9 C 243/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , IČO sídlem adresa žalovaného o zaplacení 18 697,30 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 18 697,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 10 211 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení 18 697,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaný jakožto chovatel včel jeho prostřednictvím požádal Státní zemědělský a intervenční fond (dále jen„ SZIF“) o poskytnutí dotace na opatření technická pomoc. Ve své žádosti se přitom zavázal neprodleně vrátit dotaci nebo její část v případě porušení dotačních podmínek, a to na výzvu žalobce, a zároveň nahradit žalobci škodu, která mu vznikne v souvislosti s pozdním vrácením dotace. Žalovaný si sice podporu nárokoval jako její konečný příjemce, ve smyslu příslušných ustanovení nařízení vlády č. 197/2005 Sb. byl však žadatelem o dotaci žalobce. Dotace byla poskytnuta na základě rozhodnutí SZIF ve výši 43 090,02 Kč, přičemž tato částka byla žalovanému vyplacena 16. 10. 2017. Následně se u žalovaného uskutečnila kontrola toho, zda užívá předmět dotace v souladu s podmínkami, za kterých byla poskytnuta. V rámci kontroly bylo zjištěno porušení dotačních podmínek a i přes námitky, které žalovaný vznesl proti závěrům provedené kontroly, SZIF uložil žalovanému jakožto příjemci dotace povinnost vrátit část poskytnuté dotace ve výši 18 697,30 Kč. Tato částka byla na účet SZIF uhrazena žalobcem dne 9. 1. 2020. Žalovaný se prostřednictvím žalobce proti rozhodnutí o povinnosti vrátit část dotace odvolal, jeho odvolání však bylo Ministerstvem zemědělství ČR zamítnuto. Byť jej k tomu žalobce písemně vyzýval, žalovaný mu doposud částku 18 697,30 Kč nezaplatil.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok ani zčásti neuznal. Argumentoval tím, že ačkoliv oficiální komunikace mezi ním a žalobcem probíhala vždy prostřednictvím datových schránek, žalobce mu dne 14. 8. 2019 zaslal informaci o tom, že může proti rozhodnutí SZIF o povinnosti vrátit část poskytnuté dotace podat odvolání, pouze prostým e-mailem. Ten si žalovaný přečetl až 19. 8. 2019 večer, tedy v poslední den lhůty, kterou mu žalobce poskytl k případnému vyjádření se ve věci. Žalovaný ještě týž den zaslal žalobci do datové schránky své odvolání proti rozhodnutí SZIF. Žalobce však toto odvolání osobně doručil SZIF teprve dne 21. 8. 2019, což vedlo k tomu, že odvolání bylo zamítnuto pro opožděnost. Žalobce na stejnopisu rozhodnutí nesprávně vyznačil datum doručení 6. 8. 2019, ačkoliv mu bylo rozhodnutí doručeno již dne 5. 8. 2019. Nádoby, na které mu byla poskytnuta dotace, žalovaný skutečně zakoupil, což v rámci prováděné kontroly prokázal, nicméně kontrolující osoby nebraly jím předložené podklady v potaz. Kontrola proběhla dle žalovaného v rozporu s právními předpisy, zástupce žalobce, který se kontroly rovněž účastnil, se vůči žalovanému choval zcela nevhodně, informace o závěrech kontroly v rozporu se zákonem uloženou povinností mlčenlivosti sdělil jiným osobám, a všeobecně se snažil působit proti žalovanému.

3. Z požadavku na poskytnutí dotace na opatření technická pomoc soud zjistil, že žalovaný jakožto chovatel včel požádal dne 14. 5. 2017 prostřednictvím žalobce o poskytnutí dotace na pořízení nových zařízení. V čestném prohlášení, které bylo obsaženo v čl. 8 žádosti o dotaci, uvedl, že se zavazuje dodržovat podmínky dotace, kterou požaduje, a rovněž že zařízení, na které dotaci požaduje, bude držet a provozovat nejméně po dobu 5 let. Současně se v čl. 9 žádosti zavázal k vrácení finančních prostředků jím neoprávněně získaných v rámci poskytnutí dotace prostřednictvím žalobce a k zaplacení vyměřených sankcí dle evropské legislativy a případného penále, a to do 15 kalendářních dnů ode dne doručení výzvy k jejich vrácení.

