9 C 26/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 217 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 217 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 9. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 10 124 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 13. 10. 2021 domáhala vůči žalovanému zaplacení 7 217 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 10. 2018 do zaplacení, a to z titulu nesplněných závazků žalovaného ze smlouvy o zajištění poskytování služeb, která byla mezi účastníky uzavřena 1. 11. 2016. Tvrdila, že se na základě uvedené smlouvy zavázala žalovanému zajistit mimo jiné poskytování veřejně dostupných telekomunikačních (elektronických) služeb, zatímco žalovaný se zavázal hradit jí za to sjednanou cenu. Součástí uvedené smlouvy bylo i sjednání pojištění žalovaného, a tedy krom jiného i závazek žalovaného hradit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaný své platební povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, neboť neuhradil žalobkyni vyúčtování za služby, které spotřeboval. Žalovaná částka sestávala z dlužného pojistného ve výši 1 497 Kč, které bylo tvořeno třemi dlužnými splátkami pojistného po 499 Kč, jež žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturami splatnými 29. 7. 2018, 29. 8. 2018 a 29. 9. 2018, dále neuhrazenou cenou za žalobkyní zprostředkované služby elektronických komunikací za období od 1. 5. 2018 do 29. 9. 2018, jejíž výše činila celkem 5 470 Kč, a dále poplatkem za odeslání upomínky žalovanému ve výši 250 Kč, který si žalobkyně nárokovala s odkazem na čl. VII svých obchodních podmínek. Žalobkyně zároveň požadovala úhradu zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky za dobu od 8. 10. 2018 (tj. od uplynutí 14 dnů ode dne, kdy žalobkyně odeslala žalovanému upomínku k úhradě jeho dluhu) do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 9. 6. 2022. Žalovaný, ač byl soudem k tomuto jednání řádně a s dostatečným předstihem předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Zástupkyně žalobkyně, která se k jednání dostavila, na podané žalobě v plném rozsahu setrvala a uvedla, že žalovaný na svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhradil.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 1. 11. 2016 smlouvu o zajištění poskytování služeb [číslo] na jejímž základě se zavázala zprostředkovat pro žalovaného v souladu s jejími smluvními závazky poskytování veřejně dostupných telekomunikačních (elektronických) služeb, a to od společnosti [právnická osoba] Ve smlouvě bylo dále sjednáno i zprostředkování pojištění, jehož předmětem bylo pojistné nebezpečí nezaměstnanosti, dlouhodobé pracovní neschopnosti (invalidity způsobené úrazem) a smrti v důsledku úrazu. Pojistitelem byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], člen skupiny [anonymizováno], jednající prostřednictvím [anonymizováno] [role v řízení] [příjmení], org. složky, [IČO], Pojištění bylo sjednáno s účinností od 1. 11. 2016 v kategorii [jméno]. V souvislosti s uzavřením shora uvedených smluv se žalovaný zavázal jednak hradit žalobkyni celkový měsíční paušál za zajištění poskytování veřejně dostupných telekomunikačních služeb k celkem čtyřem mobilním telefonním číslům ([číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]) ve výši 255 Kč, jednak pojistné za sjednané pojištění v kategorii [jméno] ve výši 499 Kč měsíčně, tj. celkem 754 Kč měsíčně. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle jejich čl. VII. odst. 2 byla žalobkyně v případě prodlení žalovaného s úhradou platby za služby nebo její části oprávněna navýšit platbu o 250 Kč za odeslání upomínky doporučenou poštou a žalovaný byl povinen tento poplatek zaplatit. Fakturou vystavenou 15. 6. 2018 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za zprostředkované služby a pojistné za období od 1. 5. 2018 do 31. 5. 2018 ve výši 2 177 Kč, která byla dle faktury splatná k 29. 6. 2018. Fakturou vystavenou 15. 7. 2018 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za zprostředkované služby a pojistné za období od 1. 6. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 2 758 Kč, která byla dle faktury splatná k 29. 7. 2018. Fakturou vystavenou 15. 8. 2018 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za zprostředkované služby a pojistné za období od 1. 7. 2018 do 31. 7. 2018 ve výši 1 903 Kč, která byla dle faktury splatná k 29. 8. 2018. Fakturou vystavenou 15. 9. 2018 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za zprostředkované služby a pojistné za období od 1. 8. 2018 do 31. 8. 2018 ve výši 2 161 Kč, která byla dle faktury splatná k 29. 9. 2018. Dopisem z 24. 9. 2018 žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku závažného prodlení s úhradou plateb z jeho strany odstupuje od shora uvedené smlouvy k datu 31. 8. 2018 a ukončuje poskytování všech ve smlouvě specifikovaných služeb. Zároveň vyzvala žalovaného, aby ve lhůtě pěti pracovních dnů od doručení dopisu uhradil dluh vzniklý ze smlouvy v celkové výši 7 217 Kč, v němž byl zahrnut i poplatek ve výši 250 Kč za odeslání zmíněného dopisu. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě uvedeného dluhu ještě předžalobní výzvou zástupkyně žalobkyně z 16. 10. 2019, v níž byl poučen i o tom, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, žalobkyně přistoupí k jeho soudnímu vymáhání.

