméno]. Ten vystupoval jako zmocněnec žalobkyně a nabídl jim zpětný odkup nemovitostí od žalobkyně za částku 1 250 000 Kč, ačkoliv tyto dle zjištění žalovaných měly hodnotu 270 000 Kč. Nakonec byla nabízená kupní cena ponížena na 950 000 Kč Pan [anonymizováno] na žalované činil nátlak, aby uzavřeli se žalobkyní předmětnou kupní smlouvu, a to za pro ně nevýhodných podmínek. Tomuto tlaku z jeho strany nakonec žalovaní podlehli a smlouvu podepsali. Následně ji však předložili svému právníkovi, který jim sdělil, že z jeho pohledu je smlouva neplatná. Proto žalovaní od smlouvy v pětidenní lhůtě odstoupili. Žádný dodatek ke kupní smlouvě žalovaní nikdy nepodepsali. 1. žalovaný argumentoval tím, že pan [jméno] žalované po celou dobu uháněl a snažil se je přimět k tomu, aby nemovitosti odkoupili zpět, jinak totiž hrozilo, že se budou žalovaní muset z předmětných nemovitostí vystěhovat.

3. Z výpovědi svědka [jméno] [jméno], který jakožto zmocněnec žalobkyně a realitní makléř zprostředkovával pro žalobkyni prodej předmětných nemovitostí, soud zjistil, že žalobkyně se na svědkovo doporučení přihlásila do dražby předmětných nemovitostí a v této mezi celkem šesti účastníky uspěla a nemovitosti vydražila za částku 620 000 Kč. Dražba probíhala v rámci exekučního řízení, jež bylo vedeno za účelem vymožení dluhu 2. žalované. Předmětné nemovitosti přitom až do jejich prodeje v dražbě náležely do společného jmění manželů žalovaných. Svědek měl za úkol po skončení dražby vyřešit vyklizení vydražených nemovitostí s osobami, které tyto nemovitosti obývaly. Proto kontaktoval žalované, kteří byli velmi překvapeni, když jim sdělil, že došlo k dražbě. Svědkovi tvrdili, že exekučně vymáhaný dluh již byl uhrazen. Svědek posléze zjistil, že skutečně byla uhrazena jistina dluhu, nikoliv však jeho příslušenství včetně nákladů exekutora. Žalovaní ho od počátku ubezpečovali, že nechtějí o své nemovitosti přijít a že budou schopni sehnat dostatek prostředků na jejich zpětný odkup od žalobkyně. To by svědkovi přišlo vhod, protože by celá transakce byla mnohem jednodušší, než kdyby žalobkyně nemovitosti prodávala někomu jinému, proto se žalovanými navrhovanému řešení nebránil, zároveň však na ně ze své pozice ani nečinil žádný nátlak k tomu, aby si nemovitosti od žalobkyně koupili zpět. Žalovaní oproti běžným zvyklostem nechtěli vůbec uzavřít rezervační smlouvu, trvali na tom, že rovnou bude podepsána smlouva kupní. Původní termín podpisu byl dohodnut na 14. 9. 2020, k podpisu se však nedostavila 2. žalovaná, proto byly smlouvy reálně podepsány až 23. 9. 2020 na pobočce [anonymizována dvě slova] v [obec]. Podpisu smluv byla vedle svědka a obou žalovaných přítomna ještě pracovnice realitní kanceláře [jméno] [příjmení]. Se žalovanými bylo dohodnuto, že kupní cena bude činit 950 000 Kč. To byla v podstatě nejnižší možná částka, za kterou byla žalobkyně ochotna vydražené nemovitosti prodat, neboť bylo třeba vedle pořizovací ceny nemovitostí zohlednit náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s dražbou, a rovněž to, že žalobkyně potřebovala z celé transakce vygenerovat nějaký obchodní zisk. Po podpisu smlouvy žalovaní svědka požádali, zda by nebylo možné prodloužit lhůtu splatnosti kupní ceny, a to s ohledem na to, že její část hodlali financovat z prostředků, které jim měly být vráceny exekutorem z výtěžku dražby. Svědek sám však neměl oprávnění zasahovat do textu uzavřené kupní smlouvy, každá její změna totiž podléhala schválení právním oddělením realitní kanceláře. Situaci tedy nakonec vyřešil uzavřením dodatku ke smlouvě, v němž bylo dohodnuto prodloužení lhůty pro úhradu kupní ceny. Žalovaní však kupní cenu ani v této prodloužené lhůtě, ani nikdy později neuhradili, byť svědka přesvědčovali o tom, že mají dostatek prostředků, dokonce doložili potvrzení od banky o tom, že již byl zadán příkaz k úhradě příslušné částky, jednalo se však o padělek. Svědek neregistroval jakékoliv odstoupení od smlouvy ze strany žalovaných.

4. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědkyně v době podpisu předmětné kupní smlouvy seděla ve stejné místnosti, kde podpis probíhal, nezaznamenala, že by svědek [jméno] nějak tlačil na žalované, aby smlouvu podepsali, nebo se při podpisu choval nestandardně.

5. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako prodávajícím a žalovanými jako kupujícími dne 23. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala odevzdat žalovaným nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] k. ú. [obec], konkrétně pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [obec], č. 30, způsobem využití rodinná rekreace, a pozemek parc. [číslo] umožnit jim k těmto nemovitostem nabýt vlastnické právo, přičemž žalovaní se zavázali nemovitosti převzít a zaplatit žalobkyni kupní cenu ve výši 950 000 Kč. Ta byla dle smlouvy splatná do pěti pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalobkyně. V čl. VIII. odst. 1 smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 % z kupní ceny pro případ, že žalovaní neuhradí řádně a včas kupní cenu. V takovém případě byla žalobkyně dle téhož ustanovení rovněž oprávněna od kupní smlouvy odstoupit. Podpisy žalovaných i [jméno] [jméno] jakožto zmocněnce žalobkyně na uvedené smlouvě byly úředně ověřeny.

6. Z dodatku [číslo] ke shora uvedené kupní smlouvě, který byl mezi žalobkyní a žalovanými uzavřen rovněž dne 23. 9. 2020, soud zjistil, že se smluvní strany dohodly na prodloužení původně sjednané lhůty splatnosti kupní ceny na 15 pracovních dnů ode dne uzavření předmětné kupní smlouvy s tím, že v ostatním zůstala kupní smlouva nezměněna. Důvodem k tomuto kroku byl dle čl. I. dodatku fakt, že žalovaní měli v době podpisu kupní smlouvy stále zablokovány účty exekutorem, a to i přesto, že již byla ukončena dražba předmětných nemovitostí.

7. Z dopisu z 22. 10. 2020, jehož osobní převzetí dne 30. 11. 2020 potvrdili žalovaní svými vlastnoručními podpisy, bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od uzavřené kupní smlouvy v souladu s jejím čl. VIII. odst. 1 z důvodu neuhrazení kupní ceny žalovanými. Současně žalované vyzvala k zaplacení smluvní pokuty ve výši 47 500 Kč, a to s odkazem na totéž ustanovení smlouvy.

8. Z písemné výzvy k úhradě smluvní pokuty z 23. 11. 2020, jejíž osobní převzetí žalovaní potvrdili svými vlastnoručními podpisy dne 30. 11. 2020, bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalované k zaplacení smluvní pokuty a upozornila je na to, že pokud dobrovolně smluvní pokutu neuhradí, bude přistoupeno k předání věci právnímu zástupci.

9. Z dopisu z 1. 12. 2020 bylo zjištěno, že 2. žalovaná písemně požádala žalobkyni o prodloužení lhůty splatnosti kupní ceny. V dopise uvedla, že by žalovaní o nemovitosti neradi přišli, neboť v nich bydlí otec 1. žalovaného, který je vážně nemocný. Žalobkyni nabídla, že pokud prodlouží lhůtu splatnosti kupní ceny, jsou žalovaní ochotni jí uhradit nájemné za užívání nemovitostí.

10. Z e-mailu 2. žalované odeslaného dne 27. 11. 2020 do e-mailové schránky [email] (č.l. 74 spisu), jakož i ze tří potvrzení o provedení transakcí (založeny na č.l. 77, 83 a 84 spisu), která tvořila přílohy zmíněného e-mailu, soud zjistil, že 2. žalovaná zaslala žalobkyni dokumenty, které měly prokazovat uhrazení kupní ceny ve výši 950 000 Kč, respektive smluvní pokuty ve výši 47 500 Kč ve prospěch bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet], a to z účtu [číslo] [bankovní účet], jehož majitelem měl být [jméno] [příjmení]. K zaúčtování platby částky ve výši 950 000 Kč mělo dle zmíněných potvrzení dojít dne 23. 11. 2020, k zaúčtování platby ve výši 47 500 Kč dne 30. 11. 2020. V textu samotné e-mailové zprávy bylo uvedeno, že se jedná o padělky.

