9 C 246/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci zástavní věřitelky: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje zástavní věřitelky zastoupená advokátem údaje o zástupci proti zástavnímu dlužníkovi: ; celé jméno zástavního dlužníka , datum narození bytem adresa zástavního dlužníka o soudní prodej zástavy <b>K uspokojení pohledávky zástavní věřitelky vůči [celé jméno původního účastníka], [datum narození], bytem [adresa původního účastníka a zástavního dlužníka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 982,71 Kč, s úrokem ve výši 2,89 % ročně z částky 257 508,63 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 259 887,63 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, vzniklé z titulu Smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 3. 2008 mezi zástavní věřitelkou jako věřitelem a [celé jméno původního účastníka], [datum narození], bytem [obec a číslo], jako dlužníkem se vůči zástavnímu dlužníkovi nařizuje soudní prodej zástavy, a to následujících nemovitostí:</b> <b>-) pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům,</b> <b>-) pozemku parc. [číslo]</b> <b>obou zapsaných v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] v [obec], [územní celek].</b> 1. Zástavní věřitelka se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 11. 2022 vůči [celé jméno původního účastníka], [datum narození], bytem [obec a číslo], domáhala nařízení soudního prodeje zástavy – nemovitých věcí uvedených ve výroku tohoto usnesení, a to za účelem uspokojení své pohledávky za [celé jméno původního účastníka] vzniklé z titulu Smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] která byla uzavřena mezi zástavní věřitelkou a [celé jméno původního účastníka] dne 20. 3. 2008. Na základě této smlouvy zástavní věřitelka poskytla [celé jméno původního účastníka] hypoteční úvěr ve výši 410 000 Kč s úrokem ve výši 5,46 % ročně. Úroková sazba byla sjednána jako pevná od data uzavření smlouvy do 28. 2. 2013 s tím, že její výše pro následující období bude zástavní věřitelkou stanovena a [celé jméno původního účastníka] oznámena způsobem souladným s obchodními podmínkami zástavní věřitelky. Úvěr byl [celé jméno původního účastníka] poskytnut za účelem koupě pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] obou zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] v [obec] (oba pozemky společně dále jen jako„ Zástava“). Dne 20. 3. 2008 byla mezi zástavní věřitelkou a [celé jméno původního účastníka] uzavřena rovněž Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti [číslo] N/1, na jejímž základě zástavní věřitelce vzniklo zástavní právo k Zástavě, jejíž koupě byla financována shora uvedeným úvěrem, a to k zajištění všech pohledávek zástavní věřitelky ze smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy. [celé jméno původního účastníka] opakovaně porušoval své povinnosti ze smlouvy o úvěru, zejména se opakovaně dostával do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, přičemž nápravu nezjednal ani k opakovaným výzvám zástavní věřitelky. Ta proto k datu 14. 4. 2021 prohlásila celý poskytnutý úvěr za jednorázově splatný. K datu zesplatnění činil celkový dluh z předmětné úvěrové smlouvy 261 398 Kč, přičemž byl nadále úročen jak řádným úrokem, tak i zákonným úrokem z prodlení. K datu 22. 11. 2021 činil dluh [celé jméno původního účastníka] na jistině 257 508,63 Kč, na poplatcích 2 379 Kč, na smluvním úroku 6 078,69 Kč (jedná se o kapitalizovaný smluvní úrok z částky 257 508,63 Kč za období od 14. 4. 2021 do 22. 11. 2021) a na úroku z prodlení 12 982,71 Kč (jedná se o úrok z prodlení z částky 259 887,63 Kč kapitalizovaný za období od 14. 4. 2021 do 22. 11. 2021). Dále [celé jméno původního účastníka] stíhá povinnost zaplatit zástavní věřitelce běžící smluvní úrok ve výši 2,89 % ročně z částky 257 508,63 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 259 887,63 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že [celé jméno původního účastníka] doposud neuhradil zástavní věřitelce její pohledávku vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy, která je zajištěna zástavním právem váznoucím na Zástavě, navrhla zástavní věřitelka, aby soud nařídil soudní prodej Zástavy, a to k uspokojení její pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy 2. Jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, žaloba byla podána vůči [celé jméno původního účastníka]. Soud však z jím pořízeného výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že aktuálním výlučným vlastníkem Zástavy je zástavní dlužník ([celé jméno zástavního dlužníka]), a to na základě darovací smlouvy NZ [číslo] ze dne 27. 7. 2021 s právními účinky vkladu vlastnického práva k datu 25. 11. 2021. Z uvedeného výpisu bylo dále zjištěno, že na Zástavě vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 410 000 Kč s příslušenstvím a k zajištění veškerých budoucích pohledávek zástavní věřitelky za [celé jméno původního účastníka] až do celkové výše 410 000 Kč, které jí mohou vzniknout od uzavření zástavní smlouvy do 30. 4. 2038. Uvedené zástavní právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno na podkladě Smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. [číslo] N/1 ze dne 20. 3. 2008, a to s právními účinky vkladu práva ke dni 20. 3. 2008.

