9 C 27/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 48 296,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 185 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 19 111,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 296,84 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 10. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 48 296,84 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi účastníky dne 24. 1. 2022. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Ty se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutým úrokem a dalšími ve smlouvě sjednanými platbami v pravidelných splátkách, dostal se však do prodlení s úhradou splátky splatné k datu 15. 7. 2022. Žalobkyně mu proto zaslala první písemnou upomínku k úhradě dlužné splátky. Následně byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužných splátek ještě druhou upomínkou z 5. 8. 2022, ani na jejím základě však dlužnou splátku nezaplatil, proto žalobkyně celý poskytnutý úvěr dopisem z 9. 11. 2023 zesplatnila. Podanou žalobou se domáhala zaplacení částky 48 296,84 Kč představující zesplatněnou jistinu úvěru a dále zákonného úroku z prodlení z této částky od 15. 12. 2023 do zaplacení.

2. Přípisem z 29. 1. 2024 žalobkyně doplnila podanou žalobu o popis toho, jakým způsobem postupovala při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Sdělila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Od žalovaného si vyžádala dva druhy dokladů k ověření jeho totožnosti, výpis z jeho bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce a dodatečný doklad o příjmech. Dále situaci žalovaného posuzovala na základě výpisu z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z obchodního rejstříku jeho zaměstnavatele a výpisu z registru SOLUS. Vycházela z toho, že průměrný měsíční příjem žalovaného před uzavřením smlouvy činil 22 272 Kč, jeho náklady na bydlení 3 000 Kč, náklady na pravidelné splátky finančních závazků 550 Kč, náklady na sázky 1 000 Kč a jeho finanční zůstatek 15 559 Kč. Na základě takto zjištěných údajů dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen splácet poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek.

3. Přípisem z 25. 4. 2024 žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy uhradil pět splátek po 2 163 Kč, celkem tedy 10 815 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

5. Soud nařídil ve věci jednání na den 22. 5. 2024. Žalobkyně se z tohoto jednání omluvila, přičemž souhlasila, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas k jednání předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 40 000 Kč měla být vyplacena přímo na účet žalovaného, částka 10 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně související s vyřízením úvěru uvedené v čl. 4. 8. předmětné úvěrové smlouvy. Tyto náklady sestávaly z nákladů na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, nákladů na expresní vyplacení úvěru ve výši 100 Kč, ostatních administrativních nákladů žalobkyně ve výši 5 500 Kč, odměny zprostředkovateli, resp. obchodnímu zástupci za jeho činnost ve výši 3 000 Kč a z nákladů na ověření úvěrového případu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni úrok, jehož výše odpovídala sazbě 23 % ročně. Poskytnutou jistinu spolu s úrokem a souvisejícími poplatky měl žalovaný uhradit v 72 měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 286 Kč a které byly splatné vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. V čl. 5.3. písm. c) smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení, a to pro případ vzniku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky dle smlouvy. Dle čl. 5.4. smlouvy činil poplatek za první písemnou upomínku žalobkyně k úhradě dlužné částky 300 Kč, poplatek za druhou písemnou upomínku 500 Kč. Dle čl. 5.5. smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě, že žalovaný neuhradí dlužnou částku ani po dvou upomínkách žalobkyně, zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se měly úroky sjednané ve smlouvě stát součástí jistiny a žalobkyně rovněž byla oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty dle čl. 5.3. písm. c) smlouvy, zákonného úroku z prodlení a poplatků za upomínky. Dle čl. VII. smlouvy a přílohy č. 2 k této smlouvě byla mezi účastníky rovněž sjednána tzv. doplňková služba , Anonymizováno, , která spočívala v možnosti žalovaného odložit si splatnost tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnosti přerušit splácení úvěru na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnosti přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za tuto doplňkovou službu se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek v celkové výši 63 144 Kč, a to v měsíčních splátkách po 877 Kč, které byly splatné spolu se splátkami úvěru. Dle čl. 2.13. přílohy č. 2 smlouvy o úvěru (Smlouva o zřízení Doplňkové služby , Anonymizováno, ) byla žalobkyně v případě, že dojde k zesplatnění úvěru, oprávněna požadovat vůči žalovanému i zaplacení zbývající části poplatku za sjednanou doplňkovou službu , Anonymizováno, s tím, že úhradou dosud neuhrazené části tohoto poplatku žalovaný uhradí žalobkyni škodu způsobenou porušením smlouvy o doplňkové službě. Z přílohy č. 1 úvěrové smlouvy (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) bylo dále zjištěno, že žalobkyně v rámci procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla z toho, že žalovaný je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jeho průměrný příjem za poslední tři měsíce činil 22 272 Kč, jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně, náklady na splátky finančních závazků 550 Kč měsíčně, na sázky 1 000 Kč měsíčně a že žalovanému zůstává po úhradě nezbytných výdajů k dispozici měsíčně částka ve výši 15 559 Kč.

