9 C 272/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 130 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 76 284 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné splátky řádně a včas.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 54 416,26 Kč s úrokem ve výši 76,04 % ročně z částky 89 349,40 Kč od 17. 2. 2024 do 11. 3. 2024 ve výši 4 335,84 Kč, úrokem ve výši 76,04 % ročně z částky 89 349,40 Kč od 12. 3. 2024 do 12. 3. 2024 ve výši 34,22 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 89 349,40 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 2. 2024 dosáhne částky 346 636 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 109 342 Kč od 17. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 130 700 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , RČ, , uzavřené mezi účastníky dne 1. 9. 2023. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 90 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok, jehož sjednaná výše činila 76,04 % ročně, to vše ve sjednaných měsíčních splátkách. Dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek, kdy na svůj dluh ze smlouvy uhradil pouze dne 15. 9. 2023 částku 6 858 Kč a dne 16. 10. 2023 částku 6 858 Kč. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou k datu 15. 2. 2024 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnila. Tímto zesplatněním přirostly doposud nezaplacené úroky k nesplacené jistině úvěru a žalovaný tudíž k okamžiku zesplatnění dlužil na tzv. nové jistině úvěru celkem 106 264,61 Kč. Žalovaná částka sestávala z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 106 264,61 Kč, smluvních pokut za prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek úvěru v celkové výši 998 Kč účtovaných dle bodu 6.1. smlouvy za prodlení s úhradou v pořadí první až třetí splátky úvěru, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou první až třetí splátky úvěru v celkové výši 400 Kč účtované dle bodu 6.2. smlouvy, ze smluvní pokuty účtované dle bodu 6.5. smlouvy v sazbě 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, kdy žalobkyně požadovala smluvní pokutu v celkové výši 21 358,26 Kč, která odpovídala shora uvedené denní sazbě z dlužné nové jistiny úvěru za období od 17. 2. 2024 do 5. 9. 2024, a z dlužných úhrad za sjednané pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr v celkové výši 1 680 Kč (celkem dvě měsíční splátky za pojištění po 840 Kč). Žalobkyně si dále nárokovala smluvní úrok v nominální sazbě dle smlouvy (76,04 % ročně) z původní nesplacené jistiny úvěru za dobu od prvního dne následujícího po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou zesplatněného dluhu ze smlouvy (tj. od 17. 2. 2024), do 90. dne trvání prodlení žalovaného, za následující období od do zaplacení pak v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění požadovala smluvní úrok odpovídající sazbě zákonného úroku z prodlení dle příslušných právních předpisů. V neposlední řadě se pak domáhala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 109 342 Kč od 17. 2. 2024 do zaplacení.

2. Při jednání dne 6. 11. 2024 zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval. Uvedl, že žalovaný po podání žaloby na svůj dluh neuhradil ničeho. Dále uvedl, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného řádně. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného vycházela z toho, co žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, přičemž takový postup žalobkyně považuje za dostačující. Žalovaný, ač řádně a včas k jednání předvolán, se bez omluvy nedostavil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , RČ, , uzavřené dne 1. 9. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, a to na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 76,03 % ročně, v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 018 Kč. Celkem měl žalovaný dle smlouvy uhradit 288 864 Kč. V bodě 6.1. smlouvy bylo obsaženo ujednání, podle něhož měl žalovaný být v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru či její části trvajícího 30 dnů povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do takového prodlení, přičemž tyto smluvní pokuty měla být žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému jen do zesplatnění úvěru. Smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy měly být splatné v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení, přičemž souhrn těchto smluvních pokut nesměl přesáhnout částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.2. smlouvy pak bylo sjednáno, že žalobkyně bude mít v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s tímto prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaná dostane do prodlení v trvání alespoň 15 dnů. Dle bodu 6.3. smlouvy pak v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části trvajícího 65 dnů, mimo jiné automaticky mělo dojít k zesplatnění úvěru, měly se tedy okamžitě stát splatnými veškeré pohledávky žalobkyně z úvěrové smlouvy – pohledávka na zaplacení jistiny úvěru a veškerých úroků za poskytnutí úvěru, které ke dni zesplatnění úvěru dle citovaného ustanovení přirůstaly k jistině, dále veškerých smluvních pokut a veškerých nákladů dle bodu 6.2. písm. b) smlouvy. V rámci této smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet, a to na základě pojistné smlouvy č. , č. účtu, , uzavřené mezi žalobkyní jako pojistníkem a , právnická osoba, . jako pojistitelem. Měsíční úhrada za pojištění byla sjednána v částce 840 Kč měsíčně. Celková splátka úvěru včetně pojištění tak činila 6 858 Kč měsíčně.

4. Z listiny s názvem hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně při posuzování žalovaného vycházela z toho, že žalovaný je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem činí 32 366 Kč, výdaje včetně nákladů na bydlení a splátek úvěru má ve výši 17 952 Kč měsíčně.

5. Z písemného prohlášení z 1. 9. 2023 se podává, že žalovaný vůči žalobkyni před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru mimo jiné prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu, nebyla proti němu podána jakákoliv žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků dle předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaný rovněž prohlásil, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., proti jeho osobě nebyl podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech nebyl takový návrh zamítnut pro nedostatek majetku.

6. Z potvrzení transakce na č. l. 21 a 22 spisu soud zjistil, že 10. 7. 2023 žalovaný od společnosti , Anonymizováno, obdržel 31 987 Kč a dne 8. 8. 2023 obdržel 33 393 Kč.

7. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze 1. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného v tomto systému s výsledkem 9 finančních institucí s žádostí.

8. Z výsledků hledání v databázi SOLUS soud zjistil, že žalobkyně dne 7. 9. 2023 lustrovala žalovaného v této databázi s negativním výsledkem.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 1. 9. 2023 bylo z účtu IBAN , IBAN, ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vyplacena částka 90 000 Kč.

10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil dne 15. 9. 2023 částku 6 858 Kč a dne 16. 10. 2023 částku 6 858 Kč.

11. Z dopisů z 12. 1. 2024 a 12. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného celkem dvakrát písemně vyzvala k zaplacení dlužných splátek úvěru s upozorněním, že v případě jejich nezaplacení dojde k 65. dni prodlení žalovaného s úhradou některé ze splátek k zesplatnění úvěru.

12. Z oznámení z 15. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného písemně informovala o tom, že v důsledku jeho prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru došlo k zesplatnění úvěru, a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 109 342 Kč, který měl sestávat ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 89 349,40 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 16 915,21 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a úhrad za pojištění ve výši 1 680 Kč. Dluh měl žalovaný dle uvedeného oznámení uhradit nejpozději do deseti dnů od data jeho odeslání13. Z předžalobní výzvy ze 8. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 109 342 Kč s příslušenstvím a běžící smluvní pokuty, který měl žalovanému vzniknout na základě shora uvedené úvěrové smlouvy, a upozornila ho, že pokud tento dluh neuhradí nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

14. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

15. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 9 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž podkladě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše dle smlouvy činila 76,03 % ročně, v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 018 Kč. Ve smlouvě dále bylo sjednáno právo žalobkyně zesplatnit celý poskytnutý úvěr v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru nebo její části delšího než 65 dní. Pro případ prodlení žalovaného byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou sjednané splátky úvěru ve výši 499 Kč za každou splátku a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění úvěru za každý den prodlení žalovaného s úhradou tohoto zůstatku. V rámci této smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet, měsíční úhrada za pojištění byla sjednána v částce 840 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 15. 2. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru uhradil 13 716 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatelku úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohl skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet.

21. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru, resp. jeho právního nástupce. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

22. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr , právnická osoba, , Bankovní registr klientských informací společnosti , právnická osoba, ., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

23. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě doložila potvrzení o výplatě dvou měsíčních mezd žalovaného, prohlášení žalovaného o jeho dluzích a výpis žalovaného ze SOLUS a NRKI. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně vycházela pouze z údajů, které jí sdělil žalovaný. Tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů nebyla ničím podložena, např. výpisem z účtu. Toto žalobkyně neučinila ani na základě poučení, které jí soud poskytl v souladu s § 118a o. s. ř. Naopak při jednání sdělila, že ohledně výdajů žalovaného vycházela z toho, co žalovaný uváděl. Za této situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění své povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.

24. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaný jakožto spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil celkem 13 716 Kč, k úhradě tak zbývá 76 284 Kč (90 000 – 13 716 = 76 284). Žalovaný netvrdil natož aby prokázal, že žalobkyni uhradil více. Soud tedy uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni zbývající část dlužné jistiny úvěru ve výši 76 284 Kč, přičemž mu v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k dikci § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ umožnil dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, neboť má za to, že by nebylo v možnostech žalovaného uhradit celou dlužnou částku najednou, když zjevně nebyl schopen řádně splatit ani úvěr poskytnutý právním předchůdcem žalobkyně. Soud si je vědom toho, že v zásadě by měl postavit najisto, jaké jsou aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného a v jaké době by tedy měl být žalovaný reálně schopen dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Žalovaný byl však po celou dobu řízení zcela nečinným a se soudem nekomunikoval. Soud má za to, že splátkový kalendář, který žalovanému určil, je přiměřený možnostem a schopnostem žalovaného, v jehož silách by podle názoru soudu nepochybně mělo být hradit měsíčně splátku ve výši 1 000 Kč. V případě, že žalovaný bude splátky hradit řádně a včas, totiž bude dluh zcela splacen až za šest let a pět měsíců, což znamená poměrně citelný zásah do právního postavení žalobkyně. Ten však soud považuje za dané situace zejména s ohledem na porušení zákonem uložených povinností žalobkyně za odůvodněný a nikoliv nepřiměřený. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil k 20. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaný neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po něm žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou.

25. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 54 416,26 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku II. tohoto rozsudku, soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ve vztahu k žalobkyní požadovanému úroku z prodlení. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je totiž mimo jiné i to, že soud tímto rozhodnutím nově stanoví lhůtu splatnosti dlužné jistiny úvěru tak, aby tato odpovídala ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ, tedy možnostem žalovaného jeho dluh žalobkyni splatit. Za této situace přitom nelze uvažovat o tom, že by se již žalovaný ocitl v prodlení, neboť doposud nenastala splatnost ani první soudem stanovené splátky jistiny úvěru. Žalobkyni tedy logicky nárok na zaplacení úroku z prodlení dosud nemohl vzniknout (srov. § 1970 o. z.).

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 130 700 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 76 284 Kč, naopak co do částky 54 416,26 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je tak po kapitalizaci požadovaného příslušenství k datu vydání tohoto rozsudku a jeho připočtení ke shora uvedené částce 54 416,26 Kč prakticky totožný. Soud proto v souladu se shora citovaným ustanovením žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.