3. S ohledem na to, že [celé jméno původního účastníka] označený v žalobě jako zástavní dlužník není aktuálním vlastníkem Zástavy, jednal soud od chvíle, kdy tuto skutečnost zjistil, se zástavním dlužníkem, a to v souladu se závěry, které vyslovil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4914/2016. Podle nichž totiž platí, že i když je zástavní věřitel povinen označit v návrhu na zahájení řízení o soudním prodeji zástavy zástavního dlužníka, soud s takto označenou osobou jedná jako s účastníkem řízení jen do té doby, dokud nevyjde za řízení najevo, že vlastnictví k prodeji navržené zástavy svědčí někomu jinému. Zjistí-li soud, že vlastníkem zástavy je ve skutečnosti někdo jiný, než kdo byl v návrhu na zahájení řízení označen jako zástavní dlužník, není to důvodem k zamítnutí návrhu nebo, došlo-li ke změně ve vlastnictví zástavy teprve po zahájení řízení, k procesnímu nástupnictví ve smyslu § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud začne jednat jako s účastníkem řízení s tou (jinou) osobou, o níž bylo prokázáno nebo jinak doloženo, že je vlastníkem zástavy. O tom, zda se někdo jiný stal účastníkem řízení o soudním prodeji zástavy jako zástavní dlužník, nebo že jím přestal být, soud nevydává zvláštní rozhodnutí; jeho závěr o osobě zástavního dlužníka jako účastníka řízení o soudním prodeji zástavy se projeví v tom, že soud s určitou osobou jedná jako s účastníkem řízení (zástavním dlužníkem) nebo že s ní přestane jednat, jakmile vyjde najevo, že bylo prokázáno nebo jinak doloženo vlastnictví k zástavě u jiné osoby.

4. Právě ze shora popsaných důvodů soud přestal jednat s [celé jméno původního účastníka] jakožto účastníkem řízení a nadále jednal se zástavním dlužníkem jakožto aktuálním vlastníkem Zástavy, kterému zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, žalobu a rovněž výzvu k vyjádření se k žalobě a k tomu, aby žalovaný ve lhůtě 10 dnů od doručení sdělil soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, pouze na základě účastníky předložených důkazů. Zmíněná výzva obsahovala též doložku o tom, že pokud se zástavní dlužník ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s navrženým postupem souhlasí. Zástavní dlužník ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nereagoval, soud tedy vycházel z toho, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Zástavní věřitelka svůj souhlas s tímto postupem soudu sdělila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních v účinném znění (dále jen„ z. ř. s .“) a věc rozhodl na základě zástavní věřitelkou předložených listinných důkazů bez nařízeného jednání, neboť byly pro takový postup splněny zákonné podmínky uvedené v § 356 z. ř. s .

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi zástavní věřitelkou a [celé jméno původního účastníka] 20. 3. 2008 podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), soud zjistil, že zástavní věřitelka se zavázala poskytnout [celé jméno původního účastníka] hypoteční úvěr ve výši 410 000 Kč za účelem koupě Zástavy. Sjednaná úroková sazba činila 5,46 % ročně, přičemž měla být pevná od podpisu smlouvy do 28. 2. 2013. Výše úrokové sazby pro následující období pak měla být stanovena zástavní věřitelkou a oznámena [celé jméno původního účastníka] způsobem uvedeným v obchodních podmínkách zástavní věřitelky. [celé jméno původního účastníka] se zavázal poskytnuté prostředky splácet v pravidelných anuitních měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 528 Kč a které byly splatné vždy k poslednímu kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce počínaje měsíci následujícím po měsíci, v němž bude úvěr čerpán.