5. Po právní stránce lze smlouvu o zajištění poskytování služeb považovat za smlouvu nepojmenovanou, uzavřenou mezi účastníky ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), neboť se nejedná o žádný smluvní typ, který by byl v o. z. výslovně upraven.

6. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda má vůbec pravomoc ve věci rozhodovat. Předmětem shora uvedené smlouvy byl totiž mimo jiné závazek žalobkyně zprostředkovat pro žalovaného zajištění poskytování služeb elektronických komunikací. Podle § 129 odst. 1 věty prvé zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), přitom platí, že spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (ve smyslu § 7 zákona o elektronických komunikacích) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě, rozhoduje Český telekomunikační úřad (dále jen„ ČTÚ“). Bylo tedy otázkou, zda by měl posuzovaný spor rozhodovat civilní soud, nebo ČTÚ. Při řešení této otázky soud vycházel z usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 13. 1. 2011, č.j. Konf 72/2010-10. Z něho vyplývá, že aby byla dána pravomoc ČTÚ rozhodovat v posuzovaném případě, musely by být kumulativně splněny dvě podmínky: muselo by se jednat o spor mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem, resp. uživatelem na straně druhé (osobnostní vymezení sporu), a spor by se musel týkat povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě (věcně vymezení). V řešené věci však žalobkyně není osobou vykonávající komunikační činnost ve smyslu § 7 zákona o elektronických komunikacích, neboť žalovanému služby elektronických komunikací sama aktivně neposkytovala, ale pouze mu zprostředkovávala služby společnosti [právnická osoba] Nebyla tedy splněna shora uvedená podmínka tzv. osobnostního vymezení sporu, pročež je třeba vycházet z toho, že pravomoc k rozhodnutí ve věci mají v plném rozsahu civilní soudy, a nikoliv ČTÚ.

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svůj závazek ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 11. 2016 splnila a zprostředkovala žalovanému nejen poskytování služeb elektronických komunikací k celkem čtyřem telefonním číslům, ale rovněž i pojištění, bylo na žalovaném, aby dostál svému smluvnímu závazku a za tyto služby žalobkyni uhradil dohodnutou cenu, která mu byla žalobkyní řádně vyfakturována. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že tomuto závazku dostál, tedy že žalobkyni uhradil všechny vyfakturované částky. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyni skutečně dluží pojistné v celkové výši 1 497 Kč a cenu za zprostředkování služeb elektronických komunikací ve výši 5 470 Kč. S ohledem na tuto skutečnost pak lze považovat nárok na úhradu těchto částek za oprávněný, stejně jako požadavek na zaplacení poplatku ve výši 250 Kč za písemnou upomínku zaslanou žalovanému (a to s odkazem na čl. VII. odst. 2 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně). Podané žaloby tudíž v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 7 217 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 9 724 Kč Náklady zastoupení žalobkyně jsou v prvé řádě tvořeny mimosmluvní odměnou za tři úkony právní služby učiněné zástupkyní žalobkyně ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast zástupkyně žalobkyně u jednání soudu dne 9. 6. 2022, kdy za každý z těchto úkonů náleží zástupkyni žalobkyně mimosmluvní odměna ve výši 1 500 Kč podle § 7 bodu 4 AT, a mimosmluvní odměnou za jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši, tj. ve výši 750 Kč. Dále náklady zastoupení tvoří čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT (celkem 1 200 Kč), náhrada cestovních výdajů za cestu zástupkyně žalobkyně k jednání soudu dne 9. 6. 2022 ve výši 986 Kč (k cestě bylo využito vozidlo tov. zn. Toyota Yaris s průměrnou spotřebou benzinu 5,5 l /100 km, a to na trase [obec] [obec] a zpět, kdy bylo najeto celkem 138 km, přičemž soud vycházel z toho, že sazba základní náhrady za použití silničního vozidla činí 4,70 Kč/km a průměrná cena benzinu 44,50 Kč, a to ve podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb. ve znění novel), náhrada za promeškaný čas zástupkyně žalobkyně cestou ke zmíněnému jednání ve výši 600 Kč (celkem 6 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT) a náhrada za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. celkem z částky 8 036 Kč) ve výši 1 687,56 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 10 124 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.