9 C 283/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 79 463,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 50 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné splátky řádně a včas.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 29 463,42 Kč s úrokem ve výši 85,49 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 11. 2023 do 21. 12. 2023 ve výši 2 718 Kč, úrokem ve výši 85,49 % ročně z částky 50 000 Kč od 22. 12. 2023 do 22. 12. 2023 ve výši 19,15 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 23. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 11. 2023 dosáhne částky 213 004 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62 054 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 9. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 79 463,42 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , RČ, , uzavřené mezi účastnicemi dne 14. 8. 2023. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s úrokem, jehož sjednaná výše činila 85,49 % ročně, to vše ve sjednaných měsíčních splátkách. Dostala se však do prodlení s úhradou těchto splátek a na svůj dluh ze smlouvy neuhradila ničeho. Žalobkyně proto k datu 26. 11. 2023 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnila. Tímto zesplatněním přirostly doposud nezaplacené úroky k nesplacené jistině úvěru a žalovaná tudíž k okamžiku zesplatnění dlužila na tzv. nové jistině úvěru celkem 60 656,40 Kč. Žalovaná částka sestávala z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 60 656,40 Kč, smluvních pokut za prodlení žalované s úhradou dvou splátek úvěru v celkové výši 998 Kč účtovaných dle bodu 6.1. smlouvy, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou dvou splátek úvěru v celkové výši 400 Kč účtované dle bodu 6.2. smlouvy, a ze smluvní pokuty účtované dle bodu 6.5. smlouvy v sazbě 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, kdy žalobkyně požadovala smluvní pokutu v celkové výši 17 409,42 Kč, která odpovídala shora uvedené denní sazbě z dlužné nové jistiny úvěru za období od 28. 11. 2023 do 9. 9. 2024. Žalobkyně si dále nárokovala smluvní úrok v nominální sazbě dle smlouvy (85,49 % ročně) z původní nesplacené jistiny úvěru za dobu od prvního dne následujícího po dni, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou zesplatněného dluhu ze smlouvy (tj. od 28. 11. 2023), do 90. dne trvání prodlení žalované, za následující období od 23. 12. 2023 do zaplacení pak v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), požadovala smluvní úrok odpovídající sazbě zákonného úroku z prodlení dle příslušných právních předpisů. V neposlední řadě se pak domáhala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 62 054 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud nařídil k projednání věci jednání na den 27. 11. 2024. Žalovaná, ač řádně soudem k jednání předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v její nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval. Uvedl, že žalovaná po podání žaloby na svůj dluh neuhradila ničeho. Rovněž sdělil, že nemá k dispozici žádné další důkazy k prokázání procesu ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované zejména na základě informací, které jí sdělila sama žalovaná, dospěla přitom k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splácet.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , RČ, uzavřené dne 15. 8. 2023 mezi žalobkyní a žalovanou ve znění dodatku č. 1 k této smlouvě uzavřeného rovněž dne 15. 8. 2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 85,49 % ročně, v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 698 Kč. Celkem měla žalovaná dle smlouvy uhradit 177 504 Kč. Dle čl. 6.1. smlouvy měla žalovaná být v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru či její části trvajícího 30 dnů povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do takového prodlení, přičemž tyto smluvní pokuty měla být žalobkyně oprávněna účtovat žalované jen do zesplatnění úvěru. Smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy měly být splatné v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalované k jejich zaplacení, přičemž souhrn těchto smluvních pokut nesměl přesáhnout částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.2. smlouvy pak bylo sjednáno, že žalobkyně bude mít v případě prodlení žalované s úhradou splátek vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s tímto prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaná dostane do prodlení v trvání alespoň 15 dnů. Dle bodu 6.3. smlouvy pak v případě, že by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části trvajícího 65 dnů, mimo jiné automaticky mělo dojít k zesplatnění úvěru, měly se tedy okamžitě stát splatnými veškeré pohledávky žalobkyně z úvěrové smlouvy – pohledávka na zaplacení jistiny úvěru a veškerých úroků za poskytnutí úvěru, které ke dni zesplatnění úvěru dle citovaného ustanovení přirůstaly k jistině, dále veškerých smluvních pokut a veškerých nákladů dle bodu 6.2. písm. b) smlouvy.