7. Z žalobkyní předloženého výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalobkyně dne 25. 1. 2022 učinila ve zmíněném registru dotaz, přičemž zjistila, že k uvedenému datu vůči žalovanému nebylo vedeno žádné exekuční řízení.

8. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce listopad a prosinec 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda za měsíc říjen 2021 ve výši 22 272 Kč a za měsíc listopad 2021 ve výši 31 518 Kč.

9. Z fotokopií občanského průkazu a karty pojištěnce žalovaného bylo zjištěno, že si žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy obstarala kopie dvou dokladů totožnosti žalovaného.

10. Z odpovědi na dotaz v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra ČR bylo zjištěno, že žalobkyně si před uzavřením úvěrové smlouvy ověřovala platnost dokladů totožnosti předložených žalovaným.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . z 24. 1. 2022 bylo zjištěno, že si žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy obstarala výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného.

12. Z výpisu z insolvenčního rejstříků z 24. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně si před uzavřením smlouvy ověřovala, zda vůči žalovanému je či není vedeno insolvenční řízení, přičemž zjistila, že v minulosti bylo vůči žalovanému insolvenční řízení vedeno, k datu vyhotovení výpisu však již bylo ukončeno.

13. Z výsledku lustrace v registru SOLUS z 24. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru platební morálku žalovaného v uvedeném registru a zjistila, že žalovaný v něm nemá žádný negativní záznam.

14. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíce říjen, listopad a prosinec 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně si před uzavřením úvěrové smlouvy obstarala uvedené výpisy z účtu, z nichž vyplynulo, že zůstatek na tomto účtu činil na konci měsíce října 2021 102,56 Kč, na konci měsíce listopadu 2021 106,53 Kč a na konci měsíce prosince 2021 496,52 Kč.

15. Z potvrzení o provedených platbách z 24. 1. 2022 a 25. 1. 2022 bylo zjištěno, že dne 24. 1. 2022 žalovaný ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, uhradil ve prospěch bankovního účtu žalobkyně ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Dne 25. 1. 2022 mu pak byla žalobkyní ve prospěch shora uvedeného účtu zaslána částka ve výši 40 000 Kč.

16. Z upomínek ze dne 20. 7. 2022, respektive 5. 8. 2022, jakož i z poštovních podacích lístků k těmto upomínkám bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně písemně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné splátky úvěru splatné k 15. 7. 2022.

17. Z dopisu z 9. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že v důsledku prodlení s úhradou shora uvedené splátky úvěru jednorázově zesplatňuje celý poskytnutý úvěr, a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 55 016,84 Kč ve lhůtě do 14. 12. 2023 s upozorněním, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

18. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 1. 2022 uzavřena úvěrová smlouva. Před jejím uzavřením si žalobkyně v rámci procesu ověření schopnosti žalovaného úvěr splatit obstarala jeho dvě výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec 2021, z nichž zjistila, že čistá mzda žalovaného za měsíc říjen 2021 činila 22 272 Kč, za měsíc listopad 2021 31 518 Kč. Žalobkyně dále lustrovala osobu žalovaného v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS, databázi neplatných dokladů totožnosti a centrální evidenci exekucí, přičemž tímto způsobem nezjistila žádné negativní poznatky ohledně osoby žalovaného. Tomu na základě shora uvedené smlouvy dne 25. 1. 2022 poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Jistina úvěru však dle smlouvy uzavřené mezi účastníky měla činit 50 000 Kč, neboť žalobkyně do této jistiny započítala ještě částku ve výši 10 000 Kč, která žalovanému sice nebyla reálně vyplacena, měla však tvořit administrativní náklady související s poskytnutým úvěrem, které byly konkrétně specifikovány v čl. 4.8. smlouvy. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 23 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu úvěru žalobkyni vrátit spolu s ujednaným úrokem a poplatky spojenými s úvěrem v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 286 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Smlouva dále obsahovala mimo jiné ujednání o tom, že žalovaný bude v případě svého prodlení se splácením úvěru povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, respektive poplatky za odeslané upomínky ze strany žalobkyně ve výši 300 Kč (1. upomínka) a 500 Kč (2. upomínka). Pro případ, že by žalovaný neuhradil dlužnou splátku úvěru ani na základě dvou písemných upomínek žalobkyně, byla tato dle smlouvy oprávněna zbývající dlužnou částku jednorázově zesplatnit. Součástí smlouvy byla mimo jiné též příloha č. 2, v níž byla sjednána smlouva o poskytnutí doplňkové služby PODPORA. Tato doplňková služba umožňovala žalovanému si za určitých předem stanovených podmínek odložit splátku úvěru, případně splácení úvěru na určitou dobu přerušit. Žalovaný se za tuto možnost zavázal uhradit žalobkyni poplatek ve výši 63 144 Kč, a to v měsíčních splátkách po 877 Kč, které byly splatné současně se splátkami úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky k úhradě splátky úvěru splatné k datu 15. 7. 2022. Následně z důvodu neuhrazení této splátky ani v dodatečné lhůtě dopisem z 9. 11. 2023 celý poskytnutý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 55 016,84 Kč v dodatečně poskytnuté lhůtě s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu.

19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ. Právní vztah mezi smluvními stranami se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, respektive to, že by si tyto podklady obstarala, žalobkyně v řízení neprokázala.

22. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy byla řádně splněna povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto právního nástupce poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

23. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce spotřebitele ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

24. V posuzované věci sice žalobkyně evidentně určité úsilí posouzení schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splatit věnovala, toto úsilí však směřovalo výhradně k příjmovým poměrům žalovaného, potažmo k ověření jeho platební morálky. Je nutné připustit, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala případnou existenci nesplacených dluhů žalovaného z několika dostupných registrů (ať už se jednalo o insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí nebo registr SOLUS), přičemž k osobě žalovaného nezjistila žádné negativní skutečnosti. Zároveň zjišťovala i výši pravidelných měsíčních příjmů žalovaného, a to jak z jeho výplatních pásek, tak z výpisu z jeho běžného účtu. Nijak se však již nezabývala tím, jaké jsou pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Z přílohy č. 1 k předmětné úvěrové smlouvě vyplývá pouze to, že žalobkyně vycházela z údajů zjevně sdělených žalovaným, podle nichž žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho náklady na bydlení měly v inkriminované době činit 3 000 Kč měsíčně, náklady na splácení jeho finančních závazků 550 Kč měsíčně a náklady na sázky 1 000 Kč měsíčně. Takto popsané výdajové poměry žalovaného však zcela jistě nepředstavují dostatečný podklad k tomu, aby bylo možné učinit si celkový obrázek o tom, jaké volné finanční prostředky žalovanému před uzavřením úvěrové smlouvy zbývaly k případnému splácení dohodnutých splátek úvěru.

