9 C 27/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 18 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>a) 7 360 Kč</b> <b>- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 853,65 Kč,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 360 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 360 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 7 360 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,</b> <b>a s ročním úrokem z prodlení z částky 7 360 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,</b> <b>b) 3 000 Kč</b> <b>- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 796,94 Kč,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,</b> <b>a s ročním úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších</b> <b>-) 5 990 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 601,92 Kč a s běžícím úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, a</b> <b>-) 1 650 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 174,34 Kč a s běžícím úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku,</b> <b>zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 392 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 13 350 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vyplývajícího ze smlouvy o půjčce, kterou měl žalovaný uzavřít dne 19. 10. 2006 s [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Dle této smlouvy měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč, obojí v pravidelných týdenních splátkách. Dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek a celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy nakonec uhradil pouze 2 640 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku na vrácení předmětné půjčky a zaplacení souhrnného poplatku s účinností k 5. 1. 2021 na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení zbývající dlužné jistiny půjčky ve výši 8 348,97 Kč a nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 5 001,03 Kč. Dále si nárokovala též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14 455,57 Kč, který odpovídal zákonné roční sazbě z částky 13 350 Kč za dobu od 27. 7. 2007 (den marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 18. 12. 2020, a rovněž běžící zákonný úrok z prodlení z částky 13 350 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně prostřednictvím podané žaloby domáhala zaplacení 4 650 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vyplývajícího ze smlouvy o půjčce, kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně dne 1. 2. 2005. Dle této smlouvy měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit souhrnný poplatek ve výši 1 650 Kč, obojí v pravidelných týdenních splátkách. Dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek a celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku na vrácení předmětné půjčky a zaplacení souhrnného poplatku s účinností k 5. 1. 2021 na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení zbývající dlužné jistiny půjčky ve výši 3 000 Kč a nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 1 650 Kč. Dále si nárokovala též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 971,28 Kč, který odpovídal zákonné roční sazbě z částky 4 650 Kč za dobu od 22. 5. 2005 (den marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 18. 12. 2020, a rovněž běžící zákonný úrok z prodlení z částky 4 650 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu místa jeho trvalého pobytu, přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 19. 10. 2006 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč, obojí v 39 týdenních splátkách po 410 Kč, kdy první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy.

6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 1. 2. 2005 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí souhrnný poplatek ve výši 1 650 Kč, obojí v 31 týdenních splátkách po 150 Kč, kdy první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 18. 12. 2020, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek a dopisu právního předchůdce žalobkyně z 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil své pohledávky za žalovaným vzniklé z titulu shora uvedených smluv o půjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován prostřednictvím shora uvedeného dopisu.

8. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 11. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z obou předmětných smluv v celkové výši 39 632,61 Kč ve lhůtě do 26. 11. 2021 a upozornila jej, že pokud dluh v této lhůtě nebude uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána dne 12. 11. 2021.

9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 10. 2006 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 5 990 Kč Celkem tedy měl dle smlouvy uhradit 15 990 Kč, a to v 39 týdenních splátkách, jejichž výše činila 410 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Již dříve byla dne 1. 2. 2005 mezi týmiž smluvními stranami uzavřena jiná smlouva o půjčce, na jejímž podkladě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 650 Kč, celkem tedy zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně 4 650 Kč, a to v 31 pravidelných týdenních splátkách po 150 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil smlouvou z 18. 12. 2020 své pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv o půjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z 6. 1. 2020. Žalobkyně sama následně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu z obou smluv.

10. S ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), posoudil soud věc po právní stránce jako spor ze smluv o půjčce uzavřených dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť posuzované smlouvy byly uzavřeny ještě za účinnosti citovaného předpisu.

11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

13. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 cit. ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

14. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou žádné z předmětných smluv o půjčce, svou aktivní legitimaci k vedení sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. stala věřitelkou obou žalobou uplatněných pohledávek včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl ve dvou případech na základě uzavřených smluv o půjčce závazkový právní vztah ve smyslu § 657 obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z obou těchto smluv splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tak v obou případech dle smluv a rovněž dle citovaného § 657 obč. zák. nepochybně vznikla povinnost vrátit v ujednaném termínu poskytnuté peněžní prostředky, tedy částky 10 000 Kč (smlouva z 19. 10. 2006), respektive 3 000 Kč (smlouva z 1. 2. 2005). Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo třeba vyhodnotit, jestli byl povinen rovněž k úhradě sjednaných souhrnných poplatků ve výši 5 990 Kč, respektive 1 650 Kč.