11. Ze sdělení [právnická osoba], z 30. 11. 2021 bylo zjištěno, že v období od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 nebyla ve prospěch bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] poukázána z bankovního účtu [číslo] [bankovní účet] žádná platba.

12. Z předžalobní výzvy z 29. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala oba žalované k solidární úhradě smluvní pokuty ve výši 47 500 Kč s příslušenstvím ve lhůtě sedmi pracovních dnů od doručení výzvy s upozorněním, že pokud nedojde k úhradě dluhu, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiložené poštovní dodejky byla výzva odeslána žalovaným na adresu předmětných nemovitostí ([obec] ev. [číslo]) 30. 3. 2021.

13. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv relevantní pro rozhodnutí ve věci.

14. Žalovaní k prokázání svého tvrzení, že uzavřená kupní smlouva byla neplatná, respektive že od této smlouvy po jejím uzavření odstoupili, navrhovali provedení důkazu listinami, které 1. žalovaný předložil soudu krátkou cestou při jednání dne 6. 1. 2022. Tento důkazní návrh soud zamítl, neboť již na první pohled bylo patrné, že se jedná o listiny, které se vztahují k exekučnímu řízení, v jeho rámci došlo k vydražení předmětných nemovitostí žalobkyní. Jakkoliv žalovaní argumentovali tím, že dražba byla z jejich pohledu nezákonná, žádná z jimi předkládaných listin nemohla mít jakýkoliv význam pro rozhodnutí o nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty sjednané v kupní smlouvě, neboť i pokud by v exekučním řízení došlo k nějakému pochybení, nemohl by tuto skutečnost soud řešit v nalézacím civilním řízení, naopak bylo na žalovaných, aby své případné výhrady směřovali vůči rozhodnutím vydaným právě v rámci exekučního řízení, a to například formou řádných či mimořádných opravných prostředků. Je pravdou, že součástí souboru listin bylo i odstoupení od smlouvy z 22. 10. 2020 a výzva k úhradě smluvní pokuty z 23. 11. 2020, tedy dokumenty, které nepochybně mají relevanci pro spor řešený v tomto řízení, tyto dokumenty však byly již dříve do spisu doloženy žalobkyní a soud je k důkazu provedl.

15. Soud dále zamítl též návrh žalovaných na provedení důkazu listinou, která měla prokazovat, že žalovaní skutečně odstoupili od předmětné kupní smlouvy, jak tvrdili v rámci své procesní obrany proti podané žalobě. 2. žalovaná tvrdila, že tuto listinu žalovaní mají k dispozici, nicméně ji nebyli schopni soudu předložit ani u druhého jednání, které se ve věci konalo, neboť 2. žalovaná se aktuálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a 1. žalovaný není schopen listinu v jejích věcech doma dohledat. Soud má za to, že oběma žalovaným poskytl dostatečný časový prostor k tomu, aby mu zmíněnou listinu předložili, což vyplývá už jen z toho, že první jednání ve věci se konalo již 4. 11. 2021 a bylo odročeno o více než dva měsíce především proto, aby měli žalovaní dostatek času opatřit si a soudu předložit listinné důkazy, které měly potvrzovat jejich skutkovou verzi. Samotná žaloba přitom byla 1. žalovanému doručena již 14. 6. 2021 (společně s původně ve věci vydaným elektronickým platebním rozkazem), už tehdy tedy fakticky měli žalovaní příležitost začít si opatřovat důkazy ve věci. Za této situace nelze s ohledem na zásadu rychlosti řízení a procesní ekonomie akceptovat návrh žalovaných na další odročení jednání a poskytnutí další dodatečné lhůty k zajištění důkazů, byť by se mohlo jednat o důkazy, které by za určitých okolností mohly zpochybnit oprávněnost žalobou uplatněného nároku. Proto soud i tento důkazní návrh zamítl.

16. V rámci hodnocení provedených důkazů se soud musel zabývat tvrzeními žalovaných o tom, že nikdy neuzavřeli dodatek k předmětné kupní smlouvě, že samotnou smlouvu uzavírali pod nátlakem svědka [jméno], že od této smlouvy následně odstoupili a že jim nikdy nebylo doručeno ani odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, ani její výzva k úhradě předmětné smluvní pokuty.