6. Ze zmíněné úvěrové smlouvy a současně i ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti [číslo] N/1 uzavřené dne 20. 3. 2008 mezi zástavní věřitelkou, [celé jméno původního účastníka] a [jméno] [příjmení], RČ [číslo], (tehdejší vlastnice [příjmení]) soud zjistil, že k zajištění pohledávky zástavní věřitelky vůči [celé jméno původního účastníka] na splacení jistiny úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy [číslo] souvisejícího příslušenství, pohledávky zástavní věřitelky vůči [celé jméno původního účastníka] vyplývající z odstoupení zástavní věřitelky od úvěrové smlouvy [číslo] jakož i veškerých budoucích pohledávek zástavní věřitelky z předmětné úvěrové smlouvy a rovněž z uvedené zástavní smlouvy bylo zřízeno zástavní právo k Zástavě ve prospěch zástavní věřitelky.

7. Z dopisu z 13. 3. 2021 soud zjistil, že zástavní věřitelka písemně vyzývala [celé jméno původního účastníka] k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 6 762 Kč ve lhůtě do 14. 4. 2021 s upozorněním na možnost následného zesplatnění úvěru.

8. Z dopisu ze 14. 4. 2021 soud zjistil, že zástavní věřitelka s ohledem na nezaplacení dluhu přistoupila k zesplatnění úvěru k datu 14. 4. 2021 a upozornila [celé jméno původního účastníka], že počínaje 15. 4. 2021 bude její pohledávka úročena souběžně sazbou řádného úroku i úroku z prodlení. Dluh [celé jméno původního účastníka] k uvedenému datu činil 261 398 Kč.

9. Z předžalobní výzvy z 21. 9. 2022 soud zjistil, že zástavní věřitelka prostřednictvím svého zástupce vyzvala [celé jméno původního účastníka] k zaplacení dlužné částky v celkové výši 302 925,65 Kč s příslušenstvím ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že pokud dluh nebude uhrazen, bude přistoupeno k realizaci zástavního práva k Zástavě prostřednictvím podání žaloby k soudu.

10. Na podkladě zástavní věřitelkou předložených listinných důkazů a soudem opatřeného výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Zástavní věřitelka uzavřela dne 20. 3. 2008 s [celé jméno původního účastníka] smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 410 000 Kč, které se [celé jméno původního účastníka] zavázal vrátit spolu s dohodnutým úrokem. Jeho výše činila v období od uzavření smlouvy do 28. 2. 2013 5,46 % ročně a bylo sjednáno, že v následujícím období vždy zástavní věřitelka oznámí [celé jméno původního účastníka] novou výši úrokové sazby způsobem stanoveným v jejích obchodních podmínkách. Úvěr měl být splacen v pravidelných anuitních měsíčních splátkách po 2 528 Kč měsíčně, které byly splatné vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu dojde k čerpání úvěru. Pohledávka zástavní věřitelky na vrácení úvěru byla zajištěna zástavním právem, které bylo zřízeno na Zástavě smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitosti z 20. 3. 2008 [celé jméno původního účastníka] nesplácel řádně a včas sjednané splátky úvěru, proto zástavní věřitelka přistoupila k jeho zesplatnění, a to dopisem ze 14. 4. 2021. K datu zesplatnění úvěru činil dluh [celé jméno původního účastníka] z předmětné úvěrové smlouvy 261 398 Kč [celé jméno původního účastníka] byl následně vyzván k jeho úhradě ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 21. 9. 2022. Na základě darovací smlouvy uzavřené dne 27. 7. 2021 převedl [celé jméno původního účastníka] vlastnické právo k Zástavě na zástavního dlužníka, který je aktuálně výlučným vlastníkem Zástavy. Na té i nadále vázne zástavní právo smluvní zřízené shora uvedenou smlouvou uzavřenou 20. 3. 2008 ve prospěch zástavní věřitelky.

11. Vzhledem k tomu, že jak předmětná úvěrová smlouva, tak i zástavní smlouva byly mezi účastníky uzavřeny ještě před rekodifikací soukromého práva, tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), respektive obch. zák., bylo třeba nejprve posoudit, jaká právní úprava na daný spor dopadá. Podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se ustanoveními o. z. i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Předmětná zástavní smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti obč. zák. Zástavní věřitelka netvrdila, kdy se [celé jméno původního účastníka] dostal poprvé do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, nicméně s ohledem na to, že k zesplatnění úvěru bylo přistoupeno až dne 14. 4. 2021, lze důvodně předpokládat, že pan [celé jméno původního účastníka] přestal své povinnosti z úvěrové smlouvy plnit až za účinnosti o. z. (tj. někdy po 1. 1. 2014). Proto soud ve věci aplikoval právní úpravu obsaženou právě v o. z., neboť k realizaci zástavního práva mohla zástavní věřitelka přistoupit právě až za účinnosti zmiňované právní úpravy. Pokud jde o samotné řízení o soudním prodeji zástavy, to bylo zahájeno návrhem podaným až po 1. 1. 2014, v řízení je tedy nutné postupovat dle procesní úpravy obsažené v z. ř. s .