5. Z formuláře „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, na HPP na dobu neurčitou, má střední vzdělání s maturitou, její čistý měsíční příjem činí 27 000 Kč, má měsíčně výdaje na bydlení ve výši 11 023 Kč, ostatní výdaje na dopravu, kurzy, záliby, apod., ve výši 3 500 Kč, splácí jiné finanční závazky částkou 1 100 Kč měsíčně, dále jí byla mezi výdaje započtena částka životního minima ve výši 4 860 Kč. Žalobkyně tedy vycházela z toho, že celkové měsíční výdaje žalované činí 20 483 Kč a že po jejich uhrazení žalované zbývá z jejích pravidelných příjmů k dispozici ještě 5 517 Kč.

6. Z písemného prohlášení z 14. 8. 2023 se podává, že žalovaná vůči žalobkyni před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru mimo jiné prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu, nebyla proti ní podána jakákoliv žaloba a ani si není vědoma důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků dle předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná rovněž prohlásila, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., proti její osobě nebyl podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech nebyl takový návrh zamítnut pro nedostatek majetku.

7. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze 14. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovanou v tomto systému a zjistila, že žalovaná v minulosti podala celkem 13 žádostí o poskytnutí spotřebitelských úvěrů. Byla zařazena do kategorie V. klientů, což je druhá nejrizikovější kategorie z celkem šesti.

8. Z výsledků hledání v databázi SOLUS soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 8. 2023 lustrovala žalovanou v této databázi s negativním výsledkem.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru a současně z potvrzení , právnická osoba, . ze 14. 8. 2023 soud zjistil, že dne 15. 8. 2023 byla na účet č. , č. účtu, , jehož majitelkou je žalovaná, vyplacena žalobkyní částka 50 000 Kč.

10. Z dopisů z 23. 10. 2023 a 23. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou celkem dvakrát písemně vyzvala k zaplacení dlužných splátek úvěru s upozorněním, že v případě jejich nezaplacení dojde k 65. dni prodlení žalované s úhradou některé ze splátek k zesplatnění úvěru.

11. Z oznámení z 26. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou písemně informovala o tom, že v důsledku jejího prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru došlo k zesplatnění úvěru, a současně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 62 054 Kč, který měl sestávat ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 656,40 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč a z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Dluh měla žalovaná dle uvedeného oznámení uhradit nejpozději do deseti dnů od data jeho odeslání12. Z předžalobní výzvy ze 14. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 62 054 Kč s příslušenstvím a běžící smluvní pokuty, který měl žalované vzniknout na základě shora uvedené úvěrové smlouvy, a upozornila ji, že pokud tento dluh neuhradí nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

13. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž podkladě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše dle smlouvy činila 85,49 % ročně, v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 698 Kč. Ve smlouvě dále bylo sjednáno právo žalobkyně zesplatnit celý poskytnutý úvěr v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru nebo její části delšího než 65 dní. Pro případ prodlení žalované byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta za prodlení žalované s úhradou sjednané splátky úvěru ve výši 499 Kč za každou splátku a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění úvěru za každý den prodlení žalované s úhradou tohoto zůstatku. Žalované byl úvěr vyplacen ještě v den uzavření smlouvy na její bankovní účet. Dvěma dopisy z 23. 10. 2023 a 23. 11. 2023 byla žalovaná žalobkyní opakovaně písemně vyzývána k úhradě dlužných splátek úvěru, následně pak žalobkyně dopisem z 26. 11. 2023 dluh žalované ze smlouvy jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Naposledy byla žalovaná vyzvána k dobrovolné úhradě dluhu předžalobní výzvou ze 14. 5. 2024.

14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastnicemi se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatelku úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet, a pokud ano, pak se jí tuto skutečnost v řízení nepodařilo prokázat.

19. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

20. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož by bylo nepochybně rovněž možné zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalované ve vztahu k jejím dřívějším závazkům.

21. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě doložila v podstatě pouze prohlášení žalované o tom, že nemá žádné nesplacené dluhy, a výpis z registrů SOLUS a NRKI. Tyto listiny jsou však k náležitému posouzení finanční situace žalované zcela nedostačující. Žalobkyně si zjevně neověřila ani ty nejzákladnější informace sdělené žalovanou, tj. to, zda je skutečně zaměstnaná a jak vysoký příjem pobírá. Bylo přitom nepochybně namístě, aby si žalobkyně vyžádala nejen potvrzení zaměstnavatele žalované o tom, že u něho žalovaná skutečně pracuje a na jaké pozici, ale zejména výplatní pásky žalované, a to za dobu alespoň tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy. Žalobkyně zjevně nijak neověřovala ani výši žalovanou uváděných pravidelných výdajů, například výši nákladů na bydlení. Sám zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že žalobkyně se v podstatě před uzavřením smlouvy spolehla na informace sdělené žalovanou, přičemž takový postup ve světle ust. § 86 ZSÚ rozhodně nelze akceptovat. Za dané situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění své povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ, a to ani po poučení, kterého se jejímu zástupci dostalo při jednání ve smyslu § 118a o. s. ř. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalované.

22. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaná jakožto spotřebitelka je povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná v řízení neprokázala, že by na svůj dluh ze smlouvy alespoň částečně plnila. Soud proto vycházel z toho, že doposud dluží žalobkyni celou poskytnutou jistinu ve výši 50 000 Kč. Tuto částku tedy uložil žalované uhradit, přičemž jí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k dikci § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ umožnil dlužnou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, neboť má za to, že by nebylo v možnostech žalované uhradit celou dlužnou částku najednou. Soud si je vědom toho, že v zásadě by měl postavit najisto, jaké jsou aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované a v jaké době by tedy měla být žalovaná reálně schopna dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Žalovaná byla však po celou dobu řízení zcela nečinnou a se soudem nekomunikovala, ten proto neměl možnost zjistit aktuální finanční situaci žalované. Soud má za to, že splátkový kalendář, který žalované určil, je přiměřený na jedné straně možnostem a schopnostem žalované, na straně druhé výši dlužné částky, kdy z pohledu soudu i přes porušení zákonné povinnosti ze strany žalobkyně není možné připustit, aby žalovaná splácela dluh mnoho dalších let. Při řádném splácení stanovených splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně by měla žalovaná i tak celý dluh splatit až za 50 měsíců, což je doba sice značně dlouhá, za daných okolností však z pohledu soudu ještě akceptovatelná. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil k 20. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po ní žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou.

23. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 29 463,42 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku II. tohoto rozsudku, soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ve vztahu k žalobkyní požadovanému úroku z prodlení. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je totiž mimo jiné i to, že soud tímto rozhodnutím nově stanoví lhůtu splatnosti dlužné jistiny úvěru tak, aby tato odpovídala ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ, tedy možnostem žalované její dluh žalobkyni splatit. Za této situace přitom nelze uvažovat o tom, že by se již žalovaná ocitla v prodlení, neboť doposud nenastala splatnost ani první soudem stanovené splátky jistiny úvěru. Žalobkyni tedy logicky nárok na zaplacení úroku z prodlení dosud nemohl vzniknout (srov. § 1970 o. z.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 79 463,42 Kč s příslušenstvím. To bylo tvořeno kapitalizovaným úrokem ve výši 2 737,15 Kč (2 718 Kč + 19,15 Kč), běžícím úrokem ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 23. 12. 2023 do zaplacení, jehož kapitalizovaná výše k datu vydání tohoto rozsudku (27. 11. 2024) činí 6 988,21 Kč, a běžícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62 054 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, jehož kapitalizovaná výše k datu vydání tohoto rozsudku činí 9 310,47 Kč. K datu vydání rozsudku tak předmět řízení včetně příslušenství odpovídal částce 98 499,25 Kč.

25. Žalobě bylo vyhověno co do částky 50 000 Kč, naopak ve zbývajícím rozsahu, který k datu vydání tohoto rozsudku odpovídá částce 48 499,25 Kč, byla žaloba zamítnuta. Lze tedy konstatovat, že poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve vztahu k předmětu řízení je v podstatě totožný. Soud proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o tom, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.