17. Soud předně podotýká, že nemá sebemenší důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi svědka [jméno]. Jakkoliv svědek v celé věci vystupoval jako zmocněnec žalobkyně a teoreticky by tedy bylo možné namítat, že by mohl mít osobní zájem na výsledku sporu, pro soud byla jeho výpověď zcela konzistentní a přesvědčivá, svědek zodpověděl všechny otázky, které mu byly soudem i účastníky kladeny, a jím předestřená skutková verze se ve všech podstatných bodech shodovala s tím, co vyplývá z předložených listinných důkazů. Soud má tedy nejen na základě žalobkyní předložené listiny, ale rovněž i na podkladě výpovědi svědka [jméno] za prokázané, že mezi účastníky byla dne 23. 9. 2020 uzavřena nejen samotná kupní smlouva, ale též dodatek k ní, jímž byla prodloužena lhůta splatnosti kupní ceny až do 15. 10. 2020. I kdyby však k uzavření dodatku nedošlo, nic by to neměnilo na tom, že žalovaní se ve smlouvě zavázali žalobkyni uhradit kupní cenu ve výši 950 000 Kč, a pro případ, že tak neučiní řádně a včas, též smluvní pokutu ve výši 47 500 Kč Tyto skutečnosti byly v řízení prokázány nade vší pochybnost a žalovaní je ostatně ani nesporovali.

18. Soud naopak nemá za prokázané, že by svědek [jméno] v rámci předsmluvního jednání či při samotném podpisu kupní smlouvy na žalované činil jakýkoliv nátlak. Lze samozřejmě chápat, že se žalovaní po prodeji nemovitostí v dražbě ocitli v nezáviděníhodné situace, tím spíše, pokud předmětné nemovitosti obýval nemocný otec 1. žalovaného, a že tedy měli eminentní zájem na tom, aby se nemuseli z nemovitostí vystěhovat. Stejně tak se jeví jako logické, že pro žalobkyni bylo jednodušší prodat nemovitosti zpět jejich původním vlastníkům, pokud tito o zpětný odkup projevili zájem. Žádná z těchto skutečností však nesvědčí o tom, že by žalovaní byli při uzavření smlouvy jakkoliv omezeni ve své svobodné vůli a rozhodnutí, zda smlouvu uzavřou či nikoliv. [příjmení] podpisu smlouvy se vedle svědka [jméno] účastnila i svědkyně [příjmení], která vypověděla, že podpis proběhl zcela standardním způsobem a že si není vědoma toho, že by svědek [jméno] na žalované jakkoliv tlačil, aby smlouvu podepsali. Tomu soud nemá důvod nevěřit, a to i s ohledem na následné jednání především 2. žalované, která se žalobkyní prokazatelně komunikovala, ubezpečovala ji, že sežene prostředky na úhradu kupní ceny nemovitostí, žalobkyni žádala o prodloužení lhůty splatnosti kupní ceny a dokonce jí i nabízela, že pokud této žádosti žalobkyně vyhoví, budou žalovaní ochotni dočasně za užívání nemovitostí hradit nájemné. Těžko si lze představit, že by žalovaní činili podobné kroky, pokud by o předmětné nemovitosti ve skutečnosti nestáli a kupní smlouvu by uzavřeli pouze v důsledku nátlaku ze strany žalobkyně, respektive svědka [jméno].

19. Pouze v rovině tvrzení pak zůstalo údajné odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalovaných, neboť k tomuto nebyly soudu předloženy jakékoliv důkazy.

20. Pokud žalovaní popírali převzetí odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně a následně i písemné výzvy k úhradě smluvní pokuty, pravdivost jejich tvrzení vyvrátily nejen jejich podpisy obsažené na obou předmětných listinách, jimiž žalovaní potvrdili jejich osobní převzetí, ale především to, že 1. žalovaný při jednání obě zmíněné listiny předložil soudu, proto soud k této otázce nemá potřebu cokoliv dalšího dodávat.