25. Předně je třeba zdůraznit, že žalobkyně si informace sdělené žalovaným evidentně nijak neověřila. Ačkoliv vycházela z toho, že žalovaný měsíčně vynaloží v souvislosti s bydlením výdaje ve výši 3 000 Kč a dále hradí splátky úvěru ve výši 550 Kč, nepožadovala po žalovaném, aby tyto částky verifikoval (nebo v řízení alespoň neprokázala, že by se tak stalo). Žalovaný nespecifikoval, zda bydlí ve vlastním bytě nebo žije v nájmu. Jím uvedené náklady na bydlení se jeví jako velice nízké i v případě, kdy by bydlel ve vlastním bytě, neboť i v takovém případě by musel nepochybně hradit přinejmenším náklady spojené s dodávkami energií a další náklady spojené s údržbou jeho obydlí. Zároveň není nijak prokázaná výše splátek úvěru, kterou uvedl žalovaný, a žalobkyně zjevně nezjišťovala ani žádné bližší podrobnosti například k tomu, jak dlouho má žalovaný ještě úvěr splácet. Zároveň je zjevné, že žalovanému musely v souvislosti se zajišťováním jeho základních životních potřeb vznikat i jiné výdaje, ať už se jednalo o výdaje na nákup potravin, hygienických prostředků, šatstva, léků, nebo například náklady na dojíždění do zaměstnání (žalovaný bydlel v době uzavření smlouvy ve , adresa, , sídlo jeho zaměstnavatele se přitom nachází v , adresa, ). Žalobkyně přitom tyto výdaje v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného nijak nezohlednila a blíže se jimi nezabývala. V neposlední řadě nebyla z její strany ověřována ani žalovaným tvrzená výše výdajů spojených se sázením (1 000 Kč měsíčně).

26. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalobkyně své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 ZSÚ na základě relevantních podkladů posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit nedostála, a pokud ano, pak se to žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat. Za této situace soud neměl jinou možnost, než předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ.

27. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaný jakožto spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že za poskytnutou jistinu lze považovat toliko peněžní prostředky, s nimiž měl žalovaný skutečnou možnost disponovat, tedy částku 40 000 Kč, nikoliv dalších 10 000 Kč, které žalobkyně rovněž jako jistinu ve smlouvě označila, nikdy je však žalovanému reálně nevyplatila. Žalovaný žalobkyni vrátil 10 815 Kč (ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, natožpak prokázáno, že by vrátil více, soud proto vycházel v tomto ohledu z tvrzení žalobkyně), zbývá mu tedy k úhradě ještě 29 185 Kč. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení 29 185 Kč. Ve zbývající části, tedy co do částky 19 111,84 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné jistiny úvěru, a to s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

28. Pokud jde o lhůtu k plnění, žalovaný se nezúčastnil jednání nařízeného ve věci a soud tak neměl jakoukoliv možnost zkoumat jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry tak, aby mohl postavit najisto, jakou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru lze považovat za přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ. Na stranu druhou lze důvodně předpokládat, že v možnostech žalovaného není uhradit celý dluh žalobkyni najednou. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že rozložení splatnosti dluhu je v daném případě důsledkem porušení zákonné povinnosti ze strany žalobkyně, a tedy i jakousi formou sankce za to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze všech popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že za přiměřenou splátku dluhu žalovaného lze považovat částku 1 000 Kč měsíčně. Takto vysokou splátku by měl být žalovaný schopen hradit i při velmi nízkých příjmech, přičemž zároveň pokud bude dluh splácet řádně a včas, dojde k jeho úplné úhradě za 30 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, což je lhůta, kterou lze považovat ještě za akceptovatelnou. Splatnost jednotlivých splátek soud nastavil vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, přičemž současně vyslovil doložku o ztrátě výhody splátek, což v praxi znamená, že pokud žalovaný neuhradí některou uloženou splátku řádně a včas, může se žalobkyně domáhat úhrady celého zbývajícího dluhu najednou.

29. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 48 296,84 Kč s příslušenstvím, které tvořil zákonný úrok z prodlení z částky 48 296,84 Kč za dobu od 15. 12. 2023 do zaplacení (k datu vydání tohoto rozsudku, tj. k datu 22. 5. 2024, činila výše tohoto zákonného úroku z prodlení 3 167,93 Kč). Celkem tedy předmět řízení odpovídal k datu vydání rozsudku částce 51 464,77 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 29 185 Kč, ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 22 279,77 Kč, pak byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu je tedy třeba za procesně úspěšného považovat žalovaného. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve vztahu k předmětu řízení tak činí 56 % ku 44 % ve prospěch žalobkyně, což znamená, že oba účastníci měli v řízení prakticky totožný úspěch. Proto soud žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).