4. Z dopisu z 18. 10. 2017 soud zjistil, že na základě rozhodnutí SZIF č.j. SZIF/2017/059693 byla na podkladě shora uvedené žádosti poskytnuta dotace ve výši 43 090,02 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že žalobce dne 16. 10. 2017 zaslal žalovanému ve prospěch jeho bankovního účtu částku odpovídající poskytnuté dotaci ve výši 43 090,02 Kč.

6. Z protokolu o kontrole [číslo] soud zjistil, že u žalovaného proběhla dne 3. 8. 2018 za účasti zástupce SZIF, zástupce žalobce a žalovaného kontrola dodržování podmínek poskytnutí předmětné dotace. Závěrem kontroly bylo, že žalovaný nedrží samostatnou nádobu na čištění medu – nerez dvouplášť, a 29 ks sáčků na vosk, na které byla poskytnuta dotace v rámci opatření technická pomoc. Nádoba na míchání medu byla ke dni kontroly v záruční opravě u výrobce a její skutečné držení žalovaným tak nebylo možné ověřit. Bylo tedy zjištěno porušení podmínek pro poskytnutí dotace dle příslušných nařízení EP a Rady EU, respektive nařízení vlády č. 197/2005 Sb. v platném znění.

7. Z dopisu žalovaného ze dne 28. 8. 2018, jakož i z rozhodnutí SZIF ze dne 5. 9. 2018, č.j. SZIF/2018/053831, soud zjistil, že žalovaný podal proti kontrolním zjištěním obsaženým v protokolu o kontrole námitky, které byly SZIF zamítnuty.

8. Z oznámení SZIF z 5. 6. 2019, jakož i z rozhodnutí téhož orgánu z [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], soud zjistil, že SZIF zahájil správní řízení, jehož předmětem bylo vrácení části dotace poskytnuté žalobci na základě žádosti žalovaného. Toto správní řízení skončilo zmíněným rozhodnutím, kterým SZIF uložil žalobci jakožto příjemci dotace povinnost vrátit její část ve výši 18 697,30 Kč do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Rozhodnutí vycházelo ze závěrů kontroly provedené u žalovaného, přičemž SZIF v něm dospěl k závěru, že žalovaný porušil stanovené podmínky poskytnutí dotace. Dle žalobcem předložené doručenky datové zprávy bylo rozhodnutí dodáno do datové schránky žalobce 31. 7. 2019, dne 5. 8. 2019 se pak do datové schránky přihlásila pověřená osoba s právem přístupu ke zprávě.

9. Z e-mailové zprávy Ing. [jméno] [příjmení], pracovníka ekonomického oddělení žalobce, ze dne 14. 8. 2019, jakož i z dopisu datovaného dnem 13. 8. 2019, který tvořil přílohu uvedené e-mailové zprávy, bylo zjištěno, že Ing. [příjmení] jménem žalobce zaslal žalovanému do jeho e-mailové schránky rozhodnutí SZIF z 29. 7. 2019 a vyzval jej buď k vrácení části poskytnuté dotace ve výši 18 697,30 Kč ve lhůtě do 20. 9. 2019, nebo k zaslání výhrad, které má žalovaný vůči zmiňovanému rozhodnutí, nejpozději do 19. 8. 2019.

10. Z datové zprávy žalovaného z 19. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný vyjádřil nesouhlas se závěry uvedenými v rozhodnutí SZIF o povinnosti vrátit část poskytnuté dotace a vymezil důvody tohoto nesouhlasu. Dle žalobcem předložené doručenky datové zprávy bylo rozhodnutí dodáno do datové schránky žalobce 19. 8. 2019, dne 21. 8. 2019 se pak do datové schránky přihlásila pověřená osoba s právem přístupu ke zprávě.

11. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze [datum rozhodnutí], č.j. [číslo] [spisová značka], soud zjistil, že ministerstvo zamítlo jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí SZIF z [datum]. Žalobce odvolání podal osobně u SZIF 21. 8. 2019, tedy den po uplynutí patnáctidenní lhůty k podání odvolání, která marně uplynula 20. 8. 2019. Ministerstvo však současně dle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), posoudilo, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo vydání nového rozhodnutí. Dospělo k závěru, že tyto předpoklady dány nejsou. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí vyplývá, že ministerstvo považovalo odvoláním napadené rozhodnutí za odpovídající skutečnostem zjištěným v rámci provedené kontroly a že žalovaný jakožto konečný příjemce skutečnosti uvedené v protokolech o kontrole nijak nevyvrátil.

12. Z výpisu z bankovního účtu žalobce soud zjistil, že žalobce dne 9. 1. 2020 vrátil SZIF část poskytnuté dotace ve výši 18 697,30 Kč.

