9 C 281/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované toho času stát. instituce ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 13 525,16 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 664 Kč od 29. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 7 861,16 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7 786,18 Kč od 10. 10. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení 13 525,16 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 734,68 Kč odpovídajícím sazbě 29 % ročně z částky 7 786,18 Kč za dobu od 10. 10. 2019 do 18. 12. 2020, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7 786,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 330,63 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 7 786,18 Kč za dobu od 29. 3. 2019 do 18. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 7 786,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 28. 11. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v souhrnné výši 10 104 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 10 200 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, a to ve výši 22 997,08 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 13 525,16 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 786,18 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 738,98 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě běžícího smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se přes výzvu soudu nevyjádřila, zda žalobou uplatněný nárok uznává, zaslala soudu pouze přípis, který mu byl doručen dne 20. 10. 2021, v němž požádala soud o možnost pozastavení splácení jejího dluhu s odůvodněním, že je aktuálně ve výkonu vazby a nemá žádnou možnost přivýdělku. Pokud by byla odsouzena a měla následně možnost v rámci výkonu trestu pracovat, soud by neprodleně informovala a svůj dluh by začala ihned splácet.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, neboť se žádná z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku dle citovaného ustanovení nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 28. 11. 2018, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v souhrnné výši 10 104 Kč, který sestával z úroku ve výši 1 864 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 956 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 284 Kč, to vše v 45 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 536 Kč, respektive 520 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla dle smlouvy splatná do týdne od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy nejpozději do konce dalšího týdenního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Sjednaný poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení byl účtován za úkony právního předchůdce žalobkyně vymezené v čl. 7 smluvních podmínek, a to konkrétně za jeho činnost spočívající v zavedení žalované do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace, činnost spojenou s osobním doručením a vyplacením předmětu zápůjčky žalované v místě jejího bydliště při podpisu smlouvy a činnost prevence kumulace neuhrazených splátek (telefonická, SMS a písemná upozornění a upomínky v případě prodlení žalované). Dále byla takto zpoplatněna tzv. garance celkové ceny. Tato garance spočívala v tom, že právní předchůdce žalobkyně si nebude vůči žalované nárokovat poplatky za upomínky, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuty související s jejím prodlením, a to od počátku prodlení žalované s úhradou některé splátky zápůjčky až do doby, kdy její dluh dosáhne v souhrnu dvanáctinásobku první týdenní splátky, nejdéle však do doby, kdy uplynou tři měsíce od ukončení sjednané doby trvání smlouvy. Dále měla žalovaná mít dle smluvních podmínek za shora uvedený poplatek možnost využít tzv. splátkových prázdnin, tedy za vymezených podmínek požádat o prodloužení splatnosti sjednané splátky zápůjčky o jeden týden. V neposlední řadě byl poplatek účtován za to, že se právní předchůdce žalobkyně pro případ úmrtí žalované vzdal veškerých svých nároků plynoucích ze smlouvy. Poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení pak měla být zpoplatněna vymezená administrativní činnost právního předchůdce žalobkyně a výběry řádných i mimořádných splátek v hotovosti v místě bydliště žalované, jakož i převoz hotovosti od žalované a další úkony související s inkasem dle smlouvy sjednaných plateb. Dle citovaného ust. 7.10 smluvních podmínek současně případným neuskutečněním některé ze shora uvedených činností (např. z důvodu neposkytnutí součinnosti žalovanou) nebylo dotčeno právo právního předchůdce žalobkyně na úhradu poplatku za zápůjčku v plné výši.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 18. 12. 2020, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, a dále z dopisu právního předchůdce žalobkyně z 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvedeným dopisem písemně informována.

6. Z žalobkyní předložené transakční historie k předmětné smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh z ní uhradila 10 200 Kč.

7. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 28. 6. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána žalované téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 19 199,62 Kč plynoucího z předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě do 13. 7. 2021 a upozornila ji, že pokud dluh nebude zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalovanou dne 28. 11. 2018 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala shora uvedenou jistinu zápůjčky vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 864 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 956 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 284 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách, jejichž výše činila 536 Kč, respektive 520 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná do týdne od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce na základě smlouvy uzavřené dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy prostřednictvím předžalobní výzvy svého zástupce z 28. 6. 2021 a poskytla žalované za tímto účelem dodatečnou lhůtu i poučení o tom, že pokud v této lhůtě dluh nebude splacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), na niž zároveň dopadají příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci dále třeba aplikovat i zvláštní ustanovení na ochranu spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 o. z. platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.

18. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 1 864 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného ve spodní části úvodní strany smlouvy činit 29 % ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce 1 864 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny tedy nemůže být oprávněný.

19. Pro úplnost soud dodává, že úrok ve výši 1 864 Kč s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků a sjednanou délku trvání smluvního vztahu nehodnotí jako nepřiměřeně vysoký, a to zejména i z toho důvodu, že žalované byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti a bez nutnosti zajištění její povinnosti tyto prostředky vrátit. Současně nebyla dozajista podrobena tak přísnému procesu ověřování její schopnosti zápůjčku splatit, jako by tomu bylo, pokud by o ni požádala u některé banky. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž odůvodnit shora uvedenou výši úroku.