16. Při půjčce, jejímž předmětem je peněžité plnění, bylo podle § 658 odst. 1 obč. zák. možné si dohodnout úroky. V posuzovaných smlouvách plnily funkci úroku právě sjednané poplatky za poskytnutí půjček. Soud jejich výši hodnotil zejména ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků, ale rovněž s ohledem na okolnosti, za kterých byly předmětné smlouvy uzavřeny. Dospěl přitom k závěru, že sjednaná výše poplatků za poskytnutí půjček je v obou případech zcela nepřiměřená a odporuje dobrým mravům, a to z níže uvedených důvodů:

17. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí půjčky není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje. Současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků u peněžité půjčky je pouze takové jednání věřitele, který se„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, kdy dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

18. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v říjnu 2006, tj. v době uzavření smlouvy uvedené v prvním odstavci tohoto odůvodnění, 13,64 % ročně, a v únoru 2005, kdy byla uzavřena druhá z posuzovaných smluv, 14,63 % ročně. V posuzované věci byla půjčka dle smlouvy z 19. 10. 2006 splatná ve lhůtě 39 týdnů, přičemž absolutní výše sjednaného souhrnného poplatku činila 5 990 Kč. To odpovídá roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 79,87 % ročně. Pokud jde o smlouvu z 1. 2. 2005, zde byla splatnost stanovena na 31 týdnů při sjednaném poplatku ve výši 1 650 Kč, který odpovídal dokonce sazbě ve výši 92,26 % ročně. Lze tedy konstatovat, že sjednaný poplatek za poskytnutí půjčky převyšoval úrokovou sazbu obvyklou v době uzavření obou smluv o půjčce více než pětkrát, tedy velmi výrazně.

19. Soud nepominul, že v daném případě získal žalovaný peněžní prostředky v hotovosti hned při podpisu smlouvy, a to v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. To pro něj nepochybně znamenalo mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o půjčku žádal u některé banky, kde by musel absolvovat jistě nepoměrně přísnější proces ověřování jeho schopnosti půjčku splatit, který by mohl vést i k tomu, že by mu banka půjčku vůbec neposkytla. S tím souvisí i zvýšená rizikovost celého obchodu pro právního předchůdce žalobkyně. Právě z těchto důvodů by byl soud ochoten akceptovat, aby byl ve smlouvě ujednán vyšší úrok, než který by odpovídal obvyklé úrokové sazbě. Tak vysoký úrok (resp. poplatek), jaký obsahují obě posuzované smlouvy, však již nelze odůvodnit ani výše uvedenými hledisky, a ujednání, která založila nárok právního předchůdce žalobkyně na jeho zaplacení, jsou tak zcela zjevně rozporná s dobrými mravy. Na tom nic nemění ani skutečnost, že celková žalovaným splatná částka byla v obou případech zřetelným způsobem uvedena na první straně předtištěného formuláře smlouvy, který žalovaný podepsal. Je totiž zřejmé, že autonomie vůle žalovaného byla při vyjednávání o výši souhrnného poplatku velmi omezená, neboť se jedná o smlouvy uzavírané tzv. adhezním způsobem, jejichž základní podmínky určil právní předchůdce žalobkyně jednostranně, aniž by měl žalovaný možnost je jakkoliv ovlivnit. Možnost volby žalovaného se tak omezila v podstatě pouze na rozhodnutí, zda smlouvy za předem stanovených podmínek uzavře či nikoliv. Je iluzorní představit si, že by byla žalovanému dána jakákoliv možnost vyjednávání o výši souhrnného poplatku. Ze všech popsaných důvodů soud posoudil ujednání o souhrnném poplatku v obou předmětných smlouvách jako absolutně neplatná ve smyslu § 39 obč. zák. pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy.

20. S ohledem na shora uvedené byl žalovaný z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne 19. 10. 2006 povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně a následně i žalobkyni toliko jistinu ve výši 10 000 Kč. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil pouze 2 640 Kč. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že uhradil více, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Ten proto vyšel z toho, že celkem uhradil v souvislosti s předmětnou smlouvou skutečně pouze 2 640 Kč, a započetl tyto úhrady oproti celkové dlužné částce 10 000 Kč. Po tomto započtení uzavřel, že žalovanému zbývá k úhradě ještě 7 360 Kč. Proto žalovaného zavázal k úhradě této částky a současně mu uložil povinnost zaplatit kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 853,65 Kč (úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 7 360 Kč za dobu od 27. 7. 2007 do 18. 12. 2020) a dále běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 517 odst. 2 obč. zák., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení.

21. Zcela stejným způsobem pak soud nahlížel i na smlouvu, která byla uzavřena 1. 2. 2005. I z ní vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 3 000 Kč, neboť i souhrnný poplatek ujednaný v této smlouvě byl sjednán zjevně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o něm tak soud rovněž vyhodnotil jako absolutně neplatné. Žalovaný dle žaloby na svůj dluh z této smlouvy neplnil ani částečně, zbývá mu tedy k úhradě celá jistina ve výši 3 000 Kč. Soud ho tedy zavázal k zaplacení 3 000 Kč a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 796,94 Kč (úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 3 000 Kč za dobu od 22. 5. 2005 do 18. 12. 2020) a běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení.

22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částek 5 990 Kč, respektive 1 650 Kč, jakož i co do úroku z prodlení, jehož zaplacení se žalobkyně domáhala nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

23. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 360 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 7 640 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měl tedy procesní úspěch žalovaný. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 58 % ku 42 % ve prospěch žalobkyně, které podle § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 16 % (58 – 42 = 16). Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 452 Kč Tyto náklady zastoupení byly tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby učiněné podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a sepis žaloby, po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT, dále třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhradou za 21% DPH z uvedených položek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 392 Kč (16 % z celkových nákladů ve výši 2 452 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.