13. Z dopisu z 9. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobce písemně vyzval žalovaného k vrácení částky 18 697,30 Kč ve lhůtě do 20. 1. 2020 a upozornil jej na to, že v případě neuhrazení bude nucen přistoupit k soudnímu vymáhání dluhu.

14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.

15. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovanému jakožto konečnému příjemci – chovateli včel byla na základě jeho žádosti ze 14. 5. 2017 SZIF poskytnuta dotace na pořízení některých zařízení potřebných pro chov včel ve výši 43 090,02 Kč. Žalovaný byl s ohledem na příslušnou legislativu nucen žádost podat prostřednictvím žalobce jakožto zapsaného spolku sdružujícího chovatele včel. V žádosti se mimo jiné vůči žalobci zavázal, že bude dodržovat stanovené podmínky dotace a že pokud získá finanční prostředky formou dotace neoprávněně, pak tyto prostředky vrátí a zaplatí případné vyměřené sankce ve lhůtě 15 kalendářních dnů od doručení výzvy k jejich vrácení a zaplacení. Poté, co žalobce obdržel předmětnou dotaci, vyplatil jí dne 16. 10. 2017 ve prospěch bankovního účtu žalovaného. Dne 3. 8. 2018 se u žalovaného za účasti zástupce SZIF, zástupce žalobce a žalovaného konala kontrola dodržování podmínek poskytnutí dotace, během které bylo zjištěno, že žalovaný porušil podmínky pro poskytnutí dotace, neboť v době kontroly nedržel všechna zařízení, na jejichž pořízení mu byla dotace poskytnuta. Ačkoliv žalovaný se závěry kontroly nesouhlasil a proti jejím zjištěním podal námitky, došlo k zahájení příslušného správního řízení, v jehož rámci SZIF rozhodnutím ze dne 29. 7. 2019, č.j. SZIF/2019/049886, uložil žalobci povinnost vrátit část poskytnuté dotace ve výši 18 697,30 Kč, a to do 60 dnů ode dne doručení zmíněného rozhodnutím. Toto rozhodnutí bylo dodáno do datové schránky žalobce 31. 7. 2019. Pracovník žalobce [příjmení] [příjmení] jej zaslal e-mailem žalovanému dne 14. 8. 2019 spolu s výzvou, nechť žalovaný buď vrátí žalobci část poskytnuté dotace ve shora uvedené výši, nebo sdělí své výhrady vůči rozhodnutí SZIF, a to ve lhůtě do 19. 8. 2019. Žalovaný se s obsahem předmětné e-mailové zprávy seznámil teprve 19. 8. 2019, ještě týž den pak zaslal žalobci do datové schránky své výhrady vůči rozhodnutí SZIF. Žalobce tyto výhrady předal osobně SZIF dne [datum]. Výhrady byly posouzeny jako odvolání proti rozhodnutí SZIF, nicméně Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo] [spisová značka], odvolání jako opožděné zamítlo. Současně konstatovalo, že neshledalo podmínky pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí a že považuje odvoláním napadené rozhodnutí za odpovídající skutečnostem zjištěným v rámci provedené kontroly. Podle ministerstva žalovaný jakožto konečný příjemce dotace nijak nevyvrátil kontrolní závěry, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto o povinnosti vrátit část poskytnuté dotace. Dne 9. 1. 2020 žalobce ze svých prostředků vrátil SZIF částku 18 697,30 Kč, dopisem z téhož data pak žalovaného písemně vyzval k zaplacení předmětné částky.

16. Podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

17. Procesní obrana žalovaného v této věci měla dvě roviny. Žalovaný předně poukazoval na to, že žalobce ho v rozporu s dosavadní praxí informoval o vydání rozhodnutí, jímž byla žalobci uložena povinnost vrátit část poskytnuté dotace, nikoliv datovou zprávou, jejichž prostřednictvím spolu účastníci do té doby běžně komunikovali, ale pouze e-mailem. Následně pak podal odvolání proti rozhodnutí o vrácení části dotace až po uplynutí odvolací lhůty a žalovaného tím de facto připravil o možnost s úspěchem napadnout toto rozhodnutí. Dále žalovaný brojil, stejně jako ve správním řízení, v jehož rámci bylo rozhodnuto o povinnosti vrátit část dotace, proti závěrům učiněným v rámci kontroly provedené 3. 8. 2018, a vznášel své výhrady vůči chování osob, které se kontroly účastnily, ať už se jednalo o jejich chování v průběhu kontroly, možnou zaujatost vůči osobě žalovaného a rovněž o porušení povinnosti mlčenlivosti ohledně zjištění učiněných předmětnou kontrolou.