20. Ve smlouvě byly dále vedle úroku sjednány dva další poplatky související s poskytnutou zápůjčkou. Žalovaná se předně zavázala k zaplacení poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení zápůjčky ve výši 4 956 Kč. Je nutné připustit, že tento poplatek představoval protiplnění za služby, které rozhodně nejsou ze strany úvěrujících společností jejich klientům běžně poskytovány (možnost odkladu splatnosti některých splátek zápůjčky, garance toho, že vůči žalované nebudou po určitou dobu trvání jejího prodlení požadovány žádné sankční platby, vzdání se nároků ze smlouvy v případě úmrtí žalované). Přesto soud hodnotí sjednanou výši poplatku, která přesahuje 35 % z poskytnuté jistiny zápůjčky, jako zjevně rozpornou s dobrými mravy. Takto vysoký poplatek totiž neúměrně navyšuje náklady žalované související s předmětnou zápůjčkou, které by v součtu se shora uvedeným úrokem dosahovaly již téměř 50 % z poskytnuté jistiny, což je neakceptovatelné. Rozsah a charakter služeb, které měly být žalované za uvedený poplatek ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuty, takto vysoké částce neodpovídá. Navíc z čl. 7 smluvních podmínek vyplývá, že právnímu předchůdci žalobkyně měl nárok na úhradu celého poplatku vzniknout i v případě, pokud by z nějakého důvodu některé z těchto služeb poskytnuty nebyly. Takové ujednání je zcela nevyvážené a žalovaná tedy neměla jistotu, že za zmíněný poplatek jí skutečně bude poskytnuto odpovídající protiplnění. Ze všech těchto důvodů soud vyhodnotil ujednání zakládající povinnost žalované uhradit shora uvedený poplatek jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž byl podle § 588 o. z. povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalované.

21. Stejný závěr pak soud přijal, i pokud jde o ve smlouvě sjednaný poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 284 Kč. I tento měl být účtován za poskytnutí určitých služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně, které měly žalované zejména co nejvíce usnadnit splácení dohodnutých splátek. K tomu mělo docházet v hotovosti v místě bydliště žalované. Jakkoliv soud nepopírá, že právnímu předchůdci žalobkyně mohly v souvislosti s takovouto formou výběru splátek od žalované (tedy za předpokladu, že k ní skutečně docházelo) určité náklady vznikat, odmítá akceptovat, že by se jednalo o tak vysoké náklady, které by odpovídaly sjednanému poplatku. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně ve svých smlouvách pravidelně využívá institutu poplatku za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště dlužníka (byť je tento poplatek v jednotlivých typech smluv označován různě). Soud již rozhodoval stovky sporů plynoucích z těchto smluv, přičemž se doposud pouze v jediném případě setkal s tím, že byla sjednána forma bezhotovostního splácení zápůjčky či úvěru. Formulářové znění posuzované smlouvy o zápůjčce ostatně žalované ani nenabízí jinou možnost než hotovostní režim splácení, je tedy zjevné, že autonomie vůle žalované při jejím uzavření se omezila v podstatě pouze na rozhodnutí o tom, jak vysokou částku si od právního předchůdce žalobkyně půjčí a jestli jím nabízené smluvní podmínky jako celek akceptuje či nikoliv. Právní předchůdce žalobkyně žalované v podstatě vnutil hotovostní režim splácení, přičemž s tím spojené služby zpoplatnil částkou, která je ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků i ostatním nadstandardně vysokým platbám sjednaným ve smlouvě (ať už se jedná o smluvní úrok, nebo o poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení) zcela zjevně nepřiměřená. Podle názoru soudu proto ujednání o poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení zcela zjevně odporuje dobrým mravům a je tedy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatné, přičemž soud i v tomto případě k neplatnosti podle § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalované.

22. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalované dle předmětné smlouvy o zápůjčce vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve výši 14 000 Kč a dále zaplatit úrok ve výši 1 864 Kč celkem tedy zaplatit 15 864 Kč. Z podané žaloby přitom vyplývá, že žalovaná celkem na svůj dluh před postoupením pohledávky na žalobkyni uhradila 10 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení neprokázala, že by uhradila více, než kolik tvrdí žalobkyně, ponížil soud celkovou dlužnou částku o shora uvedené úhrady a dospěl k závěru, že žalované zbývá doplatit 5 664 Kč. Uložil tedy žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za žalobkyní požadované období. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 13 525,16 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 5 664 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 7 861,16 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 42 % ku 58 % ve prospěch žalované. Té by proto dle shora citovaného ustanovení mělo svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 16 % (58 – 42 = 16). Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou a žádné náklady jí ani dle obsahu spisu nevznikly. Proto soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. Soud nepřehlédl žádost žalované o odložení splatnosti dlužné částky odůvodněné jejím aktuálním pobytem ve vazbě. Skutečnost, že žalovaná je aktuálně omezena na osobní svobodě a nemá možnost přivýdělku, však v daném případě podle názoru soudu není důvodem pro odložení splatnosti tímto rozsudkem žalobkyni přiznaného plnění. V tuto chvíli totiž absolutně nelze predikovat, jak dlouho zůstane žalovaná ve vazbě, zda jí následně bude uložen trest odnětí svobody, v jaké výměře, jaké budou případné podmínky výkonu tohoto trestu, natož zda bude žalovaná v dohledné době pracovně zařazena a bude mít možnost ze svého přivýdělku žalobkyni dluh hradit. Žalobkyně má navíc právo na to, aby se domohla splnění rozsudkem uložených povinností, pokud možno, v dohledné době. Nelze připustit, aby byla lhůta splatnosti rozsudkem uložených povinností odložena až na dobu, kdy se žalované podaří zajistit si zaměstnání a bude mít dostatek peněžních prostředků k dobrovolnému splnění těchto povinností, a to tím spíše, pokud v tuto chvíli není jasné, kdy a zda vůbec takový okamžik nastane. Proto soud neshledal důvod pro odklad splatnosti dlužné částky a v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.