21. Soud považuje za vhodné na tomto místě upozornit i na to, že 2. žalovaná se zjevně snažila uvést žalobkyni v omyl, když jí e-mailem zasílala zfalšovaná potvrzení o tom, že byly zadány příkazy k úhradě částek odpovídajících kupní ceně nemovitostí, respektive žalobkyní nárokované smluvní pokutě. Dle sdělení banky přitom k žádným platebním transakcím, jejichž provedení měly zmíněné dokumenty potvrzovat, nedošlo. I toto jednání 2. žalované dokresluje vývoj událostí v řešené věci a v očích soudu významným způsobem zpochybňuje věrohodnost procesní obrany žalovaných.

22. Veden shora popsanými úvahami, soud vzal po zhodnocení provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 23. 9. 2020 uzavřena kupní smlouva, na jejímž podkladě mělo dojít k převodu vlastnického práva k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví], k. ú. [obec], ze žalobkyně jakožto prodávajícího na žalované jakožto kupující. Žalovaní se ve smlouvě zavázali zaplatit žalobkyni kupní cenu ve výši 950 000 Kč, jež byla dle dodatku [číslo] k předmětné kupní smlouvě, který byl mezi smluvními stranami uzavřen rovněž dne 23. 9. 2020, splatná ve lhůtě 15 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy, tj. do 15. 10. 2020. Ve smlouvě byla pro případ, že žalovaní neuhradí kupní cenu ve stanovené lhůtě, sjednána smluvní pokuta ve výši 5 % z kupní ceny (47 500 Kč). V případě neuhrazení kupní ceny ve lhůtě splatnosti zároveň byla žalobkyně oprávněna od kupní smlouvy odstoupit, což také učinila dopisem z 22. 10. 2020, který se dostal do dispozice žalovaných nejpozději 30. 11. 2020. Dopisem z 23. 11. 2020 pak vyzvala žalované k zaplacení shora uvedené smluvní pokuty. K témuž byli posléze žalovaní písemně vyzváni ještě předžalobní výzvou zástupkyně žalobkyně z 29. 3. 2021.

23. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor o zaplacení smluvní pokuty sjednané v kupní smlouvě, která byla mezi účastníky uzavřena podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“).

24. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

25. Podle § 2048 věty prvé o. z. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

26. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z., z níž pro žalované plynul závazek uhradit žalobkyni v ujednané lhůtě kupní cenu ve výši 950 000 Kč. Splnění této smluvní povinnosti bylo utvrzeno smluvní pokutou ve výši 5 % z kupní ceny, kterou se žalovaní zavázali žalobkyni uhradit v případě, že jí nezaplatí v ujednané lhůtě kupní cenu předmětných nemovitostí. Z důkazů, které v řízení byly provedeny, nezjistil soud jakékoliv skutečnosti, které by podporovaly tvrzení žalovaných o tom, že tito uzavírali smlouvu pod nátlakem zmocněnce žalobkyně [jméno] [jméno] a že předmětná kupní smlouvy byla proto neplatná. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalovaní od uzavřené smlouvy následně odstoupili, naopak, z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že 2. žalovaná ještě v prosinci 2020, tedy několik měsíců poté, kdy podle ní mělo dojít k odstoupení od smlouvy ze strany žalovaných, komunikovala se žalobkyní a usilovala o prodloužení lhůty splatnosti kupní ceny, přičemž zároveň žalobkyni ubezpečovala o trvajícím zájmu žalovaných na zpětné koupi nemovitostí a o tom, že žalovaní budou schopni sehnat finanční prostředky na úhradu kupní ceny. Již jen toto jednání samo o sobě zcela popírá tvrzení o tom, že žalovaní od smlouvy odstoupili.