18. Soud předně konstatuje, že v rámci občanskoprávního sporu není oprávněn přezkoumávat, zda předmětná kontrola u žalovaného proběhla v souladu s příslušnou legislativou, respektive zda zjištění učiněná v průběhu této kontroly odpovídala skutečnosti a zda tedy rozhodnutí o vrácení části dotace bylo věcně správné. Ze shora citovaného § 135 odst. 2 o. s. ř. totiž vyplývá, že soud v rámci občanskoprávního řízení vychází z rozhodnutí, k jejichž vydání je příslušný jiný orgán, například v rámci správního řízení. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR jsou obecné soudy oprávněny mimo rámec správního soudnictví zkoumat správní akty jen z toho hlediska, zda se nejedná o akty nicotné (nulitní neboli paakty), které nevyvolávají právní účinky. Nicotnými akty jsou přitom zejména akty vydané věcně nepříslušným orgánem (srov. rozsudek ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1622/2000). Dále jsou nicotná taková rozhodnutí, která trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozpornými nebo právně či fakticky neuskutečnitelnými, anebo jinými vadami, pro které je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu (§ 77 správního řádu).

19. Za situace, kdy existuje pravomocné rozhodnutí vydané v rámci správního řízení, na jehož základě byla žalobci jakožto příjemci dotace ve smyslu nařízení vlády č. 197/2005 Sb. uložena povinnost vrátit část poskytnuté dotace, jejímž konečným příjemcem byl žalovaný, mohl soud při respektování shora popsaných východisek podrobit takové rozhodnutí přezkumu pouze z hlediska toho, zda toto rozhodnutí bylo vydáno věcně příslušným orgánem, respektive zda netrpí některou z formálních či obsahových vad, které by podle § 77 správního řádu zakládaly jeho nicotnost. Věcná správnost takového rozhodnutí by mohla být za určitých okolností přezkoumána soudem v rámci správního soudnictví, nikoliv však civilním soudem v rámci řízení o nároku, jímž se žalobce v této věci po žalovaném domáhal vrácení části poskytnuté dotace.

20. Soud naznačeným způsobem přezkoumal jak rozhodnutí SZIF z [datum], tak i na ně navazující rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze [datum], přičemž uzavřel, že žádné z těchto rozhodnutí netrpí vadami, které by způsobovaly jeho nicotnost. Ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. proto vycházel z toho, že žalobci skutečně vznikla povinnost vrátit část poskytnuté dotace SZIF, což žalobce také učinil.

21. Podle názoru soudu nemůže obstát ani ta část argumentace žalovaného, v níž poukazoval na určitou liknavost ze strany žalobce a tvrdil, že v jejím důsledku fakticky pozbyl možnosti s úspěchem se bránit opravnými prostředky proti rozhodnutí SZIF o vrácení části dotace. Soud by předně rád zdůraznil, že se mu jeví jako dosti nešťastné, pokud je systém přidělování dotací jednotlivým včelařům nastaven tak, že včelař, na jehož činnost dotace směřuje, nemůže o tuto dotaci žádat u příslušného orgánu sám, ale musí tak učinit prostřednictvím žalobce (§ 3 odst. 1 nařízení vlády č. 197/2005 Sb.). Ten sice organizačně zastřešuje činnost naprosté většiny včelařů působících na území ČR, z logiky věci má však mnohem větší zájem na poskytnutí konkrétní dotace sám včelař, který takto získané finanční prostředky přímo využije. Žalobce je tak sice žadatelem o poskytnutí dotace a rovněž subjektem, kterému je v prvé fázi dotace poskytnuta, sám má však velmi omezené možnost, jak zajistit, že ze strany konkrétních včelařů budou dodrženy podmínky pro poskytnutí dotace. Na druhé straně, pokud nastane situace, která je řešena v tomto řízení, že některý včelař nesouhlasí s průběhem a závěry kontroly dodržování dotačních podmínek, vzniká problém, neboť rozhodnutí SZIF vydaná na podkladě takto provedené kontroly nemůže ve správním řízení opravnými prostředky napadat sám včelař, ale musí tak učinit žalobce jakožto žadatel o dotaci a účastník předmětného správního řízení.