12. Podle § 1309 odst. 1 o. z. platí, že při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

13. Podle § 1359 odst. 1 věty prvé o. z. platí, že jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona.

14. Podle § 358 odst. 1 věty prvé z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

15. Podle § 358 odst. 3 z. ř. s. podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.

16. Zástavní věřitelka v řízení doložila, že jí vůči [celé jméno původního účastníka] vznikla pohledávka z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 3. 2008, že tato pohledávka je zajištěna zástavním právem váznoucím na Zástavě, jejíž soudní prodej zástavní věřitelka navrhuje (§ 1309 odst. 1 o. z.), a že v důsledku zesplatnění úvěru se zástavním právem zajištěná pohledávka stala splatnou (§ 1359 odst. 1 věta prvá o. z.). Současně bylo prokázáno vlastnické právo zástavního dlužníka k Zástavě. Lze tedy konstatovat, že byly splněny veškeré předpoklady vyžadované dle § 358 odst. 1 z. ř. s. k tomu, aby mohl být nařízen soudní prodej předmětné zástavy. Proto soud podané žalobě vyhověl a nařídil soudní prodej Zástavy, tj. nemovitostí uvedených ve výroku tohoto usnesení.

17. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. První fázi představuje řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jejímž prostřednictvím se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto (toto usnesení). Pokud soud nařídí prodej zástavy a zástavní věřitel následně podá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, přechází proces soudního prodeje zástavy do své druhé fáze, kterou je řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (§ 358 odst. 3 z. ř. s.).

18. V rámci první fáze, tj. řízení o soudním prodeji zástavy, soud ve smyslu již shora citovaného § 358 odst. 1 z. ř. s. zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné skutečnosti nejsou v tomto řízení významné. Uvedené skutečnosti se v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují, pro nařízení prodeje zástavy je dostačující, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. To neznamená, že by zástavní dlužník v rámci soudního prodeje zástavy neměl žádnou možnost bránit se tvrzením zástavního věřitele a tato případně vyvrátit, respektive uplatnit jiné skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku zástavního věřitele. K tomu však nemůže důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale teprve ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (samozřejmě za předpokladu, že zástavní věřitel příslušným návrhem takové řízení zahájí). V této druhé fázi má zástavní dlužník k dispozici veškeré námitky proti nároku zástavního věřitele a může se bránit zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, případně vylučovací žalobou ve smyslu § 267 o. s. ř.

19. Usnesení o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci (§ 358 odst. 1 věta druhá z. ř. s.) Je věcí zástavní věřitelky, zda ve smyslu § 358 odst. 3 z. ř. s. podá k soudu další návrh, a to návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. V rámci řízení o výkon rozhodnutí by pak měl zástavní dlužník k dispozici veškeré námitky, které nemohl uplatňovat v řízení o soudním prodeji zástavy.

20. O nákladech řízení soud v této fázi řízení nerozhodoval, neboť dle konstantní judikatury Ústavního soudu má být o náhradě nákladů řízení o soudním prodeji zástavy rozhodováno až v rámci případného vykonávacího řízení, tedy až poté, co bude postaveno najisto, zda zástavní věřitelce skutečně svědčí právo domáhat se uspokojení své pohledávky prostřednictvím soudního prodeje zástavy. Zástavní dlužník totiž v rámci řízení o soudním prodeji zástavy nemá v podstatě žádnou možnost obrany a v této fázi řízení, byť by bylo žalobě vyhověno a soudní prodej zástavy byl nařízen, nelze uvažovat o tom, že zástavní věřitelka byla v řízení plně úspěšná a neúspěšný zástavní dlužník má povinnost k náhradě nákladů. Řízení o soudním prodeji zástavy totiž není řízením zcela samostatným, nýbrž tvoří jeden celek s navazujícím vykonávacím řízením, přičemž teprve v jeho rámci se soud může zabývat námitkami zástavního dlužníka vůči zajištěné pohledávce, takže teprve po skončení vykonávacího řízení lze rozhodnout podle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci o celkových nákladech řízení včetně nákladů řízení o soudním prodeji zástavy (srov. závěry obsažené v nálezu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06, či v nálezu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 28/14). Z uvedených důvodů tedy součástí tohoto usnesení není nákladový výrok.