27. Jak již soud uvedl výše, nejsou mu známy okolnosti, za kterých bylo vůči 2. žalované vedeno exekuční řízení, v jehož rámci žalobkyně vydražila předmětné nemovitosti a stala se tak jejich výlučným vlastníkem. Byť žalovaní uváděli, že k dražbě nemovitostí vůbec nemělo dojít, neboť exekučně vymáhaný dluh byl zcela uhrazen, vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem nijak nezpochybňovali, o čemž ostatně svědčí i fakt, že se žalobkyní vedli jednání o zpětné koupi nemovitostí a dokonce s ní podepsali kupní smlouvu. I kdyby tomu tak nebylo, soud v tomto řízení neměl možnost jakkoliv revidovat výsledky exekučního řízení, pro rozhodnutí ve věci bylo podstatné pouze to, zda došlo k uzavření kupní smlouvy, zda byla mezi účastníky skutečně sjednána žalobkyní nárokovaná smluvní pokuta a zda žalovaní porušili svou povinnost, která byla touto smluvní pokutou utvrzena. Všechny tyto skutečnosti přitom byly v řízení prokázány, soud tedy shledal podanou žalobu jako zcela oprávněnou a této v plném rozsahu vyhověl, neboť žalovaní netvrdili, natož aby prokázali, že by nárokovanou smluvní pokutu žalobkyni, byť jen zčásti, uhradili. Soud tedy uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 47 500 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 24. 11. 2020 do zaplacení. Právo na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaní se dostali do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyli odpovědní. Výše přiznaného úroku z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Sluší se dodat, že podle § 1872 odst. 1 o. z. platí, že pokud je několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel přitom může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých nebo na kterémkoliv ze spoludlužníků. V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaní neuhradí žalobkyni přisouzenou částku dobrovolně, může se žalobkyně s úspěchem domáhat v rámci vykonávacího řízení jejího zaplacení buď vůči oběma žalovaným společně, nebo pouze vůči některému z nich, případně se může domáhat úhrady libovolné části přisouzené částky vůči kterémukoliv ze žalovaných s tím, že v rozsahu, ve kterém bude některý ze žalovaných plnit, zanikne též povinnost druhého ze žalovaných.

29. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), jí tak vůči neúspěšným žalovaným svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 900 Kč a z nákladů jejího právního zastoupení ve výši 34 195 Kč Náklady právního zastoupení tvořila v prvé řadě odměna zástupkyně žalobkyně v celkové výši 19 630 Kč za celkem šest úkonů právní služby učiněných podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, písemné vyjádření žalobkyně z 23. 11. 2021 a dále za účast zástupkyně žalobkyně u jednání soudu, která se ve věci konala 4. 11. 2021 a 7. 1. 2022, přičemž za účast u druhého jednání ve věci náleží zástupkyni žalobkyně odměna v rozsahu dvou úkonů právní služby, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny, přičemž výše odměny za každý z těchto úkonů právní služby činí podle § 7 bodu 5 AT 3 020 Kč s tím, že tato byla soudem stanovena v souladu s § 8 odst. 1 AT z tarifní hodnoty odpovídající peněžitému plnění, jež tvořilo předmět řízení, tedy z částky 47 500 Kč, a dále za jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění), za který náleží odměna v poloviční výši 1 510 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně jsou dále tvořeny sedmi paušálními náhradami hotových výdajů souvisejících se shora uvedenými úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem částkou ve výši 2 100 Kč, náhradou za promeškaný čas zástupkyně žalobkyně strávený ve dvou případech cestou z jejího sídla v [obec] k jednání soudu ve [obec] v trvání celkem 20 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT, tj. celkem částkou ve výši 2 000 Kč, dále cestovními náklady za dvě cesty k jednáním soudu ze sídla žalobkyně v [obec] do sídla soudu ve [obec], kdy první cestu absolvovala zástupkyně žalobkyně dne 4. 11. 2021 vozem tov. zn. Škoda Fabia Combi s průměrnou spotřebou benzinu 6,27 l [číslo] km, ujela celkem 360,8 km, přičemž bylo při výpočtu výše cestovních nákladů třeba vycházet ze sazby základní náhrady za použití silničního vozidla ve výši 4,40 Kč/km a průměrné ceny benzinu ve výši 33,80 Kč stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb. ve znění účinném v době absolvování cesty, což znamená, že celkem činily náklady spojené s touto cestou 2 352 Kč, druhou cestu dne 6. 1. 2022 pak zástupkyně žalobkyně absolvovala vozem tov. zn. Škoda Octavia s průměrnou spotřebou nafty 3,7 l /100 km, ujela opět 360,8 km, přičemž v tomto případě bylo třeba při výpočtu výše cestovních nákladů vycházet z vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb. v účinném znění, podle níž činí v roce 2022 sazba základní náhrady za používání vozidla 4,70 Kč/km a průměrná cena nafty 36,10 Kč, celkem tak činily cestovní náklady spojené s touto cestou 2 178 Kč. V neposlední řadě pak byly náklady zastoupení žalobkyně tvořeny 21% DPH ze shora uvedených položek ve výši 5 935 Kč (21 % z částky 28 260 Kč), kdy tato náhrada za DPH náleží zástupkyni žalobkyně podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

30. Soud tak uložil žalovaným povinnost nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení v celkové výši 36 095 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku ve věci.