22. Z provedených důkazů i vyjádření žalovaného je zjevné, že mezi ním a pracovníky žalobce již delší dobu existuje problém v komunikaci. Je pravdou, že pokud v předcházejícím období komunikace mezi účastníky probíhala výlučně formou datové schránky, mohl žalovaný důvodně očekávat, že jej žalobce bude o vydání rozhodnutí o vrácení části dotace informovat právě touto cestou, a nikoliv pouze prostřednictvím e-mailové zprávy. Soud ponechává stranou, zda žalobce skutečně zaslal žalovanému dopis z 13. 8. 2019 i poštou, jak tvrdí, rozhodnutí SZIF bylo každopádně do datové schránky žalobce doručeno již 5. 8. 2019 a je proto třeba připustit, že žalobce mohl o jeho vydání žalovaného, zvláště s ohledem na běh lhůty k podání odvolání, informovat dříve. Zároveň je však nutné zdůraznit, že, jak již soud zmínil shora, podání odvolání proti rozhodnutí SZIF bylo výlučně v gesci žalobce, neboť žalovaný nebyl účastníkem předmětného správního řízení. Ačkoliv tedy žalovaný jakožto koncový příjemce dotace vznášel námitky proti průběhu kontroly (jejich oprávněností se ostatně SZIF zabýval) a následně i proti předmětnému rozhodnutí o vrácení dotace, bylo zcela na rozhodnutí žalobce, zda odvolání proti tomuto rozhodnutí podá či nikoliv. Za této situace tedy pro rozhodnutí o nároku žalobce v této věci není jakkoliv podstatné, zda žalobce informoval žalovaného o vydání rozhodnutí o vrácení části dotace s dostatečným předstihem před uplynutím lhůty k podání odvolání či nikoliv, neboť bylo v podstatě na dobré vůli žalobce, zda tak vůbec učiní, bez ohledu na to kdy.

23. Žalovanému však především opožděným podáním odvolání žádná újma na jeho právech rozhodně nevznikla. Ačkoliv Ministerstvo zemědělství odvolání žalobce proti rozhodnutí SZIF o vrácení části dotace zamítlo jako opožděné, odvoláním napadené rozhodnutí i tak přezkoumalo po věcné stránce, což vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, v němž ministerstvo dospělo k závěru, že napadené rozhodnutí SZIF je odpovídající skutečnostem zjištěným v rámci kontroly provedené u žalovaného a že žalovaný závěry této kontroly nijak nevyvrátil. Je tedy zjevné, že i kdyby předmětné odvolání bylo podáno včas, žalobce (a potažmo tedy i žalovaný jako koncový příjemce dotace) by jeho prostřednictvím nedocílil změny napadeného rozhodnutí a část dotace by i v takovém případě byl povinen vrátit.

24. Žalovaný jakožto konečný příjemce dotace, který porušil sjednané podmínky pro její poskytnutí, je tudíž povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18 697,30 Kč odpovídající vrácené části dotace, a to z titulu svého písemného závazku, který byl součástí jeho žádosti o poskytnutí dotace (čl. 9 žádosti). Alternativně by bylo možné nárok žalobce posoudit i podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), neboť žalovaný při čerpání dotace porušil povinnost stanovenou příslušnými právními předpisy, v důsledku čehož žalobci vznikla škoda tím, že musel ze svých prostředků vrátit část poskytnuté dotace. Tuto škodu je přitom žalovaný povinen dle citovaného ustanovení žalobci nahradit. Žalobci svědčí podle § 1970 o. z. rovněž právo na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Žalobce byl v řízení zcela procesně úspěšný a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mu tak vůči žalovanému svědčí právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů jeho právního zastoupení ve výši 9 211 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 3 720 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“) po 1 860 Kč podle § 7 bodu 5 AT, kdy výše odměny byla podle § 8 odst. 1 AT vypočtena z tarifní hodnoty odpovídající předmětu řízení (tj. z částky 18 697,30 Kč), dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestovní výdaje ve výši 2 292 Kč za cestu zástupce žalobce k jednání soudu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět při ujetých celkem 370 km osobním vozem tov. zn. AUDI Q7 s průměrnou spotřebou nafty dle TP 6,6 l /100 km, kdy sazba základní náhrady za použití vozidla ve výši 4,40 Kč/km a průměrná cena nafty 27,20 Kč byla stanovena dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020, dále náhrada za promeškaný čas zástupce žalobce cestou k jednání a zpět v trvání deseti půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT a náhrada za DPH ze shora uvedených položek ve výši 1 599 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení v celkové výši 10 211 Kč, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.